Blízcí
Veronika González
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553264/bmid_blizci.jpg
5
97
97
Rodina. Nejužší pouto, nejhlubší jizvy. Příběh o hledání vlastní identity, o síle předsudků a odvaze postavit se nepřízni osudu tam, kde se zdá, že nic nemůže být změněno. Přestěhovat se na vesnici za partnerem Igorem se fotografce Báře zdálo jako docela dobrý nápad. Netušila ovšem, jak moc ji ovlivní odlehlost i způsob místního života. Bára si nerozumí s místními, chybí jí přátelé i starý život a doléhá na ni tvůrčí krize. Pravidelně se dostává do konfliktů s Igorovou rodinou, především s jeho matkou Jarkou, která se ji snaží dotlačit k mateřství, na něž se Bára necítí připravená. V prostředí, kde je jí všechno cizí a kde ji svírá nepochopení, ztrácí postupně nejen Igora, ale i samu sebe. Ve snaze o únik se nečekaně sblíží s Igorovou švagrovou Petrou, upachtěnou matkou dvou dětí, kterou by obyčejně pohrdala. Odhaluje však, že obrázek rodinné idyly zakrývá spoustu bolesti a manipulace.... celý text
Přidat komentář
Na knížku Blízcí jsem snad nečetla špatnou recenzi a já můžu hned zpočátku říct, že i já budu chválit. Veronika si mě naprosto získala už svou prvotinou Mezi námi, a tak jsem na její druhou knížku byla nadmíru zvědavá a natěšená...
Stejně jako v prvotině se zde řeší úzké rodinné vztahy. Bára se přistěhovala za Igorem na ves nedaleko Brna a musí si zvykat nejen na ospalý vesnický život, ale především na Igorovy rodiče a Igorova bratra a jeho rodinu... Všichni se zdají být buď až neurvale upřímní, nebo okatě nezúčastnění a lhostejní - to platí především pro "švagrovou" Petru...
Po první části vyprávěné Bárou jsem si říkala "no dobrý, ale všechno už tu tolikrát bylo", jenže pak přišla část vyprávěná Petrou a to byl docela šok, dost jiný level... Od té chvíle jsem moc nedokázala knížku odložit a dočítala ji pak do pozdního večera, což se mi popravdě stává málokdy...
Konec je svým způsobem originální, ovšem pro mě trochu nerealistický... Možná jsem skoro padesátiletá vesnická konzerva, ale já na takové uspořádání moc nevěřím, respektive nevěřím, že může fungovat dlouhodobě...
To ovšem nic nemění na tom, že Blízcí jsou za mě skvělí především v psychologii postav a ve vykreslení lidských povah, které se někdy můžou zdát až černobílé, respektive černé, ale ve svých letech už jsem ledacos zažila a vím, že takoví lidi bohužel fakt existují...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Měla jsem možnost si knihu přečíst ještě, než oficiálně vyjde. (Oficiálně vychází 27.2.2025). Zaujala mě anotací a obálkou, tak jsem se do ní pustila a neudělala jsem chybu.
I když jsem už o Veronice slyšela, toto byla má první kniha, která se ke mně dostala a teď po dočtení vím, že určitě nebyla poslední. Příběh Báry a Petry se mi vryl pod kůži. Zdá se, že se jedná o rodinný román, ale je v něm o hodně víc. Při každém otočení stránky jsem přemýšlela o svém životě a o tom, jak má někdo štěstí na lidi kolem sebe a někdo takovou smůlu. Co vede lidi, aby se chovaly tak odporně jako matka Igora. Co se člověku muselo v životě stát, že je ochotný a schopný ubližovat všem ve svém okolí.
Čekala jsem hluboký vhled do mezilidských vztahů, ale to co jsem dostala bylo něco ufff… Dostalo mě to hodně…autorka to se slovy umí bravurně a garantuji velmi rychlé přečtení, páč tohle Vás nenechá knihu odložit.
(SPOILER)
První kapitola týkající se Báry mi moc nesedla, ale pak přišla na řadu Petra a od té chvíle jsem se již nemohla odtrhnout.
