Betonová zahrada

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Čtyři sourozenci v různém školním věku se po matčině smrti obávají, že budou od sebe odděleni a posláni do různých dětských domovů, a proto se společně rozhodnou, že matčinu smrt před okolím zatají a budou se navenek chovat, jako by žila. Mrtvou matku v noci ukryjí do sklepa a dlouhou dobu se snaží zvládat chod domácnosti a zavedené zvyklosti, jak nejlépe dovedou. Další vývoj událostí s otevřeným koncem je podán s neobvyklou napínavostí a s citem pro psychologickou kresbu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/83_/83732/betonova-zahrada-83732.jpg 4.11317
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Volvox Globator
Orig. název:

The Cement Garden (1978)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (203)

Kniha Betonová zahrada

Přidat komentář
Kryštofka
20. května

Je to zvláštní, ale po dočtení knihy jsem měla pocit, že autor mnou obratně manipuluje, abych v úžasu zhodnotila tuto knihu jako skvělou. Což se ale nestalo, neboť jsem si zachovala zdravý odstup.
Když pominu prvoplánovou obálku knihy, která už sama o sobě může přitáhnout dost čtenářů, autor volil všechny zbraně vedoucí k úspěchu. Krátký rozsah, jednoduchý jazyk, dráždivou sexualitu. A předpřipravené vysvětlení, proč byli sourozenci v takřka nulovém kontaktu s vnějším světem.

Autor má bezesporu vypravěčský talent a hlavní zápletka knihy měla velký potenciál. Příběh sourozenců a jejich lehce šokující, ale logické vyřešení problému s mrtvou matkou mě zaujal. To, kam příběh směřoval a jak byl obalen, už mě tak nenadchlo. A postava Dereka byla pro mě dost neuvěřitelná.

AllyP
09. května

Krátký příběh jedné "zvláštní" rodiny, která má svá tajemství. Kolik takových rodin může skrytě žít kolem nás a proč je to tak šokujíci ? Určitě stojí za to, si tuto knížku přečíst. Vzbuzuje emoce a zamyšlení.....

Eicherik
03. května

Šokující? Zvrácené? Úchylné? V dnešní době? V roce 1978, kdy kniha vyšla poprvé tak určitě šokující byla, ale dnes už rozhodně ne. Příběh je to nevšední, poměrně krátký, ale s velmi povedeným závěrem.

Eremites
28. dubna

Naše první setkání - coby autora a čtenáře - Na Chesilské pláži nebylo zrovna vydařené.I proto jsem k Betonové zahradě Iana McEwana přistupovala lehce naježená a s kriticky nakrčeným čelem. Jenže příslib puntiku do Čtenářské výzvy byl příliš lákavý, obzvlášť když šlo o pouhých sto stran útlého formátu...

Ač 40 let starý (ehm, vlastně mladý, vzhledem k mému roku narození) román, líbil se mi mnohem více než akutálnější Chesilská pláž. Více jsem to autorovi věřila, byl tehdy ještě takový "svůj". Vcelku chápu, že v době svého prvního vydání mohl vzbudit pozdvižení, znechucení či šokovat, ovšem nerozumím, proč by tyto emoce měl vzbuzovat i v současných čtenářích. Nemyslím si, že by tohle dílo bylo nějak zvrácené či úchylné či šokující, v době kdy se knižní trh hemží detektivkami a thrillery plnými rozřezaných mrtvol a brutálními sadistickými druhy vražd, je tohle jen slabý čajíček z třetího luhování téhož pytlíku Jemči.
Stejně jako u Chesilské pláže píše McEwan studeně, odtažitě a tak podrobně, až vám to jde na nervy, ale vztahy mezi hlavními postavami jsou tentokrát mnohem hlubší, propracovanější, uvěřitelnější. A bez moralizování a kazatelsky zdviženého prstu na konci, což je fajn.

Pokud si ovšem chcete čtení alespoň trochu užít, nečtěte předem anotaci. Myslím, že by mohla být nominována na cenu za co nejkratší zhuštění obsahu stostránkového díla se všemi podstatnými zvraty.

Peřinka
20. dubna

Je to zvrácené? Je
Úchylné? Možná trochu
Přečetla bych si to znovu? Rozhodně

Tahle kniha Vás buď pohltí, nebo odradí od dalších autorových knih. Úmrtí rodičů, zabetonování jednoho z nich ve sklepě, intimní láska mezi sourozenci a vlastní svět dětí schovaných před světem...vše je psáno tak přirozeně, že Vám z toho jde hlava kolem.

dia.riedl
18. dubna

Odporné a mrazivé, ale pořád velmi čtivé a zajímavé.
Jen tam občas byly velké skoky z jedné scény do druhé, nerozuměla jsem postavám, proč co dělají, všichni byli takoví chladní. Alespoň Derek mě trochu vracel do reality.

hrdlickova_61
15. dubna

Nejpůsobivější pro mě při čtení byla skutečnost, jak se každá z postav nezadržitelně mění, doslova, v to, k čemu směřovala. Měla být tahle symbolika poselstvím příběhu? Nebo tam žádné poselství být nemělo, ale nakonec tam je, protože i tohle je jakási zákonitost, velmi podobná té výše zmíněné?

Penicuik333
23. března

Za sebe nemohu doporučit. Chyběl mi nějaký rámec, kniha nebyla soudržná. Nebyly mi vůbec jasné pohnutky postav, nechápala jsem, proč dělají to, co dělají. Téma incestu, otevřená sexualita, pocit zkázy a rozkladu do sebe nějak nezapadaly a byly jen pohozené bez ladu a skladu.