Blacksad
Juan Díaz Canales , Juanjo Guarnido
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232092/bmid_blacksad-232092.jpg
5
271
50
Noirová série Blacksad je vytvořena v tom nejlepší duchu americké drsné školy a zároveň je okořeněna naprosto geniální kresbou, jež veškeré vystupující postavy nahrazuje zvířaty, včetně jejich charakterů. Černý panter Blacksad je soukromé očko a jeho případy jsou všechno možné, jen ne jednoduché. Prochází světem podrazů a svinstev, a přestože pro to dělá všechno, jen málokdy se mu podaří se sám neušpinit. Spanilé kočky (doslova) v nesnázích, přízemní emoce, umělecké kruhy, politici, zbraně, špioni a samozřejmě vraždy - to všechno a ještě něco navíc je jeho denním chlebem. Kompletní vydání komiksů, které vycházely na pokračování v magazínu Crew, včetně u nás dosud nevydaného a zatím posledního dílu.... celý text
Přidat komentář
Ano. Máte už něco?
„Naprosto nic.
Žádná zbraň, žádný motiv,
žádní podezřelí.“
(Kdesi uprostřed stínů)
„Blacksad je krystalicky čistý styl americké detektivky drsné školy ze 30. let.“ S tím rozdílem, že místo lidských tváří zde uvidíte pouze zvířecí. Vidět psa kouřit cigáro asi způsobí některým „psovodkám“ srdeční kolaps. Zato soukromé očko Blacksad (ano, chápete dobře – kočka, tedy kocour) vypadá s tím cigárem ještě drsněji. (kočkomilky zalapají po dechu) V tomto svazku najdete šest samostatných příběhů.
Citát: . . . nic tak nerozčílí ochránce zákona, jako špinavý a smrdící anarchista. (Národ ledu)
Kresba je příjemná a některá komiksová okna jsou fakt pastvou pro oči. Plné detailů v pozadí a zajímavých stvoření. Co mě však na kresbě vadí je fakt, že zatím co mužská část opravdu vypadá jako zvířata, včetně hrubé zvířecí srsti po celém těle, chováním i rysy, jsou ženy spíš víc lidé. Například Natálie, postava, kvůli které celý svazek začíná vůbec nevypadá jako kočka – zvíře. Je to totiž kočka a ze zvířecí kočky má jen špičaté uši. Jinak pleť hladká, bílá – inu, vypadá spíš jak elfka. Mám pocit, že tvůrci je také měli udělat víc zvířecí. Jen tak, pro dorovnání atmosféry.
Citát: Mám ten dojem, že člověk se do smrti nedozví, jestli měl v životě kliku. A pak už je pozdě. (Rudá duše)
Bohužel od prvního celkem dobrého příběhu to šlo rychle z kopce. Úroveň klesala příběh od příběhu. Tomu poslednímu jsem dal odpad, protože tam mi tvůrci Blacksada totálně znechutili. Čekal jsem drsné noir hlášky, krev a honičky, ale k tomu jsem dostal obrovskou dávku přistěhovaleckého klišé, barevného umění a politiky. Jako celek to působí vyrovnaně, ale musím přiznat, že k příběhu už se nikdy nevrátím.
Citát: Máme právě takový svět, jaký si zasloužíme. (Plivnout do nebe)
Antropomorfizovaná zvířata vždycky tvoří skvělou paralelu k našemu světu a Blacksad v tom není výjimkou. V tomhle případě jde o noirovou detektivku zasazenou do první poloviny minulého století, kdy zuří rasové problémy a v Evropě dělají problém náckové. Co se příběhů týče, tak jejich kvalita byla dle mého názoru sestupná. U prvního jsem si říkal, že je naprosto skvělý a následně jsem se s dalším a dalším nudil o trošku více. Na závěru tu jsou pak dva naprosté kraťasy, které se tak úplně hodnotit nedají, ale stejně tak nelze říct, že by byly úplně bez atmosféry. I v krátkém rozsahu se toho totiž dá odvyprávět docela dost.
Kniha obsahuje celkem 4 případy, přičemž platí, že první dva se mi líbily moc a ty následující dva už o něco méně. Na konci pak jsou velmi krátké mini příběhy, které se ale snad ani nedají počítat, protože mají 2-3 stránky...
