Bílá Masajka
Corinne Hofmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61217/bila-masajka-61217.jpg
4
1211
241
Bílá Masajka série
< 1. díl >
Obálkový podnázev: Sen o velké lásce se změnil v boj o přežití. Corinne Hofmannová, úspěšná švýcarská podnikatelka, se rozhodne strávit se svým snoubencem dovolenou v Keni. Hned po přistání na letišti v Mombase je touto zemí zcela očarovaná. Při přejezdu řeky na féře náhodou zahlédne urostlého masajského válečníka Lketingu a fascinuje ji jeho krása i chování. Je to láska na první pohled a Corinne udělá všechno pro to, aby se s Lketingou znovu setkala. Zpátky do Švýcarska odjíždí s neochvějným přesvědčením, že se do Afriky a k svému milému Masajovi brzy vrátí. V krátké době rozprodá veškerý majetek, opouští dosavadní způsob života v civilizované společnosti a zaslepeně se vrhá do neznáma. V keňské buši hluboko ve vnitrozemí vede po boku svého negramotného masajského válečníka život plný strastí - bez vody a toalet a nedostatku potravin -, ale přesto se zpočátku cítí šťastná. Navzdory boji s byrokracií oslaví s Lketingou v jeho domorodé vesničce z chatrčí i svou svatbu. Stane se z ní bílá Masajka, která se musí podřídit rituálům kmene. Její radost je završena, když se jí narodí dcerka Napirai. Avšak každodenní živoření v neuvěřitelně primitivních podmínkách s sebou přináší neustálé problémy: smrtelně nebezpečné nemoci a infekce, hladovění, materiální strádání i nepřekonatelné kulturní rozdíly a předsudky. Corinne je žena do nepohody, statečně se snaží všechno zvládat, dokonce i tady se pouští znovu do obchodování, ale po vyčerpávajících čtyřech letech se ocitne na konci svých fyzických i duševních sil a bez finančních prostředků. Její sen o kouzelné Africe, víra ve vlastní síly a velká láska k Lketingovi se mění v rozčarování a nenávratně se rozplývají…... celý text
Literatura světová , Biografie a memoáry , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2004 , Ikar (ČR)
Originální název:
Die weisse Massai , 1998
více info...
Přidat komentář
Knihu sem se zaujetím četla od začátku do konce.Občas sem se podivovala nad naivitou hlavní hrdinky,ale zároven měla můj obdiv jak se postavila ke všem překážkám a nástrahám které jí byly kladeny.Zamiluje se do Masajce,aniž tuší že jí to bude opětovat.Spálí za sebou všechny mosty,aniž tuší do čeho jde.
Četla jsem již kdysi. Kniha mě vtáhla do děje. Dobře se četlo, nemohla jsem se odtrhnout. Podle mě tam byla velmi vidět odlišnost kultur (Afrika/Evropa). Myslím si, že ikdyž se snažíme, tak většinou nedopadne tento svazek dobře. Autorka je navíc celkem naivní, zaslepená láskou a včas nepozná, že není možné spolu fungovat v lásce a harmonii. Jinak autorka v sobě má i velkou sílu a vůli, že dokázala všechno vydržet.
Veľkým pozitívom knihy je prerozprávanie skutočného životného príbehu, ktorý vyniká opisom pre nás vzdialenej africkej kultúry. Štyri roky v primitívnych podmienkach, bez vymožeností, v biede, kde panuje hlad, zaostalosť, negramotnosť, zlá lekárska starostlivosť...
Azda sú to dôvody, aby som uverila láske, ktorá prekonávala aj neprekonateľné.
Nepochopiteľnou pre mňa ostáva poblúznenosť hlavnej hrdinky masajským bojovníkom, ktorá akoby ju zbavila zdravého úsudku a nechávala sa vmanévrovávať do mnohých nebezpečných až život ohrozujúcich situácií.
