Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112968/blues-blues-pro-blaznivou-holku-112968.jpg
5
969
151
Vydání, které respektuje definitivní podobu textů V. Hraběte, jak byla připravena pro první úplné vydání v Československém spisovateli (1990).
Přidat komentář
Dočetla jsem a došla jsem k závěru, že tuto sbírku prostě musím mít ve své knihovně. :)
Nejsem zrovna fanoušek poezie, ale tahle básnická sbírka mě opravdu nadchla. Spisovatele je opravdu velká škoda, protože jeho báseň Infekce patří k jedným nejlepší českým literárním výtvorům.
Bez přehánění přelomová věc české literatury - totiž Hrabě a jeho básně. Blues v poezii a navíc ještě krásné a dokonalé. A můžeme jen poděkovat Miroslavu Kováříkovi, že nás s Hrabětem seznámil a seznamuje svým nezaměnitelným recitačním stylem (doporučuji google: Hrabě Pár tónů Kovářík) a Vladimírovi Mišíkovi, že spoustu Hraběcích textů neopakovatelně zhudebnil a již téměř půlstoletí hraje. Hrabě zkrátka stvořil nový styl a s neobyčejnou fantazií napsal velice krásná podobenství a přirovnání o věcech, které nakonec všichni známe.
tma stéká do kaluží
na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci, kterou jsem prochodil
abych se ujistil, že žiji
možná, že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám
Jednoznačně můj nejoblíbenější básník. Díky jeho básním žiju v Praze 60.let, do brzkého rána poslouchám jazz a pak se potuluju svítajícími uličkami. Jeho básně jsou pro mě symbolikou mládí a hořkosladkosti lásky a ještě o mnoho více, co však neumím popsat a ten pocit získáte prostě jen při čtení...
Ve spojení s recitací pana Kováříka a hudebním podkresem naprosto nezapomenutelná sbírka.
Miluji poezii, miluji hudbu... A proto miluji Hraběte, protože to krásně spojil a jeho básně pro mě mají smysl! :)
Na poezii tedy moc nejsem, ale tohle...to je prostě nádhera... Blues Václava Hraběte si čtu kdykoliv je mi mizerně; vždycky mě nadchne, potěší a hlavně pohladí po duši...
Pro mě určitě jeden z nejlepších českých básníků! Jeho básně jsou asi mému srdíčku nejbližší. :)
„Zavři oči ! Zavři oči...
Za chvíli umlknou zvony, trombony, tramvaje
a já
budu poslouchat jak se z oblohy ozvěnou vracejí
údery tvého srdce
v rytmu ptačích křídel
v rytmu ve kterém se země kolébá vesmírem
v rytmu který se nikdy nikomu nepodaří ukřižovat
nebo upálit
Zavři oči
a bude to jako když měsíc zapadá v aleji mostů
Zavři oči
a bude to všechno jako na počátku světa !“
Václav Hrabě je jeden z malá českých novodobějších básníků, k jehož dílu jsem si našla cestu. Jeho verše pravda nezaujmou asi každého, ale znáte to – není člověk ten, aby se zavděčil všem. A taky záleží v jaké náladě je zrovna čtete. Přesto je jeden z mála básníků, který mě dokázal svými verši oslovit a některé jeho myšlenky v sobě mají prostě něco zvláštního. Můžu už jen říct, škoda ho, mohl napsat ještě spoustu krásných slov…
„Neony zvoní klekání
V tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem mezi stíny
na břeh jezera, kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin“
Nepopírám, že některé verše ve mně vyvolaly bohatá asociace a obrazy, ale bohužel jsem k autorovi přistupoval jako k českému beatníkovi, a v porovnání s těmi americkými neobstál.
Hledala jsem mnoho takových slov, která by mi byla něčím blízká. Někdy roztříštěná jindy harmonická, ale především zvláštně krásná.
Vojto - S tím, že jsou ty básně, jak píšeš - "neučesané, neupravené, přímo od zdroje a bez vedlejších úmyslů", tak to myslím jsi trochu přehnal.
