Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230729/bmid_bezbarvy-cukuru-tazaki-a-jeho-leta--cI9-230729.png
4
1114
201
Cukuru Tazaki byl na střední škole jedním z pěti členů party, která ho ze dne na den vyloučila ze svého středu, aniž mu někdo z jeho kamarádů řekl proč. Tazaki utrpěl ztrátou přátel duševní otřes a zabýval se dokonce i myšlenkou na sebevraždu. Dlouhých 16 let poté přiměje přítelkyně Sára Tazakiho, aby vyhledal své bývalé kamarády a získal odpověď na otázku: PROČ? Ani v tomto díle autor své čtenáře nezklame – charakteristický literární styl vytváří výjimečné dílo a čtenáři jsou znovu pohlceni Murakamiho magickým světem…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši / 色彩を持たない多崎つくると、彼の巡礼の年 , 2013
více info...
Přidat komentář
Atmosféra tajemství, tísnivé napětí přetrvávající i v momentech, kdy se vlastně nic neděje, protože kniha vás vtáhne do sebe tak, že ji prostě musíte číst dál a dozvědět se, co či proč se vlastně něco stalo, to je podle mne typické pro Murakamiho knihy, stejně jako kontrast mezi japonskými reáliemi a spíše evropským uvažováním jeho postav. V tomto případě bylo očekávané rozuzlení poněkud ztíženo pasivitou a nedostatkem sebevědomí hlavního hrdiny a spisovatel navíc nechal konec příběhu otevřený, ale to knize podle mého názoru nijak neuškodilo. Vyrovnání se s minulostí i se sebou samým vedoucí i ke změně sebehodnocení a ve svém důsledku k novému přístupu k životu je pro čtenáře dostatečně zajímavé a svým způsobem i podnětné ...
Murakamiho díla na mě vždy působí takovým zvláštně tísnivým dojmem. Jako by v nich byl přítomen nějaký temný proud, zlý duch, o jakém se píše i v Cukurovi. Ukazuje ze sebe jen stín, co vám stojí za zády, ale nezpůsobí deprese a naopak je většinou poražen nabídkou východiska, přijatelného konce (pokud konec není otevřený, jak to Murakami ostatně taky má rád...), nebo vysvobození protagonisty z jeho vlivu. I kdyby se Murakami stokrát opakoval, za budování téhle atmosféry mu budu vždycky tleskat.
Stále zábavný, poutavý Murakami. Ale musím se ptát, jak velký podíl na atraktivitě a jakémsi kouzlu jeho knih má jeho japonský původ. Zamyslela jsem se nad tím, proč mě stále baví číst další a další jeho knihy, přestože jsou si velice podobné jak povahou hlavní postavy, tak zápletkou, atmosférou a nejrůznějšími vedlejšími atributy příběhu. Napadlo mě, jestli to není právě tou magičností, kterou pro mě v sobě skrývá všechno japonské...
Murakami mne zatím nezklamal. Citlivé a surové pojetí toho, že každý si sebou neseme svou minulost, který nás často táhne k zemi a nejdeme kvůli ní dál znovu a lépe tak, jak bychom měli. V knize se podle mne najde každý vnímavý čtenář. Tazaki pochopí, že cesta k vyrovnání se s minulostí vede k tomu nenechat ji spát, ale znovu si ji celou projít. Hluboká psychoanalýza a opět skvělé :))
Dobře napsaný příběh, doporučuji. Magičnost z dřívějších děl ustupuje. Dávám 70%.
Hezké čtění, u kterého se nemusíte zamýšlet nad nějakými složitými spojitostmi. Oproti jiným Murakamiho knihám je klidnější a nepojí se zde žádné jiné světy. I tak jsem čekal vývoj příběhu trošku víc dramatičtější a chtěl jsem se dozvědět trošku víc.
Sdílím názor petrucha86 - také dávám o hvězdičku méně kvůli konci. Vím, že i četba je cíl, a nejde jenom o rozlousknutí všech nastíněných témat a problémů, ale já jsem opravdu chtěla vědět, jak to dopadne :-D
Murakamiho styl psaní mě bude bavit asi pořád, i když se mnohé jeho knihy v určitých rysech opakují. Opět nezklamal, hvězdička dolů za otevřený konec.
