Bezmocná

Když jsem začala číst Bezmocnou, strašně mě to bavilo. Nový svět, nový hrdinové, nové všechno. Hned jsem si zamilovala Paedyn s Kaiem, protože jsem tušila, že se bude postupně jejich vztah vyvíjet. Bohužel jak jsem četla dál, tak tím moje nadšení opadávalo. To, co zpočátku bylo zábavné, a tím myslím pošťuchování, slovní přestřelky, vyhrožování a sarkasmus mezi Paedyn a Kaiem, tak postupně začalo být otravné. Přibližně od poloviny knihy byly jejich dialogy napsaný stylem ctrl + c a ctrl + v. Stále se opakovalo to samé, stále stejné výhružky, stejné sarkastické poznámky a to mě přestalo pak bavit úplně. To, co zpočátku vzbuzovalo můj zájem, tak nakonec bylo tak otravné, že jsem měla chuť už jejich dialogy prostě jen přelítnout očima.

Když jsem začala číst, mělo to jistou podobnost s jinými knihami, které jsem četla, ale nepřišlo mi to zas tak špatné, protože co si budeme, tak přijít s něčím originálním v YA fantasy literatuře je celkem oříšek. Mně osobně klišé nevadí a já jsem velký fanoušek tropu enemies-to-lovers. Čekala jsem, že si tohle zamiluju, že to přesně tohle, co mám ráda v knihách má... ale k zamilování nedošlo. Někde jsem pak zahlédla, že je to dost inspirované Hunger Games a já si říkala "Paráda, ty mám ráda!". Jenže tady přichází to JENŽE! Inspirace je super, ale téměř přesná kopie už tolik přijemná není. Nejprve jsem cítila lehkou inspiraci a přišlo mi to super, jenže jak příběh postupoval, tím mi ta inspirace přišla větší a větší, až mě to prostě zklamalo. Tomu srovnávání děje se bohužel pak už neubráníte.

Pojďme si něco říct k postavám. Paedyn jsem si hned zamilovala. Je to drsňačka, která se naučila přežít ve světě, který by jí okamžitě zabil, kdyby se dozvěděl, kdo je ve skutečnosti zač. Tahle její schopnost byla v knize naprosto skvěle vykreslená. Bohužel mi chyběl k úplně spokojenosti nějaký její vývoj. Přijde mi, že zamrzla na místě a je stále stejná, že s ní události nijak extra nepohnuly, ale uvidíme v dalším díle.. Kaie jsem si taktéž ihned zamilovala. Jeho ochranářsví vůči Paedyn bylo tak krásné a romantické. I jeho vztak k bratrovi byl moc hezký. Hodně se mi líbilo, že i přesto, že měl své povinnosti, tak si snažil udržet alespoň nějakou lidskost a nenápadně porušoval pravidla Vykonavatele. Jen mi k té úplné dokonalosti chybělo trochu více zpochybňování krále a jeho rozkazů. Inteligentní na to je dost, tak proč tak slepě poslouchat a neklást si ty správné otázky? Cítím ale v kostech, že další díl toto téma otevře (snad!).

Co mi taky trochu.. no trochu víc vadilo.. tak náznak milostného trojúhelníku mezi Paedyn, Kaiem a Kittem. Tohle je trope, který prostě není mým oblíbených a nemám ho v knihách ráda. Ale zase se mi líbí, že nijak neovlivňuje vztah mezi Kaiem a Kittem, protože hádat se kvůli babě je ještě víc na palici.

Kniha se četla dobře a rychle. Tempo bylo rychlé, žádné extra hluchá místa. Sem tam mi přišlo navázání příběhu poněkud kostrbaté a nelogické, ale to dokážu odpustit. Kniha má spoustu repetetivních výrazů a částí. Z hlavy mě teď napadá třeba neustálé opakování slov "zlato" nebo neustálé poukazování na Kaiovi dolíčky a jeho mozolnaté ruce. Někoho to může otravovat a víte co, chápu to. Mě to zpočátku přišlo roztomilé a hezké, ale jak jsem se blížila ke konci, toto nadšení mě opustilo :D

