Biologie ve službách zjevu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha věnovaná myšlenkám švýcarského filosofujícího zoologa Adolfa Portmanna (1897–1982). V knize čtenář najde pět esejů z pera Adolfa Portmanna, jež vycházejí poprvé v českém jazyce. Následuje pět příspěvků od současných autorů, které se buď přímo dotýkají problematiky Portmannova biologického myšlení, nebo zpracovávají příbuzná témata, jejichž společným jmenovatelem je evoluce zjevu organismů. Nahlédneme tak do zákulisí Portmannova intelektuálního života, budeme svědky sváru formy a funkce, poodhalíme nitro nejbližších přátel člověka, podíváme se na estetický rozměr přírody v ruském stylu a nakonec pronikneme do morfologického prostoru luxuriantních struktur vrubounovitých brouků....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37489/big_biologie-ve-sluzbach-zjevu-fKn-37489.jpg 4.57
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Biologie ve službách zjevu

alef
05.04.2019

„Jsem hluboce přesvědčen, že neexistuje jediný, objektivní a bezrozporný pohled na svět. Proto nemůžeme trvat na jednom preferovaném obrazu světa, ani na jediné metodě k jeho poznávání. To platí pro všechny poznávající dějinné bytosti – pro lidi s lidskou kulturou a pro ostatní živé tvory s jejich přístupem ke světu.“ (Anton Markoš)

Antona Markoše, stejně jako Karla Kleisnera, který je mimochodem žák Stanislava Komárka, tyto všechny lze zařadit do určitého myšlenkového okruhu, který navázal nebo se nechal inspirovat úvahami Adolfa Portmanna.

O co tu tedy jde? Tyto úvahy směřují ke kritice absolutní aplikace darwinismu, tedy, kritizují „slepotu biologie“ k jevům, které takovým reduktivním způsobem není možné vysvětlit. Zacíleno je na ZJEV, na PODOBNOST a na NITERNOST. Někdy od 19. století se podle Kleisnera začalo na „vzhledové podobnosti organismů“ pohlížet jako na něco okrajového, či náhodného, zvlášť, když různé podobnosti zjevu nešly vysvětlit z funkčního hlediska (což je základní doménou vědy). Nejen podle Kleisnera ale takový pohled na podobnost je reduktivní a neodpovídá skutečnosti. Věda takovým způsobem nikdy nemůže proniknout k niternosti a tedy podstatě živých organismů. A jestli se chce alespoň pokusit takovému pochopení přiblížit, měla by začít od zkoumání vnějšího sebe-prezentování živých organismů – tedy od zkušenosti jejich vzhledu. Kleisner tak pod vlivem Portmannových úvah směřuje řekněme k alternativním teoriím.

Sebe-vyjadřování (zjev), je tedy podle tohoto názoru, běžným jevem. Předpokladem a důležitým prvkem je, že každé sebe-vyjádření předpokládá příjemce takového sdělení, který samozřejmě bude tomuto vyjádření rozumět. Jinými slovy, nejen vnitřní orgány organismů, ale i jejich "neprůhledné povrchy" tak lze považovat za další „reprezentativní“ orgán – rozumějte, sémantický (určený k dorozumívání) orgán, který je neméně důležitý než ty ostatní.
Kleisner tak rozebírá Portmannovu teorii v souvislosti s „umweltem“ – „učení rozeznávající život jako hru, ve které se hráči navzájem ovlivňují sděleními zjevovanými svým vzhledem“. V tomto pojetí, spolu jednotlivé organismy aktivně komunikují, takže Kleisner chápe sebevyjádření živých organismů, jako „vyjevení niternosti pomocí vcítění se do pozice vnímajícího organismu“, to pak umožní živému tvoru „vytvořit svým zjevem zprávu, kterou bude příjemce schopen vnímat“.
Takovým a podobným teoriím je často připevňovaná nálepka - antidarwinistické, a třeba právě Kleisner upozorňuje, že je to chyba, protože i sám Darwin chápal estetické projevy v přírodě velmi citlivě a byl pravým „milovníkem přírody“, což se o řadě dnešních biologů říct nedá. Portmannův přínos tak vidí i v jeho kritice vědy, v tom, že varuje před zaslepenou vírou v jediné a vševysvětlující paradigma, kterým je v současnosti molekulární biologie a genetika s jejich „technickým vysvětlením“ živých organismů.
Podle Portmanna tedy platí, že každý! organismus má subjektivní vztah ke světu, ale taky, pozor, dodává, že to „nic nevypovídá o jejich prožívání světa“ – neztotožňovat to tedy prosím s vědomím.
Díky etologii, která nás už nějaký čas, „zásobuje“ stále více důkazy, že „otevřenost“ náleží k vlastnostem všeho živého, už dneska není tolik přehlížený ten možná nejdůležitější důsledek těchto úvah - nový pohled na různorodost a zvláštnost všech těch způsobů existence „živého“ - tedy směrem k respektování specifik života :-).