Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png
4
857
256
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní styl psaní ve 2. osobě jednotného čísla. Myslím, že jsem se s tím setkala poprvé. O tom, že je balet velká dřina, jsem už slyšela. Tohle ale byla už hodně silná káva. Ve spojení s pokusy v užívání drog, nepřívětivým prostředím intru, mi hlavní hrdinka připadala jako masochistka a říkáte si, jak dlouho to ještě vydrží? A docela by mě zajímalo, jak moc skutečnost spisovatelka přibarvila.
Styl vyprávění se mi líbil. Autorka nesklouzla do ukřivděného výčtu nespravedlností. Spíš drobnými tahy štětcem po vzoru impresionistů stvořila dílko, v němž se nám obraz dokonalé baletky, nad níž v divadle žasneme, přetavuje do dalších podob a pocitů.
Zajímavé téma, zajímavé prostředí. Jen styl mi úplně nesedl. Ve vyprávění mě rušila ta du-forma, nebyla jsem schopná si na ni zvyknout. Kdyby to bylo napsáno v ich-formě, věřím, že by mě to vtáhlo, ale takhle nějak nevím...
Forma je velmi nezvyklá, stručná a popisná. Téma velmi zajímavé, ale drsné. Takže zatím neumím říct, jestli se mi to líbilo.
Autorka knihy je o 2 roky starší než já a já byla mnohdy překvapená, jak odlišná mohou být dospívání děvčat, jak odlišná mohla být 90.léta. Já ve 14 letech poprvé použila řasenku, nevěděla jsem, co je projímadlo, nestahovala si ňadra obinadlem. Být baletkou jsem vždy vnímala jako nádherné povolání, být lehká jako pírko, vznášet se na prknech, která znamenají svět.
*
Tato kniha mě vyvedla z omylu. Úplně a zcela. Popis drilu, fyzické náročnosti, osamocení na internátu, večírky, sex, alkohol, drogy, soutěživost. Syrový popis baletní pripravy přesně vystihuje anotace knihy - baletky mají dvě tváře... Nejen baletky, ale celý baletní svět.
Baletky z príbehu, tak milovali balet až ho nakoniec nenávideli ?
Taký pocit som z knihy nadobudla a celkom výstižne mi ju charakterizujú texty D. Patrasovej:
...Baletí baletka, baletí,
Pozor, ať do kulis nevletí
Špatně se v baletu učila
Teď neví, kam by dřív skočila…
... Baletí baletka, baletí,
hrůza, co udělá vzápětí,
jezero právě teď rozlila,
protože v dětství moc baštila...
Balet je pre mňa nádherné umenie, kde dobré baletky považujem priam za etérické bytosti.
Byť dobrou baletkou je poslanie, pre vykonávanie ktorého dostane do vienka predpoklady a talent iba zopár vyvolených, ktoré sa dokážu tomuto umeniu úplne odovzdať a podriadiť mu všetko - svojho ducha, svoj život, bolesť, drinu, vyčerpanie, zdravú rivalitu...
Baletky z príbehu sa trápili, a preto rebelovali opíjaním sa, drogovaním, neviazaným sexom, vzdorom a neviem čím všetkým ešte... Evidentne v sebe nenašli to výnimočné poslanie, ktorému by podriadili všetko, a autorka to svojím spôsobom poníma ako krivdu, z ktorej sa musí pred svetom vykričať...
Žiaľ aj takéto odvrátené strany má baletné umenie, lebo prirodzený talent a poslanie pre jeho rozvíjanie, nedostane do vienka úplne každý...
Zpočátku mi překážel styl, jakým je kniha napsaná. Forma deníku psaného jakoby bez emocí mě chvílemi iritovala. Ale v půlce se to zlomilo a dočetla jsem jedním dechem. Kniha přináší víc otázek než odpovědí a určitě to není jedna z těch, na které hned po přečtení zapomenete.
To, že balet je dřina je všeobecně známo, ale až takové temno? Opravdu je láska k baletu tak velká, že jsou ochotné tohle podstupovat? Nebo díky tomu, že jsou dívky v útlém věku daleko od rodiny a mezi "svými", nevnímají toto zacházení jako něco za hranou? ...
z mého poledu byla kniha dobrá. Dávám 3,5 hvězdy. Téma, které zaujme, psané vzpomínkovou a deníkovou formou. Od mala jsem taky tančila. Tanec zabral plno času a vyžádal si i hodně drilu, proto se dokážu do plna skutečností z knihy vcítit, jen mě zaráží ta možnost lehce se dostat k drogám v tak nízkém věku...
