Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83732/bmid_betonova-zahrada-I14-83732.jpg
4
1869
315
Čtyři sourozenci v různém školním věku se po matčině smrti obávají, že budou od sebe odděleni a posláni do různých dětských domovů, a proto se společně rozhodnou, že matčinu smrt před okolím zatají a budou se navenek chovat, jako by žila. Mrtvou matku v noci ukryjí do sklepa a dlouhou dobu se snaží zvládat chod domácnosti a zavedené zvyklosti, jak nejlépe dovedou. Další vývoj událostí s otevřeným koncem je podán s neobvyklou napínavostí a s citem pro psychologickou kresbu.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1995 , Volvox Globator
Originální název:
The Cement Garden , 1978
více info...
Přidat komentář
Plné hodnocení dávám za dojem, který na mě kniha udělala. Téma, styl psaní, párkrát jsem až nevěřila tomu, co čtu... "to jako fakt?". Pro mě až šok, ale čtenářský zážitek excelentní.
Doslova uhrančivé čtení. Autor zaléval kvalitním betonem slov stránky tak dlouho, až mu to ztvrdlo v tenhle úžasný text. Báječná kniha.
Ani teď nevím, jak bych měla tuto knihu zhodnotit. Podle anotace jsem netušila, do čeho přesně jdu a i když tam byli jisté náznaky, tak mám pocit, že jsem se toho nedočkala, či jsem čekala něco jiného. Ale je dost možné, že jsem celý příběh nevnímala, jak jsem měla. Do příběhu jsem se nemohla vůbec ponořit a i když se to četlo samo, tak mě celý příběh tak nějak minul.
Kontroverzní příběh, to rozhodně ano. Bizár, ano. O jedné rodině, která se drží od společnosti dál - alespoň mi tak připadalo. A příběh se odehrává z pohledu dospívajícího mladíka, o kterého bych se držela na sto metrů dál podle jeho hygienických návyků. Ten popisuje dění celé knihy. To, jak se s jeho sourozenci vyrovnávají se smrtí jejich rodičů, zejména jejich matky.
A ten způsob je dosti .. zvláštní, bizarní. Sourozenci se nechtějí rozloučit a tak učiní rozhodnutí, které by jen tak asi nikdo neudělal a snaží se dál žít. A jak to zvládnou, si budete muset přečíst sami.
Kniha se popisuje velmi těžko. Kontroverze na dnešní svět je tam dost, ačkoliv mě se kniha nedokázala dotknout jako jiné. Možná jen přišla v nesprávnou chvíli a kdybych ji četla v jiném období, četla by se jinak.
Knížku jsem si předem vybrala pro téma ČV „zakázaná láska“ na základě tipů zde na databázi a i podle komentů tady jsem čekala větší nápor na mou otrlost. Ale pak se z toho vyklubal docela „normální“ příběh z nenormálního prostředí, necítila jsem se při čtení nějak nekomfortně. Možná proto, že jsem se předtím mohla obrnit a čekala jsem, s čím se setkám. Příběh mě nijak nenadchl, ale ani nezklamal, přečetla jsem, na film mě to nenalákalo, ke znovupřečtení asi také ne.
Když jsem knihu začala číst, jako první mě napadlo, že jsem vlastně díky různým komentářům a recenzím čekala něco trošku jiného. Nevím jak to správně popsat... Možná ještě větší ,,odvaz“, ,,trip“? Každopádně, velmi rychle mě tento pocit opustil, protože je to opravdu síla. A ta síla je v tom (když pominu hned první zhýralou a odpornou hru, a pak naprosté vyvrcholení celé dekadence mezi sourozenci Jackem a Julií – protože to je fakt konečná), že nejhorší na celém ději je to, že s přibývajícími stránkami jste postaveni do pozice, že celé jejich bizarní a psychopatické chování je i vaše „new norm“ a není se čemu divit. Začnete prostě (stejně jako postavy) žít nový život, kde běžná pravidla morálky neplatí a kde se svět zužuje na prostor jednoho izolovaného baráku plného animální bestiálnosti a nulové empatie. Ano, samozřejmě (pokud jste normální?) se pravidelně znechucujete, ale všimnete si, že míň a míň. Že jen čekáte, že tohle přeci někdy musí skončit. Protože tohle přece nejde, tohle přece nemůže někomu projít.
