Bol som Mengeleho asistentom
Miklós Nyiszli
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453905/bmid_bol-som-mengeleho-asistentom-z5Z-453905.jpg
4
708
155
V roku 1944 obsadili nacisti Maďarsko a narýchlo sa pustili do masovej likvidácie židovského obyvateľstva. Väčšinu deportovali do vyhladzovacieho tábora v Osvienčime. Rovnaký osud postihol aj lekára Miklósa Nyiszliho. Za bránami koncentračného tábora sa ocitol ešte v apríli, kde sa hneď po príchode podrobil selekcii. Josef Mengele, dôstojník SS a lekár, vtedy vyzval tých, čo študovali na nemeckých univerzitách a majú znalosti z patológie a forenznej medicíny, aby vystúpili z radu. Z päťdesiatich prítomných lekárov tak učinil len jeden – Miklós Nyiszli. Tak sa začala jeho neuveriteľná cesta po boku sadistického doktora Mengeleho. Nyiszli sa stal členom Sonderkommanda, skupiny väzňov, ktorá pracovala v plynových komorách a v krematóriách a spravidla po štyroch mesiacoch tam sama končila. Nyiszliho poverili vykonávaním pitiev. Je zázrak, že ako očitý svedok Mengeleho zvrátených, sadistických experimentov, najmä na dvojčatách a ľuďoch postihnutých dwarfizmom, prežil. V tom období už nacisti zahladzovali všetky dôkazy. Nyiszli krátko po vojne ako jeden z prvých odhalil svetu všetky zverstvá, ktoré sa v táboroch diali, a to v čase, keď väčšina ľudí ešte zatvárala oči pred pravdou.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
Dr. Mengele boncolóorvosa voltam az Auschwitz-I krematóriumban , 2007
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha s touto tématikou. Přečetla jsem jedním dechem. Souhlasím s tím, že je potřeba si tyhle věci připomínat, aby se už nestaly. Zároveň mě vždy udivuje, že se to opravdu stalo. Jako kniha mi to naprosto stačilo, vidět to jako film, tak ty zvěrstva nedám.
Výpověď patologa z Osvětimi je hodně syrová, ale asi i pravdivá a hlavně děsná. Naši generaci sice předchozí režim toho o zvěrstvech fašismu do našich hlav nacpal dost, ale myslím, že i další generace by si zasloužily dozvědět se, kam až může vést snaha po páchání dobra. Mimoděk je to také výpověď jak se přikrčit, posloužit a přežít. Doufám, že se nás to už nebude nikdy týkat.
Kniha je svědectvím lékaře, jehož funkce patologa měla celou řadu výhod, nestrádal po fyzické stránce jako ostatní, ale po psychické stránce ušetřen nebyl.
S koncem války už také poznal muka, ve kterých žili tisíce dalších.
Díky své prozíravosti přežil. A měl i štěstí, to tehdy byla také potřeba k přežití.
Knihu nelze hodnotit po literární stránce, je psána rukou svědka, ne spisovatele. Je čtivá, čehož se zhostil dokonale. A za to přidávám další +.
Kniha je ve své hrůze úžasná v tom, že nás neseznamuje suchopárným způsobem školního výkladu nebo dokumentárních děl, jak knižních, tak filmových, o životě nikoliv v lágru jako takovém, ale právě na poslední štaci tábora smrti. Už jen označení židovských likvidačních jednotek jako sonderkommando je černým nacistickým humorem, neboť se tak nazývaly jednotky Wafen SS často určené k likvidaci civilistů. Z díla, i když dle historiků v mnohém nepřesného, čtenář pochopí daleko více o zrůdnosti celého systému holocaustu a vyvražďování vězňů vůbec. Právě autorův styl, kdy o tisících vraždách píše v podstatě jako o běžném pracovním dni, je mnohem příšernějším poznáním než fotografie krematorií a zástupy vězňů, vytetované číslo na ruce dítěte. O co více vás dostane na kolena popis pyramidy mrtvol ve "sprchách", kde se lidé v boji o kyslík byli schopni vraždit navzájem, než fotografie těchto strojů na smrt. V tomto je zpověď Miklóse jedinečná a já bych ji doporučil jako povinnou četbu v devátých třídách ZŠ než dnešní styl života naučí děti odosobnit se od hrůz, kterých je schopen inteligentní člověk.
