Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439275/bmid_betonova-zahrada-RIx-439275.jpg
4
1869
315
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Odeon
Originální název:
The Cement Garden , 1978
více info...
Přidat komentář
Stara dobra snaha sokovat. Jenze by to chtelo pridat trochu rafinovanosti a uveritelnosti. Od momentu, kdy tri deti prikryvali prosteradlem prave zemrelou matku (se kterou, podle vseho, vsechny mely dobry vztah) a nezadrzitelne se u toho smali, me nejak prestaly osudy postav zajimat. Nejvic sokujici na cele knize byla jeji otravnost az do konce.
Autorův styl je bomba. Sice je knížka útlá, ale on ji nabušil tolika emocemi! Skvěle zpracoval postavy - jejich charakter i myšlenkové pochody.
Provokativní, deprimující, letargické, zapáchající... a kultovní.
Jak je možné, že jsem McEwana poznal až teď? A to pouze díky čtenářské výzvě, nikoli z doporučení?
Vždyť on nám tu předhazuje témata, na která by kdejaký smrtelník dokázal stěží byť jen pomyslet. Co mě ale zarazilo je, s jakou syrovostí nám je předkládá. On totiž neobhajuje ani nehaní. "Udělejte si názor sami. Já si to tu pouze odložím a vy se starejte, pohoršujte nebo buďte znechucení." Rozhodně ne poslední kniha, kterou jsem od něho četl!
"Budeme potřebovat více betonu."
Knížka je psaná v první osobě adolescentním klukem, který neví, co s životem. A jak by taky mohl v patnácti letech... Život čtyři děti postaví před velký problém, který si vyřeší po svém, aniž by uvažovali o následcích. Všechny děti jsou tak trochu mimo, takže není divu, že se na jejich podvod brzy přijde. Kniha končí blikáním policejního majáčku, takže si čtenář může domyslet, jak a kde všechny čtyři děti asi skončí.
Zajímavé čtení, do "Výzvy 2023" se hodí.
Příběh postrádal hlubší děj i zápletku a postavy byly extrémně nesympatické (snad až na Sue). To, že šlo o naturalistické dílo, tedy o nechutné dílo, s tím jsem počítala. S incestem jsem taky počítala. Nebudu to hodnotit negativně, je to moje chyba, že jsem se do čtení pustila, i když jsem o tom věděla. Naprosto objektivně ale můžu říct, že vykreslení atmosféry se zdařilo na výbornou, cítila jsem se při čtení přesně tak, jak autor zamýšlel - ponuře, depresivně, znechuceně, vyděšeně, opovržlivě i lítostivě. Popisy všech těch odporných věcí (např. smrad matčina hnijícího těla, protože beton popraskal) ve mně sice vyvolávaly žaludeční nevolnosti, ale autor to zvládl bravurně. Žánr a téma mi nesedly, nic podobného už si pravděpodobně nikdy nepřečtu.
Tahle sourozenecká čtveřice se dostala do situace, o které si troufnu tvrdit možná někdy přemýšlelo každé dítě - aneb co by kdyby (A ano, mluvím o té části se smrtí rodiče)
I když knihu a moje první setkání s McEwanem kladně, musím přiznat, že z knihy mám jen pocit znechucení a jen myslím, že na ni ještě nějakou dobu budu myslet..
McEwanova Betonová zahrada mi přijde jako literární betonový brutalismus, vypůjčím-li si tento přiléhavý architektonický žargon. Kniha nepotěší, neinspiruje, nepoučí. A přece uvízne v hlavě jako střep. Přináší totiž pochopení toho, coby kdyby. Na to, jak bezemoční popis života čtyř dětí, sourozenců s matkou a později bez ní je, tak v čtenáři výrazné emoce vzbudit musí. Sledujeme jejich vývoj v dospívání, který nepodléhá nijak zvlášť přehnanému výchovnému vlivu rodičů, zesnulých nadto příliš brzy, než na nich mohl zanechat hlubší sociální, emocionální či mravněhodnotovou stopu. Jako by se jejich život odvíjel na pustém ostrově bez řádu, pravidel, povinností. Život se stal hrou a dlouhými prázdninami. Které dítě by odolalo? Jenže převáží nízké pudy a přirozená zvídavost vedoucí tam, kam se dítě formované tradičním rodinným prostředím nemůže dostat, není-li duševně či mentálně narušené. Přes jazykovou střízlivost je toto útlé dílko svou ideou jednoduše děsivé.
Tak to bylo hodně zvláštní, ani nevím jak to popsat , co k tomu dodat . Mám z toho takové zmatené pocity , ke knize se určitě vracet nebudu
Přečteno behem dopoledne. Čtivé? Asi ano . Vracet se ale k této knize určitě nebudu. Smíšené pocity
S knihou jsem se poprvé setkal ještě za socialismu, když se objevila ve Světové literatuře. Ale už jsem si nepamatoval, zda jsem to četl celé nebo jen ukázky. Návrat po více než 30 letech jsem si znovu užíval. Jedna z knih, které nestárnou. Jsou nadčasové a budou se k nim vracet i další generace čtenářů.
Dlouho jsem měla potřebu si tuto knihu přečíst a ve výsledku ještě pořád nevím, jaké stanovisko k tomuto nepatřičnému příběhu zaujmout. Naturalistické, dekadentní, nechutné, drsné...
Cítím se, jakoby mě někdo zalil betonem.
Docela to šlo. Hlavní tahák této knihy byla pro mě její délka. Měl jsem to relativně za chvilku a obsahově to malému počtu stránek odpovídalo. Špatné to ale rozhodně nebylo.