Další věc, kterou bych chtěla zmínit je pro mě nedostatečné budování světa. Jakoby jo, stačilo to. Ve světě jsem se orientovala, bylo to dost jednoduché, ale prostě k dokonalosti mi tam chybělo něco víc. Já teda doufám, že se autorka světu bude v dalších knihách více věnovat. Nebo třeba i historii. Strašně by mě zajímalo, jak král dokázal to, že mu všichni věří, že Obyčejní přenášejí nemoc a jsou stráááášlivě nebezpeční. Nedává to smysl, jak mu to mohou všichni žrát a hlavně jeho synové - Kai a Kitt. Obzvlášť Kai, který s nimi přichází do styku pořád a stále neonemocněl. Nebo to mají být postavy tak hloupé a tyto otázky si neklást? No doufám, že v dalším díle se toto téma ještě rozvine více do hloubky, protože to může udělat ten příběh zajímavým.

No a ten konec? Upřímně.. nic šokujícího, nic co bych nečekala a ani trochu mě to nepřekvapilo. Bohužel. Vím, že téměř všechny konce jsou nějakým způsobem předvídatelné, ale vždycky tam je aspoň něco, co čtenář třeba neočekává, co ho aspoň trošku překvapí. Tady? NIC! Prostě zhola nic. Nebylo to šokující, nebylo to skvělé a neužila jsem si žádný cliffhanger. Achjo...

Už během čtení mě napadlo, že mi Bezmocná v něčem připomíná Divergenci a Hunger Games. A až teď, během psaní komentáře, jsem zjistila, že jsem tenhle pocit neměla sama.

Ke konci mi trochu vadilo, že se některé myšlenky postav opakovaly a pár pasáží na mě působilo zbytečně zdlouhavě. Naštěstí to ale nebylo nic, co by mi zkazilo celkový dojem.

Naopak - knížku jsem si zamilovala. Četla se skoro sama, pořád mě nutila obracet další stránky a po dočtení jsem měla okamžitě chuť sáhnout po dalším dílu.

Už delší dobu jsem nenarazila na romantasy, které by mě strhlo tak jako to udělal Skleněný trůn nebo Ranhojička... Bezmocné se to ale povedlo a to i přes to, že je tam stejný námět jako v Hunger games, kterých fanoušek nejsem ani trochu...
Je to čtivě napsané a v podstatě se od toho nedá odtrhnout. Ani jsem neměla pocit, jak to u fantasy sérií bývá, že se v první polovině nic neděje a jen se "dělá půda" pro celou sérii.
Postavy jsou zde skvělé, samozřejmě ty které máte nenávidět tak nenávidět budete...
Romantická linka tady nepůsobí "na silu" tak jak to někdy bývá, ale je vlastně strašně přirozená a ten sarkasmus, který mezi postavami je, je naprosto geniální.
Doporučuju všemi deseti.

(SPOILER) Viděla jsem tam teda podobnost s Hunger games, ale možná jen můj pocit.
Nebylo to špatné, jen jsem od toho čekala mnohem víc a možná proto mě to zklamalo. Asi jsem už zblblá z toho, že hlavní hrdinové se políbí hned a ne až v druhém díle. Ale je pravda s tou Adenou jsem to nečekala. To bylo kruté, musím si přečíst tu povídku o ní.

Přišlo mi to podobné hodně knihám, ale to nic nemění na tom, že mě to moc bavilo. Už se těším na další díl.

Kniha se četla dobře, ke konci už to však bylo zdlouhavé. Myšlenky těch dvou se opakovaly jak v nekonečné smyčce. A Pae je opravdu bezmocná, moc tam toho nepředvedla. Uvidíme, co přinese další díl.

12.06.2026

Interpretace Terezy Dočkalové se příjemně poslouchala a její hlas byl v různých polohách fajn. Jen jsem si knihu musela poměrně zrychlit, protože jsem měla pocit, že je načtena opravdu pomalu, ale to je asi spíš už o zvyku. Hudební přechody u jednotlivých kapitol byly dobře zpracované a líbilo se mi, jak hudba začala již v mluveném slovu a postupně se měnila hlasitost a konec čtení byl trošku upraven, aby jakoby odezněl.