Po přečtení komentářů u téhle Murakamoviny mě knížka ještě více lákala, jelikož čtu jeho knihy ráda. Rozhodně to nebylo zklamání, žádný velký příběh se sice nekoná, ale zamyšlení nad životem ve spojení s tematikou vlaků a vlakových nádraží mi přišlo k chuti. Až na ten konec (to se nedělá! :D) moc pěkné čtení.
Tato kniha musí přijít v určité životní etapě. Pak ji pochopíte, zůstane ve vás a budete se k ní vracet. Od Murakamiho jsem četla vše, co vyšlo v češtině/angličtině, a tahle je mi nejbližší.
Bezbarvý Cukuru Tazaki je podle mě ukázkový příklad spisovatelské krize. Chce to neuvěřitelný talent, aby si autor mohl dovolit vydávat každý rok minimálně jednu knihu a náměty i provedení by zároveň neztrácely na literární kvalitě.
Hlavní hrdina je plochá postava absolutně pasivního příjemce vnějšího dění, což v mnoha literárních postupech funguje skvěle, problém nastává ve chvíli, kdy vnější dění postavu samotnou v podstatě nikam neposouvá, nijak neovlivňuje, nijak se nesnaží o citový nebo jakýkoliv jiný vývoj. A nakonec se dozvíme vykonstruovanou pravdu o jedné lži a partě přátel, ve které se z nesmyslně ochranářského důvodu každý zachoval jako pitomec. Jenže ono je to jedno, protože hlavního hrdinu to sice navěky poznamená, ale vlastně je mu to jedno taky.
Mám pocit, že Murakami tentokrat chtěl napsat jen "echt murakamiovskou" knihu. Každopádně toho vykrádání sebe sama tam bylo trochu příliš. Pro prvočtenáře ale klidně jedna hvězda navíc, napsané je to stále dobře.
Bezbarvý Cukuru rozhodně není bezbarvá kniha, i když jsem pár takových názorů četla. Mnohým může připadat pátrání po důvodu rozpadu středoškolské party jako krajně nudné, zvlášť když Cukuru pasivně setrvává v pozici „toho vyloučeného“, aniž by od kohokoli z party požadoval vysvětlení. Na druhou stranu může mnoho čtenářů v Cukuruovi nalézt podobné pocity vnitřní prázdnoty či otázky vlastní hodnoty.
Minulost už nezměníme, ale můžeme změnit její vliv na naši současnost a budoucnost. Otázkou je, jestli na to máme odvahu… Těším se na další knihy tohoto autora.
Spolu s "Na jih od hranic, na západ od slunce" jde asi o mou vůbec nejoblíbenější Murakamiho knihu. Navážu-li na Jurkovičův doslov ke knize, musím říct, že "zatloukání hřebíku, který vyčnívá" není problém pouze japonského světa. Naše společnost je dnes také plná kolektivů uvnitř prázdných či poloprázdných, neuspokojivých pro samostatně uvažující a spontánně cítící individuum, navenek tísnivých, vyznačujících se okázalou demonstrací hlučné kolegiality. Myslím si, že i u nás jsme zcela reálně drceni okolím, projevíme-li vedle upřímné náklonnosti k bližním i trochu touhy po zřetelně osobitém sebeurčení.
Zdá se, že autor s věkem prohlubuje schopnost vyjadřovat nejen duševní profil hrdinů, ale rovněž světová poselství. Líbí se mi například, jak nekompromisně umí rozebrat negativní povahu všemožných "teambuildingů" a rekvalifikací. Knihy se postupně projasňují a jsou plné naděje. Řekl bych, že "Bezbarvý Cukuru Tazaki..." je jedním z jeho nejmilejších příběhů. Na závěr není odtajněno, zda získá Cukuru svou milou, své světlo na konci tunelu. Čtenář má ale stejně pocit, že věci naberou správný směr. Koneckonců je to v souladu s ústřední myšlenkou knihy o nedosažitelnosti absolutní harmonie a o tom, že zjištění této věci pomůže člověku lépe přijmout bolesti vlastního života.
