Blůdička aneb Mystická detektivka z Českého lesa
Radek Coufal
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204699/mid_bludicka-aneb-mysticka-detektivka-z-2gN-204699.jpg
4
38
22
Podle pověstí žije v šumavských lesích tajemný Percussor - zabiják žen a dívek, který jednou za čas udeří a své oběti značkuje germánskými symboly. Pátrání po něm zasvětil v 19. století svůj život učitel a písmák Andreas Schmidt, ale bez výsledku. Od jeho dob žije v močálu poblíž vesnice Lučina nadpřirozená bytost - blůdička. A právě s ní se setká mladý historik a spisovatel Hynek Nox, právě díky ní se dostane ke staré kronice, seznamuje se s příběhem Andrease Schmidta a Percussora a rozhodne se na Schmidtovo pátrání navázat... (MLP)... celý text
Přidat komentář
Tohle je jeden z případů, kdy jsem naprosto náhodně zakopla o zlatý šperk. Zajímavé, svižné, čtivé!!
Zvláštní a neobvyklé. Ze začátku a místy v určitých fázích děje jsem váhal, zda to dočtu, ale chtěl jsem se dozvědět závěr celého snažení.Název popisuje vše, jde o pohádkovou, mystickou detektivku z Českého lesa, kde by méně informací příběhu pouze prospělo.
Tak hezké a napínavé to bylo - bohužel od vyprávění hraběnky jeden zdlouhavý blábol...
Pejsek s kočičkou pečou dort, dají tam vše, co mají rádi ..........ale přesto se mi kniha četla moc hezky ( až na ten konec ,kdy to vypadalo, že autor neví sám, jak vše ukončit).
(SPOILER) Přečteno za 2 dny. Byla jsdm velmi napnutá kdo je ON. Pár věcí mi tam vadilo jako dětský zub. Říkala jsmdm si aha to bude vodítko. A ejhle nic. A trochu v rozpacích jsem z konce... Takový vrah jako ON a končí takto...ale jinak mě to velmi bavilo
Moc jsem od knihy nečekala, četla jsem ji v rámci výzvy, ale moc mile mě překvapila. Zajímavé spojení současnosti, české mytologie, historie českého pohraničí, detektivky a hororu. Prakticky nebylo místo, které by mě nebavilo.
Čtení v rámci výzvy, nicméně mě překvapila svou čtivostí, většinou jsem ji opravdu hltala. Popravdě jsem si nedokázala tak úplně představit, co se skrývá pod pojmem mysteriózní detektivka, kupodivu tam bylo i dost reálných, historických věcí... takže za mě ano, od autora si ještě něco přečtu.
Osudové modré světýlko...jsem nadšená z této české detektivní historické pohádky. Kronika psaná z šumavského pohraničí většinou německým učitelem o germánské mytologii se opravdu povedla. Už dlouho se mi nestalo, že bych při čtení knížky googlila lokality a koukala na současná místa alespoň v mapách a na internetu. Současná problematika německo-českého pohraničí je tu krásně a citlivě vykreslená a fotografie jsou zpestření těch několika propletených příběhů. Závěr patří mistrům a tenhle se obzvlášť povedl, přiznám se, že jsem ho nečekala a asi by mě tenhle směr ani nenapadl. Věřím, že až na svých toulkách přírodou narazím na močál, nebo bažinku, budu už vždycky opatrně vyhlížet modré světýlko IGNIS FATUUS.
moje první e-kniha...stáhla jsem si ji někdy v červnu, poté, co jsem na ni narazila u někoho z mých oblíbených na DK - asi u alef...rozečetla a pak nechala tak, protože číst na notebooku nějak není to pravé ořechové..a teď mi ji Atanone připoměla..;)
tak jsem se opět začetla..a dočetla...nehledě na strašlivý míchanec historie, krimi, nadřirozena, četla se velmi dobře...hltala jsem jak kroniku Andrease Schmidta, tak pátrání Hynka Noxe...ano, vše přitažené za vlasy...ale proč by vlastně takový Percussor nemohl existovat ?? promíchat s trochou germánské mytologie a sci-fi a máme bludičkový příběh...
Co mě rozčilovalo - jak hrdina vždy v důležitých momentech přestal potřebovat doptávat se, nechal se uzemnit, umlčet, usnul nebo omdlel...
Také, proč třeba Andreas víc neřešil dětský zoubek , který mu ukázala Beatrice ??? nechal odvést pozornost jinam...no, much to mělo dost.
Také fotky mi k příběhu úplně neseděly, postrádaly tu magičnost a poezii místa a příběhu.
Ale - i když to byla šílená slátanina, a měla ony mouchy, četla se moc dobře...určité pasáže velmi zaujaly...vykreslení krajiny minulosti a současnosti, opuštěné louky, rozpadlá stavění a hřbitovy...a močály s tajemnými světýlky jako kulisa příběhu - proč ne ?? a někde mezi tím vším plující duše dávných obyvatel, kteří byli vyhnáni z domovů předků...opuštěná krajina plná tajemství.