Tahle kniha je nezamýšleným svědectvím o paměti a povaze člověka. Mám totiž velké obavy, že si autor upravil svoji roli v celé věci, aby z celé té hrůzy mohl vyváznou se zdravým rozumem. Pokud jde o literární kvalitu, tak je to prostě slabé.
Kniha se mi líbila, ačkoliv se nejedná o pěkné téma holocaustu.
Tím, že jsem Osvětim navštívila jsem si lépe představila jak to tam vypadá.
Ani mi tam nechybělo vyprávění o pokusech od Mengeleho. Přišlo mi to už tak dost kruté.
A určitě mám v plánu si přečíst víc knih s touhle tématikou.
Kniha je čtivá. Nikdy jsem nečetla příběh z koncentračního tábora z pohledu někoho kdo byl členem sonderkomanda.... měli velmi omezenou životnost.... Je znát že autor má potřebu vyprávět o hrůzách které zažil v Osvětimském krematoriu jako patolog.
Jen mě trochu mrzí že v knize není moc informací o Mengeleho pokusech...
Tuto knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Čekala jsem že tam bude více informací o Mengeleho pokusech, ale i tak mě čtení naprosto pohltilo. Z textu je cítit autorova naléhavá potřeba sdělit světu, jaká zvěrstva se odehrávala v koncentračním táboře v Osvětimi za 2. světové války. Knihu rozhodně doporučuji.
Obávala jsem se téhle knížky a chodila kolem ní. Nakonec to, díky tomu, že autor byl patolog, a nevyžíval se v naturalistických popisech, nebyla až taková hrůza. Tehdy mohli ještě lidé být nevědomí, co my dnes, jak bojovat proti podobné mašinérii.
Jedna z těch topek z 2. Světové války. Kdo tohle má rád, by si to určitě měl přečíst.
Kniha je napsána dobře, to že v ní nejsou popisována veškerá zvěrstva vůbec nevadí, je fajn jak korepetitoři opravili nejasná fakta, Vrbův Útěk z Osvětimi byl kapku lepší, ale kniha je dobrá, není postavena na detailech krutosti, ale je celkem zajímavě nahlížena na ne sadistickou, chladnokrevně pseudovědeckou doktořinu nejznámějšího doktora 2.sv. války. Určitě doporučuji, ale za 5 hvězd to nebude...
Kniha "čtivá" - pokud lze použít tento obrat. Ucelený obraz "života" podaný z pohledu lékaře patologa je zase trošku jiný, než je nám "běžně" předkládáno. Uf - nevím - jak se vyjádřit k hrůzám, které by nechtěl nikdo z nás prožít. Proto je nutné si to připomínat právě např. touto knihou. Také oceňuji, že nepřesnosti v knize byly zároveň uváděny na pravou míru.
Příběh z pera Mengeleho asistenta, popisy zvěrstev a lidského utrpení za 2.světové války.
V rámci čtenářské výzvy - kniha o holokaustu. Dá se říct, že tomuto tématu se v knihách vyhýbám, a tak bylo těžké najít takovou, která by mi moc nehrála na city. Osobnost dr. Mengeleho mě ale zajímá, proto jsem sáhla po této.
Knížku jsem četla jedním dechem. Zprvu s krátkými pauzami na rozdejchání obsahu, později již s takovou nějakou otupělostí vůči utrpení spolu s autorem.
Kniha mě překvapila svou čtivostí. Četla se jako román. A to autor prý nebyl spisovatel. Téměř reportážní atmosféru umocňuje časté použití přítomného času.
Já jen postrádala trochu víc dr. Mengeleho. Čekala jsem mnohem víc nelidských pokusů na dvojčatech. Pitvy byly už jen slabý odvar.
Celkově byla kniha milým překvapením svou čtivostí a vzhledem k tomu, jak jsem již uvedla, že to není moje téma, jsem se i mnohé dozvěděla.