Tuhle knížku jsem vybrala původně pouze kvůli čtenářské výzvě a moc jsem si od ní neslibovala. Ale naprosto mě nadchla. Opravdu šokující, jak to chodí u balatek, ale věřím tomu do puntíku. Jinak protknuté humorem velice příjemným. Čtivá od začátku do konce, až mě opravdu mrzí, že už skončila. Hned se pustím do čtení její prvotiny "Miss AmeriKa", o které jsem vůbec nevěděla. Každopádně doufám, že Miřenka Čechová bude se psaním pokračovat.
Další kámoška na pár dní, se kterou se budete těžce loučit. Děj se odehrává tak nějak samozřejmě a máte pocit, jak kdybyste ty holky sami znali. Velmi zdařilé. A na baletky už se vždycky budete dívat jinak než doteď.
Baletky. Ještě jsem je nedočetla, ale už dobře v půlce jsem věděla, že jsou skvěle napsané. Miřenka Čechová je stejný ročník narození jako já a popisuje svět, který je mi blízký, protože jsem do něj sama nakoukla. Jen z jiného tanečního úhlu pohledu. Tanec, ať je jakýkoli, toho má totiž spoustu společného. Je to takový mikrokosmos, který nemá šanci úplně pochopit nikdo, kdo ho není součástí. A když už do něj patříte, tak jím žijete, a je úplně jedno, jak uhozené se to vašemu okolí může zdát. Baletky nejsou o éterické kráse baletu, jsou spíš o té druhé ošklivé stránce, kterou běžný smrtelník nikdy nenahlédne. Ve svých tanečních letech jsem se těmhle extrémům nikdy ani nepřiblížila, ale i tak vím, že tanec dovede být plný přetvářky a čirého zla, nenávisti a bolesti. A beznaděje. Ale v tom, jak moc může spojovat i rozdělovat a měnit životy, je jeho největší kouzlo. A o tom všem jsou Baletky. Autentické jak nohy otlačené z tanečních bot. Au.
Autorka si jako téma své druhé knihy (debutovala v roce 2018 Miss AmeriKou) zvolila tělo a jeho proměny. Nejvýraznějším motivem je samozřejmě samotný balet a tvrdá škola s despotickými kantory, kteří přikazují mladým dívkám, jak mají vypadat, kolik mají vážit, a že tu poslední piruetu ještě určitě zvládnou. Kromě fyzické stránky je tak do značné míry ovlivňována hlavně psychika žaček a mnohé takový nápor neustojí anebo jim prostě jen moc vyrostou prsa, a tak letí. Druhým větším tématem knihy je hledání bratra, který právě prochází přeměnou genderu. Jeho tělo se tak, podobně jako těla baletek, transformuje. Dílo je psáno mou milovanou du-formou, Miřenka tak velmi účinně apeluje na čtenáře. Přesto jsou Baletky psány jakoby s odstupem, chladně, věcně, krátkými větami i v krátkých kapitolách. Textem občas prokmitne i deníkový zápis, a tak, ač autorka upozorňuje na to, že dílo není striktně biografické, máte pocit jako že nahlížíte do něčího soukromí, ale že vás ten někdo nechce pustit zas až tak blízko. Co bych knize vytkla, je určitá repetitivnost řečeného. Při čtení se určitě připravte na to, že o zakrvácených nohách, drilu ve zkušebnách i o bouřlivých večírcích uslyšíte mnohokrát. Ono to má asi své opodstatnění, život na konzervatoři patrně takový prostě byl, jen to na mě v textu už působilo trochu rušivě. Rovněž rovina věnovaná transgenderu mohla jít více do hloubky. Je to zajímavá paralela k proměně těla tanečnic, Čechová tedy mohla rozvinout potenciál tohoto druhotného příběhu. Ač mám ke knize jisté výhrady, musím vyzvednout téma jako celek a pochválit jistě zaslouží i grafické zpracování. Miřenka touto knihou vyslala ostrou sondu a já si jí za to moc vážím.
Při čtení mi běželo hlavou mnoho témat. Společenská, osobní, rodinná stránka vrcholově pojatého čehokoli. Soupeřivost, nevraživost mezi dětmi i pedagogy.
Tlak na výkon, ambice promítané do dětí, faleš, faleš....pýcha?
Mlčení.
Ale i krása a zážitek.
Miřence evidentně nejde jen o fyzickou náročnost baletu, ale o celkové pojetí a přístup k vyvíjejícím se dívkám.
Právě asi o ty souvislosti.
A snad nejvíc o pojetí tělesné zralosti a výkonu na úkor zralosti lidské.
Snad jen malá poznámka ke komentu rajčátko "ty holky to chtěly, věděly do čeho jdou" - v deseti letech dost pochybuji!
Formu příběhu asi úplně nelze hodnotit běžnými nároky na literaturu, ale vlastně je to psáno tak, že rodiče i děti teď opravdu mohou vědět do čeho jdou, pokud se jim příběh dostane do ruky.
