Barevný závoj

Nádherné a přitom smutné. Tentokrát i filmové zpracování chválím. Cesta hlavní hrdinky ke zralému ženství je bonus navíc a v knize je o hodně reálnější..

Již jsem knihu kdysi rozečetla a ani po letech jsem se nemohla zbavit dojmu, že je Kitty úplně hloupá maloměstská holka a strašně mě to rozčilovalo. Asi v polovině jsem si uvědomila, že to tak má být, že je to napsané dobře a že jsem znechucená správně. Ale od poloviny knihy jsem se musela opravdu hodně přemlouvat, abych ji dočetla a vlastně jsem ji dočítala jen abych věděla, jak to dopadne. Přijde mi, že je v knize příliš mnoho nevyřčeného, neujasněného.. ale námět jako takový mě zaujal.

Nejkrásnější a zárověň nejtragičtější milostný příběh v literatuře. Ačkoliv je to útlá knížečka, velmi mě vtáhla do děje a spolu s Kitty jsem prožívala její pocity a myšlenky. Za dva dny hotovo. Maugham se moc nezabývá historickým kontextem ani krajinou, nicméně krásně vykreslil postavu Kitty i Waltera, obzvlášť její progres a nakonec její prozření. Troufám říct, že jedna z mála knih, které se vyrovná filmové zpracování. Film je stejně dobře propracovaný jako kniha, mrzelo mě, že v knize k sobě nenašli pořádně cestu bohužel ani na konci. :( Walterova postava je velmi tragická (jeho poslední slova jsou jako rána do srdce), jeho láska ze stránek knihy přímo srší, stejně jako Kittyina lehkomyslnost a rozmazlenost. Osvěžující byly postavy Waddingtona a Matky Představené (s nimi Kitty trávila nejvíc času a vedla zajímavé rozhovory). U spoustu pasáží jsem brečela. Četla jsem v originále, Maugham používá pestrá slovní spojení, je potřeba si zvyknout na starou angličtinu, ale mě to nijak nerušilo. Za mě krásný nevšední milostný příběh, který je aktuální i dnes. Každý z nás občas žije za barevným závojem a mnohdy ten závoj bohužel nesundáme roky :( 10/10

Velmi pěkně napsaná kniha s pomalejším tempem. Příběh má sice jednoduchou zápletku, ale o to víc emocí v něm najdete. Nicméně Walter pro mě zůstal stále trochu záhadou.
Konec mě překvapil, čekala jsem, že se stane něco, co vám nechci spoilerovat a nestalo se. Každopádně mohu tuhle (téměř) jednohubku doporučit.

3,5* V případě této knihy musím nejprve přiznat, že jsem před lety viděla stejnojmenný film, který se mi moc líbil a až v těchto dnech přečetla knihu samotnou v rámci kola o cestování v Klasikomilech. Na knize jako takové se mi velmi líbil autorův styl, píše velmi elegantně a příjemně, ale zároveň velmi dobře popisuje jednotlivé postavy i atmosféru (kniha se z velké části odehrává ve 20. letech 20. století v Číně). Když se ještě vrátím k popisu postav, tak se mi velmi líbilo, že hlavní hrdinka Kitty se nezměnila během pár stránek, ale její přerod vznikal postupně a reálně. Na druhou stranu musím konstatovat, že se na mě během knihy nepřenášely emoce, respektive vnímala jsem je, ale za mě hodně klouzaly po povrchu. Také mi úplně nevyhovovalo tempo knihy, občas velmi zajímavé, občas sáhodlouhé. K přečtení doporučit můžu, za mě kniha byla velmi dobrá (ale nikoliv výjimečná).

Zajímavý čtivý příběh. Náhled do koloniální Číny a uvěřitelný přerod sebestředné rozmazlené paničky, která díky strádání a zkušenostem objevuje skutečné hodnoty a pokoru.

Myslela jsem si, že tahle knížka vypráví o odcizení dvou manželů a jejich hledání cesty k sobě během epidemie cholery v Číně. Ale ouha. Tak o tom možná vypráví hollywoodská moc pěkná a značně romantizovaná verze. Předloha z roku 1925 je mnohem méně povrchní, jde do hloubky a vykresluje všechny postavy neuvěřitelně plasticky a především realisticky. A hlavně, není ani tak o vztazích, jako spíš o proměně hlavní hrdinky z rozmazlené a hloupoučké husičky po ženu, která si musela sáhnout na samé dno, aby dokázala změnit své životní hodnoty. Autor píše fantasticky, atmosféra koloniální Číny je bravurně vykreslená a psychologie postav jakbysmet. Moc doporučuji.

