Bezčasí

(SPOILER) Moc nevím, jak knihu hodnotit. Líbilo se mi to, přišlo mi to zajímavé, ale když si ohodnotím jednotlivé části a zprůměruji, trochu to srazí ty hvězdičky.
1. část: Oceňovala jsem nápad, nemůžu říct, že by mě to nebavilo, rozhodně bavilo, ale bylo to celé vlastně dost předvídatelné. Část, kdy se Dora dozví, co je Arsan zač byla trochu zmatená, že mi chvilku trvalo, jestli je tedy nožíř, nebo tedy jezdec, i když samozřejmě to logicky vyplývalo.
2. část: Tady jsem už pokračování hůře odhadovala a dostala jsem se do fáze, kdy jsem se nemohla vůbec odtrhnout, ale pak už tam byla ta tendence spíše sestupná.
3. část: Tady tomu už něco prostě strašně chybělo. Bylo to takové trochu splácané a nevyznělo to tolik, jak by mohlo. Moc jsem nepochopila, co se nakonec stalo s tím mečem a k tomu, co se tam v tu chvíli a vlastně i následně stalo, bych měla spoustu doplňujících otázek. A bohužel nejvíc mi tu knihu sráží právě ten závěr.

Tak tohle mi sedlo, ale neskutečně!
Skvěle vymyšlený příběh, bezvadné tempo a nemožnost knihu odložit. Užil jsem si všechny tři části a nevím, jestli jsem někdy četl něco podobného.
Knize nechybí snad nic. Po sérii "Města" jsem si nemyslel, že by Krystýna sólově napsala něco lepšího, ale tohle je opravdu bomba.

(SPOILER) 08/2026 24.2. - 26.2.

První část - 4,5 hvězdy
Druhá část - 4 hvězdy
Třetí část - možná 1 hvězda
Achjo. Takže nakonec celkový dojem průměr kvůli pár stránkám.

Po dočtení v sobě zažívám poměrně silný konflikt. Na jednu stranu se mi kniha většinu času líbila. Na druhou stranu se mi konec nelíbil a tím nemyslím doslova konec děje, ale zakomponování "hmyzáků" do příběhu. Jako sorry, ale to mělo úplně jiný vibe než celá kniha a absolutně mi to k celému příběhu nesedlo. Stokrát lepší by byly démoni, duchové, stíny, ... cokoliv jen ne hmyzí příšery (o kterých ani po dočtení nic nevíme). Druhá část je ten samý příběh s menšími odchylkami díky nově příchozím z budoucnosti. Několikrát jsem měla v hlavě otázku, jak je tohle možné a že je to blbost (např. vyražený dech a jak je hned v poho apod). No, většina mi byla nakonec nějakým způsobem vysvětlena, takže to dávalo smysl. Ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, jak to hmyzí zápletka celé degradovala. Po dočtení se cítím trochu podvedená a zklamaná. A jinak Bohové klasika Rozum, Náhoda, Smrt, Život.... a pak Lískových oříšků? Jako vážně? Mohl být nazván podle toho, co dokáže udělat. Stejně to nebyl žádný wow efekt. Mohl mít aspoň srovnatelné označení s ostatními.

Svižné, napínavé, správně ostré. Líbilo se mi to postupně zvyšované tempo plynule přecházející z jedné části příběhu do druhé, ovšem závěrečná odhalení do sebe zase tak hladce nezapadla. Dokonce bych řekla, že tam byla jak vylitá z kýble, bez ladu a skladu. Při přihlédnutí k tomu, jak byl celý děj vyprávěn tam chybělo něco hned v první části, co by do konce klaplo, ale ono to neklaplo. Škoda, protože pak by to celé nevyznělo tak chaoticky a přeplácaně.
Každopádně se těším, až si od autorky přečtu další knihy.

Za mě velké plus za fantasy z českého prostředí založené na reálných místech (a není to Praha). Prvních pár stránek jsem nevěděl co si mám o knize myslet ale následně jsem první část přečetl jedním dechem. Jednoduchý, poutavý příběh s napětím a horrorovým prvkem. Druhá část je spíše kopie té první ale to neubralo ma dynamice děje. Celkově povedená kniha se slušnou mechanikou postav a jejich charakterů. Po dlouhé době rychle přečtená knížka. Fandím autorce k dalším příběhům.

