Bod nasycení

Tak to zkusím vzít od začátku. Za cca tři stovky dostane čtenář 100 stránkovou novelku, která je použitým fontem a úpravou natažena na zhruba 160 stran. Nezlobím se, alespoň jsem si po dlouhé době zase něco přečetl bez brýlí.
Co se příběhu týče, je to taková jednoduchá ekologická agitka, což není nutně špatně. Počáteční náznaky, že by se mohlo jednat o něco ve stylu "Anihilace" či "Pikniku u cesty", které tu občas recenzenti zmiňují, vezmou rychle za své. Tajemství se vysvětlí zhruba v polovině a pak už jen čekáte, jestli to bylo všechno a ono vlastně bylo. Děj je dál přímočarý a skutečných překvapení je pomálu. Až ta úplně poslední první kapitola má opravdovou sílu.
Co mne ale fakt zamrzelo na knize, která se zabývá biologií, ekologií, evolucí a souvisejícím, je tvrzení, že aligátoři jsou obojživelníci. V knížce je to hned na několika místech, navíc to pronáší doktorka biologie a je to použito i k částečnému osvětlení (sic) situace. Nevím, jestli tenhle totální fail jde za autorem (tomu se zdráhám věřit) nebo za překladatelem, ale je to fakt síla. Krom toho mi pár dalších odborných obratů přišlo mimo, ale nestojí mi za to si to dohledávat. Při hodnocení budu dělat, že tam nic takového není...

Než se vydáte do nasyceného bodu,přibalte si do batůžku :
Piknikovou cestu,Osadu,Anihilaci + dvě pokračování.
Hodně je vypůjčeno i s úctou citováno.
Čajkovského vyprávění,jako o překot,bez natahování.
Žánrově nevybočuje,ani neurazí.
Podnebí je vrtkavé.Strach o život všudepřítomný.Sprchový koutek v nedohlednu ...
Poctivý příspěvek do klubu tajemných krajin s cedulí - anomálie - na hranicích.

Táto kniha s ekologickým posolstvom je taký scifi cestopis o výprave do zóny, ktorá je kvôli teplote a veľkosti pre ľudí neobývateľná. Je to napísané formou audiologov, takže by z toho bola perfektná audiokniha.
Celé je to veľmi krátke, čo je podľa mňa škoda, ešte by to dačo chcelo. Ale hodnotím to pozitívne tak slabé 4/5.

Bylo to nadprostorové, přesto to do prostoru patřilo.
Je to pěkně napsané - hutné, zemité, drtí vás to.
Cítíte naléhavost situace.
Při četbě jsem necítila ani tak nebezpečí, jako spíše nevyhnutelnost.
Autor udržuje čtenáře v napětí.
Jako čtenář se pohybujete ve vakuu, protože vlastně nevíte, o čem čtete.
Máte představu, o čem je Zóna, jak asi vypadá, znáte její charakteristiku, víte, jak ji uchopit.
Ale tím, že jste v ní nikdy nebyli, nevíte, o co se konkrétně jedná.
Je to nějaký terminální uměle vytvořený prostor?
Mám za sebou další útlou knihu a doporučuji ji k přečtení.

zaujímavý príbeh aj myšlienka , viem si predstaviť že by sa z toho dalo vytaziť podstatne viac stran a možno aj cela knižna seria ?

Tchaikovsky se pro mě postupně stává velkým oblíbencem. Zatím jsem od něj nečetl špatnou věc a tahle krátká novela je exelentní. Jako bych četl starou dobrou scifárnu z minulého století (to není povzdechnutí, to je poklona). Krásně napsáno, ten chlap prostě umí vyprávět příběhy.

Adrian Tchaikovsky dokáže i na malém prostoru, který mu novely dávají, skvěle předvést své vypravěčské umění. Většinou totiž dokáže přijít s neokoukaným prvkem či inovativním pojetím staré známé klasiky. V případě Bodu nasycení jde o kombinaci obou přístupů.

Tchaikovsky vzal klasický motiv boje s nehostinným místem, kde kromě zjevných nebezpečí číhají také skryté hrozby. Tím do vyprávění vnáší hororové prvky à la vyvražďovačka a spolu s nimi také napětí. Další věc, kterou tu autor skvěle využil, ale která může být spoustě čtenářů trnem v oku, je poměrně zvláštní způsob použití nespolehlivého vypravěče.

