Bál šílených žen

Bál šílených žen https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431387/bmid_bal-silenych-zen-RW9-431387.jpg 4 375 104

Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpêtrière, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery… O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpêtrière konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Fantasy , Historické romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Le Bal des folles , 2019


více info...

MegaH
MegaH
10.03.2024 5 z 5

Tahle knížečka má vlastně jednoduchý, myslím i předvídatelný příběh, který ale není tím podstatným. Autorka se snaží ukázat pravdivý dobový status ženy, jejíž postavení je nicotné. Popisuje osudy čtyř žen, propojených mezi stěnami blázince... Popisují se experimenty, které se tu opravdu děly a vystupují zde skutečné osobnosti tehdejší doby, z tohoto místa... Samotný bál, byl také skutečný, bylo to každoroční zpestření pro Pařížskou smetánku, mezi kterou vypustili internované ženy...
Ta bezmoc tehdejších žen, machismus, ten tehdejší standard, který je v dnešní době nezkousnutelný... Celé čtení se ve mě střídalo rozhořčení, se zcela sobeckým vděkem za to, že jsem se narodila v současnosti....

Arev122
Arev122
07.03.2024 5 z 5

Paříž 19.století a ústav pro ženy zavřené v Hospitálu Salpetriere (blázinec).
Na jejich umístění měli vždy podíl muži z rodiny-manželé, otci a bratři a kde neurologové prováděli pokusy s choromyslnými. Děj je čtivý a plyne rychle.


Eliska07
Eliska07
16.01.2024 5 z 5

skvělé a zajímavé

azur
azur
03.01.2024 5 z 5

Kniha byla příjemným překvapením. Velmi se mi líbil námět i prostředí, do kterého autorka děj uvedla. Líbí se mi i zařazení reálných historických postav.
Můžeme sledovat osudy 4 silných žen, které se ocitnout v ústavu pro choromyslné. Jsou ovšem všechny čtyři vážně šílené? Co to znamená, být šílený? Proč nikdo nepovažoval za šílence doktora, který záměrně vyvolával hypnózy, přičemž poslední vyvolání skončilo částečným ochrnutím anebo otce, který do ústavu zavřel vlastní dceru?
Děj je svižný, čte se v podstatě sám a máte ho přečtený za chviličku :) Určitě doporučuji všem.

Terva
Terva
17.12.2023 4 z 5

Nejsou tu
žádné hodiny,
a tak se každý den
jeví jako zastavený,
nekonečný čas.


Už to, že věří, je pomoc.

Eugénie vídává mrtvé. Což samo o sobě je dnes přehlédnutelný fakt. Jenže ono se s tím někomu svěřit v roce 1885 – to je zaděláno na průser. Smutný byl fakt díky komu se vlastně hlavní hrdinka dostala do léčebny pro chorobomyslné v Paříži. Sanatorium má romantický název Salpetriere (přízvuky si domyslete). Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. A vlastně si skoro ihned oblíbíte všechny místní svěřenkyně. A posléze začnete sympatizovat i s jednou místní sestrou. Sestra Genevieve má v příběhu hodně prostoru a v podstatě je i hybnou silou událostí, jenž se později stanou.

Malá ochutnávka:
Ale ten člověk byl kacíř. Jeho knihy by se měli spálit!
To by znamenalo přiznat, že má velký vliv.
Je to záležitost módy, zapomene se na něj. Ostatně kdo dneska doopravdy zná jeho jméno?
Mluvíte o tom člověku, který obhajuje existenci přízraků?
Duchů.
Blázen!
Prohlašovat, že duch přežívá hmotu, je proti vší logice.