Z úspešnej podnikateľky sa vplyvom prostredia stala ustráchaná žena bez triezveho uvažovania...
Čítanie je to na každý pád zaujímavé a knihu som zhltla za dva večere.
Kniha se četla dobře, jen jsem měla problém s hlavní hrdinkou. Taková naivita...... kolikrát jsem si při čtení říkala: to snad není možný, ta je tak blbá!
Přiznání první. Dlouho jsem přemýšlel,zda se mám k tomuhle literárnímu skvostu vyjádřit. Ne,že bych neměl jasno v tom co cítím,ale nechtěl jsem poukazovat jen na samá negativa. Kritizovat umí přece každý. Přiznání druhé. Rozhodl jsem se z jednoho prostého důvodu,že neuniknete mému komentáři. Jsem totiž rasista. Nemá to ale nic společného s barvou pleti, jak mnohé z vás asi právě napadlo. Jen nemám rád hloupé lidi. Přiznání třetí. Očekávám, že budu pravděpodobně pranýřován za své názory,ale skryt na internetu, mé sebevědomí dosahuje vskutku nesmírných výšin :D Vím, že pro mnohé ženy a dívky je tahle kniha synonymem romantismu. Můj pohled je však více realističtější. A to taky věřím na lásku na první pohled,ač se mi to ještě nestalo. Hrdinka a autorka v jedné osobě opustí vše,co tvořilo její dosavadní život a vydá se za svou novou láskou. Na tom neshledávám nic záhadného. Ale. Je tu opravdu někdo,kdo by se vydal za někým,koho nezná,nerozumí jeho jazyku a tudíž neví,zda jeho city opětuje ? Podobných scénářů na tohle vděčné téma je spousta. Jen jsou nejčastěji z oblasti krimi a hororu. Hlavní hrdina vždy ubytuje ,,svou novou lásku,, ve sklepních prostorách svého útulného domu a pak se čeká na prince který ji vysvobodí. Jediné eso v rukávu může být stockholmský syndrom. Ale co já vím o lásce,ta prý překoná každou nástrahu. Třeba prostředí,které ohrožuje na zdraví nejen hlavní hrdinku,budiž,je drsná jako finanční úřad,ale i její dítě. Tohle by normální matka dle mého neriskovala. Tedy pokud místnost kde tráví většinu dne, není silně vypolstrována a neotevírá se zásadně zvenčí. Osobně se domnívám,že ve vztahu žila jen ona. Ebenový krasavec dle mého vůbec nechápal co tam ta sexuálně frustrovaná evropanka vlastně dělá. Nepřekvapovalo by mě,kdyby si myslel,že je tam přidělená v rámci mise OSN,či jiné neziskové organizace. Přiznání čtvrté. Ač je dle mého hlavní hrdinka naivní a mazaná jako dlabané necky,i já jsem ji obdivoval,co vše je schopna skousnout. Proto ta jedna hvězda.
Tak naivni a romanticka kniha - na zacatku - a takove hrozne prozreni - na konci.
Je zajimave, jak za plentou lasky a poblouzneni autorka nevidela takove na prvni pohled jasne veci (naprosto odlisne svety a mentality, uplne odlisny zpusob zivota) a snazila se do jejich spolecenstvi zaclenit, ale zaroven se i realizovat, coz se nesetkavalo s valnym uspechem.
Kroutila jsem od zacatku hlavou nad jeji naivitou, mela jsem z vypraveni i pocit, ze Lketingu vlastne "uhnala", on ji ani moc nechtel.
Trochu me zlobily ty vypraveci casy - chvilku pritomnost, chvilku minulost, forma byla podobna spis podrobnemu denicku psanemu na koleni.
Jinak ale vypraveni o Keni, kulture a zpusobu zivota a vubec podminkach, se kterymi se musi beloska v takove divocine potykat, bylo ohromne obohacujici, divila jsem se, jak tam po opakovane malarii vubec mohla prezit.