Za mě paráda první i druhá část!!!!! I třetí :-)

Uff.
Skvělá první část knihy, po zklamání ze Zřídel to vypadalo na super příběh.
Akorát, že nakonec ne... v druhé půlce to pak šlo do háje, účastníci zájezdu z roku 2032 se chovali jak banda idiotů, a i když se to potom částečně vysvětlilo, Meda se chovala celou dobu jak nevychovaný a zpola-dementní adolescent.
Pardon za mé emoce, ale i pád dní po přečtení mi to trochu zdvihlo tlak. Škoda té promrhané příležitosti...
Přesto (díky Městům a Amandě) zůstává Kristýna Sněgoňová mou oblíbenou autorkou.

Na knížku jsem se těšila, jelikož mě oslovila námětem - cestování časem, božstva, lidé a jejich touha po nesmrtelnosti.
První část knihy, linka z roku 1932, se mi líbila od začátku, napínavé, zajímavé. Na postavy jsem brzo zvykla, držela jim palce a přála, aby vše dobře dopadlo.
Pak skok o sto let později a díky Bezčasí hned zase zpět. A to srazilo veškerý dojem z první části. Číst ten samý příběh, jen jinýma očima a s malými odchylkami, přestože se mělo jednat o záchranu lidstva, mě už skoro nebavilo. Pokukovala jsem, kdy už bude konec a to se mi často nestává.

První část mě bavila nejvíc, pak už to bohužel šlo dolů. Rozhodně zajímavý nápad, ale je to takové překombinované.

Příběh situovaný do Brna v roce 1932, i když atmosféra by odpovídala spíš středověku. Uctívání bohů nám naprosto neznámým možno brát jako značnou nadsázku. Hrdinové pobíhají z jednoho konce Brna na druhý a ačkoliv to není daleko, trvá jim to věčnost. Policejní auta v ulicích v roce 1932? Ale berme to s nadsázkou. První polovina příběhu se mi líbila daleko víc než druhá část, asi proto, že v druhé půlce už člověk věděl kostru děje.
Prima oddechovka, pokud přistoupíte na prostředí v kterém se děj odehrává.

Kniha mě naprosto uchvátila už v první polovině, která je rozhodně mou oblíbenou částí, a kterou jsem náležitě obrečela. Druhou část jsem dočetla jedním dechem napjatá, jak to celé bude pokračovat a skončí a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Ocenila jsem odkazy na nákazu i na české reálie. Ano, konečný zvrat s tvory se mnou zprvu tolik nesouzněl, ale pochopila jsem jej později jako odkaz na něco ještě staršího než božství (ať už příroda, nebo cokoliv jiného) a v tu chvíli mi vůbec nevadil, a naopak mi přišel velmi chytrý jako zdroj. Postava Šimona je totální srdcovka, Tadeáše taky! Děkuji za skvělý čtenářský zážitek!

Bavilo mě to i obě časové roviny. Námět samotného Bezčasí neskutečně dobrý a většina postav zajímavých respektive nejlepší byl Šimon. Co trošku zkazilo výsledný dojem je zhoršující se druhá část a ten závěr. Přišlo mi to trošku uspěchané a rychle uzavřené na to jak se předtím budoval děj. Ve výsledku to nevadí, protože to je jen můj výsledný dojem, ale četlo se to stejně jak jiné autorčiny knihy velmi dobře.

Já jsem se při poslechu knihy bavila. Od autorky jsem prozatím četla díly Legie a ty mě bavili více než díly od Františka Kotlety. Námět knihy je zajímavý, neotřelý. Je pravda, že druhá část knihy byla o něco málo slabší, vrácení v čase trošku nefungovalo, příšery v podzemí mi přišly na sílu a chybělo mi vysvětlení kde se vzaly. Šimon byl sympaťák, Dorota mi také sedla. Celkově mě kniha bavila, zaujala a pouštěla jsem si ji v každé volné chvilce.

17.12.2025

Po sérii města jsem od knihy čekal trochu více. Má celkem zajímavý námět, ale provedení již tak dobré není. A časový paradox, který příběhem nakonec vznikl, by nedal dohromady ani Nolan.

Četl jsem Zřídla a nedočetl. Zkusil jsem novinku Bezčasí a opět mi to nesedlo, ale knihu jsem nakonec dočetl, protože jsem do poslední strany čekal nějaké zlepšení. Bohužel, za mě trochu paskvil. Vydat v jednom roce třetí knihu, se bohužel muselo někde projevit.