Přesto jsem se skvěle bavil a knihu přečetl za jediný den. A pokud vás náhodou odrazuje fakt, že v knize vystupují zvířata místo lidí, tak se nebojte. Svět působí i tak naprosto uvěřitelně.
Máte-li rádi detektivky, mohu knihu jednoznačně doporučit. Kresba i příběh jsou obě na vysoké úrovni. Klidně bych si dal i pokračování, ale bohužel... :)
Sbírka šesti komiksových příběhů, které na první pohled zaujmou úžasnou kresbou Juanja Guarnida. Příběhově jde o docela dobré Noir detektivky. Nejlepší příběhy sbírky jsou podle mě: Kdesi uprostřed stínů, Národ ledu a Plivnout do nebe. Peklo, mlčení je hodně překombinovaný a zmatený. Příběhy Jako pes a kočka a Rudá duše neurazí ani nenadchnou.
Výborná dobová detektivka, která se podobně jako Maus Arta Spiegelmana vrací k něčemu, z čeho komiks vzešel. K bajkám, kde se zvířata (bohužel) chovají jako lidé. A není to samoúčelné. Zápletka z toho vždy vychází. Hlavní hrdina je typický noirový detektiv. Phil Marlow nebo Humprey Bogard. Kresba v něčem připomíná francouzské komiksy pro děti, možná záměrně, ale je výrazně temnější. Jako hlavní postava.
V předchozích recenzích řečeno vše podstatné - krásná kresba, sympatický neohrožený hrdina, vymakané případy....rozhodně jedno z nej nej MDEK. Líbilo se mi, jak si dali autoři práci s výběrem té správné zvířecí hlavy, kterou ještě vykreslili do detailů tak, aby perfektně vyjadřovala vlastnosti a povahu osoby. Jedna velká paráda, přál bych si pokračování.... za mě rozhodně 5*
Tak tahle kresba je fakt neskutečná. Celou dobu jsem cítil, že tohle je namalováno poctivě a s láskou. Asi si vybírám špatné kusy, ale mám dojem, že kresba v komiksech hodně slábne a je taková odfláknutá, tady to však neplatí. A nejen kvůli tomu si mě komiks hodně rychle získal. Za mě plný počet.
Úžasná pocta drsné škole, nic tu nechybí, nic tu nepřebývá. Nesmírně sympatický titulní hrdina řeší případy, z nichž každý je trochu jiný a všechny jsou něčím úžasné - spádem, zápletkou, pointou... Kromě toho mě ale naprosto nadchla ta krásná kresba, které záleží na detailech, na nichž by mělo záležet i pozornému čtenáři, neb se v nich kromě různých nápověd skrývá i docela hodně vtípků. Fakt vynikající komiks, který se vyrovná Grandville a který by v dokonalém vesmíru měl další a další pokračování.
Z tohohle jsem nadšená. Skvělý příběh, výborné postavy, ale hlavně parádní kresba, hlavně výrazy jednotlivých zvířecích postav stojí za pozornost, to je pastva pro oči. Rozhodně bych si dala líbit víc příběhů s kocourem.
Velmi podobné „zvířecím“ komiksům Grandville a Jack Wolfgang. Opět se jedná o svět, kde zvířata chodí po dvou a mluví, a opět je hlavním hrdinou neohrožený vyšetřovatel. Přesto má jednu velkou odlišnost – vůbec se zde nevyskytují lidé. V Grandville jsou lidé podřadnou rasou, které ostatní posměšně říkají „knedlíci“. V Jacku Wolfgangovi naopak jsou podřadnou rasou všechna zvířata a lidé na ně koukají skrz prsty. V Blacksadovi si zvířata s rasismem vystačí sami, takže bílá sorta jako jsou lední medvědi, opovrhují černochy, jako jsou černé kočky.
