Bílá velryba
Herman Melville
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15151/bmid_bila-velryba-uDL-15151.jpg
4
675
156
Nejslavnější autorovo dílo je velkým eposem námořnického života, k němuž čerpá látku z vlastních bohatých zkušeností námořníka na velrybářské lodi. Je jedním z prvních amerických spisovatelů, odpoutavších se od evropských vzorů. – Šílený kapitán pátrá ve všech oceánech po tajuplné bílé velrybě, která často zraněna vždy uniká, až nakonec zničí své pronásledovatele.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Moby Dick or the White Whale , 1851
více info...
Přidat komentář
Tý jo - literární zážitek, na rok 1851 docela revoluce :) Doposud jsem snad ještě podobně vystavěnou knihu nečetla - kombinace encyklopedických znalostí týkajících se velryb, praktické popisy velrybářské práce, ale nechybí ani ta dobrodružná linka, kterou čeká každý, kdo do ruky knihu bere, především. Toto vše je nadstaveno ještě jakousi morálně-duchovní rovinou, jejíž náměty si každý může promítnout i do svého života. Opravdu mistrná kombinace, poctivá spisovatelská práce. A to vše posvěceno úžasně propracovanými perokresbami Rockwella Kenta. Laskomina :)
Bylo by mnoho co říci o této zvláštní knize. Z komentářů již napsaných se ztotožňuji s Kozlem. A abych nenudil, více psát nebudu , i když by opravdu bylo co.
Opět jsem bohužel byla obětí vlastního očekávání a z Bílé velryby se vyklubalo...
Čekala jsem pouze hon na velrybu. Proto jsem byla z počátku zklamaná různými odbočkami, v tu chvíli pro mě nepodstatnými (jsem si myslela).
Asi do třetiny mě Izmael jako vypravěč moc nezaujal. Stále odbočuje, vysvětluje, potvrzuje, vrací se, vypráví cizí zážitky, zbytečně se opakuje. Jeho vyprávění je dost chaotické. Niť příběhu se mu velmi často ztrácí. Pak jsem si zvykla, nebo jsem to prostě přijala.
Ve chvíli kdy jsem četla ty divadelní monology, nejdříve Stardusta, pak Stubse... a první dějství končí hromadnou scénou, kdy má každá čudla repliku, jsem kroutila hlavou, jestli se to zvrhává do parodie. Zpětně to hodnotím jako nejvtipnější část.
S přibývajícími stránkami jsem zjistila,že mě zaujaly víc detailní popisy velryby a prací okolo, zatímco románovou část můžu i oželet.
Kdybych pro sebe členila Bílou velrybu, měla by tři části.
O velrybách a jejich životě obecně a dopodrobna
O velrybářství od začátku do konce Výprava na Moby Dicka
Pokud se k této knize někdy vrátím, Achabovu šílenou pomstu raději přeskáču.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla je unikátní.
Moc popisu, moc úvah, moc náboženských motivů a moc zbytečných stran. Přiznávám se, že jsem přeskakovala – ze začátku odstavce a pak i stránky. Hlavní myšlenky jsou určitě hluboké a krásné: o jinakosti, respektu, pokoře a taky o tom, že když tě něco spolkne, je možné se z toho vyhrabat. Ale jsou zabalené do zdlouhavých popisů lovu velryb (a mnoha jiných mořských tvorů), součástek lodi, základů námořního práva a myšlenek každého z členů lodní posádky.
Mnoho již bylo napsáno o tomto románu, nerad bych se tedy opakoval. Z mého hodnocení vyplývá, že bych měl román opěvovat a vyzdvihovat jako základní četbu každého čtenáře, který se chce prohlásit za čtenáře zkušeného a znalého. To ale neudělám. Jakýkoliv imperativ pro čtení Bílé velryby je dle mě špatný. Chcete-li si knihu přečíst, pak směle do toho, jen nečekejte dobrodružný román. Znechutila-li vám povinná četba na střední škole román, pak raději vyčkejte nějaký čas a možná se ke knize vraťte. Později knihu buď budete milovat či nenávidět, ale ať již jedno či druhé, Bílá velryba si zaslouží váš názor.
