Betonová zahrada

Betonová zahrada https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280376/bmid_betonova-zahrada-ors-280376.jpg 4 1864 315

Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlo... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Volvox Globator
Originální název:

The Cement Garden , 1978


více info...

Greenfingers
Greenfingers
03.07.2020 5 z 5

Začetl jsem se do knihy s takovou vervou, že jsem zapomněl i na jídlo. Odložil jsem ji až po přečtení posledních řádků a teprve pak jsem začal o všem přemýšlet.
Knihu v žádném případě nepovažuji za perverzní. Konání jednotlivých postav románu mi připadá celkem logické a pochopitelné vzhledem k situaci, která jim hrozila. Že dospívající mládeží cloumají probouzející se sexualita a touha osamostatnit se, to jsou věci naprosto přirozené. Snad jen ten incest je poněkud provokující, ale budiž. Nejsem takový puritán, že by mě to mělo rozhodit.
Autor na poměrně malé ploše rozehrál drama, které nenechá člověka chladným. I když přímo nepopisuje duševní rozpoložení dětských "hrdinů", lze jej celkem spolehlivě rozpoznat na základě jejich konání.
Pokud je Betonová zahrada autorovou prvotinou, tak klobouk dolů. Rád si přečtu i další knížky, které napsal.

patrik0816
patrik0816
15.06.2020 4 z 5

No co budu povídat. Vybrat si tuhle knížku pro cestu na dovolenou loni asi nebyl úplně lepší nápad, protože se mi to úspěšně pokoušelo tu dovolenou zkazit hned, jak mi začala. Možná to může být důvod, proč nedám tu hvězdu navíc. Tak nějak mi pro tenhle příběh srdce nebije, jako pro jiné příběhy. Alespoň je to pro mě důkaz, že jsem ještě pořád optimista.

McEwan ale zaslouží uznání za to, do jakých lidských fekálií si to dobrovolně šlápl a jaká temná zákoutí lidské povahy a společenských problémů si vybral. To, co tam popisoval se bohužel někde děje každý den a to, že si někdo jede na dovolenou jako já a nechce si tímhle zkaženým příběhem plným ztracených lidí, kazit náladu, je úplně jedno.


JankaČoki
JankaČoki
13.06.2020 5 z 5

Jednoznačne sa zaradila medzi moje srdcovky.. super

Baja333
Baja333
11.05.2020 3 z 5

Zvrácené a přesto fascinující.....

MilaSliacka
MilaSliacka
29.03.2020 5 z 5

(SPOILER) Tahle kniha mě nepřestává bavit. Psychologie/ vývoj postav jsou zde dle mého dotažené k dokonalosti. SPOILER ALERT - nečíst dál, pokud se knihu teprve chystáte číst.
Vypravěčem je čtrnáctiletý kluk, který, jak už to v tomto věku bývá, má svůj hlavní focus na sebe; je fascinován svým vzhledem, svými myšlenkami a v neposlední řadě také svými incestními choutkami vůči starší sestře. Ostatní motivy knihy (smrt obou rodičů a pohřbení matky ve sklepě, aby mohli sourozenci zůstat spolu) probíhají jaksi mimochodem a i když je vypravěč do detailu popisuje, zdá se, že je tolik neprožívá. Dalo by se říct, že tu máme psychologii Pána much přenesenou do rodinného kruhu. Nebo jsou všechny události tak hrůzné, že je ještě napůl dětský mozek není schopen pobrat, jako když v šoku po nehodě necítíme bolest a se zlomenou nohou dokážeme dojít na nejbližší pumpu? Bude se náš hrdina z událostí jednoho léta léčit do konce života na psychiatrii stejně jako jeho sourozenci? To ví snad jen sám autor.

InaPražáková
InaPražáková
20.03.2020 3 z 5

S McEwanem jsem začala Sobotou, která podle komentářů má patřit k jeho nejslabším knihám. Mně přišla dobrá. Zato slavná, houfně čtená Betonová zahrada je pro mě o třídu níž. Kontroverzní, nechutné, jistě. Ale psychologicky ne zrovna důvěryhodné a místy z těch jejich regresí cítím trčet freudovské poučky, které snad bylo třeba naplnit.
Ještě s rodiči to byla hodně podivná rodinka v zapomenuté krajině, takže třeba oproti Pánu much to nevypadá na všeobecnou výpověď o dětech ponechaných bez dozoru. Vypravěč Jack, pro mě jediná srozumitelně jednající postava, pokračuje v tom, co chtěl dělat už dřív a žije ve snu, který žil předtím napůl - konečně ho nikdo nevrací do očekávaných mezí chování. Julia zvlčí podivně a napůl, v něčem ano, v něčem ne, přičemž k jejímu věku, pragmatismu a údajné inteligenci nesedí, že by si nebyla vědoma následků. Sue, jediná normální od začátku do konce, se stejně klidně a smutně prochází uklizenou kuchyní, jako kuchyní přetékající odpadky a zřejmě to s ní nic nedělá.
Asi nemůžu po Betonové zahradě chtít logiku v chování postav - a to mi vadí. Takový obraz divné mládeže v divném domě se dá vymyslet, a tedy je otázka času, kdy bude zpodobněn, dobrá, ale jakkoliv je dobře zpracovaný, dál není nač navazovat.
A dodatek: Doslov k vydání z roku 2015 je příšerný a neuvěřitelný, v podstatě egocentrický výlev člověka, který taky něco napsal (což nezapomene uvést) a předvádí, jak umí být jakože drsně vtipný, aniž by to mělo s textem knihy něco společného - ostatně, nejsem si jistá, zda jeho znalost příběhu nekončí u filmu, vzhledem k tomu, že se odkazuje jen na něj a jedinou citovanou podrobnost popsal nepřesně.