23.02.2025

Barevný závoj jsem měla v seznamu Chystám se číst už nějakou dobu, ale vlastně to nebyla kniha na kterou bych se někdy v blízké době opravdu chystala. Když jsem ale zjistila, že je k poslechu na Českém rozhlase, řekla jsem si, že to je příležitost pustit se do ní. Neměla jsem žádná očekávání. Přesto mě něčím okouzlila. Vlastně se nejedná o žádný převratný román, ale má jisté charisma. Občas si nějaký ten historický román ráda poslechnu/přečtu. A něčím, možná ponurou náladou příběhu, mi Barevný závoj připomínal Jeden život.

Kniha ve mne stále rezonuje, ačkoli nevím přesně čím, protože mi nepřišla nijak dechberoucí. Jenže možná právě to, že vše vypadalo tak známě, že už jsem něco podobného četla/slyšela/viděla a postavy byly pestrobarevné, protivné i příjemné ... snad proto příběh působí tak obyčejně, protože přirozeně. Dobré to bylo.

Posloucháno jako audiokniha na Českém rozhlasu. Kitty a Walter mi dělali společnost při večerních procházkách se psem. Příběh se mi líbil. Celkový dojem, nálada z poslechu byly spíše ponuré. Vzájemná cizost dvou osob, které si mají být nejbližší, Kittina povrchnost, pozadí epidemie, která kosí jeden lidský život za druhým. To vše přispívá k pocitu bezútěšnosti. Na druhou stranu čistota a nezištnost jeptišek a samotná proměna Kitty, která díky životním zkušenostem nachází skutečné hodnoty a pokoru, to ponuré vyvažují. Musím přiznat, že v jednom okamžiku jsem si i pobulela.

24.01.2025

Těžko se mi hledala kniha do čtenářské výzvy č. 15. Nakonec jsem si dvě přece jen předvybrala s tím, že nechám splnění tématu “na potom. Ale Český rozhlas rozhodl za mě ještě na sklonku loňského roku. Jejich adaptace knihy mě zaujala, do knihy jsem se zaposlouchala na první dobrou. Ani se mi nechce věřit, že od 1. vydání letos uplyne už 100 let. Čtenář po prvních kapitolách myslí, že ví, kam autor děj posune, a s jistotou očekává jasný konec. A ono ne, v půlce knihy nastává obrat o 180 stupňů. Autor své hlavní postavy nijak nešetří a vy se začnete pohybovat v mnohem reálnějším příběhu, než se odpočátku zdálo. Jen konec knihy mi přišel bohužel hodně rychlý, teprve tady totiž zjišťujeme, že celou dobu nejde jen o problém v manželského vztahu, ale příčiny jeho nezdaru jsou skryty mnohem hlouběji, než na první pohled vypadá. Doposlouchala jsem a nebyla plně uspokojena:-(. Každopádně 1. téma výzvy zdárně splněno.

Je neuvěritelné, že to napsal muž, ale hlavně, že to napsal v roce 1925.
Hlavní postava je nesympatická, ale uvěřitelná a má vývoj.

Už jsem s Maughamem měl dříve čest, takže jsem se na audio verzi Barevného závoje těšil. Nečekal jsem ale, jak moc se mi to bude líbit a jak moc budu do příběhu manželů Faneových emočně zapojen. Přitom ani nevím proč vlastně? Neměl jsem pocit, že by byli zpracováni literárně výjimečně poutavě („pouze“ vysoký standard). Jejich příběh nebyl ani kvapíkem od jedné dramatické zápletky k druhé, vlastně spíš naopak, vnějškově se toho na stránkách zase tolik nedělo. Ani jeden z nich mi nebyl sympatický, ani jeden z nich mě taky na druhou stranu nefascinoval svým záporným charakterem nebo komplikovanou povahou. (To ovšem neplatí o sestrách františkánkách, ty byly nejzářivějším elementem celého románu, ty jsem si okamžitě zamiloval a vizualizoval podle opravdových sestřiček :-) Ale nějak mi prostě nedali spát, Kitty a Walter, a já mnohokrát vyhlížel půlnoc, abych si mohl užít další půlhodinku jejich osudu.