Domácí násilí je určitě velké téma a z některých situací v knize mi bylo opravdu špatně. Určitě bych každému, kdo si něčím podobných prochází přála happy end. Z konce v knize jsem byla ale trochu rozčarovaná. To jsem si pro sebe musela i trochu protočit oči, ale co bych byla za člověka, kdybych chtěla někomu šlapat po štěstí..
Určitě jsem ráda, že jsem poznala autorku a v budoucnosti od ní třeba ještě něco přečtu.
(SPOILER) Hrozny pribeh moc hezky napsany, opravdu ctive, presne jak pisi ostatni. Jedine male minus bych dala za to, ze na me to bylo moc queer. Ze na zacatku, ok, ale ze i na konci, to mi prislo moc. Mohlo to byt jedno nebo druhe, takhle to na me bylo lehce a hlavne zbytecne prekombinovane..
Ještě pár hodin po dočtení mám z tohoto rodinného příběhu husí kůži. A z jeho závěru rozporuplné pocity.To bylo něco! Tak silný, emotivní příběh bez příkras, to jsem dlouho nečetla. Bára a Petra, dvě hlavní hrdinky, členky jedné rodiny. Ta kniha se nedá odložit, skvělé, četla ji i má kamarádka, a i ona u čtení tajila dech! Kdo jsou někdy naší blízcí?? Doporučím, čtěte!
Taková ta kniha, kterou čteš celý den a v noci nejdeš spát, protože nechceš přestat číst. Skvělá!
Zajímá vás toxická rodina, partner s tajemstvími, přátelé daleko a hledání samu sebe? Tak jste tu správně
Tahle kniha má v sobě negativ ohledně rodiny. Jak se k hlavní hrdince chovají, jenže i ona sama má tajemství, na která není pyšná.
Anotaci jsem si přečetla jen jednou a hned zapomněla, o čem ta kniha je. Takže jsem ji četla s vědomím, že vlastně nevím, co mě čeká. Byla jsem mile překvapena. Tenhle žánr moc nemusím, ale bylo to skvěle napsané, takže mě to pohltilo a nešlo se odtrhnout. Byl to ten styl, že chcete další kapitolu.
Nevím,co vlastně říct. Pere se ve mně tolik pocitů ohledně téhle knihy, protože tohle byla síla. Bylo mi líto hlavních postav kvůli tomu, čím se museli potýkat.
Příběh vás zavede do násilí, mezi zlé lidi a velké problémy v rodině. Hlavně manipulaci a intriky, které se proplétají celým příběhem. Být na místě Báry, tak beru nohy na ramena a zdrhám hned.
Četlo se to hezky. Člověk nečekal žádné zvraty a všechno mě překvapovalo. Takhle kniha není pro slabé povahy. Nevím, co přesně psát, protože jsem stále po dočtení v šoku, aby to ostatní pochopili, museli by si to přečíst.
Konec byl zvláštní a dost překvapivý. Nečekala jsem, že to takhle skončí.
PS knížka mi připomíná knihu Dvě tváře lásky.
za knihu děkuji @albatrosmedia
Skvěle napsaný a skvěle odvyprávěný příběh. A jak už je v komentářích níže, knížka se opravdu nedá odložit, musíte číst, dokud nedočtete. Chvílemi mě napadalo, jestli je něco takového dneska vůbec možné - při všech sociálkách, poradnách, internetu... Je to pro mě nepředstavitelné.
Konec trochu pohádkový, ale zaplaťpánbůh za něj.
Blízcí je psychologický příběh o jedné rodině. Jen v rodině si umí lidé nejvíce ublížit a zároveň se to snaží nechat vše pod pokličkou, co se doma uvaří, to se sní. Ale co všechno se dá ještě vydržet než hrnec přeteče?
Petra má dva syny a manžela Štěpána a také tchýni, která je tak zvaně za všechny peníze. Tchyně Jarka už jednu ženu svého syna ovládla, teď se to samé chystá udělat s přítelkyní svého druhého syna Igora, jenže Bára se snaží nepodlehnout…
V té rodině je asi největší zlo babička Jarka. A od toho se odvíjí všechny další vztahy a dokud bude na vývoj věcí mít vliv, nikdy se nic nezmění….je až děsivý, jak moc je zlá.