ddkk
ddkk
16.03.2020 5 z 5

Před léty jsem viděla stejnojmenný film natočený podle McEwanovy novely. Otřásl mnou možná více, než předloha. Nikoli kvůli často zmiňovaným "zvrácenostem", kterých v knize zase tolik není. Nejotřesnější byla pro mne celá situace, do níž se sirotci dostali a s níž si neuměli a ani nemohli sami poradit. Bezvýchodnost, osamělost, bezmoc a přitom falešný pocit naprosté svobody...čtyři nezralé děti uprostřed ničeho, které se podvědomě snaží najít jeden u druhého pevný bod a chybějící city...
Kniha určitě stojí za přečtení a zamyšlení, doporučuji a dávám plný počet.

Ajaiwik
Ajaiwik
08.03.2020 3 z 5

Přiznám se, že bez doslovu bych knihu vůbec nepochopila. Díky doslovu chápu, že jde o provokaci a že se autor snaží lidem předvést, jak úchylní vnitřně jsou... takže nějaká rebélie, asi chápu, jenom se mě přestane knihy týkat, když celý příběh vykonstruujeme do jedné velké absurdity. Už od začátku. Gradace byla někde na desáté stránce, pak plácání v ničem, a na posledních stránkách naprosto nepochopitelný zvrat. Asi neumím dost číst mezi řádky, nebo mi styl knihy prostě nesednul...

štigina
štigina
19.02.2020 4 z 5

Nesmírně zajímavé a provokativní téma.

Disease
Disease
20.11.2019 4 z 5

V době vydání to asi fakt mohlo být šokující, dnes ne (i když podle některých komentářů...).

Ale zcela nepochybně se tu rýsuje McEwanův styl, který leckomu nesedne.

Psychologie dětí je zřejmě poplatná době, přišlo mi to jako by se jednalo o rodinku nějakých white trash, ale to by zjevně nevlastnili velký dům...

Každopádně i po druhém přečtení převládají pozitivní pocity, i když se zdaleka nejedná o top McEwanovy tvorby.

huhuhu
huhuhu
19.10.2019 3 z 5

Tohle nebylo pro mě. Přišlo mi to přitažené za vlasy, všechny postavy mi hrozně lezly na nervy... Nijak jsem s nimi nesoucítila a ten konec jsem jim vlastně přála...

laura
laura
18.10.2019 5 z 5

Za mě plný počet... Ano, možná je to už překonané, ale stejně. Má to v sobě naléhavost, bolest, smutek. Z knihy čpí osamění a prázdnota, jako by člověk šel po poušti a nedohlédl na konec. Jako by před ním ležel jen písek, výheň a nekonečná, bolestivá pouť.

Hrdinové betonové zahrady kamsi směřují - jen neznají cíl. Neví, kdy dojdou na konec a neví ani, jestli tam dojít chtějí. Život je překvapil, zaskočil v nejméně vhodnou chvíli a oni s ním bojují tak, jak umí.

Když jsem tuhle knihu četla poprvé, šokovala mě a přiznávám, že mě svou tématikou i lákala. Bylo to zkrátka něco jiného, něco, o čem běžně nečtete. Po téměř patnácti letech v ní vidím víc než jen to. Vidím snahu prostě nějak přežít. Nejde přece o to, jakým způsobem toho dosáhneme - jde jen o to zůstat naživu. Jedno jak.

K zemi mě však tlačila marnost toho počínání. Protože čtenáři je od počátku jasné, že tohle zkrátka dobře dopadnout nemůže...