Zdánlivě je osnova děje jasná: jdeme od selhání přes katarzi k novým životním hodnotám. Ty zprvu vypadají jako z nouze ctnost, aby se pak proměnily ve ctnost přijatou a útěšnou. Ukázkový příběh o zmoudření skrze přijetí vlastní viny. Jenže takhle jednoduché to přece nebylo, ne? Kittin přerod na mě víc než cokoli jiného působil jako úniková strategie, jako hektická snaha zaplnit prázdnotu. (Nevyhnul jsem se srovnání s nedávno čtenou Jozovou Hanulí, jejíž proměna na mě působila mnohem víc věrohodně. Ale opravdu mnohem víc.) Kitty se mi zdála být jako zrno, které hned vzešlo, ale protože nebylo hluboko v zemi, na slunci by jí hrozilo rychlé uschnutí. Tomu myslím odpovídá i její rychlá recidiva při dalším setkání s Charlesem (který na mě působil z celého románu nejméně životně, protože příliš černobíle. V jeho případě tedy černočerně). Ale nechtěl bych Kitty křivdit, její emancipace byla úctyhodná, její odvaha podívat se co nejvíc upřímně na sebe, najít pravdu o sobě (o své situaci vnější, ale zejména stavu svého nitra) a ochota nelpět na starém a přežitém byla inspirující.
Co Walter? Na začátku zápletky vstoupí do příběhu jako neprávem podceňovaný muž, který má věci pod kontrolou a je před Kitty o pár tahů vepředu. Jenže jeho chladná rozhodnost a emoční zdrženlivost, která byla v okamžiku krize účelná a užitečná (právě Kittino vědomí, že nad svým mužem ztratila nadvládu bylo nezbytnou podmínkou její vnitřní transformace, myslím) se ale postupně stávala brzdou možného uzdravení jejich vztahu – začalo to v mých očích vypadat, že jeho zaťaté mlčení není ani tak vhodně zvolenou reakcí (drsnou, ale nutnou), jako spíš znakem jeho vnitřního zranění a nezralosti. Nakonec to možná byl jediný způsob, jakým dokázal reagovat na krizi. Takže jsem získal pocit, že to schéma „on silný – ona slabá“ vůbec nemuselo odpovídat skutečnému stavu v domácnosti Faneů.

No, možná je to právě určitá nepostihnutelnost obou manželů, která z Barevného závoje udělala tak zajímavý zážitek, už jsem to doposlouchal před pár týdny a pořád na ně trochu myslím. Což je přesně to, co od dobré beletrie očekávám.

Poslechnuto jako audiokniha na Českém rozhlase v podání Kláry Suché. Zajímavý příběh, skvěle vykreslení postav a poutavý hlas.

Román o lidech a jejich chybách bez zbytečných kudrlinek. Už samotný název knihy, inspirovaný Shelleyho verši „Ten pestrý závoj nezvedej, jenž zove žití, kdo živ...“ (přeložil Vrchlický), je takovým varováním, že to nebude žádná pohádka, ale spíš příběh o tom, jaké je to čelit důsledkům vlastních rozhodnutí.

Co mě na něm bavilo nejvíc, byl realistický pohled na vztahy a prostředí. Nic tu není přikrášlené, žádné melodramatické zvraty ve stylu „hlavní hrdinka si najednou uvědomí, že svého manžela vlastně celou dobu šíleně milovala“. Jen cesta skrze utrpení, která vede k sebepoznání. Spolu s Kitty si tak můžeme osahat témata viny, odpuštění a vykoupení.

A zajímavý byl pro mě i nenápadný odkaz na satirickou báseň Elegie o smrti šíleného psa, který byl takovým šťouchnutím do jejich vztahu, kde bylo také hodně hořkosti a nedorozumění, které vedlo k bolestivým následkům. Tady jen kousek z ní:

„This dog and man at first were friends;
But when a pique began,
The dog, to gain some private ends,
Went mad, and bit the man.

Around from all the neighbouring streets
The wond'ring neighbours ran,
And swore the dog had lost its wits
To bite so good a man.

The wound it seemed both sore and sad
To every Christian eye;
And while they swore the dog was mad,
They swore the man would die.

But soon a wonder came to light
That showed the rogues they lied,—
The man recovered of the bite,
The dog it was that died!“

Zajímavý příběh s velmi dobře vykreslenými charaktery postav. Moc hezká, čtivá kniha.

14.01.2025

Poslouchala jsem jako audioknihu a byl to opravdu příjemný zážitek.
Reálný popis postav, dobových zvyků ...
Realistický vývoj postavy Kitty z absolutně jednoduché paničky v ženu, která pochopila, že lidé mají i jinou hodnotu a smysl života než jen jejich postavení na společenském žebříčku.

Poslouchala jsem jako četbu na pokračování na ČRo, narazila jsem na to úplnou náhodou. A jelikož jsem od autora kdysi dávno četla knihu Julie, ty jsi kouzelná, už jsem u poslechu zůstala. Ten příběh mě zaujal místy, ve kterých se odehrával, postavami, které byly velmi dobře vykreslené a taky časem, ve kterém, alespoň dle mého soudu, doznívala viktoriánská Anglie. Leckoho může hlavní postava Kitty iritovat, ale je výborně vykreslená, není plochá, ani jednoduchá. Byl to pro mě jednoznačně čtenářský zážitek...

Autor ve svém románu dává možnost dozrát a dospět hrdince, ovšem to lze jen díky trápení a odříkání a sleduje spolu s jejím manželem tento proces. Postavy Maughamovy jsou barevné, živé, děj trochu jednodušší, přesto je kniha velmi čtivá. Film jsem viděla dříve a zaujal mne více než předloha sama.