Boris Godunov

Boris Godunov https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298345/bmid_boris-godunov-SD8-298345.jpg 4 72 7

Pozoruhodná historická freska z tvorby básnického génia Puškina, tragédie líčící ve sledu obrazů z let 1598–1605 období vlády cara Borise Godunova, patří mezi vrcholná díla ruské dramatické tvorby. Hra, ve které se střídá blankvers s prózou, hra bez kladných hrdinů, drama, ve kterém svou tragédii prožívá i neobvyklá postava hry – ruský lid, dodnes poutá divadelníky i diváky svým neotřelým pohledem na boj o moc. Vychází jako 123. svazek edice D. v překladu Emanuela Frynty.... celý text

Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: , Artur
Originální název:

Борис Годунов (Boris Godunov) , 1825


více info...

Přidat komentář

Alethea_k
28.06.2023 2 z 5

Moje koncentrace při čtení tohoto dramatu byla v záporných bodech. Drama mi vůbec nesedlo a extrémně mě nebavilo. Ze školy si pamatuju na situaci okolo Borise Godunova a Lžidimitrije... A ze zpracování jsem byla zklamaná.

Denika
26.02.2023 3 z 5

Konečně jsem se v rámci školního čtení dopracovala i k této klasice. A musím říct, že to nebylo zas tak špatné. Mírně zmatené (s čímž jsem počítala), nicméně podle mě stále aktuální - car, který nechce na trůn pustit právoplatného následníka, potlačená povstání poddaných… Tragédie je kratinká, proto čtení nejsou žádná velká muka.


sgjoli
19.02.2023 3 z 5

Nevím, co to se mnou při čtení tohoto dramatu bylo, ale za boha jsem se do čtení Borise Godunova nemohla ponořit, soustředit se a pořádně to vnímat. Docela jsem se ztrácela v těch kličkách a zákrutách všech těch piklů, které tam postavy proti sobě kují. Spousta postav, každá kope sama za sebe a já se dost rychle ztrácela, kdo na čí straně stojí a proč. To vše zabaleno do opěvování matičky Rusi, které mi není nijak zvlášť vlastní.
Nevím, jsem rozpačitá. Je to mé třetí setkání s Puškinem - jeho Kapitánskou dcerku i Evžena Oněgina jsem si velmi užila, ale Borisi Godunovovi jsem na chuť nějak nepřišla. Vlastně nevím, co přesně jsem si z tohoto díla měla odnést - vyjma bojechtivosti a snahy uzurpovat si carský stolec za každou cenu - i za předpokladu, že v této hře jdou "uchazeči" o trůn nekompromisně přes mrtvoly. A že tato mocichtivost je něco, co existovalo již kdysi a co napříč historií z naší společnosti nevymizelo a asi ani nikdy nevymizí. Dějiny se tedy, zdá se, opakují? To je to, co si z toho mám odnést? Nevím, možná...
Každopádně 3 hvězdy z 5 a asi se k této hře již vracet nebudu...

Kabuky
29.05.2022 5 z 5

Klasika

Jaruš7
16.01.2020 4 z 5

Audioverze, ruská klasika.
Boris Godunov po zločinnému skutku na mladém careviči ovládá carský trůn.
I po mnoha letech není v zapomnění jeho čin. V klášterní samotě starý mnich sepisuje letopisy ruských dějin a důvěrníkem je mu mladý řeholník. Ten ve svých snech vidí svůj vzestup do nebetyčných sfér a vydá se do Polska pro vojsko, jako obživlý carevič, s cílem dobít si v Moskvě svůj trůn. Jako zásah Boží prozřetelnosti car Boris Godunov umírá, ale ještě donutí své bohatýry a generály slíbit věrnost svému synu coby novému carovi. Po jeho skonu se z ulic nesou výkřiky a provolávání jména nového nazvaného cara.
Světoznámé drama i hudebně ztvárněné ve stejnojmenné opeře.

PhoebePollard
19.05.2019 4 z 5

Přiznám se, že tomuto dílu jsem příliš neporozuměla. Puškinův styl mi moc nesedí, ale mám pocit, že tady jsem obsahově rozuměla všemu, ale přesto mi uniká myšlenka. Příběh není veselý, ale přesto v té době nešlo o nic moc zvláštního... takže nechápu

Lodja
13.02.2019 3 z 5

Tentokrát zůstal romantický rozervanec Puškin docela při zemi. Boris Godunov se až příliš otrocky drží soudobého pohledu na období smuty a až na závěrečné rýpnutí a pár zajímavých scén je to "jen" historická hra...

SAMOZVANEC
Řekni mi - kdyby mi byl slepý osud dal jiný původ nežli carský rod, kdyby mým otcem nebyl sám car Ivan, kdybych já nebyl jeho vlastní syn, to bys mě... měla bys mě vůbec ráda?
MARINA
Jsi Dimitrij a nemůžeš jím nebýt, miluji tebe, Dimitrije.
SAMOZVANEC
Dost! Co já se budu dělit s nebožtíkem o lásku, která patří jemu - ne! Dost komedie! Řeknu plnou pravdu a ty ji vyslechni. Tvůj Dimitrij je dávno pod zemí - a neobživne; a zajímá tě vědět, kdo jsem já? (...) Zjevil jsem se zde a carský jménem oklamal tupohlavé Poláky. Co tomu říká, Marino, tvá pýcha? Jak se ti líbí moje příznání?
MARINA
Jaká hanba! Běda mi!