Naprosto fantasticky zpracovaná detektivka s cool drsným ale fajn hláškujícím hlavním hrdinou, který zažívá různé detektivní příběhy, které se od sebe vždy značně liší. Máme tu drogy, politiku i rasismus. Příběhy jsou možná delší ale díky skvělému stylu psaní Vám děj bude utíkat neuvěřitelně rychle a tuhle jízdu si prostě užijete. A když už by Vás nějaký příběh bavil méně, furt je tu kresba, která je rovněž naprosto senzační, možná trochu horší práce se škarpama ale jinak je to opravdu nádhera. Dlouho jsem nezažil, že bych se u nějakého komiksu tak kochal kresbou, jako u Blacksada.
Naprosto skvělý dílo! Dospělé a vážné příběhy, které jsou k vyšperkovány NÁDHERNOU kresbou. Chci víc!
Vždycky si tak říkám, co bych asi já, klasický sobecký konzument, mohl vytýkat velkým autorům... A tady jsem si naštěstí nemusel vůbec nic říkat, protože komiks je to tak fantastický, že zrak jen přechází. Naprosto úžasná kresba, která nejen nahrává žánru kriminálky a noir, ale celkově zanechává působivý dojem a přenáší nás do úplně jiné doby. Zajímavé barvy, které jsou tak nějak jiné, než u běžných komiksů, nekřiklavé, ale efektní, a k tomu výrazné stíny, jsou korunka na celé kresbě. Perfektní je fyziognomie postav, protože na tomhle si Guarnido dal extrémně záležet, a samotné výrazy, "pohyby" a postoje vypráví své vlastní příběhy (narozdíl třeba od Maus, kde se zase příběh vypráví jen promluvami a kresba je nicneříkající a fixní). Není divu, že se (jak se píše v popisku) stal komiks po velmi krátké době jedním z nejoblíbenějších a vyhrál řadu ocenění.
Postavy v čele s Blacksadem byly právě vlivem této fyziognomie dost všeříkající. Blacksad je prostě drsňák, kterému nelze nefandit. Tejden byl vtipný, i když někdy otravný, a kdyby to nebyla pravidelná postava, ale jen epizodní, tak asi ani nikoho příliš neupoutá. Nebudu jmenovat všechny support charaktery a zločince, ale hra jejich obličejů, přetvářky a falše, byla skvostná. A Blacksad jako správný pan Bond musí mít v každé povídce svou Blacksadgirl, až by to člověk málem shledal kýčovitým.
Jednotlivé povídky zvlášť nehodnotím, ale jako celek se výborně chopily významných a kontroverzních společenských témat, jako rasismus, jaderné zbrojení, drogy či zneužívání moci a chladnokrevnost. Bylo dobré, že se proti tomu autor vyhradil a až na "cigaretovou společnost" jel v zajetých kolejích hrdinů, slušnosti a dobra. Protože co si budeme povídat, v touze po zaujetí čtenáře je dneska spousta antihrdinů, feťáků a rádoby drsňáků... ale k čemu, když tu máme jednoho kocoura, co je všechny strčí do kapsy a ještě se zachová správně a elegantně. :)
Skvělý to bylo! Hodně se mi líbilo rozpracování prostředí, kočičí a psí ženské hrdinky byly prostě ultimátní krásky a drsňák se smyslem pro spravedlnost Blacksad jako hlavní hrdina mě bavil. Obsáhlo to i rasové, náboženské nebo politické milníky 20. století, paráda!
John Blacksad je řízek, jak má v žánru být, a já si čtení jeho příběhu užívala, a byla spokojená. Víc u jednotlivých povídek.
Komiksy jsou opravdu moc dobře ilustrované. S příběhy to bylo trochu horší. Nejlepší byl pro mě ten první, pěkná noir klasika. Další témata jako ku-klux-klan, nebo komunismus či co za angažovanost to bylo, mě spíš otravovala. A pak jsem měla problém s příběhem "Peklo, mlčení". Tam podle mě musí být jedna scéna na začátku špatně umístěná, protože v tomto pořadí je příběh zamotaný a nedává smysl. Stačilo by však tu jednu scénu posunout kousek dozadu a okamžitě by to dostalo logiku a správnou časovou posloupnost. Psala jsem do vydavatelství, jestli je toto řazení i v originále, ale bez reakce. No a ta poslední minihubka mě už vůbec neoslovila. Ale jinak jako dobrý, to zase ano.