Kniha mi hodně připomíná Hunger Games, až na to, že zde mají účastníci zkoušek různé zajímavé schopnosti a není nutností, aby přežil pouze jeden. Spousta dalších věcí ale působí velmi podobně, a to ať už přestěhování účastníků do luxusního ubytování, nebo nutnost zaujmout občany, kteří vás budou v průběhu celých zkoušek podporovat. Částečně je zde cítit i inspirace Rudou královnou nebo Selekcí. Nechybí ani typické tropes jako „Kdo ti to udělal?“

Musím říct, že i hlavní hrdinka Paedyn mi v mnoha ohledech svým chováním velmi připomíná právě Katniss. Sice mi přijde o něco zajímavější, a to hlavně díky tomu, že ona alespoň umí dát do svého pohledu nějaké emoce, ale taky jsem si ji nijak zvlášť neoblíbila. Příběh je zároveň vyprávěn i z pohledu prince Kaie, o kterém úplně nevím, co si mám myslet. Má to být drsný vymahač pořádku, kterého předchází určitá pověst, ale 90 % času je to spíš takový zlatý labrador. Jejich slovní přestřelky mě ovšem velmi bavily.

Autorka vytvořila mnoho zajímavých schopností, které využívají jednotlivé postavy. Je to jeden z mála originálních prvků, které maličko vyvažují podobnost s dalšími knihami. Asi jsem nakonec ráda, že jsem zvolila audioknihu, protože i když příběh poměrně příjemně plyne, tak mě úplně nezaháčkoval. Uvidím, zda se pustím i do dalších dílů.

I když jsou to Hunger games říznutý rudou královnou, tak mě to bavilo a je to dobře a čtivě napsané, takže to utíká a člověk si ty slovní přestřelky i dialogy užije. Nejvíc originální na příběhu je,že hlavní hrdinka je skutečně obyčejná a nevyklube se z ní dědička trůnu ani nedostane nejsilnější super power široko daleko. Pokud člověk čeká něco originálního, co tu ještě nebylo, bude zklamaný, ale pokud čekáte další romantasy, kde ji on (nebo oni) propadne a je jí naprosto unešen, pak si to užijete. Na další díl se těším, ale zcela vážně přiznávám že jsem ráda, že jsem s touhle sérii počkala a dala si pauzu mezi tímto dílem a sérii rudá královna, protože bych mohla být dost zklamaná.

A v čem spočívá inspirace v rudé královně? Pokud někdo nečetl a neví, tak například:
- dva bratři nevlastní, z toho jeden dědic trůnu, který má ohnivou schopnost a ještě jednu + druhý syn, který má komplikovaný vztah s otcem
- odboj a jeho snaha o převrat, výbuch na plese
- dokonce i to, že využila dědice k získání informací pro odboj a jak vniknout do zámku
- hlavní hrdinka, která nemá schopnosti, je zlodějka a potká se s princem ještě před vstupem do zámku (kde netuší koho vlastně potkala atd., tady je rozdíl akorát v tom, že princ tady je ten druhorozený)
- podobnost lze nalézt ale i v charakterech hlavních postav a nejen v situacích, které se stanou, například Paden je prostořeká, paličatá a tvrdohlavá, atd.
- další podobnost Paden má kamarádku švadlenu, v rudé královně má hlavní hrdinka sestru, která šíje nejlépe v okolí, a kvůli hlavní hrdince ji zlámou prsty a šít nemůže...

Mohla bych takhle pokračovat dál, což v konečném důsledku znamená jen to, že pokud se na to někdo chystá a četl sérii rudá královna, měl by zvážit alespoň lehkou pauzu mezi sériemi. Aspoň mně tahle informace hodně pomohla.

04.06.2026

Myslím si, že se autorka v některých ohledech hodně inspirovala sériemi jako Divergence nebo Hunger Games. Některé prvky mi je silně připomínaly, i když naštěstí příběh obsahoval i dost vlastních nápadů, díky kterým nepůsobil jako pouhá kopie.

