Bláznivá ze Chaillot
Jean Giraudoux
"Stačí jedna rozumná ženská a hloupost celého světa si na ní vyláme zuby." Jedna z posledních her francouzského dramatika je komedií o tom, jak podivínská žena vzala osud tohoto světa do svých rukou. Giraudoux postavil proti přetechnizovanému světu plnému omezenosti, kořistnictví, sobectví a lží hráz lidskosti v podobě Aurélie, bláznivé ze Chaillot, jejich přítelkyň a dalších těch nejprostších a nejpodivuhodnějších lidiček z pařížských ulic. Vznikla tak moderní pohádka o potrestání zla ve jménu zachování bohatství života na zemi. Přejato z webu Městského Divadla Mladá Boleslav.... celý text
Literatura světová Divadelní hry Umění
Vydáno: 1985 , DiliaOriginální název:
La folle de Chaillot , 1945
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1969 |  Zuzanka a Tichý oceán |
| 1994 | Ondina |
| 1968 | Trojská válka nebude |
| 1970 |  Siegfried a Limuzinsko |
| 2015 | Bláznivá ze Chaillot |
Kniha Bláznivá ze Chaillot je v
| Přečtených | 11x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 7x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 3x |
Jedna výstřední dáma z pařížské čtvrti versus kapitalismus. (Či hmotařství, konzumerismus, nepřátelství k životu, smrt Evropy – tentýž mor s mnoha jmény.) To je téma nejslavnější z Giraudouxových her.
A nebo to řekněme jinak. Na jedné straně Aurélie, údajně šílená. Po jejím boku stejně bláznivé přítelkyně se zpěváky, hadráři, číšníky… Ale také staré platany, toulaví kocouři a Paříž plná památek, vzpomínek a dalšího nevýdělečného harampádí. Na straně opoziční pak podnikatelé odhodlaní kvůli nalezišti petroleje Paříž vyvrátit. A vedle toho otrávit kocoury (jsou nehygieničtí), pokácet platany (překážejí) a zničit spontaneitu, svobodu a iracionalitu života.
Z okouzlivě bláznivé „hraběnky“ ze Chaillot ve skutečnosti nemluví šílenství, nýbrž poesie. A to velice svérázná Giraudouxova poetika, jakou nacházíme třeba i v charakteristice dívek ze „Zuzanky a Tichého oceánu“. Zahrnuje avantgardu, vitalismus, lásku k Paříži, kde „proud Seiny unáší spící labutě“, a ono zvláštní mládí Evropy dvacátých, třicátých, dokonce ještě polovice čtyřicátých let („Bláznivá“ byla uvedena až r. 1945). To všechno tvoří specifický rukopis (podle mě) největšího autora Francie – a jednoho z největších na světě. (Ačkoli jsou jeho hry, myslím, ještě překonány prózami. Zdá se mi, že literární kritika se prostě plete, když vidí jeho vrchol v dramatické tvorbě.)
Překvapilo mě, že se autorovi podařilo vyrobit hru z tak abstraktní látky. A ještě víc mě překvapilo, že vymyslel řešení onoho problému s kapitalismem. „Bláznivá“ není bolševicky krvelačné dílo, nicméně… no, není ani rozměklé.
– „Smrt má takovou cenu, jakou měl život mrtvého.“ (Mohl by to někdo vysvětlit našim zákonodárcům, prosím?)
– „Na tomto světě nejsou jen lidi. Musíme se teď trochu zabývat bytostmi, které za to stojí.“ (Amen.)