Jsem vděčná za ten konec, ale ihned po dočtení jsem si kladla otázku – dá se po tomhle žít vlastně ještě „normálně“? A vědí vlastně postavy, co to ta normálnost je? A víme to my, čtenáři?
Další věc, co mě trápila byla, že první známky ,,podivného“ chování se děly už za života rodičů, takže si říkám, že pouze nově nabytou svobodou se tenhle průser nestal. Tak čím? Nebo se někteří z nás prostě rodí opravdu ,,jiní“?
Film jsem neviděla, ale mám v plánu.
EDIT - Naprosto mě šokují recenze k filmu na čsfd, kde jsou často komentáře ve stylu ,,citlivé zobrazení křehkého dospívání", ,,hořkosladký příběh jedněch sourozenců, kteří udělají vše, aby zbytek své rodiny udrželi pohromadě"... Vážně? Takto citlivé a poetické mi to tedy opravdu nepřišlo!
Tato kniha ve mně konstantně vyvolávala trpké pocity, včetně všech protivných postav, co se v ní objevily. Což samozřejmě nemyslím tak, že by kniha byla špatná, ale že se autorův očividný záměr ve čtenářích vyvolat tyto nepříjemné pocity vydařil. V námětu knihy prostě nenajdete nic pozitivního, ať se snažíte, jak chcete, a všechno je špatně od začátku až do konce a ani se nic neotočí k lepšímu, spíš naopak. Vy ale nemůžete uniknout, protože jste v příběhu lapeni stejně, jako děti v tom jejich odpudivém domě, a tak netrpělivě čekáte, jak se ta celá tísnivá situace vyvine. Že je s touto rodinou a jejich dětmi něco špatně je zřejmé už od začátku, takže bych pouze smrt jejich rodičů nedávala za příčinu tomu, jaká zvířata se z nich nakonec vyklubala. Je však bez pochyby jasné, že prázdný dům bez přítomnosti dospělého jim daly prostor k tomu, aby projevily svoje tužby, chtíč, chlípnosti, odporné chování bez jakýchkoliv hranic. Knihu jsem sice přečetla jedním dechem, ale několikrát se mi u ní pořádně zvedl žaludek.
Podivné a znepokojující. Nelituji přečtení, už jsem četla horší věci, ale taky lepší, takže zážitek opakovat nebudu a na film se nepodívám. Nevadí mi čtení o nepříjemných věcech, tím to není, ale celé mi to přišlo...zvláštní. Ale to zase lidé někdy jsou.
Krátký příběh takové normální anglické rodinky, něco jako temná verze Pipi Dlouhé punčochy. Rodina asi musela mít více členů, aby tam autor mohl vtěsnat, co nejvíc podivností a abnormalit. Říkal jsem si, jestli závěr knihy nevyjde někam do ztracena, což se naštěstí nestalo a příběh má závěrečné rozuzlení.
V příběhu poznáváme čtyři sourozence, kteří se stali sirotky po smrti obou rodičů. Žijí na odlehlejším místě mimo zraky sousedů a nastává pro ně životní období bez povinností a naprosto volná zábava. Nikdo po nich nic nechce, nic nemusí a zjišťují, že je to náramně úžasný život. Ale opravdu?
Knížka vás okamžitě vtáhne. Již na prvních stránkách jsem měla oči navrch hlavy a říkala jsem si, co že to čtu za zvrácenosti, ale nemohla jsem se odtrhnout. Je to syrové, je to bolavé, incestní a s postavami, které mají tolik psychických problémů, hlavně jeden člen, že vám ho je až líto. Autor si nebral ve svém líčení servítky a nakládá vám tolik znepokojivých informací, že se ve vás střídají dva pocity - znechucení a obdiv.
Kniha je dost čtivá a člověk chce rychle zjistit, jak to celé dopadne se čtveřicí opuštěných dětí... Obsah je ale velmi znepokojivý, kniha ve mně rezonuje a nevím, co si o tom všem pomyslet... Určitě ale doporučuji.