Na tenhle velký americký román jsem se chystal už delší dobu a jsem rád,že už si ho mohu přesunout do kolonky přečteno. Je to dílo ve kterém je příběh obalen silnou slupkou jak velryba tukem ,různými úvahami o přírodě ,souboje člověka s přírodou,zaslepeností pomstou,a spoustou myšlenek a úvah,které se hlavně týkají velrybaření a popisu těchto nádherných tvorů. Prostě chvíli čtete dobrodružný příběh a mezi tím encyklopedii,úvahy a filozofii. Některé kapitoly z dnešního pohledu vypadají zajímavě a myslím si ,že třeba u kapitoly ,,Zmenšuje se velikost velryby?Vyhyne?,, by se asi autor hodně divil. Jinak zajímavé čtení,které za to stálo.
Melville je považován za velikána americké literatury a pozdního romantika. Ptám se, jestli není tak uznáván jen proto, že spisovatelské řemeslo nebylo (až na několik výjimek) v 19. stol. v Americe ještě tolik běžné jako v Evropě. Když srovnám ruské realisty a jejich famózní-do nejmenších detailů-psychologicky propracované postavy s lidičkami hemžícími se na stránkách Bílé velryby, tak musím dát jen 3 hvězdičky. Dílo je spíše utahané a možná kdyby mělo polovinu stránek, tak by to mělo větší spád. Myslím, že Melvillovi více sluší rozsah, v jakém byl napsán Písař Bartleby.
Konečně jsem se dostal k tomu, abych doplnil velkou mezeru dílem, o kterém jsem jen slyšel, případně viděl filmové zpracování a různé jiné podobné náměty. Bílá velryba představuje jeden velký problém a tím je nazáživnost, kterou autor vytvořil úmorným filosofováním nad existencí jedince, popisnou fascinací nad leviatany a průmyslem, živícím se jejich lovem a bohužel samotné akční honbě za Achabovým předmětem vlastní zkázy je věnován jen zlomek celé knihy. Co se Melvillovi nedá upřít je bohatý jazyk ve vypravování a ty 3 hvězdy co knize dávám je nutné sdílet s Rockwellem Kentem za jeho jeho krásné ilustrace - 50 %
Toto Melvillovo dílo je dlouhé jako vorvaň a hluboké jako Tichý oceán. A stejně tak velkolepé. Kniha by se dala rozdělit na tři díly vzájemně se proplétající, přičemž ta veřejně dobře známá část zahrnuje nejmenší kus knihy. Což je věc, která může spoustu současných čtenářů odradit (a určitě odradí) a překvapit (a nepochybně překvapí). Jenže na onom "akčním" vyprávění posledních zhruba sto stran epičnost Bílé velryby nestojí.
Herman v jediné knize předložil ohromující pomník velrybaření, toliko důležité a přehlížené činnosti 19. století i dob dřívějších (dnešní lovení velryb do diskuze nad touto knihou nepatří). Zároveň se sklání před silou Matky Přírody a podává fascinaci lovenými tvory přímo encyklopedickým způsobem, což je zase zajímavé při porovnání se současnými znalostmi. V neposlední řadě popisuje odvěký boj člověka s přírodou, člověka s člověkem, zvrácenou civilizací s čistotou lidojedů, rasismus, předsudky náboženské, ekonomické...; vše z mnoha úhlů pohledu. Nenasytnost člověka, neporazitelnost a neproniknutelnost přírodních tajemství. Navíc nechybí vcelku silná dávka jízlivého sarkasmu.