A konec...zlatý hřeb jak se říká...lépe to autor ani vymyslet nemohl ..jsem spokojená a doporučuji !!!
akorát příště raději klasickou knihu, hezky šustit stránkami mezi prsty...
„Hledám tekoucí potok na osamělém místě.“
Po prvních stránkách mi vcelku začalo být jedno, kam mě to modré světýlko zavede, uvěřila jsem autorovi, který si mě získal svou fantazií a způsobem, jak popisuje věci. Tušila jsem zvláštní příběh, a toho se mi dostalo. Konec byl oproti zbytku knihy takový přepjatý, jako by už autor nevěděl, jak to celé uřídit. Ono to taky bylo pořádné sousto s tím nákladem severské mytologie, která se vine celým příběhem.
V tajemné madam jsem snad správně poznala Helenu Blavatskou? Slovo Hagapert mě taky zaujalo...že by spojení Hagalaz a Pertho?
Co oceňuji, je mimo jiné i nezvykle cudný popis erotických scén. A nejen jich. Vlastně i ty vraždy jsou podané citlivě. V dnešní době, kdy se autoři předhánějí v tom, kdo více, lépe a radostněji jsem vděčná každému autorovi, který mě neubíjí detaily fyzických záležitostí ať už takových, či onakých.
Fotografie krásně dokreslovaly atmosféru příběhu. Mojí germánské polovině se líbí, že se někdo i takto zabývá zaniklou historií pohraničních vesnic, která jako by byla „odsunuta“ spolu s jejich obyvateli. Moje česká polovina ví, že nic se nedá jen tak odsunout a dějiny se bohužel opakují.
Přijdu si tak nějak okradeně, nebo snad zneužitě. Konec, takový, jaký se mi nabídl, jsem tedy nečekala. Absolutně netuším, jak jsem se ke knize před týdnem dostala, ale vím jistě, že mě zaujala hned svou první stránkou. Při tajemných okamžicích jsem měla husí kůži, dokázala jsem se ztotožnit se jak s Andreasem, tak i s Lunou, Hynkem, Beatrix a konečně i s Percussorem.
Hynek mi byl vlastně sympatický z těch všech nejvíc. Ne proto, že žil "v mé realitě", ale pro jeho pocity ohledně současného stavu společnosti. Pocity, že nemůže už dál zůstávat v tomhle lidském mumraji a musí se odebrat někam "mimo civilizaci". Někam, kde bude sám se sebou, nebo kde bude sám sebe hledat.
Analogie s Andreasem byla do očí bijící a ten konec mi tak nějak připomněl, že na zem se rodíme opakovaně a že nic není jen náhoda.
Příběh měl spád, byla jsem zaujatá každým řádkem, každou kapitolou, má zvědavost neměla mezí a v mé hlavě se začíná rodit plán mé letošní dovolené na Šumavě a v Českém lese. Vlastně mě nikdy, až do těchto dnů, nenapadlo, že by česko-německé pohraničí mohlo skrývat zaniklé vesnice. Neumím si představit, na co všechno člověk v odlehlých kopcích narazí, ale autor vážně vzbudil můj zájem.
„Blůdička. … Latinsky ignis fatuus. Osudové světýlko. A já za ním šel jako ve snu. Samo si mě sem přivedlo. Vypadala velmi roztomile. Celá se stříbrně rozzářila. A teplo z jejího světla snad působilo jako příjemná droga. Čím víc zářila, tím šťastnější jsem se cítil.“
Jsem prostě nadšená! … Radek Coufal (další z českých, pro mě nově objevených, autorů) si mě téměř okamžitě získal, a jeho Blůdička má snad všechno, co mě baví, počínaje
… rozkolísaným hlavním hrdinou, frustrovaným jak stavem současné společnosti tak tím, jak se vyvíjí jeho osobní život … „Ve vlaku jsem měl plnou hlavu myšlenek. Bylo mi líto, že v poslední době mé knihy nikdo nechce vydat. Měl jsem zlost, že všechno už někdo přede mnou napsal. Navíc kvůli své práci nemám ani rodinu. Ani valné výdělky. A proto musím jet přemýšlet na místo, které mě už dlouho navštěvuje ve snech. Je ztracené v pohraničním lese … v Praze už takhle nemůžu. Přežívám. Honím se, abych si vydělal pár šupů na živobytí. Cítím se prázdný. A zbytečný.“,
… super roztomilou blůdičkou, které prominete úplně všechno … „No tak prostě občas někoho utopím, no.“,
… tajemným, drsným a zvrhle vyšinutým masovým vrahem … „Pravidelně se vrací a bere si oběť … v kronice, do které tohle vše zapisuji, byly zmatené zápisky ze začátku století o jakémsi „Percussorovi“, což znamená „ten, který zabíjí“,
… a navíc, krásným a tajemným koutem Čech, který má ovšem velmi pohnutou historii … „To místo vyzařuje tiché kouzlo. … Není možné dál žíti ve společném státě s Němci,“ jako bych slyšel poválečný projev prezidenta Beneše. Co ale odešlo v jejich duších? S jakými pocity opouštěli svůj domov? Jako kdyby se v mých představách rozvoněla hospodská pečeně, usedl jsem na jejím bývalém místě a vybalil svačinu …“,
a konče
… umně propletenou kombinací reality, zápisků z dobové kroniky a mytologického pozadí,
… doprovodnými úžasně poetickými a mystickými fotografiemi,
… a v neposlední řadě pěknou obálkou :-).
