Blahoslavený Carlo Acutis
Nicola Gori
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473724/bmid_blahoslaveny-carlo-acutis-Yjz-473724.jpg
5
13
6
Italský teenager, který zemřel v roce 2006 ve věku patnácti let, působí doslova jako zjevení. Na první pohled normální kluk své doby, veselý a komunikativní, který rád jezdí na výlety, má své oblíbené pejsky, s nimiž natáčí zábavná videa, a velkou vášeň pro počítače. Ještě víc ale tíhne k Božím věcem. Prosadí si první svaté přijímání dřív, než bývá zvykem, a od té doby chodí denně na mši. „Eucharistie je moje autostráda do nebe,“ prohlásí Carlo později a je znát, že její význam chápe do velké hloubky. Evangelia zná skoro nazpaměť. Ze svých úspor se stará o řadu bezdomovců. Přirozeně se stává i misionářem ve svém okolí, pro Boha získává řadu svých vrstevníků i dospělých, včetně několika přátel hinduistů. Když se ptali jeho maminky, jak vůbec objevil víru, jestliže rodina byla prakticky nevěřící, paní Antonie bez obalu přiznala: „Určitě ne zásluhou nás rodičů, to klidně zveřejněte… Mě osobně Carlo zachránil. Byla jsem ve víře negramotná.“ Takových je nás možná víc… Kéž nás tento „Boží influencer“ při četbě provází svou přímluvou, abychom svůj život dokázali prožít tak krásně a naplno jako on.... celý text
Přidat komentář
Tak tahle kniha mně dosud chyběla! Načerpala jsem hodně inspirace. Děkuji, Carlo!
S potěšením jsem se seznámila s novým blahoslaveným, když na jeho jméno teď tak často narážím... a stranou knihy poznamenávám, díky Bohu, že máme "normálního moderního svatého", který má potenciál oslovit dnešní mladé. Kniha je samozřejmě poznamenána tím, že je trochu "složená" z původního textu a dopracovaných dodatků, ale obsahově ji to pochopitelně zvedá výš, a tedy na první seznámení více než vhodný titul. Jako slušný počin hodnotím její členění a hlavně dodatky včetně citátů a přidané novény. Ale na pět hvězd... prostě to nebyl intenzivní čtenářský zážitek, třeba v budoucnu přijdou další tituly o tomto světci, které si je vyslouží.
„Umírám rád, protože jsem prožil svůj život, aniž bych promrhal byť jen minutu na věci, které Bohu nedělají radost.“
Carlo, mladý inspirativní borec, kterého měli všichni rádi, právě proto, že ti, kteří jsou opravdu plní Boha, prostě přitahují druhé. Jeho hluboký vztah k Bohu se projevoval nejen v tom, že denně chodil na mši, ale především v jeho skutcích. Kniha je náhledem do jeho nádherného srdce, z kterého by si mohli vzít příklad mnozí dospělí. I duchovně byl velmi popředu, protože musel vzhledem ke svému krátkému životu dozrát rychleji. Jeho příklad přivedl mnohé lidi, kteří jej znali osobně, k Bohu, protože tak se dá předávat víra – osobním příkladem. A Carlo v tom byl expert, o tom žádná.
Několik jeho inspirativních myšlenek:
„Kněží jsou prodlouženýma rukama Krista, musí o Pánu svědčit s nadšením. Mají být světlem a vzorem pro ostatní. Když do mše svaté nevkládají srdce, stávají se z nich jen automaty na bohoslužby.“
Po každém svatém přijímání se modlil: „Ježíši, udělej si pohodlí! Chovej se jako doma!“
„Moje posvěcení nespočívá ve sčítání, ale v odčítání: Méně mě, více Boha.“
„Ať se na to díváš z jakékoliv strany, život je fantastický.“
Přesto, že zemřel ve věku 15 let, byl jeho život obdivuhodný. Jak dokázal jednat s druhými, aby je nezarmoutil. Rozdával úsměv, pohodu, zastával se především slabších, podporoval ze svého kapesného bezdomovce, starým lidem dělal radost. Byl velmi schopný a nadaný. Měl rád přírodu i zvířátka. Byl odborníkem na počítače filmování a programátor PC. Vyzařovala z něj velká radost. - Kde k tomu bral sílu? Ani jeho rodiče nevěděli, kdo mu dal velké zapálení pro Boha, kdy mu chtěl dělat jen a jen radost. Denně se účastnil mše svaté a často a rád setrvával v kostele při adoraci. Italské vydání této knihy nese citát, který Carlo často říkal: "Eucharistie je moje autostráda do nebe."
Blahoslavený Carlo AcutisKniha Blahoslavený Carlo Acutis je v
| Přečtených | 14x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 1x |
Tož to byl ogar... Někdo zkrátka nemůže a někdo zase nemá (to je teda citát od Ijáčka). Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. I když by se člověk mohl více snažit. Minimálně v tom kladném přístupu ke všem lidem bez rozdílu.