Depresivní, incestním dusnem a letním horkem nabitý příběh, od kterého jsem se nemohl odtrhnout.
Zdravý mozek nemůže na dno takového šílenství dohlédnout, ale předpokládám, že vše, co se stalo, stalo se z šoku nad úmrtím i druhého rodiče a ze strachu z budoucnosti plné samoty a odloučení i od sourozenců. Pak nezralá osobnost zablokuje přirozené truchlení a vyplodí taková rozhodnutí.
Možný spoiler : Musím říct, že incest nebo dětská travesti mi přišli jako drobné problémy vedle toho, co udělali. Jen totálně emočně zablokovaní jedinci můžou chladně učinit takové rozhodnutí. Incest už byl jen další možnost na cestě k poruchám osobnosti zejména u Julie. A myslím, že léčba každého jednoho z nich stejně to trauma nedostane. Rozhodně ohromující námět. Leccos to vypovídá i o osobnosti páně McEwana.
Zřejmě jsem poslední, která Betonovou zahradu přečetla. Myslím, že byla především provokující, a tím zaujala a depresivní, protože ukazuje na to negativní v nás.
A já s tím mám problém.
Opuštěni.
Anarchisticko Goldingovská šleha.Co se svobodou ? Jak by to řešil někdo z nás v podobné situaci ? Co je vlastně to správné a špatné ?
Kdy je toho už moc a kdy naopak málo ? Kdo to určuje ? Je to vždy tak jak to má být ? Když jsem byl jako oni v jejich věku taky jsem to příliš neřešil... Tenkrát jsme byli dětmi a pak jsme o to přišli.Nevinnost.Pocit,že mohu téměř vše.A budu tady navěky.A pak někdo zemřel...
Proslulá,neproslulá.A nad hlavou znenadání zjevila se duha.Veselé a oddechové ne.Pestré to tu je.Rozhodně.At chce nebo nechce vaše rodina.
Opuštěnost.Samota.Ztráta.Vyrovnání s ní.
Dospívání.Poznávání sebe sama.Tělesnosti.Erotično.Zmatenost.Přitažlivost.Ztráta.Soudržnost.Zklamání.Odloučení.
Na takovou útlou záležitost velmi mnoho.Malá velká knížka.
Věru takové velmi nepříjemné věci.Kdo by je však neznal ? Kdo se s nimi nesetkal a nebo nesetká ? Obklopují nás.Někdy je život mrcha.
Vyrovnali se s tím po svém.Zbloudili ? Nebo jen reagovali pudově ? Zároven každý jinak.Otázky samé otázky.Pokud je to tak,tato knížka splnila svůj účel.
I takové věci patří k lidem stejně jako k neustálému koloběhu života.Nebudeme dělat,že se nás netýkají.Prostě jen jsou.
Velmi zajímavé a se spoustou otázek k přemýlání.Vykreslení zahrady,postav a na malé ploše,až jakoby jakéhosi podivného komorního představení.
Podle mnohých prý neukončené až otevřené ? Tady snad to ani líp ukončit nešlo.Vyústění je natolik dovysvětlující,není nad čím tápat :)
Že to je bizarní ? Ale,no tak.Navíc ten moment je strašně spoilerující až hanba.Už to vykecali.
Někdo se tam polámal.Ví to celá obora.A navíc už tam zavolali doktora.
Je to šokující.To vám povídám.Tak by jste to raději neměli ani číst.Ironie jak víno :)
Co naplat.Ten tolik diskutovaný čin je vlastně až na závěr.A snad není kniha jenom o tom.Je jen vyústěním z nastalé situace.Takže puritáni všech zemí spojte se ! Berte vše i nadále doslovně.Trošku nadhled :)
Až si někdy budu na zahrádce opravovat nějakou tu zídku či plotový sloupek.Vzpomenu si.Vzpomenu si,na to,že i já jsem součástí tohoto zvláštního a tolik nepochopitelného světa kolem nás.
Můžeme s tím nesouhlasit.Můžeme o tom vést spory.Ale to je tak asi vše,co s tím můžeme dělat.
Takové věci se jednoduše dějí.Jen o nich nevíme.Nebo ani nechceme.
Příběh, který ve vás zanechá pachuť. Podle mě stále šokující kniha i v dnešní době. Během čtení se ve mě mísily pocity znechucení, odporu a soucitu, ale převažovalo to znechucení. Takže očividně kniha splnila svůj účel.
Velmi silný příběh 4 sourozenců.
Tuto knihu buď nedočtete a nebo přečtete a nezapomenete. Můj příběh je ten druhý. Obdivuji jak tohle mohl spisovatel napsat, kde vzal tuto fantazii a představivost.
Roku 1993 ho natočil Andrew Birkin - chystám se na něj.
Velmi dobrou recenzi napsal: n.ezn.amy
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Betonová zahrada je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 816x |
| Čtenářské výzvě | 236x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 554x |
| Chystám se číst | 828x |
| Chci si koupit | 163x |
| dalších seznamech | 10x |
Nezapomenutelná knížka. Četla jsem v únoru a stejně si bez problémů vybavuji, jaké pocity jsem při čtení měla. Sice je to krátké dílo, ale přesto toho autor napsal dost, abych se dokázala vžít do příběhu a postav. Úplně jsem viděla tu špínu a cítila zápach, vnímala emoce dětí. Hodně jsem u knihy přemýšlela, jak bych se dokázala se samostatným životem v nedospělém věku poprat já. Za mě výborné čtení. Četla jsem od autora i vynikají Pokání a musím si přečíst i další kousky.