Born to Run - Zrozeni k běhu
Christopher McDougall
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344743/bmid_zrozeni-k-behu-3Dz-344743.JPG
4
771
152
Christopher McDougall v knize Zrozeni k běhu přibližuje portréty osobností, které se vydávají na trasy ultramaratonů, aby odhalili tajemství šťastného života. Autor knihy se jako miliony jiných amatérských běžců nejméně jednou ročně vážně zranil. Po cyklech bolestí, injekcí a střídání nejmodernějších běžeckých bot chtěl na doporučení lékařů s běháním skoncovat. Místo toho se však vydal do rozpálených kaňonů v Mexiku, kde žijí Tarahumarové nejtajemnější, nejzdravější a nejšťastnější běžci na planetě. Běhání v extrémních podmínkách jen v sandálech je pro ně stejně přirozené a snadné jako dýchání. Čtivý příběh o běžcích na stokilometrové trati autor doplňuje o nejnovější vědecké poznatky.... celý text
Literatura světová Hobby Sport
Vydáno: 2017 , Mladá frontaOriginální název:
Born to Run: A Hidden Tribe, Superathletes, and the Greatest Race the World Has Never Seen , 2009
více info...
Přidat komentář
Dočteno sice posledních 42 stran jsem četla celé dva měsíce co jsem v ČR ale prvních 234 stran jsem dala cestou domů z cest. ..famózní kniha o tom že.... BĚHAT SE MÁ JEN TAK... ke stranám 94-98 se budu vracet a posledni sloupec v knize mě naprosto rozsekal...je to moje první kniha do které jsem se nestyděla psát. ..psát propiskou...byla to prostě nutnost...a nebýt toho že si ji chce půjčit má sestra tak by se mnou letěla zpátky. ..když jsem si ji kupovala dala jsem na recenzi jediného čtenáře který napsal....když čtete tuto knihu nechce se vám nic jiného než běžet :-D :-D :-D
Zajímavě napsaná kniha zaměřená na vše kolem běhání. Nejsem žádný extra běžec, spíše rekreační - a vzhledem ke zdravotními potížím již půl roku nesmím běhat - přesto knihu jsem doslova zhltla. Připouštím, že první polovina byla pro mne zajímavější než druhá, která mírně ztrácí tempo, je to však jen můj osobní názor.
Nejvíce se mi líbila kapitola, která popisuje, že běh je přirozený způsob pohybu člověka a je naší výhodou vůči zvířatům. Chcete vědět, proč máme vyvinuté hýžďové svaly, zatímco primáti nikoli? A jakou přednost jsme získali, když máme dýchání nezávislé na pohybu končetin, resp. těla? Přečtěte si tuto knihu!
PS: Zažívala jsem stejné pocity, jako u čtení Feynmana: To snad nemyslíte vážně! Co všechno jen člověk dokáže, když se oprostí od hranic a omezení, které si sám klade do cesty? Bože, kdybych jen chtěla, tak mohu uštvat zvíře...!
Neuvěřitelně inspirující kniha. Běhat jsem začala již před přečtením, ale teď mám ještě mnohem větší chuť neustále se zdokonalovat a podniknout třeba taky jednou takový běh na život a na smrt.
Tak tady dávám plný počet :)
Není jako ostatní knížky o sportu, které jsou egocentricky zaměřeny nebo Vám říkají jak máte běhat. Je to příběh, který zaujme. Nijak zdlouhavý a moc pěkně zachycený. Jediné co bych vytkla, je neustálé se vracení k firmě Nike. Nicméně tahle drobnost mi nezabrání v tom, abych knihu doporučovala :)
Kniha je určitě vhodná i pro neběžce. Není ani tolik o Tarahumarech, jako spíš o amerických ultramaratoncích a jejich závodech popř. o samotáři Caballu Blancovi. Potěší zmínka o Emilu Zátopkovi. Mně osobně trochu rušilo neustále několikastránkové odbíhání od hlavní dějové linie k jiným tématům. I přesto bych knihu doporučil k přečtení, protože výkony některých jedinců jsou skutečně obdivuhodné.
