Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Kniha se mi ze začátku hůře četla,ale po chvilce už mi začal i děj docházet, silný příběh

(SPOILER) Co mě nejvíc utkvělo v paměti je kontrast mezi hrdinstvím Kateřiny, která bojuje až do posledního dechu a zbabělostí ostatních.

Čtení o tom, jak nacisti vykořisťují movité Židy při jejich přepravě na “svobodu”.

Hodně ráda čtu knihy s tématikou koncentračních a vyhlazovacích táborů, ale tuhle klasiku jsem nečetla ani během povinné četby. Ještě že tak, je to zbytečná ztráta času. Nechápu, proč je to taková klasika, vždyť jsou mnohem lepší knihy s touto tématikou! Tohle jsem četla jen do letošní výzvy a již nikdy více, velice nudná kniha. Si tak říkám, jak se o Židech traduje, že sedí na penězích, že to neprokoukli mnohem dřív a celou dobu platili i když čtenáři je jisté, jak to skončí. Chápu že byli zoufalí, ale v takové těžké situaci být tolik naivní? S hlubokou úctou k autorovi - děkuji, stačilo.

Smutné, smutné, smutné.... Bohužel pravdivé.

Je to takovy monolog pana autora o absurdite, moci, bezmoci, nadeji a beznadeji a naivite.

Krátké, ale silné. Tohle není kniha, která by se četla pro zábavu – spíš pro to, aby člověk nezapomněl. Syrové, tiché, napsané s citem i bolestí. Po dočtení jsem jen seděla a zůstala v tichu.

Toto tedy byla snad nejslavnější česká novela o holokaustu. A abych přiznal barvu nebyl to můj šálek kávy. Už jen styl psaní bez odstavců, jako u mého oblíbeného Hrabala. Akorát s tím rozdílem že Hrabal měl ty dlouhé věty bez odstavců zábavné a byl to vesměs monolog. A Lustig si s tím úplně neporadil. Nedal odstavec když začala mluvit další postava a celkově jsem se v tom jaksi ztrácel i když některé myšlenky mi neunikli. Konec této novely je očekávatelný, pokud máte obecný přehled víte co to je holokaust a jaké zvěrstva to obnášelo. Druhá část mne vůbec nebavila, a to mi nevadí když se v textu nic neděje a postavy rozvijí své psychologické myšlení, jenže tady se čeká na loď a platí se vysoké částky, píší se dopisy, a zase se platí a to vše v pozadí nacistické propagandy. Nejlepší snad je část poslední kde se ukáže síla židovské tanečnice, která udělá vzdor a pomstí svou rodinu. Jenže pak je nemilosrdně spolu s dalšími uplynována... A to se dalo čekat. Bohužel takové svinstva se kdysi (a nutno podotknouti není tomu tak dávno) děla. Konec je očekávatelný jak jsem již zmínil. Hlavní nacista Brenske to všechno vyhraje a ještě má u toho dobrý pocit, snad má jen trochu slitování té Kateřiny která je v názvu. Těch ostatních, co já vím asi 90 tisíc dalších židů je mu celkem jedno, a pohlíží na to jako kdyby to bylo naprosto přirozené. Je to kruté, ale bylo tomu bohužel tak. Ještě že v tom už nežijeme. Lidi, buďme rádi za demokracii, i když to není nejlepší zřízení (obyčejní lidé si zase dovolují na vyšší orgány) ale nic lepšího jsme jako lidstvo zatím nevymysleli...

Silný příběh o prozření, které se ne každému v podobné situaci dostalo, a o odvaze mladé ženy začít podle toho jednat.
Zprvu mi postava Kateřiny Horovitzové nebyla nijak sympatická, ale po přečtení knihy, má můj obrovský obdiv za duševní sílu, kterou na sklonku svého tak mladého života projevila.

Nesdílím všeobecné nadšení. Příběh dobrý, ale nelíbila se mi forma. Naštěstí to byla jednohubka na pár hodin.

Nepěkné čtení o hře kočky s myškami, které již skoro cítí svobodu, ale smyčka se stále více utahuje.
Je to má první knížka od Lustiga. Co mě velmi příjemně překvapilo je, že knížka je velmi čtivá, i když téma veselé není.

Velmi silné! Budete o ní přemýšlet ještě dlouho. Jako další knihu si musím dát nějakou oddechovku.

Tísnivá atmosféra této novely plíživě vleze pod kůži čtenáře a drásá jeho srdce až do konce tohoto netradičního příběhu o holokaustu. Měla jsem u čtení nervy na pochodu, ostatně jako vždy, když čtu knihy s touto tématikou. Dodnes nedokážu pochopit, jak toto vše mohlo dojít tak daleko - bezohledná nenávist a odporné přesvědčení o nadřazenosti německé rasy až podivuhodně dlouho ovládaly nejenom Evropu - že by se to do jisté míry hodilo ostatním mocnostem "do krámu" ? Novela je nezvykle napsaná a věnuje se tématu prolhanosti a prohnanosti "říše", kuplířství se strachem a nadějí, která skončí v plynových komorách a spalovnách. Jak hrozivé, jak odporné, jak "lidské" - je potřeba nezapomínat !!!

Trochu jiný styl a pohled na příběh okolo koncentračních táborů a holokaustu. Na jedné straně propracovaná vypočítavost a lhavost nacistického režimu a na druhé straně různá míra důvěry či nedůvěry ve snaze přežít. A nad to vše příběh dívky, která nechce zemřít, načež v tváři smrti se postaví lhostejnosti režimu. Lustig výborně popsal i to, že v tváři smrti a přežítí často člověk zradí vlastního druha, aby žil déle viz závěr a chování židovského komanda.
Silná kniha. Až z ní mrazí.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jednou z nejznámějších povídek Arnošta Lustiga, který sám o vlásek unikl smrti útěkem z transportu do koncentračního tábora. Těžké, drsné a fascinující.

tenhle příběh nejde popsat slovy, to si musíte zažít. nechutné tahání za nos, čímž vlastně příslušníci SS vyjadřovali svůj nazor k “ostatním rasám a silná bolest na posledních stranách. krátké, ale úderné

Kniha se opravdu obtížně čte a chvílemi i obtížně chápe. Přesto by ale bylo dobré, kdyby si ji přečetlo hodně lidí. Příběh je totiž velmi silný.

Kniha se mi četla strašně těžce. Je to příběh, ani ne příběh, ale popis vypovídající o praktikách nacistů. Pohrávali si krutým způsobem s lidmi, kterým dávali naději a opět uvrhali do beznaděje... až došlo k tomu poslednímu.

Knihu jsem celou dobu četla se zhnuseným šklebem, čeho Němci byli v táborech schopni. Kniha jako taková byla napsaná tak precizně, že jsem při jejím čtení skoro cítila kouř stoupající z komínů a cesta vlakem dostala tedy docela jiné "grády". Brenske je slušná kreatura.