Tato zákulisí slávy je potřeba obnažovat a dívat se pravdě do tváře.
Jen se vám při tom pohledu může chtít zvracet :o(
Ale jinak je to dost dobrý text. Miřence díky za odvahu ❤️
Z komentářů je nejvíc povedený první od Jizi!
P.S. Médii proběhlo pár rozhovorů s Darinou Kliment, ve kterých mezi řádky zaznívá totéž.
3,5* Oproti naivním Baletním střevíčkům z mého mládí, díky čemuž jsem sama chtěla být baletkou (a chvála Bohu, že jsem byla nešikovná) realistické vykreslení drilu a nehorázné dřiny. Čte se dobře, téma samo o sobě je nosné a vyprávění druhé osoby mám moc ráda. Jen vím, že vracet se k ní nebudu. Chyběla tam větší hloubka, přesah. Mezi tím co však vychází od současných českých autorů však pěkné. :)
Při čtení některých pasáží člověk až mrazí. Knížka je nesmírně silná, skvěle popisuje osudy mladých tanečnic, které neznají nic jiného než dřinu a utrpení a přesto si pro sebe nedokáží představit jinou budoucnost...té ale často nedosáhnou.
Kdyby se jednalo o ucelenější příběh, dala bych o hvězdičku navíc
Jedna velká jízda. Kniha je zaprvé psaná velmi netradičně a zadruhé, téma kterým se zabývá, autobiografické prvky a veškeré události, ke kterým dojde jsou masakr. Pokud jste nadšenými fanoušky baletu, po přečtení nejspíš změníte pohled na ty krásné křehké baletky, které se vznáší po jevišti.
Tahle kniha mne od první stránky naprosto pohltila, vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout! Je to řízné, syrové, autorka se s ničím nemaže a jde přímo k jádru věci. Se sarkasmem a ironií popisuje nejniternější myšlenky, postřehy, zážitky z drsného prostředí baletní školy, to vše autobiograficky laděné. Pro leckoho je to dost možná šokující představa, že by křehce působící baletky procházely něčím tak drsným. Divoké devadesátky ve své nejsyrovější podobě. Párty, drogy, alkohol, sex. Hledání sebe sama a svých vlastních životních hodnot a preferencí. To všechno tady je, nahuštěné do stran, které mne do sebe vtáhly a pustily až na samém konci. Autorka mne touto knihou dost překvapila, román na mne udělal silný dojem.
Autorka je baletka, ne spisovatelka. A je to znát. Četlo se to hrozně těžce. Nicméně oceňuji deníkové kapitoly, aspoň se s tím člověk nepral tak dlouho.
K samotnému prostředí baletních škol..ty holky to chtěly, věděly, do čeho jdou a co obětují. Vidím to jako přístupné sebepoškozování. Což by bylo špatně, kdyby to holčiny dobrovolně nevyhledávaly. Ony trpí rády, bez bolesti už nemají ani pocit vítězství. Potřebují tuhle krvavou cestu, potřebují všechny ty věci, co nás mají šokovat. Tím ovšem ztrácí na síle. Aspoň u mě určitě.
Navíc, panenky byly jen na povrchu. Uvnitř je jen nadřazenost, vulgarismus, alkoholismus, drogová závislost a totální neúcta k autoritám.
Koho lituji jsou rodiče autorky/ baletky. Borkyně si vydupala odchod do Prahy, zatajovala, jaký život vede a pak si stěžovala, jak jí rodiče dostatečně nemilují. Chudáci, když to četli.
A ty číslované úsměvy hovoří za vše!!!
3,5*/5* - Knížka jako taková mě bavila, styl psaní je zajímavý a jen tak se nevidí. Očekávala jsem ale trochu víc, co se týče baletu. Tady se spíš jednalo o hlavní hrdinku, jak bojuje se studiem ve světě tanci a v osobním životě. Chtěla podrobnější popis v utrpení baletu. Knihu doporučuji !
Štítky knihy
drogy Praha česká literatura životopisné, biografické romány tanec 90. léta 20. století balet deníkové záznamy baletky
BaletkyKniha Baletky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 196x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 270x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 13x |
Nejdřív jsem se nemohla začíst a potom odtrhnout. Já si v devadesátkách žila svůj poklidný život obklopena rodičovskou láskou a bezvýznamnými problémy dospívající holky a někdo žil život na plný koule. V Miřenčině vyprávění jsem poznala něco z toho, co vyprávěly kamarádky o noční Praze, ale já se toho neúčastnila. Od další kamarádky, která studovala balet, vím jaká je to řehole... Tak nějak se mi to v knize spojilo. Se zájmem jsem si to přečetla, ale prožít bych to nechtěla. Na to jsem příliš líná a mám se moc ráda :)