Jedno se ale autorce upřít nedá – psát opravdu umí. Příběh plynul přirozeně, četl se skvěle a ani na chvíli jsem neměla pocit, že bych se nudila.

Líbilo se mi také prostředí knihy a překážky, kterým musela hlavní hrdinka čelit. Byly zajímavé a často napínavé, i když jsem i tady viděla inspiraci jinými známými příběhy. Například živý labyrint mi místy hodně připomínal svět Harryho Pottera.

A Paedyn? Upřímně ani nevím, co si o ní úplně myslet. Vyloženě nesympatická mi nebyla, ale ani jsem si k ní nevytvořila nějaký silnější vztah. Měla jsem spíš pocit, že pokračuje v tradici mnoha fantasy hrdinek, které už od začátku dělají jedno špatné rozhodnutí za druhým.

Konec zůstal otevřený a jasně připravuje půdu pro druhý díl. Zatím ale vůbec nevím, jestli se do něj pustím. Kniha mě sice neurazila a poslouchala se dobře, ale zároveň mě nijak výrazně neohromila ani ve mně nezanechala potřebu okamžitě pokračovat dál.

Bezmocná je první díl populární fantasy série od americké autorky Lauren Roberts. Příběh se odehrává v království Ilya, kde jsou lidé rozděleni do dvou kast – mocné Elity obdařené nadpřirozenými schopnostmi a obyčejné lidi. Hlavní hrdinka Paedyn Gray patří právě do druhé skupiny, což je v tomto světě problém, protože právě Obyčejní jsou na králův rozkaz eliminováni.
Aby přežila, skrývá svou skutečnou identitu a živí se jako kapsářka ve slumu. Když se ale připlete do cesty jednomu z princů, její život se obrátí vzhůru nohama.
Oceňuji absenci zbytečně explicitních scén. O to větší škoda je, že se z původně slibného příběhu nakonec vyklube poměrně tuctová YA fantasy, která místo vlastních nápadů spoléhá na osvědčené žánrové stereotypy.
Přitom některé jeho prvky jsou opravdu zajímavé. Svět rozdělený na dvě společenské vrstvy má potenciál, stejně jako samotný systém schopností. Škoda jen, že se autorka více nevěnovala budování světa, jeho historii, kultuře nebo fungování společnosti. Stejně tak by si větší péči zasloužily i samotné postavy, které často působí spíše jako archetypy známé z jiných YA fantasy než jako skutečně komplexní osobnosti. Ještě větší škoda je, že mnohem více prostoru nedostal odboj vedený v pozadí proti králi nebo samotný průběh Zkoušek, které patřily k nejzajímavějším částem příběhu a mohly knize dodat více napětí, akce i hloubky.
Bezmocná může být příjemnou a velmi čtivou knihou pro náctileté čtenáře a fanoušky romantických fantasy příběhů. Mně v ní však chybělo více akce, napětí, propracovanější příběh a především lépe napsané postavy. Přesto chápu, proč si kniha získala tolik fanoušků – čte se rychle, romantická linka funguje a nabízí přesně to, co mnoho čtenářů od současné YA fantasy očekává. Jen jsem čekala přece jen o něco víc než mi Bezmocná nabídla, takže výsledný dojem zůstal spíše rozpačitý.

Nové exkluzivní (a nutno podotknout, že i velmi luxusní) vydání knihy má nádhernou vazbu, obálku i ořízku. Je zkrátka radost na ně pohledět. A radost je i nechat se pohltit příběhem lásky, zrady, pomsty i něhy.

Kniha mě vtáhla do děje v podstatě od první věty a vyplivla až při té poslední. Svět ELIT i těch OBYČEJNÝCH přede mnou ožil svou mnohovrstevností, barvitostí, skrytými tajemstvími i napětím, tiše dřímajícími čtenáři pod kůží...

Království ILYA. Místo, kde vládne strach a kde ti OBYČEJNÍ nemají právo na život. Kde žít lze pouze, pokud patříte mezi ELITU.

PAEDYN GRAYOVÁ (Stříbrná spasitelka).
KAI AZER (Vymahatel).
KITT AZER (budoucí král).

