Bídníci III.
Victor Hugo
Bídníci (pětisvazkové vydání) série
< 3. díl >
Bídníci III. (Marius). Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1923 , Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)Originální název:
Les Misérables , 1862
více info...
Přidat komentář
Bídníci mě bavili ještě více než Chrám Matky Boží - jedinou muškou na kráse jsou pro mě sáhodlouhé popisy (historické i místopisné) - mám pocit, že s takovýmto popisem pařížských kanálů by tam mohl čtenář rovnou dělat průvodce. Děj samotný a postavy jsou ale dobře vystavěné a já si mnohé z nich velice záhy oblíbila.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Kniha Bídníci III. je v
| Přečtených | 47x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 39x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 1x |
Mnohé veci, o ktorých píše Hugo, dodnes fungujú. Tak napríklad otroctvo v podobe dlhov (hypotéky, pôžičky, úvery, blablabla)... "Veriteľ je horší než pán, pretože pán má v moci len vašu osobu, kým veriteľ má v moci vašu dôstojnosť." Jedno šťastie, že Marius nemusel predávať vlastné zuby ako Fantine.
Potom ma zaujal ešte jeden odsek, ktorý sem hádžem: "... mozgy zaujaté múdrosťou alebo bláznovstvom, alebo, čo sa neraz stáva, tým i oným, len veľmi pomaly prepúšťajú do seba veci tohto života. Ich vlastný osud je im vzdialený. Z takých sústredení na jedno jediné vyplýva určitá pasívnosť, ktorá keby bola teoreticky podopretá, podobala by sa filozofii. Taký človek upadá, spúšťa sa i opúšťa sa, a ani si to sám neuvedomuje. Rozumie sa, vždy sa to končí precitnutím, ale býva už neskoro."
Pod tým "bláznovstvom" si viem predstaviť novodobého človeka, ktorý sa od rána do večera nezastaví, športuje, výletuje, má naplánovaný rok a pol života dopredu, možno je to dobrodruh, možno cestovateľ, skrátka vyhľadávač zážitkov. Až kým raz neprecitne a nepochopí, že sa správal ako blázon a život mu pretiekol v dobrodružstvách, ktoré sú mu už naprd platné. Zmôže sa iba na "užíval som si život"... aby zanedbal to najpodstatnejšie: medziľudské vzťahy.