Blížíme se ohni

Podzim

A hle, růží oživená tvář Afrodíty z Tarzu
snímající červenooranžový šat... Mládí
časem ztrácí tajemnou kresbu motýlích
křídel, která ji neztratí nikdy, ani
v magickém chvění, ani na pustých cestách,
pustých jak stařecká ruka; jen několik srdcí
stále na odchodu, nad propastí, neslyší
varovný zpěv havranů, nevidí jim do očí;
smutek prodlévá u podzimních fontán,
vítr formuje mrakostroje stále údivnější.
Ptáci jsou někdy smutní, ale nevědí o tom.