Bílá velryba není jednoduchou četbou, ale pokud člověk nechce "levnou" přímočarou zábavu, pak mu Melville předloží mnoho nádherných obrazů (dovedete si představit, co se člověku muselo naskytnout za pohled ve strážním koši na předním stožáru?), myšlenek ("raději spát se střízlivým lidojedem než opilým křesťanem), příčin k fascinaci (jak je možné, že šest mužů v jednom člunu dokáže ulovit 70krát většího a těžšího tvora?) a jinotajů (co vlastně představoval Achab svou honbou a nenávistí vůči Moby Dickovi?).
Bílá velryba mě nadchla. Budete-li chtít a budete-li správně k Moby Dickovi přistupovat, pak po vás Herman Melville úspěšně vrhne harpunou.
Tuším každý, kto túto knihu začne čítať s nejakými očakávaniami, zistí, že sa mýlil. Mňa odradili poznámky o krutosti k veľrybám, ale našťastie som netrpela tak, ako som sa obávala. Melville opisuje smrteľný zápas veľrýb stručne, nevyžíva sa v ich mukách, takže som to dokázala rozdýchať. Navyše Melville nechápe veľryby len ako úžitkovú lovnú zver, ale pristupuje k nim ako k tvorom hodným záujmu, obdivu a úcty. Niekomu sa môže zdať, že je tam priveľa detailov o veľrybách, ale treba si uvedomiť, že to bolo určené pre verejnosť, ktorá o veľrybách vedela minimum, nepoznala ich z prírodopisných či iných filmov. No hoci sú uvádzané poznatky a vývody zastarané a niekedy mylné, i tak klobúk dole pred Melvillovou bystrosťou, s akou dokázal vyvodzovať závery z tých nemnohých informácií, ktoré získal pozorovaním. Jeho zvídavost (slovenská zvedavosť nie je presný výraz) a jeho inteligenciu môžem len obdivovať. Toto bola zase moja najobľúbenejšia časť.
Páčili sa mi aj autorove/Izmaelove úvahy, pretože sú písané so zdravým úsudkom, s humorom a iróniou. Pri pochopení biblickej i inej symboliky mi výdatne pomohli vysvetlivky prekladateľa. Čítala som slovenské vydanie (1958), pretože malo poznámkový aparát, a občas som ho porovnala s českým (1975). Párkrát sa stalo, že mi nejaká veta nesedela s kontextom, a keď som nazrela do českej verzie, zistila som, že tam mi to zmysel dáva. Tak som prešla k tomu prekladu a v slovenskom si čítala poznámky a prezerala ilustrácie, ktoré boli príjemným doplnkom, ponechávajúcim dostatok priestoru pre vlastnú fantáziu.
Cenu diela značne zvyšuje autentickosť, autor skutočne na veľrybárskej lodi slúžil, nemá to z druhej ruky. Preto ma prekvapilo, že o svojich druhoch píše vlastne len v dobrom, ich negatívne stránky a surové zaobchádzanie, ktorému bol sám vystavený, nerozvádza. Možno považoval obraz veľrybárov v očiach verejnosti za taký zlý, že nechcel upozorňovať na negatíva. Preto vyzdvihuje ich kladné vlastnosti, lopotu a riziká ich povolania. Podrobne sa venuje celému dianiu na veľrybárskej lodi, opisuje všetky postupy, náradie a nebezpečenstvá, ktoré pri práci námorníkom hrozia, čím veľa dnešných čitateľov nepotešil. Zároveň píše o Indiánoch a černochoch bez rasových predsudkov, čím si zase zavaril u vtedajších čitateľov. Nuž, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
Pri rozvíjaní deja autor palubu chvíľami mení na javisko. Ozaj tie monológy pripomínajú Shakespeara a tiež mi moc nesadli. Ale kvôli nim som zmenila názor na Achaba. Myslela som si, že ho budem nenávidieť za jeho slepú túžbu po pomste na zvierati, ktoré sa len bránilo. Ale po nazretí do jeho myšlienok som zistila, že Achab zápasí nielen s Moby Dickom, ale aj so samým sebou a najväčšie utrpenie si spôsobuje sám. Určite som si ho neobľúbila, jeho nadmieru egoistická posadnutosť, pre ktorú je ochotný obetovať hoc aj celú posádku, sympatie nevyvoláva, ale jeho sebatrýznenie vzbudzuje aspoň do istej miery ľútosť.