Celý příběh je pojatý jako osobní výpověď Jasmine, která nahrává rozhovory s kolegy nebo sama shrnuje dění během samotné mise (hovoří ale i o tom, jak se k misi dostala). Jenže řadu událostí nahrává na přeskáčku, protože se k jejich namluvení dostala až později. Mnoho okamžiků tak vnímá zkresleně skrze svou optiku a uběhnutý čas, události se proto mohly seběhnout maličko jinak nebo jí prostě nepřišly důležité, a tak je zmíní okrajově až později. Jasmine je celkově dost roztržitá a nezřídka odbíhá od tématu, čímž vyvolává zmatek. Když k tomu připočteme i to, že rozhodně nenahrála svůj komentář ke všemu a některé situace jsou natolik vyhrocené, že je Jasmine nedokáže dvakrát dobře interpretovat, dostáváme se do bodu, kdy je role nespolehlivého vypravěče dotažená takřka ad absurdum.
Bod nasycení je řemeslně skvělý. Nejen samotné uchopení narativu, ale i to, jak se všechno postupně i navzdory mozaice pouhých útržků dění přece jen splétá dohromady. Některé věci možná tolik nepřekvapí, ale nutno říct, že jestli Tchaikovsky něco umí, jsou to zdařilé závěry.

Tak jako v celé řadě svých dalších románů a novel se i zde Tchaikovsky opět dotýká tématu ekologie a ničení planety. Věnuje se také otázce evoluce a biologie. Nedokážu říct, nakolik jsou informace použité v textu správné, ale na první dobrou to celé vypadá chytře a zároveň srozumitelně.
Tentokrát tu nedostanou takový prostor postavy – je jich tu sice dost, ale vzhledem ke způsobu vyprávění nemají tolik šancí se předvést. Vlivem toho nefungují tolik emoce, ale na druhou stranu si čtenáři mohou užít autorovu imaginaci a vypsanou ruku, díky čemuž Bod nasycení zvládnou hravě přečíst za jeden večer.

Tohle není žádná blbina od Strugackých!
Zazní v novelce několikrát, přestože na ně s láskou Tchaikowski odkazuje.
Bod nasycení na krátkém prostoru cituje, odkazuje, skládá poctu a v neposlední řadě staromilsky představuje čtenáři způsob, jak se SF psalo kdysi.
Nenechá nikomu nic zadarmo. Text je chytře vrstvený, a proto brakově laděná pointa nešokuje. Naopak krásně ilustruje klasický přístup k látce.
A.C.Clarke, Strugačtí, Wells nebo Wyndham by byli hrdí. Tchaikowski je vskutku renesanční autor svého žánru.

Krátka sci-fi postapo novela zo sveta, kde ľudstvo prehráva svoj boj s otepľovaním, vírusovymi pandémiami a korporáciami. Ach, len nech to nie je ekologická agitka, povie si čitateľ. Ach, je to ekologická agitka.
Samotný príbeh je napísaný denníkovou formou, obsahujúcou sčasti denníkové zápisky, sčasti nahrávky rozhovorov a sčasti normálne rozprávanie, nehodiace sa moc do konceptu. Nečíta sa to zle, ale autor schválne zatajuje informácie aby zmiatol čitateľa. Slabší priemer, od Tchaikovského by som čakal omnoho viac.

Zóna je místo, které nemá minulost, žije krutou přítomností, nabízí nemilosrdnou budoucnost. Zóna je místo, které Vás může strpět, ale ne trpět.

Pod zástěrkou záchranné výpravy se skupina lidí vydává do Zóny, aby napravila omyly a chyby minulosti. Leč ne vše, co bylo učiněno, lze napravit a zachránit. Minulost se stává bičem, který ze stvořitele může učinit otroka.

Krátká literární jednohubka plná lží, zrad a polopravd, v zajímavém a nemilosrdném prostředí s věru interesantním závěrem.

Vezměte Strugackých Zónu + Van der Meerovu Anihilaci a lehce okořeňte Skleníkem od Aldisse a dochuťte Dolů k zemi od Silverberga a Bod nasycení je tu. Mám Adriana moc rád, skvěle se čte, netají se inspirací u jiných autorů, kterou dokáže obohatit myšlenkou a dovést k dokonalosti. Je to taková jednohubka, pohled na to, jak člověk ničí co může a vlastně je nejhorším predátorem na planetě v scifi kulisách budoucnosti. Jde svým způsobem o poctu prospektorství, kterým položili základy bratři Strugačtí. Mohlo to být delší, ale pokud jedete třeba někam na víkend a máte rádi výše zmíněné, určitě Vás tahle novinka nezklame.

Něco mezi Piknikem u cesty a Anihilací, ale zároveň to má větší šmrnc. Živějši a zajímavější vyprávěni o jedné cestě do Uóny, kde čeká pár překvapeni.
Klidně mohla být novelka delší.
Pan autor prostě umí...4*