Rozhodně tuto knihu mohu doporučit všem, co se zajímají o tento druh literatury.
Ale já měla s knihou celkem problém. Nemohla jsem se vůbec začíst, čekala jsem, že se zde dozvím mnohem víc o pokusech, které prováděl Mengele.
Ale spíše zde zase nahlížíme na to, jak život v koncentračních táborech fungoval z pohledu doktora, který byl pod ochranou Mengeleho. Tedy se mu zde dostávalo pár privilegií.
I když to bylo velmi znepokojivé čtivo, nedostala jsem od něj to, co jsem očekávala.
Navíc byla kniha psaná, tak neosobně, bez citů... I když se tedy nemůžu snad ani divit. A sám autor i na konci knihy zmiňuje, že má vše otupělé a už ani nevnímá , co je dobré a co špatné.
Ale já to u knihy velmi postrádala.
Nacistickými lágry a koncentráky se protrpěla téměř celá Evropa, maďarský pohled na jejich fungování a provoz jsem však četla poprvé. Člověk už dávno ví, díky poměrně četné evidenci (sami Němci jsou přece tak důkladní a systematičtí), jak celý proces likvidace obyvatel probíhal, především těch, kterým byla na oděv přišita Davidova hvězda, nebo jaké postupy udržovaly vyhlazovací tábory v chodu. Nové informace či nový pohled tak člověk nezíská. I když, asi poprvé jsem četla o postupu, jak preparovat člověka... V každém případě je to vždy stejná hrůza, která mě při čtení toho všeho nacistického pekla jímá. Nadto v současné době masivních informačních "šumů" je potřeba si naši historii připomínat o to více.
Doktor Nyiszli, maďarský židovský lékař-patolog a člen sonderkomanda v osvětimských "krematoriích" vcelku s odstupem a bez výrazných emocí (někdy možná až moc) podává své svědectví místy prostého medicínsky odborného rázu o průběhu a způsobech likvidace vězňů a lékařského patologického zkoumání deformovaných či znetvořených mrtvol, kterými byl hojně zásobován. Přece však do schematického popisu tohoto smrtícího nacistického stroje pronikají i střípky naděje či naopak zoufalství a bezmoci. Je to sice jenom jedno z řady svědectví lidských válečných hrůz, ne však méně důležité. Historie má totiž tendenci se tak či onak opakovat.
Smutný, neuvěřitelný příběh o hrůzách, co se skutečně staly.
Měla jsem sice problém se začíst, takže jsem knihu musela odložit a vrátit se k ní později, ale i přesto doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) vězni Josef Mengele pokusy na lidech holokaust, holocaust nacistické zločiny
Kniha Bol som Mengeleho asistentom je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 064x |
| Čtenářské výzvě | 159x |
| Doporučených | 74x |
| Knihotéce | 316x |
| Chystám se číst | 631x |
| Chci si koupit | 187x |
| dalších seznamech | 16x |
Velmi poutavá a šokující kniha.
O holocaustu a Osvětimi jsem přečetla už pár knih a žádná nebyla tak autentická a děsivá jako tato. Pořád nedokážu pochopit, jak se mohl takový "blbý nápad" někomu zrodit v hlavě, jak ho mohl uskutečnit a pak s pocitem (možná i patřičnou hrdostí) dál klidně žít. Je to opravdu šílené.
I když vezměme to i z druhé stránky - nenávist je opravdu mocný nástroj.
Nedokážu si ani pořádně představit, jaký život musel v táboře být, jak dny a vlastně i minuty, musely ukrutně pomalu utíkat. Jak každý den bojovali o život a ani neměli šanci se rozhodnout, jak s ním sami naloží, protože už byl v cizích rukou, ve špatných rukou a hlavně neprávem.
Četla jsem jen písmenka, ale i tak mi běhal mráz po zádech.
Nikdo z nás by holocaust nechtěl zažít, ale i tak je potřeba o takových zrůdnostech číst a vědět o nich, aby se neopakovaly.
Knihu doporučuji, ale určitě z ní nebudete mít dobrý pocit. To vlastně ani nejde.
Pocit je spíš pocitem bezmoci, což je jeden z nejhorších...