Biela veľryba je úžasné dielo, Melvillovi súčasníci urobili veľkú chybu, že ju zavrhli.
Záverom by som rada poďakovala ČF, lebo nebyť tohto vlákna, spravila by som rovnakú chybu.
Keď som sa púšťala do čítania Bielej veľryby, očakávala som podľa rôznych poznámok a komentárov nezáživné a ťažko pochopiteľné dielo. Aké bolo moje prekvapenie, keď som namiesto nudy našla pútavo popísaný život na veľrybárskej lodi, mimoriadne zaujímavý popis stavby tela, lovu a spracovania veľrýb (aj keď o love sa mi nečítalo najpríjemnejšie, ako detská čitateľka knižiek s vysmiatymi veľrybkami som dosť trpela), nádych diaľok a romantiky, k čomu dopomohli neuveriteľne výstižné ilustrácie Rockwella Kenta a to všetko okorenené prehliadkou rôznych ľudských pováh, shakespearovskými monológmi, biblickou symbolikou a nábožensko-filozofickými zamysleniami o význame života.
Príbeh začína vo vcelku veselom tóne, párkrát som sa dobre zabavila na Izmaelových myšlienkových pochodoch, avšak neskôr, s pribúdajúcimi Achabovými kapitolami a nešťastnými znameniami citeľne potemnie. Samotný kapitán Achab ma ako postava dosť rozčuľoval, jeho upätosť na jeden cieľ bez ohľadu na následky mi bola až nepríjemná. Takisto mi občas nesadli monológy a filozofické vsuvky, pravdepodobne to vyžaduje odo mňa druhé čítanie. Potešená som bola vysvetlivkami na konci knihy, pomohli mi lepšie porozumieť textu.
Pri čítaní som porovnávala dve rôzne vydania, slovenské z roku 1987 a české z roku 1947. Väčšinu textu som prečítala v slovenčine, jednak preklad mi prišiel vydarený a o niečo súčasnejší ako český, a potom kvôli vysvetlivkám a celkovo menšej hmotnosti, ktorá mi dovoľovala nosiť knihu so sebou. Doma som sa potom kochala ilustráciami v českom vydaní.
Najobľúbenejšou časťou diela sa pre mňa nestali posledné tri dobrodružné kapitoly, akokoľvek sú fascinujúce, ale, pre niekoho nudná, "Veľrybárska príručka", z ktorej vyžaruje autenticita a úcta, ako k ľuďom, ktorí veľryby lovia, tak aj k veľrybám, ako k nádherným a majestátnym tvorom.
Kniha popisuje príbeh amerických veľrybárov v 19. storočí. Príbeh bol zaujímavý, no podrobné popisy, všetkého čo sa týka veľrybárstva boli trocha nudné a únavné.
Asi to není úplně fér, ale v době, kdy jsem tuto knihu četla, mě strašně zklamala. Dodávám, že mi bylo asi 10 let a čekala jsem něco ve stylu tehdy mnou velmi oblíbených verneovek. No, žádné velké vzrušení a strhující děj opravdu nečekejte. Pokud vás baví encyklopedické popisy a zajímáte se o lov velryb, budete nadšení.
Nesmiete od tejto knihy očakávať dobrodružné čítanie. Hoci je to veľkolepý príbeh, dej plynie pomaly. Je tam množstvo popisov a životných úvah. Rátajte s tým, že s touto knihou strávite veľa času. Ale, stojí to za to...