Ládja
Ládja
15.10.2019 2 z 5

Dnes už přežité, v době vydání určitě šokující, jestli moc, nebo jen málo, to nedokáži říci, ale dnes je to už skoro normální. Když chcete dnes šokovat, musíte napsat něco o incestu, gayích, lesbičkách...(nic proti ničemu, až na ten incest). Jinak bych skoro řekl, že dnes jiná možnost jak šokovat už neexistuje.
Zpět k betonové zahradě. Dle anotace jsem čekal něco úplně jiného. Četla se dobře, ale to je tak asi celé(čtení na jedno odpoledne) co k tomu mohu říci. Nějaká hlubší myšlenka ve mě nejspíše nezůstala, nebo ještě neuzrála. Třeba časem si na něco vzpomenu. 1-2*

JanHrnecek
JanHrnecek
15.10.2019 1 z 5

Betonová zahrada v dnešní době, kdy jsou veškeré hranice únosnosti posouvány dál a dál, už neoslní tolik jako tomu mohlo být dříve. Necítil jsem se nijak výrazně pohoršen a ani znechucen. Kniha mě nedonutila dumat a přemýšlet. Dokonce jsem se přistihl, že při tak malém počtu stran stejně koukám, kolik mi ještě chybí - za jak dlouho bude té nudě konec.

jaroiva
jaroiva
04.10.2019 4 z 5

Nepřipadá mi to tak perverzní, jak by se zdálo z anotace. Tak nevím, možná jsem sama už příliš zkažená... protože se mi knížka opravdu líbila.
Co by tak asi dělaly děti bez dozoru?

iiiccc
iiiccc
04.10.2019 4 z 5

Atmosféra příběhu byla neuvěřitelná. Při čtení jsem byla myšlenkami mimo běžnou realitu, ale nebyla jsem si úplně jistá, jestli zrovna tenhle útěk je ten pravý. I když jsem knihu přečetla před několika lety, stále ve mně rezonuje a myšlenky se mi k ní občas zatoulají.

janavan
janavan
30.09.2019 4 z 5

S tématem absence morálního rámce si před McEwanem pohrávali jiní. Kdo by neznal román Pán much od Williama Goldinga, který odpovídá na otázku: Co by se stalo, kdybyste nechali skupinu kluků bez dozoru a napospas sobě samým? McEwan pokládá podobnou otázku, která dovádí do extrému trochu jinou ideu. Myšlenku, nad kterou minimálně jednou během dospívání polemizoval každý z nás. Jaká by to byla svoboda, být třeba jeden den doma bez rodičů. Jak by to bylo krásné, dělat si, co chceme.

Ian McEwan stejně jako v jiných románech ukazuje čtenáři, že lidstvo je ve své podstatě zvrácené. A že když dětem seberete morální kompas a autoritu, budou dělat to, co jim pudy přikazují. Jednou za čas svá rozhodnutí zpochybní – třeba jestli bylo moudré zalívat tu krabici betonem.

A vůbec, jak se má pejsek Cosmo?

boticelli
boticelli
29.09.2019 4 z 5

Můj největší dojem z knihy je otázka - co si o tom příběhu mám myslet? I když mě vyprávění nějak moc nestrhlo, po přečtení mi to v hlavě běhá sem a tam. Výborný doslov napoví ale na význam Betonové zahrady si budu muset stejně přijít sám...

NicolMark
NicolMark
22.09.2019 3 z 5

Čtyři nedospělí sourozenci po smrti rodičů žijí sami a po svém. V rodinném domě uprostřed opuštěné zástavby skončil čas peskování a výchovných opatření – vystřídala je volnost a hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit a jakou roli sehraje v jejich životech incest?

Rodina, perverze a beton. Tohle byla moje první Odeonka a zrovna jsem hrábla po knížce s takovým tématem. Knížka je útlounká, má asi 100 stran...ale podle mě těch 100 stran stačilo. Byla to velmi zvláštní kniha. S autorem jsem se dříve nesetkala, sáhla jsem po knížce čistě náhodou v knihkupectví. Kniha je psána neosobně, stroze, bez velkých popisů, autor je přímočarý, nic neskrývá za metafory, text působí až automaticky. Styl psaní mi nevadil, četlo se mi to vcelku dobře, ale pointa se mi schovala mezi řádky. Jack je poněkud zvláštní vypravěč, ale aspoň vidíme pohled dítěte na věci, které ještě není schopen chápat. Opravdu se nejedná o oddechovou, pohodou četbu. Je to podivné pochmurno zabalené do choulostivé deky. V ději se nese šílené vedro, stísněnost, deprese, zatuchlý smrad a podivné vzorce chování lidí...a beton. Hodně betonu. Děj graduje, napíná, jako by se mělo stát to nejhorší, ale to už se stalo na prvních stranách knihy. Konec má být asi překvapení, ale se mnou to ani nehlo. Takové nic zakřičené do prázdna. Čekala jsem trošku víc. Co mě ale dostalo, byl úžasný doslov Darka Šmída, který mi tak nějak utřídil myšlenky a otevřel oči.

oneironaut
oneironaut
10.09.2019 2 z 5

Nic moc. Pro mě docela zklamání, čekal jsem víc...