Ačkoliv je obsah příběhu docela dost proti mužům, kteří v tomto období měli nad ženami rozhodně hodně navrch, jsem rád, že paní spisovatelka z nás zase neudělal tak velké idioty. Taky jsem rád, že nepřidala lesby, geye a dalších asi 56 pohlaví. Například Knihu duchů, která se stala jakýmsi symbolem příběhu, napsal muž. Příběh je napsán jednoduchým ženským jazykem. Je to jakási funkční explicitní prezentace romantizovaných postav-obětí, přímočaré sdělení s nekomplikovatelnou předvídavostí. Jak už svěřenkyň nebo doktorů.

Citát: Spánek jí umožňuje přestat se zabývat tím, co bylo, a neznepokojovat se tím, co bude. Spánek je její jedinou chvilkou oddechu od událostí, které ji sem před třemi roky přivedly.

Příběh se spíše zaměřuje na život v ústavu a chování místního osazenstva. Zavítáme hlavně na období, kdy se blíží důležitá událost. Setkání pacientů s Pařížskou smetánkou, která se uskuteční uspořádáním maškarního bálu. Jediné, co se dá hodně příběhu vyčíst je jeho až moc lehký konec. Od tohoto roku 1885 jsem čekal rozhodně tvrdší a gotičtější zakončení. Do příběhu jsem se okamžitě začetl. Má jednoduchou osnovu, příjemné postavy a lehce se stupňující děj.

Citát: Mystické myšlenky se léčit nedají.

lexikon_tf
lexikon_tf
01.12.2023 5 z 5

Pařížská společnost, konec 19. století a kontroverzní masopustní bál v ústavu pro choromyslné - zajímavé téma i poutavá obálka. A po přečtení jsem byla také velice spokojená!

Do hospitálu Salpêtrière se nechce dostat z vlastní vůle snad nikdo. Tento pařížský ústav je totiž nechvalně proslulý díky svým chovankám - ženám nejenom duševně nemocným, na kterých věhlasní neurologové prováděli nejrůznější pokusy a pořádali veřejné ukázky hypnózy na hysterických pacientkách, ale také se sem umisťovaly takové ženy, které se například provinily tím, že mají nějaký vlastní názor. Což tehdy, obzvlášť u žen, nebylo příliš žádoucí.

Do spárů tohoto vězení pro nepohodlné ženy se dostane i mladá Eugénie. Ta se doma babičce svěří s tím, že vidí duchy zemřelých lidí a ti s ní komunikují. Babička, ta, které Eugénie nejvíce důvěřovala z celé rodiny, si však toto tajemství bohužel nenechá pro sebe, a tak Eugéniin otec ihned předá dceru do péče ústavu Salpêtrière. To se přece nehodí, aby dcera tak váženého pařížského občana blábolila o tom, že vidí duchy!

V ústavu Eugénie hledá podporu a pomoc u vrchní sestry Geneviève, která se dlouhodobě nemůže vyrovnat se ztrátou své vlastní sestry. Když jí ale Eugénie prozradí některé věci o zesnulé, které nemůže nikdo jiný vědět, začne i sama Geneviève pochybovat o správnosti umístění Eugénie do ústavu.

Každoročně se v Salpêtrière pořádá masopustní bál, na který má přístup i široká veřejnost. Mezi pařížskou smetánkou je tento ples vzrušující událostí. Přípravy na bál vrcholí a každá chovanka se na něj nesmírně těší. Pro většinu pacientek je to jediná příležitost v roce, kdy se setkají s někým mimo zdi ústavu. A také jedinečná šance pro Eugénii, kdy by se teoreticky dalo uprchnout!

Moc se mi líbil popis prostředí i téma ústavu jakožto odkladiště pro ženy, které narušují zavedené společenské pořádky. Nechybělo ani napětí a pocit bezmoci nad nespravedlivými osudy žen internovaných v ústavu. Klidně bych snesla i větší počet stran, ale i tak se na těchto necelých 200 stranách rozehrál pěkný příběh. Moc doporučuji!