Mám taký pocit, že tie dve dejové linky nie úplne zapadli na svoje miesto. Tá prvá bola pritom spracovaná prvotriedne. Takmer až postapokalyptické kulisy, božstvá, čo sa prechádzajú pomedzi ľudí a ľudia, ktorí dvanásť hodín v podstate môžu robiť úplne čokoľvek bez toho, aby sa museli báť následkov. Sociálny experiment veľkých rozmerov a podľa všetkého ľudskosť ťahá za kratší povraz. K tomu osobná dráma dvoch súrodencov, ktorých rozdelil systém, no napriek tomu si k sebe našli cestu a jeden pre druhého by urobili prakticky čokoľvek. Malo to emóciu. Malo to náboj. Aj napínavé to bolo a ten záver? Skoro ma rozložil.

No a potom prišla druhá dejová linka. Decká sa presunuli v čase do toho istého bezčasí, takže som ako čitateľ stále vedela viac ako oni. Tempo bolo natiahnuté a postáv fakt pribudlo, takže neostal priestor na ich charakterizovanie. Takže neviem kto, prečo, ako, z akého dôvodu. A potom začali prichádzať vysvetlenia. Alebo mali prísť, ale autorka sa spoliehala na to, že tak nejako vyplynú z prečítaného. A oni aj vyplynuli. Ale nie všetky. Nehovoriac o tom, že vyvrcholenie druhej dejovej linky úplne oslabilo to prvé. Čo len umocnilo pocit, že jedna dejová linka je tam skrátka navyše. A to je škoda.

Po Krvi pro rusalku, kterou jsem před lety poslouchala, jsem od Kristýny Sněgoňové očekávala hodně, o to větší je mé zklamání. Tohle se nedá, vzdávám četbu už po druhé kapitole.

Za mě velmi velmi slabé. Od autorky jsem četl všechny její knížky a tato je (bohužel) nejslabší. Velký špatný. Děj prakticky neubíhá, staršně statické a chaoticky se točící stále na místě dokola, jako pes za svou oháňkou. Vydržel jsem asi 3 kapitoly a pak audioknihu odložil... bohužel i namluveno nesympatickým hlasem Stanislavy Jachnické, který mi opravdu nesedl a nemohl jsem se vůbec soustředit na poslech. Strašně dlouho se vůbec nic neděje a jenom se účastnící děje (nechce se mi říkat "hrdinové" protože se jedná o strašné břídily) potácí kolem dokola... dávám jednu hvězdu za snahu, ale takhle opravdu ne, všechny knížky předtím byly dobré nebo výborné, ale tohle je velmi slabé.

29.11.2025

Od autorky jsem již četl dvě knihy (Zřídla a Legie 2) ani jedna mě nějak nezaujala a dokonce bych si dovolil říct, že ani jedna z nich nebyla nějak zajímavá a originální. Proto je tak trochu záhadou, proč jsem se pustil i do třetí. Nakonec jsem za to však rád.

Příběh Bezčasí přináší zajímavý příběh, který se odehrává v minulosti a je plný bohů, ale i lidí. Nápad mi připadá hodně zajímavý a originální, minimálně jsem se s ním ještě nesetkal. Plynulost příběhu je ideální a musím říct, že i hlavní hrdinka je docela sympatická. Můj problém však začal v okamžik, kdy příběh začal být až nepříjemně předvídatelný - hlavní hrdinka v tento okamžik působí docela hloupě. Možná bych si dovolil říct, že v určitý okamžik mi přišlo, že autorka byla trochu líná to co se stane promyslet a vymyslet.

Poté však přijde docela zvrat, kdy začíná druhá část knihy. Zde jsem byl dle recenzí přesvědčený, že půjde o úplně jiný příběh, ale není, protože navazuje na to, co se stalo v první části. No, přesto si nemyslím, že druhá část byla úplně dokonalá. Pořád to nebylo špatné. Bavilo mě to, ale občas to bylo prostě "zvláštní". Čas od času je tam až moc postav na jednom místě a přišlo mi, že postavy se chovají prostě tak jak autorka potřebuje.

Jenže příběh funguje. Nemůžu si stěžovat. Pokud víte, co od autorky očekáváte (dovolil bych si říct, že touto knihou nevybočuje od stylu a příběhů, které obyčejně píše) nebudete zklamaní. Pokud však očekáváte propracovanou fantasy v historickém prostředí, kde se rozebírá psychologie postav a dlouhá mytologie božstva, to nedostanete - absenci mytologie považuju asi za největší mínus tohoto příběhu.

Nakonec je to však nejlepší kniha, se kterou jsem se od autorky setkal a můžu jí doporučit.