V rodině se toho děje mnohem víc. Dokáží se Petra i Bára ubránit? Mají společného jen to, že se přivdaly do stejné rodiny. To je sblíží a mají křehké pouto kamarádek. Nevědí tak úplně, zda si mohou věřit. Dva bráchové, ale každý je úplně jiný. Zrovna tak synové Petry a Štěpána jsou každý jiný.
Zlo a dobro na miskách vach. Příběh je děsně moc bolavý, ale je tak dobře napsaný, že knihu neodložíte. Snažíte se jen doufat, že z toho marastu vyjdou alespoň trochu celý. Zároveň je Vám jasný, že úplně šťastný konec po tom, co se v rodině děje, mít kniha nemůže.
Po dočtení knihy mám husinu, běhá mi mráz po zádech a říkám si, že ač máme v rodině jakékoliv problémy, vlastně žádné nemáme…
Bára a Petra – dvě ženy, které spojuje jen jejich tchýně. Na první pohled obyčejný příběh o životě na venkově se postupně mění v intenzivní psychologické drama plné manipulace, vztahových krizí a skrytých traumat.
Veronika González bravurně vykresluje rodinné a společenské tlaky, odhaluje dopady výchovy a buduje silnou atmosféru, která odkrývá temná zákoutí vztahů. Díky skvělé práci s psychologií postav se z příběhu stává hluboká a vtahující studie mezilidských konfliktů.
Blízcí vás pohltí a nepustí. Strhující čtení, které rozhodně stojí za to – už teď se těším na další autorčinu knihu!
Tohle si musíte přečíst!
Už první kniha od této autorky se mi dostala pod kůži a tak jsem se těšila i na její další novinku a rozhodně nelituji. Příběh Barbory, která se zamiluje a z Brna se za svou láskou Igorem přestěhuje do vesnice, kde ani lišky nedávají dobrou noc. Bojuje z odmítnutím okolí a rodinou partnera, která ji nechce přijmout. Na všem co udělá si najdou nějakou chybu. Barbora naopak rodinu partnera vnímá jako ty, kterým se nikdy nezavděčí. Ale nikdy nevíš co se děje za zavřenýma dveřma. Někdy se podívat pod povrch znamená najít tam někoho blízkého, který ti pomůže a nebo naopak ty pomůžeš jemu.
Kniha je opět napsaná s pohledu dvou postav (to já mám ráda) - Barbory a Petry, její potencionální švagrové. Je to opravdu silný příběh o rodinných, partnerských a kamarádských vazbách.
Kniha Blízcí byla pro mě velmi náročná. Ale nešlo se od ní odtrhnout. Báru jsem ze začátku neměla ráda, ale postupem času když se přidávali další blizcí jsem ji obdivovala. Autorku si dávám do oblíbených.
Moje letošní číslo jedna.
S autorkou mám první zkušenost, jsem vážně nadšená.
Skvělá sonda do koloritu vesnice a toxických blízkých..
Uzasne napsana kniha. Zhltla jsem ji behem dvou dnu. Zde neni co vytknout! Tesim se na dalsi autorciny knihy
Masakr.totálně mě to rozložilo na kousky. Místy mi to připomínalo mě samou v některých situacích.
Přečteno jedním dechem. Některé scény mě až fyzicky bolely. Báře jsem občas rozuměla a občas ne…a Petru bych určitě chtěla poznat.
(SPOILER)
Příběh sledujeme z pohledu dvou žen. Barbory a Petry. Bára je mladá žena, takový spíš městský typ, ale přestěhuje se za svou láskou Igorem, na vesnici. Domnívá se, že si zvykne i na Jarku, která je typickou tchyní. Medový hlásek, ale v ruce nože a je generálem pro všechny. Ostatně, jako matka dvou synů si chce pohlídat, aby se její synáčci měli dobře. Igor a Štěpán jsou bratři, kteří se od malička nemusí. Igor je proti Štěpánovi introvertní a naučil se mu jít z očí. A Štěpánova manželka Petra? Dokonalá hospodyňka, matka, manželka, a tchyně je s ní maximálně spokojená. Jenže u Báry jsou sympatie poněkud chladnější.
Jak se postupně seznamujeme s jednotlivými postavami, zjišťujeme, že celá rodina je prohnilá do morku kostí. Vztahy jsou narušené a ač by byla určitým způsobem snaha o lepší soužití, tak to povětšinou zkazí Jarka. Jen ona má pravdu a hlavně se snaží roznášet intriky prostřednictvím Petry. Jenže netuší, že se Bára s Petrou sblíží a dojde k otevření těch nejhorších bolestí a ran, které tato rodina skrývá.