Ishir
Ishir
31.08.2023 3 z 5

Kniha mě moc nenadchla.

keselylenka
keselylenka
15.08.2023 5 z 5

Za mě by to mohlo mít klidně xkrát více stran, protože ně to pohltilo od začátku do konce. Doporučuji

Marki019
Marki019
27.06.2023 4 z 5

Zajímavé téma, pěkně se to četlo. Klidně by to mohlo být rozepsáno podrobněji na více stranách. Ani si nedokážu představit jak se některé ženy cítili, když je neprávem někdo z rodiny odložil do tohoto "šíleného domu".

evineckY
evineckY
19.06.2023 5 z 5

Další kniha hrůz, jež muži páchali na ženách...
Není to žádná fantasy, ale povídka, nebo novela z větší části dle skutečnosti.

Nebo jako zachycení procesu, jímž se z místa azylu, záchrany a léčby stane strašlivé vězení, v němž se bezprávně internuje, terorizuje a mučí pro vědu či mnohem spíš pro slávu tyrana. Co by dnes bylo skandální, bylo tehdy pokrokové, co je pokrokové dnes, za to nás příští generace vědců odsoudí.

kedlis
kedlis
02.06.2023 3 z 5

(SPOILER) Líbil se mi náhled do Salpêtrière, ale doufala jsem ve více podrobností ohledně tehdejší společnosti a postavení žen obecně a žen nemocných. Škoda, že tam nebylo více z pohledu Charcota, dodalo by to knize hned jiný rozměr. Příběh Eugénie před hospitalizací byl zajímavý, ale krátký a upřímně s trochu podivným zvratem v chování babičky. Nadpřirozný námět příběhu spíše ubíral, ale to hlavně protože jsem měla jiná očekávání.
Samotný bál byl sám o sobě bohužel jen naznačen a konec byl tak prapodivně urychlen. Dokonce by mě zajímalo i jiné pojetí toho, jak by si Geneviève začala uvědomovat hrůzy, které se před ní celé roky odehrávaly. Nebylo to španté čtení, ale kniha měla určitě mnohem větší potenicál.

PavlaA
PavlaA
15.05.2023 5 z 5

Kniha se mi líbila

Rade
Rade
21.04.2023 3 z 5

Velké plus za autentické zprostředkování atmosféry ústavu pro choromyslné Hospitálu Salpêtrière v Paříži v osmdesátých letech 19. století. Na tehdejší dobu asi běžná léčba i žádoucí izolace pacientek s neurologickými poruchami, dnes to však působí opravdu šokujícím dojmem. Veškeré to předvádění nemocných žen na poloveřejných vystoupeních, léčba za pomoci hypnózy, pohled na pacientky jako na pouhé objekty výzkumů nebo lákavé atrakce pro bohaté Pařížany. Autenticky působí i věhlasný neurolog té doby Jean Martin Charcot.
Plus i za pohled na nesvobodné postavení žen té doby, něco, na co už dnes pomalu zapomínáme, a co přesto stále překvapuje. Ale tady už pro mě začínají minusy, zdá se mi, že to autorka s těmi muži bídáky ve snaze o názornost trochu přehnala, všichni muži jsou panovační autoritářští násilníci nebo aspoň sobci bez kouska citu, jen jeden jediný je snad vykreslen v lepším světle, ale i ten má zprvu nálepku váhavce a zbabělce.
Vztahy trochu zjednodušené, postavy příběhu mi připadají spíš jako ilustrace, než věrohodně jednající živoucí lidé. Občas se v jejich jednání objevují nepochopitelné zvraty (milující chápavá babička, milující chápavý otec lékař). A duchařská zápletka mi tady drhne, bez ní by bylo všechno uvěřitelnější. Připadá mi to spíš jako YA literatura, ale nakonec proč ne...

pedroK
pedroK
20.04.2023 4 z 5

Rozhodně poutavé téma, poutavé psaní, jen jak už tu někdo psal, příběh klouzal po povrchu. Umím si představit, že má tak složitý příběh 500 stran. Dnes si v naší zemi už takové bezpráví na ženách už ani neumíme představit, naštěstí. Postavení žen ve společnosti konce 19. století bylo ubohé, ať už šlo o pradlenu či dceru z vyšší společnosti. Jejich životy patřily mužům a byly vydány napospas jejich bigotnosti, tmářství či pozérství, které byly více než láska k dítěti.