Jedna BEZMOCNÁ. Spousta nástrah. OČISTNÉ ZKOUŠKY. ODBOJ, který by rád svrhl stávající systém vlády.

Osud je zvláštní, vrtkavá věc, která ti nedává na výběr, jak žít...

Příběh o nevypočitatelném osudu, o náhodě, nenávisti, o touze žít, o smyslnosti, vášni i nebezpečných zkouškách. Strhující souboj o moc, spravedlnost, i o možnost milovat. Příběh plný touhy, odvahy, boje, nebezpečí i něhy. Čtivý, napínavý, plný nečekaných zvratů i romantiky.

Nikdy jsem nechtěl být tím, čím jsem dnes. Ale zrůdy se tvoří, nikoli rodí. A já jsem neměl na výběr...

Příběh o zradě, cti a pomstě ve světě, kde má moc nad všemi životy v ruce krutý a nelítostný král, který nemá s nikým slitování. Ani se svými syny...

...budu ti zachraňovat život zas a zas v marné snaze, že mi v něm dovolíš zůstat...

Pro mě originální (neboť Hunger Games jsem nečetla), zajímavé, neotřelé, napínavé a akční, ale i něžné a romantické. Má to prostě ten správný mix napětí i romantiky a na konci nutně potřebujete další díl...

Za mě jedna z těch NEJ v tomto žánru!
SKVĚLÉ!!!

Bezmocná pro mě byla takové to „jo, tohle už jsem někde viděla… ale vlastně mě to baví víc, než bych čekala“. Je dost těžké si nevšimnout podobnosti s Hunger Games – ten základní nápad i některé motivy jsou si prostě hodně blízké. Takže pokud hledáš úplně originální příběh, tady to asi nebude ono.
Ale! Co mě fakt mile překvapilo, byly postavy. Ty mi sedly mnohem víc. Přišly mi lidštější, víc jsem jim věřila a hlavně jsem si k nim dokázala rychle vytvořit vztah. Měla jsem chuť jim fandit, řešit jejich rozhodnutí a celkově jsem byla víc emočně zapojená.
A romantická linka? Ta mě bavila možná úplně nejvíc. Není tam jen tak „aby byla“, ale hezky doplňuje děj a dává tomu celému další rozměr. Má to jiskru, napětí a nepůsobí to nuceně. Díky tomu jsem knihu hltala mnohem víc, než kdyby šlo jen o samotnou dějovou linku.
Celkově bych řekla, že i když si kniha bere inspiraci, kde může, dokáže to vyvážit právě postavami a emocemi. Je to čtivé, zábavné a ideální, když máš chuť na něco napínavého.

Velmi čtivá kniha, která se hodí třeba na relax po složené maturitě nebo do nemocnice, kde jsem já. Zaručeně odvede pozornost od veškerého nepohodlí, vyčistí hlavu, zlepší den.
Při čtení mi zpočátku rušivě nabíhaly Hladové hry, které rozhodně sloužily jako inspirace a do půlky knihy je jejich vliv až příliš patrný. Potom se příběh mírně odkloní a jde si svou cestou k závěru nezávěru, protože kniha je součástí série. Je mi asi líto toho odbytého konce. Je mi líto, že kniha musí mít pokračování. Stačilo by dobře knihu uzavřít a byla by cennější než natahované díly. Nicméně strhávám jen půl hvězdy jako poděkování za vyplněné dlouhé noci.

První kniha série, která se na sociálních sítích úplně nedala přehlédnout a to i díky krásné obálce a ořízce.
Seznamuje nás s Paedyn a Kaiem. Každý pochází z úplně jiného prostředí, kdy ona žije na ulici a živí se lupem a on je princ z královského hnízda.
Ano, je to hodně akční, samý boj a rvačka a hodně to připomíná Hunger Games. Romantická linka je velmi pomalá, ale hezky vykreslená a prostě jim držíte palce, i kdyby jste nechtěli.
Ale co mě opravdu bavilo, byly Elity a jejich schopnosti. To dělalo knihu zajímavou a tam autorka popustila uzdu své fantazii opravdu správným směrem.
Jinak mě kniha nějak nedokázala strhnout a mohla mít i o pár stran míň. Ale protože skončila, jak skončila, už mám v ruce další díl.