Jsem rád, že český nakladatel zásobuje čtenáře jedním překladem Murakamiho tvorby za druhým. Poslední dobou se však zřejmě vlivem toho výrazně množí v knihách jazykové překlepy, jako jsou chybějící či přebývající písmena nebo dokonce zdvojení některých slov. Tentokrát zřejmě poprvé došlo i na pochybení obsahové, což je mnohem horší: Dva z dávných přátel Cukurua nesou jména "Ao" a "Aka". "Aka" je však asi na třech místech v knize označen jako "Ao", byť se vzhledem k ději jednoznačně jedná o "Aku". Možná je to chyba originálu. Celkem však o tom pochybuju a musím říct, že je to k autorovi docela neuctivé.
Musím ještě říct, že mě hodně udivují mysteriózní prvky díla: Příběh o klavíristovi, který přijal smrt výměnou za speciální schopnosti je nevyjasněný. A postava, která jej vypráví, záhadně zmizelý, možná částečně iracionalistický myslitel Haita, je ještě tajemnější. Není to nějaký magicko-realistický prvek, který má vše dovést k projasnění? Není neodhaleným vrahem Širo právě Haita? Nebyl právě on nositelem nadpřirozených schopností, díky nimž se dozvěděl pravdu o Cukuruovi? Neměl s tím náhodou co dělat onen Cukuruův homosexuální sen, který možná nebyl snem? Škoda, že těmto pasážím knihy nevěnuje v doslovu Tomáš Jurkovič pozornost. Možná by mě přivedl na jejich lepší chápání. Pravda ale zřejmě nebude tak detektivně průzračná a senzační. Asi máme spíš co dočinění s ne tak úplně konzistentní symbolickou kulisou jinak uceleného psychologického vyprávění o reálném světě.
Pro mě zvláštní - příběh o společnosti, která je mi vzdálená, nerozumím této mentalitě. Kniha mě zklamala.
Jelikož Cukuru Tazaki a jeho léta putování jsou mou první knihou Haruki Murakamiho, nemohu ji komentovat z širšího pohledu. Samotné „putování“ Cukuru za objasněním vlastních niterních pohnutek mi připadá jako odraz společnosti, ve které Cukuru žije. Zpřetrhání pout se všemi blízkými, myšlenky na sebevraždu, zaměření se na svůj jediný „koníček“, čímž je stavba nádraží, je hodně temným tématem. Zjištění překvapivých důvodů náhlého ukončení vztahů s kamarády z mládí jako by hlavního hrdinu nepřekvapovalo, přesto všechno v té neutěšené situaci všechno směřuje k naději. Tomu odpovídá i otevřený závěr knihy. Co říci víc, kniha se mi líbila. Dávám s čistým svědomím pět hvězdiček.
Strašně depresivní kniha. Musela jsem jí číst po částech, abych jí dokázala vstřebat.
Zároveň stále nevím, zda jsou knihy tohoto autora pro mě to pravé. Čtou se skvěle, ale občas nevím, co tím chce autor říct. Obzvlášť v této knize bylo pár odstavců, které mi do knihy vůbec nezapadaly a vyloženě mi přišly napsány, jen aby nahnaly počet stran. Takže na jednu stranu úžasné čtení (hlavně myšlenky kolem smrti, deprese a samoty), ale pak přišly stránky, které se do knihy vůbec nehodily (k čemu mi byly informace o šestiprstosti, atd.?).
Hodnotím 4*. Třeba za pár let budu mít na příběh úplně jiný pohled (spíše určitě).
Štítky knihy
přátelství Japonsko japonská literatura psychologické romány samota melancholie hledáni sama sebe
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 589x |
| Čtenářské výzvě | 280x |
| Doporučených | 74x |
| Knihotéce | 433x |
| Chystám se číst | 305x |
| Chci si koupit | 64x |
| dalších seznamech | 13x |
Opäť skvelá kniha, síce slabšia ako 1Q84, ale napriek tomu je v nej množstvo citátov, ktoré vo mne zanechali stopu a budú vo mne ešte dlho rezonovať !