Balkán, bejby!

24.09.2022

Kniha Balkán, bejby! autorky Lucie Römer popisuje tříměsíční cestu balkánskými zeměmi v obytném autě značky Iveco, do této podoby přestavěné nadšencem, od kterého jej koupili. Spolu s ročním chlapečkem se jeho rodiče vypravili na cestu bez předem daného cíle i pocitů a vletěli tak po hlavě do zkušeností, které nečekali. V popisovaných zemích nebyli sice úplně poprvé, ale cesta zrovna tímto způsobem a s ještě tak malým dítětem se od individuálního cestování liší natolik, že autorku přiměla sepsat své zkušenosti do útlého spisku deníkového formátu, doprovázeného fotografiemi přímo z popsané cesty a také spoustou krásných ilustrací. O cestopis se nejedná, na to hned zapomeňte. Vyprávění je to všem krásné a pro mnohé čtenáře inspirativní, je však důležité vědět, že dynamika většiny popisovaných zemí je obrovská a před návštěvou každé je nutné si zjistit aktuální situaci přímo v místě. Co však platí stále je to, že Balkán je nádherný a je tam možné opravdu cokoliv. Úplně cokoliv.

06.04.2020

Kniha je lehce čtivá, ale asi jsem měla trochu vyšší očekávání. Oceňuji shrnutí celé cesty a seznam věcí co sebou a popis přípravy na cestu. Jinak příjemné čtení.

28.03.2020

Deníkové zápisky z cest dodávkou po Balkáně s přibližně ročním dítětem. Knížka je psaná poměrně bez obalu a jasně a výstižně popisuje jednotlivé fáze cesty, zážitky, dojmy, ale i obavy, které jsou zcela pochopitelně na pořadu dne. I jako nematka musím obdivovat odvahu vyrazit na takovou pouť bez všech těch jistot v podobě lékařské péče, dostupnosti jídla, vody, ...

Cestopisy ani deníky běžně nečtu, takže na mě byla knížka dost stručná a bez přesahu. Zároveň bych ocenila více fotografií, protože podle popisu musely být všechny ty krajinky a přírodní scenérie opravdu nádherné a dech beroucí. Za přečtení kniha Balkán, bejby zcela jistě stojí. Obzvlášť pokud se na podobnou dovolenou s prckem chystáte ( - součástí jsou i praktické tipy a například i seznam propriet).

12.03.2020

Knížka je určitě velice přínosným pomocníkem pro všechny rodiče, kteří by s dětmi chtěli absolvovat něco podobného - praktický mi přišel zejména seznam věcí, informace o cestovních výdajích, možnostech doplňování zásob v jednotlivých zemích atd. Trochu jsem očekávala, že se dozvím více o jednotlivých zemích, z nichž jsem většinu znala jen z mapy, a že knížka půjde víc do hloubky - což se úplně nenaplnilo (ale chápu, že to bylo způsobeno především přítomností nejmladšího cestovatele, přeci jen cestování s dětmi je vždy dost limitováno potřebami nejmladších účastníků). Každopádně určitou představu jsem si vytvořila i tak. Ocenila jsem autorčinu upřímnost, s níž popisovala všechny strasti i radosti cesty. Žádné lakování narůžovo pro efekt, prostě popsala cestu tak, jak ji v té chvíli prožívali. Místy jsem jim záviděla tu svobodu a možnost být spolu, hlavně jsem ale obdivovala odvahu podniknout takovou výpravu s nechodícím mrnětem. Škoda jen, že fotografie nedostaly větší prostor - účastnila jsem se i besedy, kde je autorka promítala na plátno, hezky dokreslily její povídání - v knize ale bohužel trochu zanikají.

07.01.2020

Tak právě dočteno a musím napsat, že po celou dobu čtení mnou zmítaly rozporuplné pocity, co se hodnocení knihy týče. Kniha mi zpočátku přišla psaná docela amatérsky, jednoduše. Mám už načteno a navštíveno nekolik cestopisných knih i besed a nejspíš jsem hodně srovnávala a vlastně se i těšila na ty senzační zážitky (v létě jsme pořídili karavan, navíc jsem momentálně také na mateřské, takže tohle čtení bylo přesně to, co jsem potřebovala). Bohužel, v knížce bylo hodně znát, že autorka si cestu úplně neužívá, místy mi přišlo, že jí vadí všechno a všichni okolo a působilo to docela nesympaticky. Bylo tam pár míst, pro které jsem neměla úplně pochopení a nejspíš mi vadilo to, jak tu situaci vlastně vždycky bez servítek popsala.:) Také bych brala více fotek z přírody. Ale! Na styl psaní jsem si rychle zvykla a podotýkám, že knížku jsem přečetla na mé poměry docela rychle - četla se tedy opravdu dobře. Přemýšlela jsem, jak knihu ohodnotit a nakonec jednu hvězdu přece jen přidávám. Na první počin to nebylo vůbec špatné, oceňuji odvahu vyrazit v těchto měsících s takovým malým prckem a věřím, že dokud člověk nezažije, tak nepochopí, takže vlastně nechci soudit. Ve finále si cením upřímnosti, věřím, že zpětně cestu hodnotí jako skvělý zážitek a vlastně o tom to je. Myslím, že podruhé už by si to užili zase jinak a popravdě bych nějaké to pokračování brala:)