Tuto knihu by si mely povinne precist vsechny zeny, ktere se tam bez vetsich znalosti o Africe, chteji presidlit, nebo ty, ktere se uz zamilovaly do "sveho krasneho" Masaje a slepe putuji za svou "zivotni laskou".
V hlavní roli velká naivita a láska. Autorka je velmi silná žena, která prožila velký příběh lásky a zklamání. Velmi hezká kniha, která se čte sama.
Na Bílé Masajce je vidět, že ji nepsala "spisovatelka", jedná se o typické vcelku jednoduché vyprávění, přesto musím říct, že mě tato kniha dostala. Bílá Masajka nám přibližuje život Švýcerky v Keni - zpočátku idylka, obrovské okouzlení Afrikou, krásným vysokým Masajem, a dále úskalí spojená s životem mezi Masaji. S Corinne se opravdu sžijete, fandíte jí, soucítíte s ní, je vidět, že autorka příběh sama prožila.
Tenhle druh čtení má ráda moje mamka. Ráda čte tento typ knih. Knihu před léty dostala jako dárek a přečetla jí jedním dechem. A ostatní knihy také.
Kniha se četla pěkně o tom žádná,ale co se týče hlavní hrdinky tam nelze než konstatovat že měla víc štěstí než rozumu.
Jako milovnici Keni mě tento příběh uchvátil. Už se moc teším, až si přečtu pokračování :-)
Zezačátku jsem si o autorce myslela, že je úplně mimo a je strasne sobecká (kvůli jednomu střetnutí s Masajem se totalne vykašlala na sveho pritele. Všechno opustila, a přestože toho člověka absolutne neznala, obětovala kvůli němu všechno s pocitem, že on ji miluje úplne stejne). Pohlizela jsem na to dost skepticky, ale postupně jsem začala hlavni hrdinku obdivovat (i když si stále myslím, co na začátku, ale v menší míře). Ona má neuvěřitelnou vůli a sílu. Co všechno dokázala je neuvěřitelný (úplna sama v cizi zemi...) a chapu, proc se nakonec rozhodla, jak se rozhodla (i když mě chování Lkentingy ani trochu nepřekvapilo, protoze to bylo jasné úplne odzacatku - spis mě překvapilo, že se zprvu k ni choval tak hezky a kromě jednoho případu ji nikdy neuhodil.) Ta autorka je dost naivní, ale má velkou sílu.
Ačkoliv je styl psaní velmi jednoduchý a překlad má mnoho chyb, tak mě ta knížka bavila. Asi i proto, že jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Autorka musela být odvážná, když se odhodlala žít s masajským válečníkem, ovšem musela být i hodně nečistotná, když jí nevadilo bydlet v takové hrozné chýši z kravských výkalů, snášet spaní na zemi, bláto, hejna much a komárů, blechy, vši, svrab atd. Sice si na to stěžovala a o hygieně psala téměř na každé stránce, ale sama na několika místech přiznala, že ve špíně se cítí dobře (např. str. 133). Její vztah k tomu muži byl nepochopitelný a zidealizovaný, protože krom vzhledu se jí na něm nemohlo líbit vůbec nic. Líný, žárlivý, primitivní, samolibý člověk. A proč se těmto lidem říká bojovníci, když jsou to pastevci koz a krav, to taky nevím.
Pribeh byl strasne zajimavy. Jen me desilo, ze je nwkdo opravdu schopny opustit vsechno co zna, aby zil nekde v takovych podminkach s nekym tak rapidne rozdilnym.
Tohle asi nejsem schopna pochopit.