Kniha se čte vážně dobře, je to poutavé, zábavné, měla jsem problém přestat číst. ALE! Nemůžu si pomoct, ale já v tom vidím prostě Hunger games, totální kopie, samozřejmě s nějakými obměnami, ale ta podoba je do očí bijící. Vážně nešlo vymyslet jinou zápletku? Proto nedávám pět hvězdiček.

(SPOILER) Tak nějak nevím, co si o tomto "díle" myslet. Pravidelný čtenář fantasy v tom totiž uvidí až moc přejatých motivů a příběhových linek. Jak zde píší ostatní tahle kniha oprvadu náležitě kopíruje Krvavou královnu, nebo jak se ta kniha jmenovala. Četla jsem ji už dávno a připadalo mi to prázdné jako toto, snad pouze hlavní hrdinka byla v originále hloupější. Linka s Hunger games....., které působyli dost bizarně, protože nikdo nemusel nikoho zabít, chyběla tam nějaká nevyhnutelná podmínka (tak jako v Hunger games,) spíš to vypadalo, že si banda děcek na školním hřišti vyřizuje účty....se stala takovou parodií na Love Island. Jak jinak mi vysvětlíte, že tam byla Paedyn náhodou polonahá a náhodou potkala Kaie, který náhodou zas neměl košili. To působilo jako pěst na oko.
Já chápu, že autorku více než děj zajímaly její postavy, ale ani u nich se člověk nedočká ničeho jiného, než latentního alkoholika a Mary Sue. Co se psychologie postav týče .....diskutabilní jestli vůbec je. Kdyby mi bylo 12 a nečetla bych před tím Hunger games, Selekci a další, zdaleka povedenější kousky, tak bych asi projevila nějaké nadšení.Další z důkazů, že krásná obálka a propagace na Tik Toku dělají bestseller více jak samotný obsah.
PS: Mísová aréna je překladatelská perla.

Nope. Musím přiznat, že jsem přečetla jen stopadesát stran ale bohatě mi to stačilo. Nechápu ten hype. Za mě totální vykradení Hunger games.
Po sté straně jsem si řekla, že tomu dám ještě šanci ale nešlo to.

No..budu upřímná. Kniha je to dobrá, dobře se to čte a postavy jsou sympatické má to zajímavý děj, ale! Je důležité podotknout, že autorka se trochu až moc "inspirovala" od jiných knih a někde to už je i jako kopírování.

Upřímně, když jsem si tu knihu kupovala, o tomhle jsem nevěděla a ano, kniha je napsaná dobře a má spoustu dobrých rezencí i mě se celkem líbila, i když je nutno podotknut, že tam byla taková ta scéna-dagger to throat asi pomiliontáté a už mě to upřímně trochu štvalo a asi padesátkrát tam popisovali barvu očí a to, že Kai měl mozoly a už to bylo docela i vtipné.

No celkově, je to dobrá kniha? Ano.
Stojí za přečtení celá série? Maximálně ta druhá kniha, zbytek ne.
Stojí za to si jí přečíst? No, v příběhu je taky dost děr a celkově to kopírování, spíš ne. Ale pokud vám tohle nějak nevadí tak můžete.
Ale zbytek série číst už nedoporučuju.

Kniha a série celkově byla skvělá, postavy jsem si rychle oblíbila (což se mi snadno nestává), každá měla opravdovou osobnost a backstory. Bavily mě i detaily v příběhu, romantická linka a koncept superschopností získaných po katastrofě.

Bohužel si autorka bere trochu moc ''inspirace'' od jiných knih, například Red queen nebo Hunger games. Občas dokonce kopíruje celé věty. Také prý používala chat GPT, aby udělal věty v příběhu delší. Samozřejmě ne vše je doložené, ale i tak jsem ráda, že jsem knihy měla půjčené a nepodporovala tak autorku... Myslím, že ale i přesto série stojí za přečtení!