Ohodnotit tuto knihu je celkem těžké. Jelikož ze světa námořníků vím asi to, že loď pluje po moři, tak přemíra detailních informací o tom jak se loví velryby, jaký je život a práce na lodi či čtení "encyklopedie" druhů velryb bylo pro mě ze začátku velmi těžkopádné až nesnesitelně dlouhé. Škoda jen, že autor se sem tam zamotává do vlastních myšlenek, čímž čtenáři zamotá hlavu a předčasně ho tím odradí od pokračování ve čtení. Ale postupně čím hlouběji jsem pronikala do tohoto jedinečného řemesla, postupně chápala jednání hlavních postav a stejně tak jako autor jsem začala obdivovat krásu velryb, tím víc se mi knížka líp četla a její závěr ve mě zanechal hluboký dojem.
Bílá velryba má vlastně stále tutéž nevýhodu, jakou trpěla odzačátku. Nikdo nevěděl, jestli ji zařadit do regálku s rybářstvím nebo snad s cestopisy. Nyní je v regálku s dobrodružnou literaturou a čtenáři mohou být zase zklamáni, a právem, protože už četli napínavější romány. Na knize si lze vychutnat:
Nekonečný proud přirovnání, podobenství a filozofických úvah naroubovaných na naklánění lodi a na výrobu dřevěných náhrad.
Symbolické a záhadné monology a rozhovory. (pochybuju že by běžní námořníci měli tak vysoce abstraktní myšlení)
Celé to na mě dělá dojem, jako by se autorovi vymkla z rukou popisná novela, protože náhle objevil, že když píše, nečekaně sděluje celou svou lidskou zkušenost (a pravděpodobně taky kolektivní). Zdá se mi, že jakmile objevil takový katalizátor, vědomě ho využil. Hádám, že to nebyl žádný prosťáček.
Knize dávám plný počet s tím, že to je jedna asi z pěti knih, které bych si chtěl přečíst znova. A kterou chci mít doma.
Melvillova Bílá velryba je podobenství o neukojitelné touze člověka po dosažení cíle i za cenu vlastního sebezničení. Je to klasika ze zlatého fondu světového literárního dědictví, to ovšem neznamená, že by to bylo kdovíjak fantastické čtení. Autor opentlil poměrně strohou a jednoduchou základní dějovou linii, tak neuvěřitelným množstvím výkladů o velrybářském povolání, že můžete lehce nabýt dojmu, že spíše než dobrodružné vyprávění, čtete encyklopedii. Všechny ty přírodopisné a technické detaily neustále košatí a povstávají jeden z druhého, že za chvíli už ani nevíte, jestli se ještě stále plavíte s kapitánem Achabem za jeho bílou velrybou, nebo jste už uvízli na mělčině a teď se jen nesmyslně plácáte v kalužích vody a hrajete si s mudrci. Je to skutečně dlouhé, předlouhé putování za naplněním smyslu existence.
Když jsem chtěla splnit další bod Čtenářské výzvy 2018 - kniha s tématem MOŘE, tak jsem automaticky sáhla po knize Bílá velryba. No byla to fuška. Ještě nikdy jsem knihu nečetla takovou dlouhou dobu. Ale nelituji, když jsme přečetla americkou klasiku z 19. stol., skutečně jsme si řekla, že toto je zaslouženě získaný bod. Ale určitě doporučuji. Myslím, že v době svých studentských let bych ji neocenila tolik jako nyní o třicet let později.
Doporučuji film V srdci moře.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Moby Dick rozhlasové zpracování velryby Cena Josefa Jungmanna velrybářství
Autorovy další knížky
| 1956 |  Bílá velryba |
| 2006 |  Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
| 1978 | Taipi |
| 1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
| 1990 | Písař Bartleby |
Kniha Bílá velryba je v
| Právě čtených | 44x |
| Přečtených | 938x |
| Čtenářské výzvě | 96x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 576x |
| Chystám se číst | 601x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 24x |
Koupil jsem si tuto knihu,protože patří mezi klasiku a cítil jsem, že by bylo dobré přečíst si ji. Možná jsem očekával víc, nevím..Ale moc mě příběh neoslovil...Znovu bych to asi nelouskal.