Očekávání od knihy bylo velké, bohužel zůstalo nenaplněné. Čekala jsem příběh, který mě zasvětí do tajů běhání a nenechá mě odtrhnout se od knihy a zůstane po ni "natěšenost" jít si zaběhat. Ač má kniha jen kolem 270 stránek, tak jsem ji nebyla schopna dočíst. Snad jednou se k ní znovu vrátím a třeba i změním hodnocení.
hmm, vpravde "americky bestseller".. Z pohledu bezce jsem si tam neco zajimaveho nasel,
ale vetsinou jde jen o to prijit se "svetovou senzaci" (ktera se nekona). Pro nebezce to musi byt ubijejici nuda...navic literarne nevyspela.
Jednoduchy sloh ve stylu 10-ti leteho skolaka, nevyrovnane poskladane epizody s ruznym spadem (ze by psane ruznymi osobami?). Tezkopadny preklad. Otisknout kratke spanelske veticky, pozdravy, zvolani.. a nasledne je opisem vysvetlovat v cestine, to ctivosti moc neprida... Nuda, nevyraznost, samostatne neoverene ci dokonce lzive! citace (viz napr Zatopek), senzacechtivost, brak, historicka neverohodnost,... holt bestseller po americku za kazdou cenu:( pardon, nedoporucim to nikomu...ani bezcum ani ctenarum.
„Nepřestáváš běhat proto, že stárneš. Zestárneš, protože přestaneš běhat.“
Autor nás seznamuje se zapomenutým kmenem, který nezapomněl běhat. Je tu pěkně popsáno, proč vlastně člověk byl obdarován schopností vytrvalostního běhu. Pak nastává otázka, když jsme byli zrozeni k běhu, tak proč neběháme? Odpověď tkví v naší hlavě. Mozek byl naprogramován tak, že pokud může člověk odpočívat, tak odpočívá -- výnosy a náklady. V neposlední řadě je tu kritizováno, jak nám boty s různými vychytávky kazí nohu. Celý toto je pěkně napasováno do příběhu autora, který vypráví o dobrodružství při hledání Tarahumarského kmenu, setkání se zajímavými lidmi během putování a vrcholí to zúčastnění autora velkého závodu.
Musím říct, že než jsem začal číst tuto knížku, nebyl jsem žádný fanda do běhání. Kniha mě nakopla k běhání takovým způsobem, že hned po přečtení jsem si obul boty a šel se proběhnout. Navrtalo mi to brouka do hlavy, že jsem si začal hledat více informací o technice běhu a správné obuvi, které podporují přirozený pohyb. Jestli tahle knížka nikoho nepřinutí vyběhnout, tak už nevím, která jiná knížka by to dokázala. :)
Zklamání. Těšil jsem se na příběh o Tarahumarech a jejich životním stylu založeném na běhu a volnosti, ale to byla jen taková vábnička prvních stran, aby pak vyprávění sklouzávalo mezi McDougallovy kamarády v čele s veganem Jurekem a jejich přípravě na ultramaraton. Některé pasáže a zamyšlení nad tím, jak tito běžci rozloží síly a jak trénují mi přišly zajímavé, nicméně se kniha ve valné většině stran začne shazovat tím, jak předkládá, že jsme byli stvořeni a přežili neandrtálce jen díky běhu. Neustálé útoky na Nike a Adidas tím, jak jsou profesionální běžecké boty nebezpečné a nepřirozené, a jak je běh užitečný a vědecky dokázáno, že není lepší aktivity, než zrovna běhu a nejlépe naboso. Osobně občas běhám a těšil se, že po dočtení nazuji boty a vyběhnu do přírody, ale nedostavilo se zhola nic. Onen odpor z běhání mi zatím odstranil jen pan Škorpil a u toho již zůstanu.
Úžasná kniha, která kloubí pohledy do života současných ultramaratonců a nejnovější vědecké poznatky z evoluce běhu. Čtivá, emociální a poučná, navíc s několika silnými příběhy nejlepších dálkových běžců světa. Další rozměr, který kniha obsahuje, je nesmírná lidskost, která je při tak náročné aktivitě jakýmsi sekundárním produktem. Líbila se mi nadnesená dvojotázka: Stává se lepším člověkěm ten, kdo miluje běhání? Anebo běhání přitahuje lidi s dobrým charakterem?
Hlavní dějová linka zajímavá, stejně tak spousta zajímavostí okolo (zmínka o Zátopkovi potěšila). Jenže události kolem závodu a i fakta o Tarahumarech jsou trochu zkreslené, kniha je spíše románem než literaturou faktu. Tohle člověk pozná hlavně když si přečte "české pokračování" Ti, kteří utíkají pěšky. Každopádně se to ale moc dobře čte a musí se jí přičíst k dobru jedna věc - přivedla tisíce lidí (včetně mě) k běhání.
