Bože, cara chraň!

22.08.2023

Jedná se o pouze první díl cyklu celkem čtyř "ruských" románů tohoto plodného švýcarského, francouzsky píšícího autora, který končí prvním válečným rokem 1914. Dumur se v něm pokusil přiblížit západnímu čtenáři v poměrně širokém záběru rozsáhlý, realisticky pojatý, epický obraz válečného a revolučního Ruska.
Panoramatem velkých dějin procházejí Dumurovi hrdinové, na jejichž osudech se spisovatel pokusil zachytit co nejvěrněji dobu. Jen jeho perspektiva je úzká - vždyť děj se pohybuje výhradně v prostředí vyšší a vysoké aritokracie. Setkáme se v něm každopádně s řadou historických postav, přes Suchomlinova, Puriškeviče, až po smutně proslulého "svatého starce" Rasputina, dvorní dámu a šedou eminenci Vyrubovovou a knížete Jusupova.
Jenže je cítit, že ruské prostředí je autorovi je, přes pečlivé studium pramenů a poctivé rešerže přeci jen... cizí.
"Bože cara chraň!" tak podle mého mínění přes veškerou snahu ani zdaleka nedosahuje umělecké úrovně "Křížové cesty" Alexeje Tolstého, natož pak "Tichého Donu" - pokud mám srovnávat podobně ambiciózní umělecké počiny.
Román to není špatný, to vůbec ne. Jen takový...spíše průměrný. "Ni žarko, ni cholodno", jak říkají Rusové.

Bonusem mého vydání je, že k druhému svazku vydavatel přidal čertvíproč výbornou Balzacovu novelu "Plukovník Chabert". Jak ho to napadlo, to opravdu netuším. Snad potřeboval naplnit penzum stránek.