Birlibán

Nedávno přečteno, vzpomínka na dětství - kdy nebyl tak veliký knižní výběr.....

Nádherná knížka, řekla bych že nejhezčí z autorových knih.

Skvělá vtipná kniha pro malé děti, které ovšem neprochází volnou výchovou :).

Pětileté dceři se kniha libila, ale v jinem duchu - Birliban byl dle ni hloupy, zly a prala mu aby si nabil nos. Me kniha prisla plna moralizovani, jak se musi jist a na slovo poslouchat, nesmi se delat chyby a charakter Birlibán byl na par facek. Pak jsem uz i stranky zkracovala, protoze se vse opakovalo a dcera se nudila. Obrazky nezaujaly. Ale podstata pribehu je pekna, neokoukana - dokonce takovy predobraz pro Vanocni prasatko J.K.Rowling

Četla jsem s dětmi ve škole a bohužel musím říct, že je to vůbec nebavilo. Pro dnešní děti složitá čeština, pořád se doptávaly a nechápaly. Možná už jde o generační rozdíly.

Knihu jsem zakoupila v bazaru a nechápu, jak mému dětství mohla uniknout.. mým klukům se příběh Birlibána a jeho zajíčka také velice líbil.

Myslím si, že se jedná o zapomenutý příběh. A je to velká škoda. Knihu jsme měli ve škole v rámci projektu noci s Andersenem. Během týdne jsem se svými žáky poznala Birlibána a vydali jsme se s ním do Maňáskova. Kniha je nadčasová, originální a nápaditá. Zaujala a pobavila i dnešní děti. Pokud máte knihu doma nebo možnost si ji půjčit, přečtěte jí vnoučatům nebo dětem. Zavede vás do říší, o kterých se vám ani nezdá.

Většina z nás měla v dětství oblíbenou knihu, kterou mu četli rodiče, prarodiče, starší sourozenci, jiní příbuzní, případně bytosti odjinud. A kterou si pak šťastný prvňáček přečetl sám. Jednou. Dvakrát. Desetkrát. A pořád ho bavila. Nemohl se nabažit toho dobrodružství, které v sobě skrývala. Hltal zas a znova věty, které znal už nazpaměť. Pořád se kochal těmi samými úžasnými obrázky, které ho doprovázely až do snů. Schovával si knížku pod polštář, když šel spát, prskal na ni bacily, když ležel se zavázaným krkem pod peřinou a na stole voněl čaj s citrónem. Ta kniha většinou dostala za uši. Byla častým používáním rozklížená, nesla stopy polití různými tekutinami, někdy se v ní objevilo i pár pastelkových hieroglyfů, zřejmě pokus o první podpis. Na takovou knihu se nezapomíná a i když ji uložíte do knihovny, pokaždé při cestě kolem o ní zavadíte pohledem. A usmějete se. Možná smutně, ale usmějete. Je v ní kus vašeho dětství. Ta kniha je jedinečná a je vlastně na celý život.
Birlibán je ta moje.

Moc pěkná dětská kniha, vždy se mi jako malé holce líbila.

Knihu čtu vnukovi. Sám ji znám z dětství a patrně mě nasměrovala k oblibě fantasy světů.

* Birlibán mě v dětství nějak minul, tak jsem si ho vychutnala nyní, když jsme si knížku četli společně s naším synkem. V necelých 4 letech ho knížka hodně bavila, oba jsme se nasmáli a mě se hodně líbí, kolik v sobě skrývá fantazie a zároveň i ponaučení.

Oblíbená kniha mého dětství a teď jsem četla synovi, kterému se také líbila. Krásný příběh, který velice poutavě popisuje dětské zlobení. A nejednou syn hlasil: "Ale to se přece nedělá". Takze knížka i k zamyšlení. A doplněné moc pěknými kresbami.

Náhodou jsme našli u babičky.A děti z ní byli nadšené.Oboum se velmi libila( 3 a 6 let).Moc hezky napsaná.I ilustrace byly moc pěkné.

Když na začátku knihy člověk předčítá svému dítěti Birlibánovy obvyklé prohřešky, alespoň jednou nejspíš řekne „To je jak ty!“ A pohádkové místo, kam se Birlibán dostává, je očistec špatně se chovajících dětí, ale maskovaný jako ráj. I když „očistec“ samozřejmě úměrný dětským nectnostem. A tak se dostáváme do Bonbónovic či Neposluch, případně do paralyzující utopie zvané Lenošinda. Je to svět následků zpočátku neuvědomovaných či ignorovaných, které ale náhle před člověkem vyvstanou jako třeba housková hora. Hrdina má při svém putování i pozoruhodné společníky – maňáska Janečka, píchlou mičudu a panenku bez ruky. A aby nedošlo k omylu, Birlibán je nejen kniha docela výchovná, ale v první řadě zábavná a dobře napsaná.

Zatím jen dvakrát se stalo, že by si dcera přečetla nějakou knihu víckrát, Birlibán je jednou z těch knih. Děti v něm objeví svět plný fantazie a polepšován í Birlibána probíhá přirozeně a nenásilně. Navíc krásné ilustrace.

Tuto knihu donesly děti od tchana, že ji měl rád jako dítě. Kniha stará tak 40 let, oskubana. Na první pohled nicmoc. No jednou jsme ji otevřeli a světe div se! Moc pěkné čtení. Pro me děti to byla první "seriózní beletrie" co je chytla. Mají 5.5 a 3.5 roku. Takže i pro špunty vhodné.
Birliban je malý kluk co vyvádí samé lumparny, maminku neposlechne ani za nic.. Prostě jako většina malých lumpů, takže i vaše děti se s ním brzy ztotožni :-)

Milovala jsem ji jako dítě, mockrát jsem jí četla... Do dneška se mě vybaví strom s jídlem jak do padalo rovnou do pusy

Krásná knížka. Četli ji mně, když jsem byla malá a já pak četla svojí dceři :-)

Birlibána jsem už kdysi dávno, pradávno četl a prakticky nic jsem si už z něj nepamatoval. O to větší bylo moje překvapení, když jsme po něm sáhli s dcerou a zjistili jsme, že je to velice solidní a povedená dětská kniha. Hlavní postava je od začátku takový spratek, až jsem měl chuť knížku odložit, tohle přece nebudu číst svojí hodné dcerunce. Ale tak nějak jsem věděl, že celá cesta bude o jeho polepšení. A byla, ale takovým relativně nenuceným způsobem.
Birlibán se dětská kniha ze staré školy, nechybí několik "drsných" scén, kdy se třeba rozmačkává včela kamenem, abychom pak sledovali, jak na ní její kamarádky čekají a ona samozřejmě pořád nikde. Takhle se už dneska knihy pro děti nepíší.
Bavil jsem se já i dcera, dáme určitě i pokračování. 4,5*