Ačkoliv neběhám a nejsem ani extra sportovec a kniha se mi do ruky dostala spíš náhodou, chytla mě a moc se mi líbila, jak vyprávění o domorodých běžcích, tak i části týkající se výzkumů a různých tézí o vývoji člověka. A pár stran o panu Zátopkovi mě vyloženě potěšilo. Takže příště při procházce se psem zkusím i popoběhnout. :-) Každopádně doporučuji všem.
Skvělá knížka. Líbila se mi asi i proto, že se snažím o to, čemu se říká běh :) Takže odborné pasáže mi vůbec nevadily, jsou čtivé a poutavě napsané. Příběhy hrdinů jsou zajímavé a povzbuzující. Knížka ve mě zanechala fakt velký dojem!
Jakozto zaprisahlemu nebezci mi prisla uvodni polovina pomerne rozvlekla a nezajimava, ovsem hlavni myslenky ohledne vyvoje cloveka a skodlivosti dnesni obuvi dojem z knihy znacne vylepsily. Rozhodne nelituji precteni!
Přidávám se k těm , kterým se kniha velmi líbila. Taky jsem se stěží prokousával prvníma stránkama, ale potom se kniha stává čímdál
zajímavější a příběhy jsou poutavě podávány. Kniha je zdrojem spousty informací , které mohou velmi pomoci lidem , kteří to se sportem a se svým zdravím myslí vážně. Přikláním se k názoru , že by každý měl používat raději svůj zdravý selský rozum , než bezhlavě podléhat informacím lidí kteří si říkají Vědci ,nebo Doktoři a pronášejí SVÉ TEORIE ve kterých rozumný člověk snadno odhalí , že jim jde především o byznis a o prestiž a nikoli o domělé zdraví jiných.
Osobně mně snad nejvíc zaujala pasáž o trenérovi Vigilovi a jeho úvahách, a taky pasáž o Emilu Zátopkovi......doporučuji všem.
Prvních pár desítek stran jsem si pohrávala s myšlenkou knihu odložit, ale nedalo mi to a jsem za to ráda. Kniha mě nakonec strhla a v mnohém inspirovala. Děkuji za doporučení přátel, ať u ní vydržím.
Na rozdíl od ostatních komentujících, mně se odbornější vsuvky líbily a přerušování příběhu mi nevadilo. Zejména část o sportovní obuvi Nike mě zaujala. (Nike používám :-) ). Též sekce o tom, jak jsme byli evoločně lepší v běhu než neandrtálci a o vytrvalostním lovu byly zajímavé.
Co mi nesedělo byl nabubřele rozjuchaný styl Men's health + Esquire atd., pro něž autor jinak píše. Na záložce to zřejmě označují jako "břitký humor". V druhé půlce je to lepší. Též jsem měl občas hokej ve vedlejších postavách jako např. "Luisův otec" - proč tam vůbec je? Možná to vzniklo "vypuštěním vaty" které autor v Poděkování zmiňuje.
Jinak je kniha poutavá a silně motivační, takže určitě stojí za přečtení. Kdyby ne, tak se taková slátanina snad nemůže prosadit :-)
Za provedení bych dal max. 3 hvězdy, ale za příběh a motivační účinky zaslouží 4.
Štítky knihy
Kniha Born to Run - Zrozeni k běhu je v
| Právě čtených | 32x |
| Přečtených | 1 117x |
| Čtenářské výzvě | 67x |
| Doporučených | 98x |
| Knihotéce | 273x |
| Chystám se číst | 305x |
| Chci si koupit | 62x |
| dalších seznamech | 7x |
2/3 knihy jsem měla chuť ji hned odložit, při zbytku jsem se uvolila vtáhnout do napůl smyšleného děje a dojet to. Na mě hodně amerikánština, bohužel jsem to McDougallovi nevěřila, jakoby si postavy domýšlel. Sám Caballo Blanco se údajně neztotožňoval s tím, jak ho autor vylíčil, hodně věcí si prý dobarvil i ohledně událostí. Pokud Vám to nevadí, máte rádi pořádnou romantiku – sliby uprostřed mostu, že pokud při závodu umřeme, je to jen naše vina – jděte do toho. Stylisticky je to pro mě novinařina prublá románem. Nicméně, v tarahumarských sandálech sama běhám, chodím, skoro spím, takže proti mojim mexičanům a jejich skvělému vynálezu ani ň.