Chtěla jsem knihu zaklapnout hned na začátku, ale autor mě uvěznil v domě se zahradou a nebylo kam utéct. Prožitky a emoce společně s depresivní atmosférou, nechutností i absurditou čtenáře ochromuje a uzemňuje. Kniha krátká, přesto výživná.
Trochu ponuré, ale moc pěkně napsané. Dost mi to připomínalo Pána much, protože při čtení obou knih rychle ztratíme iluze o tom, že by člověk svou přirozeností měl být spíše dobrou bytostí s vrozenými základními morálními principy. Tak to asi ne!
(SPOILER)
Betonová zahrada je příběh o čtyřech sourozencích, kteří po smrti jejich rodičů zůstanou úplně sami. Matku zalijí betonem ve sklepě a zbytek knihy se točí kolem tohoto. Julie se začne scházet s bohatým hráčem kulečníku, zatímco si hraje na matku Toma, který se vžije do role batolete a občas si obléká šaty po své zesnulé matce, Susan tak nějak prostě existuje, a Jack má obličej plný uhrů. Na konci se Jack vyspí s Julií.
To je vše. Žádnou přidanou hodnotu v tom nevidím a čtení mi nic nedalo. Jediný smysl knihy bylo očividně čtenáře pouze šokovat. Mě to teda nešokovalo, ale nudilo mě to hrozně.
Nevím, co si o tom myslet. Je hrozné čím si ta děcka musela projít a muselo toho být na ně moc, ale nepřišla mi prostě normální a celkově se mě příběh nijak zvlášť nedotkl. Tak nějak po mě stekl a jsem ráda, že kniha byla opravdu krátká a nemusela jsem se s ní dlouho zdržovat. Protože jsem si jistá, že být kniha delší, tak mě dostane do dokonalé čtecí krize. Děj po mě prostě tak nějak stekl a nic moc ve mě nezanechal.
Při čtení ne mě padala tísnivá atmosféra, asi jako když se ocitnete ve sklepě divného domu, kde něco smrdí a je v něm hodně betonu. Vytvořit nesympatické postavy byl asi záměr, každopádně zábavná jednohubka na jedno odpoledne, ale víc od toho nečekejte.
Skvělé, kolik emocí dokázal autor narvat do tak malého rozsahu stran. Hodně autorů by se tady mělo přiučit. Tohle soužití sourozenců je fakt mazec.
Poprvý jsem se s touhle knížkou setkala v prváku na střední škole, když mi bylo 15. Dostala jsem na ni povinný referát, byla jsem z ní a z referátu mega zpruzená, chápete. Bylo to nechutný a mý já, který četlo fantasy s happy endama a bez takových nechuťáren, to v tý době úplně nezvládlo. Taky jsem tomu dala 2 hvězdičky **.
Teď je mi 22 a knihu vnímám jako skvělou sociologickou sondu. Nechutný je to pořád, to si nemyslete, ale otázky morálky, hodnot, sociálních rolí, jejich konfliktů, incestu a stereotypizace, jsou rozhodně něčím, co může kniha nabídnout, nejen jako berlička k SZZ. Je neskutečně zajímavý vidět, jak lidé v krizových situacích a situacích, ke kterým nemají naučený vzorce chování jednají, jak prožívají a jak se s nimi vyrovnávají.
Takže doporučuju se na knihu podívat i z jinýho pohledu.
Mně tohle uvědomění trvalo 7 let. :D
Autor umí velmi úsporně a přitom naprosto živě předložit čtenáři celou škálu emocí, hlavně těch negativních. Celou knížkou mě provázel pocit ponurosti a znechucení a neodbytné úvahy o všech možných pokřivených lidských charakterech.
Zvláštní příběh, co je nepředstavitelný pro dítě a ještě nepředstavitelnější pro rodiče, že děti zůstanou bez rodičů
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Betonová zahrada je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 2 816x |
| Čtenářské výzvě | 236x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 554x |
| Chystám se číst | 829x |
| Chci si koupit | 163x |
| dalších seznamech | 10x |
Tak jsemčetl a najednou je tu konec moc pěkné