Královna Černého pobřeží

18.02.2025

Občas si po dočtení Conan říkám, proč to vlastně dělám. Vždyť je to pořád to samé dokola. Démoni, čarodějové a věže zahalené v divné mlze. Adaptace Howardových povídek jsme už viděli několikrát a nové povídky většinou také nic nového nepřináší. Tak proč se do toho pořád všichni pouštíme? Možná proto, že je skvělé být alespoň na chvíli Conanem. Alespoň na chvíli si představit, že všechno se dá vyřešit mečem a že v každé hospodě na nás čeká houf polonahých ženských.

Čtvrtý svazek Conanovy archivní kolekce je skvělým prostředkem pro tyto výlety do bájí. Ta kniha je krásná už na první pohled. Už obálka láká čtenáře k otevření, a uvnitř je pak přesně to, co obálka slibuje. Což není zase tak obvyklé. Celá kniha je kreslená úžasným Johnem Buscemou a já jsem si liboval doslova nad každou stránkou. Ale není to jen kresba, co se v této knize povedlo. Až na dvě výjimky je kniha složená z dlouhých příběhů, což mám rád. Snižuje to kadenci příjezdů k tajemným věžím a mrtvých čarodějů, a dává to prostor pro vyprávění příběhů a snad i pro vývoj postav. Dalším bonusem této knihy je, že Conan má u sebe neustále nějakou ženskou. A přestože mezi nimi většinou nic intimního není, tak je to prostě osvěžující.

Tato kniha je zatím nejlepší z této archivní kolekce, a já doufám, že i další knihy si udrží tuto kvalitu.