A celé to pak bylo snově, skoro pohádkově, dramatické … tajemně hororové … poeticky něžné … historicky přesvědčivé. Shrnuto a podtrženo, mělo to lákavou lehkost a šmrnc :-) … doporučuji!
„1. července 1868.
Je to nejkrásnější pěší výlet mého života. Jednou napíšu knihu o zdejší přírodě a lidech. Kopce porostlé smrky a buky se zvedají jako koláčky nad občasnými poli a lukami. Někde se pokojně pasou stáda dobytka. Potkal jsem několik mlýnů. Viděl sklářskou huť. Starý středověký hrad. Mlhy nad ranní orosenou trávou. Sekáče s kosami. Děti, jak loví u potoka raky. Dřevorubce a koňaře. Lidé jsou v příhraničních horách drsní, ale srdeční.“
tato knížka se mi celkem líbila ale je spíše pro dospělé. a myslím si že tato knížka je spíše fantasy.
Přečteno díky ČV. Zajímavý děj kde se prolíná historie se současností okořeněná trochou fantasy.
Dobře vymyšlené, dobře podané. Tu zaniklou vesnici i močál jsem měla krásně před očima. Líbilo se mi podání vesnické pospolitosti - PŘED událostmi, samozřejmě. Pěkné letmé poznámky o Boženě Němcové, o životě v kraji a tak.
Fanatismus - jak snadno vzniká,když je po ruce výmluvný kazatel...
A o podzemních temných živlech, které, když jsou neopatrně vyvolány, řádí celá tisíciletí...
Konec mě nečekaně překvapil. Dlužno dodat, že příjemně!
Docela hezká pohádka, nemyslíte? Akorát že pan Coufal má trochu potíže s češtinou. Normálně snad ne, ale na spisovatele to nestačí. Tak například správně česky se píše blúdička.
Jak to jen ... tak kupříkladu fotografie jsou zde hezké.
A vzhledem k tomu, že kniha je k dispozici zdarma a litovat můžu maximálně tak ztraceného času, nechci zbytečně a jaksi nevděčně plivat jedovatou slinou. Pokusím se celkový dojem vyjádřit decentně – řekněme tedy, že asi nebudu tak úplně fanynka naivního umění. Víc bych to raději opravdu nekomentovala.
A jak vidno, své nadšence si toto dílko evidentně našlo.
Rovnováha je tedy zachována a já zde hrdě budu plnit funkci černé ovce.
Pár citátů z knihy:
"Tolik zla..." řekla nezřetelně.
"Prosím?" nechápal jsem.
"Tolik zla cítím mezi lidmi. Vy jste tak... jiní... dřív si lidi záviděli, pomlouvali se, pobili se v hodpodě. Ale teď... jako by v těch vašich poschoďových domech žili samí vrazi."
Jak to myslíš?" zarazil jsem se.
"Cítím, jako by každý druhý manžel nenáviděl manželku. A naopak. Cítím hádky a zlobu. Cítím nesnášenlivost. A obrovskou nervozitu. Proč chcete být takhle nešťastní?"
"To patří k dnešnímu světu, Luno. Chtěla jsi ho vidět. Tak tady to máš. Technika a pohodlí svazuje. Lidi jsou vězni luxusu. Buď ho mají a hledají z něj cestu ven. Nebo ho nemají a hledají k němu cestu. Obojí je spojené s nenávistí a neštěstím."
"Neudělejte žádnou chybu. Ať se z naší skupiny stane politická síla! Ať nám obyčejní lidé věří. Největší síla je v ovládnutí davu!" Asbach skoro řval.
"Strach je motor pro fantazii chudých lidí. Touha vyniknout je zase motor pro fantazii bohatých. Zvlášť zvrácená fantazie se najde právě jen u lidí, kteří už mají buď hodně peněz, nebo se nudí. A nesou si svým nudným životem jen komplexy. A deprese."
Štítky knihy
horory pohraničí mysteriózní, mystéria české detektivky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Blůdička aneb Mystická detektivka z Českého lesa |
| 2022 | Lesbičník |
| 2015 | Půlmilování |
| 2020 |  Runové vraždy |
Kniha Blůdička aneb Mystická detektivka z Českého lesa je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 49x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 21x |
Krása...stáhla jsem si knihu do mobilu z nudy a vyklubalo se z toho nádherné čtení.Moc hezky napsané,četlo se to samo.