Luccinda
Luccinda
16.04.2023 3 z 5

Námět byl zajímavý, zpracování už mi ale tolik nesedlo. Od knih z nakladatelství Odeon zpravidla očekávám nějakou přidanou hodnotu, téma, o kterém bych musela přemýšlet, nebo zkrátka příběh s nějakou hlubší myšlenkou. Osudy žen, které byly na konci 19. století z různých důvodů umisťovány do sanatoria Salpêtrière, byly sice smutné a těžké, o to víc mě ale mrzelo, že kniha celou dobu tak nějak klouzala po povrchu.

Chyběla mi tam pořádná zápletka, která by mi tehdejší společnost a problematiku šílených žen představila více do hloubky. Takhle se obávám, že po pár týdnech už si ani nebudu pamatovat, že jsem knížku četla, což se mi u odeonek běžně nestává. Bohužel, knížka ve mně nezanechala žádný hlubší dojem, proto ji hodnotím jako průměr.

Lenka541
Lenka541
12.04.2023 5 z 5

Hodně zajímavá knížka. Začátek mě moc neoslovil, ale pak mě příběh zaujal a nepustil. Kniha určitě stojí za přečtení.

Aniday
Aniday
24.03.2023 5 z 5

útlá, přesto velmi silná...

klaraj093
klaraj093
31.01.2023 4 z 5

Nečekala jsem to, kniha mě mile překvapila. Tím spíš že se jedná zčásti o skutečný příběh. Lehká duchařina a napětí. Za mě skvělé čtení. Kniha mě bavila od začátku do konce a styl psaní je novodobější, i když máme období 19. stol., takže paráda..

veriszv
veriszv
27.01.2023 5 z 5

Kniha vycházející ze skutečných reálií, historická jednohubka, trochu duchařina, ženy v hlavní roli, edice Světové knihovny a přitom opravdu velice přístupný text.
To je ve zkratce Bál šílených žen.
Je to rychlý, úderný, nemá to žádné odbočky a přitom to velice přístupně ukazuje postavení žen na konci 19. století a také praktiky té doby v psychiatrické léčebně.
Pokud máte z odeonek respekt, tahle se určitě řadí k těm přístupnějším a mohla by být ideálním startem.

666Jitka
666Jitka
29.12.2022 4 z 5

Autorčina prvotina ověnčená několika cenami se mi dobře četla a to už jenom pro téma, které kniha řeší - vždy mě velice zajímaly staré psychiatrické "léčebny" a způsoby, kterými se internovaní "léčili". Člověku jde opravdu husí kůže po těle, když si představí, jak málo stačilo, aby se za vámi zavřela mříž blázince a už jste se nikdy nedostali ven :-( Skutečnosti, jak se zacházelo s pacienty, často zcela normálními lidmi, kteří se provinili např. pouze tím, že měli jiný názor než vlastní otec, jsou otřesné a ponižující. Dlouhodobý pobyt a "léčba" v takovémto zařízení z vás jistě blázna dříve nebo později udělá. Duchařské prvky v knize nejsou na škodu a dávají jí další rozměr.

Štítky knihy

prvotina zfilmováno francouzská literatura psychiatrie sanatorium, ozdravovna hysterie konec 19. století

Autorovy knížky

Victoria Mas
francouzská, 1987
2020  82%Bál šílených žen

Kniha Bál šílených žen je v

Právě čtených3x
Přečtených461x
Čtenářské výzvě88x
Doporučených33x
Knihotéce242x
Chystám se číst273x
Chci si koupit57x
dalších seznamech3x