Bez lásky
Vlasta Javořická
Jsou lásky pronásledované i zbraňované. Jsou lásky šťastné, ale i nešťastné. V autorčině rodném kraji - pod horou Javořicí, na pomezí Čech a Moravy - se odehrává příběh venkovského děvčete vdávajícího se bez lásky. Řehořova šlechetná povaha a dobrota přispějí však nakonec k naplnění Cilčina života. Neboť - řečeno závěrečnými slovy románu - i bez lásky uzavíraná manželství mohou být šťastná, jsou-li založena na úctě a povinnosti.... celý text
Přidat komentář
Román z vesnického prostředí napsaný v roce 1924, dějově spadá po světové válce. Při čtení jsem několikrát váhala zda-li mám pokračovat v četbě. Název knihy Bez lásky je skutečným obrazem, co se týče obsahu týče. Je zde popisován velmi tvrdý život na vesnici, těžká práce a dřina od rána do večera. Námětem románu je ale láska. V knize převládá násilí muže nad ženou, který se posilňuje denně alkoholem a jeho žena a dcera v letech na vdávání musí čelit útlaku, ponižování a fyzickým trestům. Je mi moc líto hlavní hrdinky, pozná nakonec opravdovou lásku? Čím vším si musí dívka v nejlepších letech projít, čemu musí odolávat, postačí pouze modlitby? Bude umět se otevřít a nabídnou své srdce? Ač je kniha velmi smutná, čte se rychle, škoda, že hlavní problém prožívají i dnešní ženy v moderním světě. V knize převládá poslušnost, pokora a obětování se.
Krásný příběh, tentokrát s tolika zvraty, že jsem se vůbec nechtěla odtrhnout. Velmi krásně a něžně napsáno. Příběh zoufalství, lásky, pokory, účty a vděčnosti. Stojí tu zde útlak v manželství a problémy s alkoholem proti účtě a pokoře. A že i odpuštění a srdečnosti je třeba, aby byli lidé šťastní. A co není ihned milované, může časem být. Je to psáno nádherným květnatým jazykem, milým a hřejivým. Mám knihy Vlasty Javořické moc ráda a tahle je jedna z nejlepších.
Paní Javořická byla úžasným znalcem povah lidských, skvělým pozorovatelem sousedských či rodiných vztahů. Vykreslení otce tyrana a pijana bylo až neuvěřitelně reálné, ale i to, jak se někdo nedokáže za celý život takovým lidem vzepřít a jiný by se zase nechal raději zabít ... nebo co s lidmi dokáže udělat poblouznění láskou či zamilovaností ... no je to prostě pěkné počtení ze života. A opět krásná archaická čeština.
Knížka se mi líbila.Vlastně není žádná od Vlasty Javořické,která není pěkná,jen je mám ve dvou skupinách,pětihvězdičkové a čtyřhvězdičkové(snad pár i slabších na malou výjimku).
Ze zacatku jsem mela problem s reci, kterou to bylo psane. Moc se mi libilo popisovani krajiny, tradic..ale s nazorem ze uzavirani manzelstvi bez lasky muze byt stastne, kdyz je zalozene na ucte a povinosti, tak stim nesouhlasim
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2005 | Bez lásky |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Kniha Bez lásky je v
| Přečtených | 48x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 31x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 2x |
Takhle: příběh v poslední třetině sklouzne do červené knihovny, začíná však jako společenský román, kde se dvě ženské hrdinky marně zmítají v hrůzách domácí tyranie sedláka - zlého opilce. Spisovatelka přitom očividně kormidluje své vyprávění úmyslně jak ke společenské kritice, nejprve, tak následně i k levnému dobrému konci, jakož i k závěrečným moralizujícím větám.
Čtyři hvězdičky.
Na bouřlivou a krutou rodinu Jandovu nejspíš jen tak nezapomenu.