Zbožňuju historky drsné školy z pera Raymonda Chandlera, Dashiella Hammetta, nebo jejich pozdějších a současných následovníků. Všichni tito utvořili specifickou odnož detektivního a krimi žánru, jehož hrdinové nejsou ani zdaleka kladné postavy, vyznačují se svým cynizmem a pohybují se ve stínech zkorumpovaného velkoměsta. V duchu tradic těchto velikánů žánru, se ze stejných stínů zrodil i Blacksad, černý panter, pracující jako soukromé očko v New Orleans 50. let minulého století. Postava detektiva, jenž pro mě představuje až neuvěřitelně svěží příspěvek do detektivně-komiksového světa.
V této krásné souborné knize se nám svérázný detektiv Blacksad předvede ve čtyřech příbězích a dvou kratičkých bonusech, v nichž však nedochází k žádnému opakování zápletek a každá z povídek se dotýká jiného tématu... Úvodní „Kdesi uprostřed stínů“, je čistokrevnou sondou do drsné školy, kdy soukromé očko musí vyšetřit vraždu své bývalé lásky a jeho vyšetřování vede velmi vysoko, druhá „Národ ledu“ pak kriticky ukazuje na palčivé otázky rasové nesnášenlivosti a segregace. Třetí „Rudá záře“ nechá vzpomenout na americké honby na čarodějnice komunismu, studenou válku a atomovou hrozbu. Závěrečná povídka „Peklo, mlčení“ je pak podobně jako „Kdesi uprostřed stínů“ dalším vyšetřováním zpočátku rutinního případu, které postupem času odkryje tajemství několika lidí...
O příběhy se scénářem postaral Juan Díaz Canales a jeho výtečně stavěnou atmosféru, děj a překvapivou pointu všech příběhů doprovodil Juanjo Guarnido svou neuvěřitelnou kresbou. Pánové vsadili na „bajkový“ styl vyprávění a hrdinům vtělili zvířecí podobu, přesně podle toho, jaké zvíře se hodí ke kterému člověku a jeho vlastnostem, tedy recept, který již v minulosti vyšel třeba Artu Spiegelmanovi u Mause nebo Bryanu Talbotovi u Grandville. Tento komiks se čte opravdu pomalu. Jednak si člověk užívá příběh a břitké dialogy a pak je tady ta kresba. Kresba je naprosto úžasná a je velmi zábavné studovat detaily jednotlivých obrázků, které jsou vyvedeny s naprostým důrazem na detail a dynamiku. To vše podpořeno výborně zvolenými, temněji laděnými tóny barev, vystihujícími svět, ve kterém Blacksad žije...
Mimo tuto knihu dosud vyšel pouze jeden další příběh - Amarillo, v magazínu Crew. Doufám, že autoři budou v jeho příbězích nadále pokračovat a my se od Crew brzy dočkáme druhého sebraného vydání neotřelých povídek drsného soukromého očka. Tohle je prostě perfektní…
Štítky knihy
vraždy politika rasismus komunismus komiksy jazz zločiny detektivní drsná škola noir (literatura)
Část díla
- Jako pes a kočka 2004
- Kdesi uprostřed stínů 2000
- Národ ledu 2003
- Peklo, mlčení 2010
- Plivnout do nebe 2003
Kniha Blacksad je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 325x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 147x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 36x |
| dalších seznamech | 4x |
Nikdy bych nevěřil, že hrdiny jednoho z nejlepších, scénáristicky i výtvarně, komiksů jaké kdy budu číst budou prasata, hadi, kočky, němečtí ovčáci, lední medvědi. Nu, stalo se právě s Blacksadem. Úplně jsem nepochopil proč ty zvířecí hlavy a lidské chování. Možná pro punc vyjímečnosti? Pí Ár? Nevím, podle mě je Blacksade svou vyrovnanou kvalitou obou složek vyjímečný až dost.
Jsem sice fanoušek noiru i detektivek, ale v hodnocení u mě vede příběh PLIVNOUT DO NEBE, kterým autoři přeskočili hranice obou žánrů do politické aktuálnosti přes sociální komentář k filosofické nadčasovosti. Mnozí se o to snaží, zde se to na doslova pár stránkách díky trefné a vskutku nezapomenutelné, nečekané a přesto logické pointě povedlo.