Všechny postavy, ač pro mě Bára byla nejdříve neuchopitelná, byly perfektně povahově vykreslené. Dokázala jsem se vcítit do jejich pocitů a konání, a kroutila jsem hlavou nad jednáním některých z nich. V této rodině se lidé cítili jako vězni. Hlavně nic neříkat napřímo, ale za zády pomlouvat, intrikovat a omlouvat to, co je neomluvitelné.
Jarka byla opravdu vykreslená asi nejlépe. To byla tchyně s velkým T. Taková, kterou opravdu nechcete mít, protože i kdybyste jí snesli modré z nebe, vždy si něco našla. A jak v dětství protěžovala jednoho ze synů, tak to mělo následky i v jeho dospělosti a bohužel to ovlivnilo celou rodinu.
Já před autorkou smekám. Příběh si mě získal od první stránky, ale postupným čtením mnou cloumaly emoce a na konci tak moc vygradovaly, že po přečtení jedné klíčové věty, respektive dvou slov, jsem pocítila neuvěřitelný nával strachu, bolesti, měla jsem husí kůži po celém těle a slzy v očích. Dvě slova, která mě emočně rozsekala. Autorka do příběhu perfektně zakomponovala otázku mateřství, despotismu, psychických problémů a jejich následků.
Tuhle knihu doporučuji přečíst všem, kteří chtějí při čtení prožít neuvěřitelné množství emocí a jak já říkám, emočně se vyždímat. Myslela jsem si, že Mezi nimi nic nepřekoná, ale Blízcí bude TOP kniha roku 2025.
Veroniku González jsem až do přečtení této knihy vůbec neznala, ale její dílo Blízcí mě okamžitě zaujalo. Nejprve krásnou obálkou – miluju včely, čmeláky a všechno s nimi spojené – a vzápětí i anotací. Příběh o venkově, rodinných problémech a manipulaci sliboval přesně to, co mě baví.
A musím říct, že mě naprosto nadchnul! Netušila jsem, že už v lednu narazím na knihu, kterou bez váhání zařadím mezi nejlepší tituly roku 2025.
Příběh je syrový a autorka se ve vyprávění nebojí jít až na dřeň. Jedna z hlavních postav, Bára, se přestěhuje za svým přítelem na vesnici, kde prožívá doslova peklo na zemi. Její tchýně je noční můrou v lidské podobě a prostředí vesnice na ni vůbec nepůsobí dobře.
Musím přiznat, že ani nevím, jestli jsem si Báru oblíbila. Stejně tak Igora. Jejich pohnutky byly chvílemi krásné a pochopitelné, ale jindy jsem je naopak chtěla roztrhat na kusy. Obě postavy byly neuvěřitelně složité a plné rozporů. Kdybych měla zmínit svou nejoblíbenější postavu, byla by to Petra. Ani ona nebyla bez chyb, ale přesto mi přirostla k srdci nejvíc. O tchýni se tady raději nebudu víc rozepisovat – snad bych musela být sprostá! Ti, kdo knihu četli, mě jistě pochopí.
Celkově hodnotím příběh nadprůměrně. Četl se mi výborně, stránky jsem otáčela téměř bez dechu. Budu ho doporučovat všude, kudy budu chodit!
Někdo má tu kliku, že mu osud nadělí současně se životním partnerem druhou maminku. Což se ale fakt Báře nestalo, protože Jaruna je ve skutečnosti reinkarnovaná mamba zelená:)
Těžký život nastává Báře na vsi. Ze sebevědomý, živočišný a úspěšný holky pomalu ale jistě vyprchává život jako z píchlýho balónku.
Bára postupně odhaluje, že rodina jejího přítele má několik dalších kostlivců ve skříni, kteří začínají ze svých temných úkrytů skákat doslova bungee jumping.
Některý momenty byly tak autentický, že mi z toho nekončícího utrpení naskakovala husí kůže.
Závěr nám pěkně uzavřel všechny otevřený smyčky, ale že až takový science fiction z toho nakonec vyleze. To prosím, příště neeeee.