Ráda bych se o této knížce víc rozepsala, ale momentálně nemám moc času a bojím se, že mezitím zapomenu, co jsem měla na srdci. Nebyla to špatná knížka - a zároveň byla. Už od první stránky mi autorka (respektive vypravěčka) nebyla sympatická, nechápala jsem její pohnutky a nedokázala mě jako čtenáře přesvědčit o smysluplnosti svých rozhodnutí. Vše bylo popsáno velice stroze a já jsem nedokázala úplně soucítit s její velkou láskou k muži, s nímž sotva zvládla mluvit a který prostě necítil to, co ona. Neustále si něco nějak interpretovala a někdy to bylo směšné, někdy smutné. Pořád se snažila z Afriky udělat Švýcarsko. Neustále nechávala ostatní, aby za ni něco dělali, a neustále je kritizovala, protože jinak mysleli, jinak vnímali a jinak žili. Jasně že bych tam nechtěla žít a nechtěla tam zůstat, chápala jsem, proč musí odejít, ale sakra, všechny je takhle démonizovat - všechno věděla už od začátku, nebyl tam žádný zvrat jakože najednou se k ní někdo choval ošklivě. Spíš jí prostě po třech letech došla síla při snaze změnit Afriku a domorodce.
No nevím, jsem rozpačitá. Kniha byla pořád lepší než film, ale mám k ní výhrady.
Kniha se mi četla poměrně rychle.. Její příběh mě velice zaujal a tím pro mne byla velmi zajímavá. Určitě si budu chtít přečíst i další knihy autorky.
Kniha byla za mne velice čtivá. Děj byl napínavý a rychle plynul. Je to až neuvěřitelné, jak se Corinne nechala pobláznit vzhledem masajského válečníka a vše kvůli němu opustila. Podmínky, ve kterých žila a bojovala se zdravím i kulturními rozdíly, pro mne byly nepochopitelné. Nízká hodnota ženy ve společnosti, nesvoboda v rozhodování a cestování, byrokracie na úřadech, zdravotní úroveň, doprava, mentalita negramotů...autorka měla hodně velké štěstí, že to všechno přežila. Museli při ní stát všichni svatí. Až mne z toho mrazí, jak to mohlo dopadnout a kdo všechno by to odnesl. Ráda si přečtu i další díl, abych se dozvěděla, jak si žijí postavy z příběhu své životy s postupem času.
Štítky knihy
Afrika zfilmováno Keňa autobiografické prvky svatba Masajové ženská obřízka manželství s cizincem
Autorovy další knížky
| 2004 |  Bílá Masajka |
| 2005 |  Zpátky z Afriky |
| 2006 | Shledání v Barsaloi |
| 2012 | Afrika, má láska |
| 2017 | Dívka se žirafím krkem |
Kniha Bílá Masajka je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 091x |
| Čtenářské výzvě | 227x |
| Doporučených | 99x |
| Knihotéce | 419x |
| Chystám se číst | 266x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 4x |
(SPOILER) Nedočtená, nebo přesněji řečeno odložená po pár stránkách. Vadil mi jednoduchý styl vyprávění, je vidět, že autorka není spisovatelka, vůbec mě to nevtáhlo do děje.
Dřív jsem knihy dočítala, ale teď už si vážím svého času, a nevidím důvod, proč trávit čas na příběhem, který mě nebaví v žádných ohledech. Vždycky jsem přečetla pár stránek, přeskočila o kus dál, jestli se to třeba nezlepší, ale bohužel. Styl vyprávění celou dobu odpovídá průměrné maturitní práci.
A nezaujal mě ani příběh, spíš mi přišlo neuvěřitelné, že hrdinka může být tak strašně naivní. Kdyby jí bylo sedmnáct, tak se to dá ještě pochopit, ale dospělá žena, která všechno opustí a vydá se do Afriky za mužem, kterého viděla jen letmo a vlastně ho nezná, mi přijde naprosto šílené. Co jako čekala? Velkou úžasnou lásku a romantiku v záři zapadajícího slunce nad savanou?! Vzhledem k tomu, že jde o reálný příběh, tak může být ráda, že se dostala živá a (přiměřeně situaci) zdravá pryč.