Bez Karkulky
Irena Dousková
Navzdory verši nevstoupila bych do třinácté komnaty, právě v tolikáté komnatě, zdá se, Irena Dousková sbírku Bez Karkulky napsala. Ač básním neschází zlehčující vtip, chvějí se permanentní úzkostí z poněkud absurdního a poněkud krutého světa, do něhož jsme netázáni vrženi a z něhož jsme posléze opět vyvrhováni — snad jen bůh ví proč a kam. A není to úzkost jen dosebehledící, nýbrž i soucítící: Pořád se vracím do bodu nula / Bod nula / je mínus šest milionů. Dousková je však i básnířkou naděje: byť zdá se začasté vše ztraceno, ne-li rovnou zatraceno, přesto modlit se nepřestanu. ... celý text
Přidat komentář
Krátce, výstižně
Opravdu ne (str.59)
(Beseda)
Ne nebaví mě fantasy
Nějaké další dotazy?
Terapeuticky, zasvěceně?
Terapie (str. 61)
Kape kape kape
Kape na kanape
Krev anebo jiná tekutina
Tak či onak
Je to moje vina
Hororově?
O živé vodě ( str.56)
Kam složil chudák Jiřík hlavu
Té noci
Krkavci i mravenci rychle zapomněli
na svá předsevzetí
Ryby jen dokonaly dílo zkázy
A vrátit
už šlo leda dvě tři plomby
Co to bylo na straně 57?
Dá se tomu vůbec říkat poezie? Neuchopitelná fantazie?
Možná jenom terapie šokem
Mám ráda pohádky
S Karkulkou či bez Karkulky
Čteno opakovaně s jistými rozpaky
Vráceno do budky pro pobavení všech
P.S.: Přečtěte si sami ...!
Verše jsem četla naposledy.. dávno... verše mě přibrzdí a donutí se zamyslet nad textem. Znalec nejsem a nejvíc se mi líbily verše níže citované triatletem a pawlou. Celkově za mne , přečteno, zamyšleno, posláno dál k novým čtenářům.
Na mě to spíš působilo jako nějaká básnická cvičení a hraní si se slovy. Některé obraty byly povedené a originální, ale celku jsem moc nevěřila. Forma a jazykové hříčky trochu přebily obsah. Ale ilustrace jsou moc pěkné.
Kniha se mi dostala do rukou v době, kdy jsem prožívala depu ze všeho, co se kolem mě jen prošlo.... a tak mi zůstalo v hlavě jen pár perel....
Tak tak
Jseš pořád v jednom kole
A já zase v tom druhém
Ještě o lásce
Polem dozrálých klasů
proletět k obzoru
A vzadu na rozcestí
Tam u těch božích muk
Prostřelit si hlavu
Minimalistické verše.
Poznamenaly mě minimálně...
Plus mínus tři hvězdy
Doma mi veršované vypravovánky od Douskové
zářit nemusí
Jedno Vypravuj (s. 34) překvapí pointou:
"Dneska mě napad smutný žert
Není-li žádné nebe
Tak to mě nemůže vzít čert
Ani mě ani tebe"
Jiné Vypravuj (s. 41) pobaví (?) černým humorem:
"Podej mi ten kabát
Zajdeme mezi lidi
Na hřbitov
A tak"
Další Vypravuj (s. 52) překvapí vulgární prázdnotou...
Celkově knížka láká k otevření - má pěkný formát, hezké ilustrace.
"Popelka se skromně zap_řila
Takový krásný rap_r!
Ale co mé pap_rové šaty
Z oříšku vyskočil tap_r" (Mařenka sní, s. 37)
Zazvoň
Zvonek sice nefunguje
Ale já poznám
Že jsi to ty
A rychle se schovám
Do té paní
O které všichni říkají
Že jsem to já
...
Tolik bohů
že ti nic není svaté
Tolik cest
že se nepohneš z místa
Tolik lidí
že žádného nepotkáš...
Jen takové milé veršíky ze života, které vám otevřou oči na obyčejné věci kolem nás. Svojí upřímností, i když nejsou veselé, potěší.
Žasnu, že tu není doposud ani jeden komentář! Pro mě je to asi nejlepší kniha Douskové, s minimálními prostředky dosahuje maximálního účinku, a to mám ráda. Doporučuji všem veršotepcům i čtivcům.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Kniha Bez Karkulky je v
| Přečtených | 30x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 4x |
Poctivě jsem se snažil, aby na mne verše zapůsobily. Nestalo se, neznamená to ale, že by verše paní Douskové byly vysloveně špatné. Zkusím to zase za čas znovu.