Pro mě je to poslední básník v CR, kterému se podařilo vystihnout přání a touhy člověka, která ale většina není schopna dosáhnout.
Patří jednoznačně ke generaci beatníků, ne jazzmanů, i když i ty prvky jsou v těch básních přítomné.
Hrabě nestojí stranou, a pouze nepozoruje, ale je součástí života viz třeba zhudebněná báseň - ...Tma stéká do kaluží, na šedivém pijáku nebe, otisky ciklámových růží, uprostřed ulice lemují autogenem, zbytky této noci. Noci, kterou jsem prochodil, abych se ujistil že žiji, možná že dnešní ráno, přinese amnestii - promlčeným láskám...Tohle říkám z hlavy, snad je to správně, ale nechce se mi právě pro knihu.
Hrabě je pozoruhodný zjev v poválečné literatuře, velká škoda, že zemřel tak mlád, a nemohl víc toho sdělit, víc toho napsat.
Taky Vojto, je dobře, že jsi to psal, jak jsi to cítil, a i můj vztah k Hraběti se za ty roky mění, ale jedno zůstává a to moje radost z toho, že žil, že zde byl, a zanechal odkaz, který mě stále zajímá, protože je pozoruhodný, cítím ho něco jako svého "kamaráda".
A proto taky čtu, neb klasici mi dávají podněty, mohu se s nimi ztotožnit, či se jimi nechám jen obohatit, a proto tomu dávám víc přednost, než autorům jako S. King, kde mi právě to sblížení se s dějem, s životem, jak ho autor vidí, schází.
Je dobře, že píšeš, že ho respektuješ, protože si to plně zaslouží.
Jen k jeho pracím - on psal hodně, ba moc, ačkoli po něm zůstala vlastně jen jedna knížka básní, kterou sestavil - tuším - hlavně jeho syn.
Psal pracně, ale výsledek vypadá možná lehce.
I když nejpropracovanější básní je asi - Variace na renesanční téma.
Zpěvák Mišík - nejen že se přes Hraběteho dobře živil - ale především ho dobře propagoval, a to je víc, než že se jím živil. Podle mě.
Básně Václava Hraběte mi někdy přijdou jako přepis jazzu z říše tónů do říše slov. Při čtení se na vás valí spontánní vlny emocí, neupravené, neučesané, přímo od zdroje a bez vedlejších úmyslů. Je to podobné jako koncerty prastarých jazzmanů z poloviny minulého století, kteří nehráli jenom skladbu, ale také svůj život. Vkládali do předepsaných not sami sebe, upravovali a improvizovali, aby to, co hráli, odráželo jejich emoce, jejich niterné rozpoložení.
Zásadním rozdílem mezi nimi a Hrabětem, je to, že oni sdělovali pouze obecné pocity, které se daly interpretovat různě, kdežto Hrabě je o dost více konkrétní, a tak se světu mnohem více otevírá. Samozřejmě je to básník a otevřenost se od něj čeká, ale když vezmete v potaz kolik zlých lidí se na naší planetě potuluje... Tak je ta otevřenost obdivuhodná. Hrabě se nebál říci, co si myslí o všech těch zkamenělých srdcích kolem sebe a vůbec ho nezajímalo, že ho ty zkamenělá srdce mohou ukamenovat nebo mu aspoň hodně ublížit. Václav Hrabě je vtipný, upřímný a nápaditý básník, který si dovolil jít z kůží na trh způsobem, za který má můj respekt.
Nej. básně: Prolog, Variace na renesanční téma, Báseň skoro na rozloučenou, Infekce, Pozdě k ránu když kokrhávají kohouti, Reduta blues, Rozumní lidé s velkým eR
Štítky knihy
láska 60. léta 20. století básně
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Kniha Blues: Blues pro bláznivou holku je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 495x |
| Čtenářské výzvě | 158x |
| Doporučených | 194x |
| Knihotéce | 322x |
| Chystám se číst | 242x |
| Chci si koupit | 69x |
| dalších seznamech | 21x |
velmi silný zážitek po každém přečtení...