Bakchy

Bakchy https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203993/bmid_bakchy-203993.jpg 4 15 2

líba34
líba34
29.11.2022 5 z 5

Tak tohle bylo opravdové drama. Eurípidés úžasně nastiňuje možnou podobu slavností Dionýsových mysterijních kultů, o kterých toho mnoho nevíme. Zároveň však přináší zamotané rodinné peripetie, ve kterých nemohou nefigurovat ani samotní bohové. Objevuje se tu rozkol mezi mocí náboženskou a světskou, spor logiky racionální a bezpodmínečné víry. A zároveň tomu nechybí nějaká ta brutalita. Prostě to má vše, co bych si od antické tragédie mohla přát.

Set123
Set123
22.06.2022 5 z 5

Bakchy… Rozumějte Bakchantky. Tohle je opravdu bravurní, skvělé drama. Ale postupně, aby bylo jasno o co jde.

Eurípidés nám tu představuje velice zajímavý příběh. Bůh Dionýsos zakládá svůj kult všude po světě. Když se vrací z Ásie, jde rozšířit svůj kult i do Théb, ke svým příbuzným. A s novými bohy jsou vždy potíže.

Je to kratičké a dost jednoduché drama, ale skrývá v sobě, myslím, mnoho zajímavého. A brutální. Také je brutální, na to bych málem zapomněl. No jo no, tragédie. Je ale mistrovsky napsané. Z toho co posud mohu soudit je Eurípidés pro mne nejlepší řecký dramatik. Jeho postavy jsou nejkomplikovanější, děje nejstrukturovanější a pro množství postav rovněž nejakčnější. Zde tím spíše, že se jedná opravdu krátký text. Čtení jsem si nejvíc užíval při debatách Dionýsa s Pentheem. To byl prostě skvělý slovní šerm, který se může dost dobře svou komičností a propracovaností rovnat Shakespearovým dialogům. A to říkám s klidným svědomím, nemyslím si, že bych Eurípida přeceňoval. Navíc autor dokáže víc než dobře malovat slovy. Představa těch kusů krav vysících ze stromů byla velice živá. Ta hra je opravdu brutální. A její konec, to je tragédie v nejkrutějším slova smyslu. To co Dionýsos provede lidem vlastně nevinným, to opět lecco ukazuje o animózním vztahu lidí ke svým bohům ve starověkém Řecku. Nechtěl bych být členem řeckého kultu, muselo to být velice deprimující. „Toho kdo mudruje o božských věcech, postihne nezvratná smrt.“, tak to tam myslím sbor říká.

Když už jsme u toho, odborníci dodnes nejsou jednotní v názoru, zda jsou Bakchantky oslavou, či kritikou Dionýsa a šílených bakchantek samotných. Já jsem spíše pro oslavu, vycházím z proslovů sboru a z některých poznámek jednotlivých postav, které spíše tomu nasvědčují, ale musím uznat, že je tu Dionýsos natolik mimořádně krutý, že z toho ta kritika cítit je. Na straně druhé, ač trest, jenž byl vyměřen, prý samotným Diem, byl opravdu upřímně brutální, Pentheus dostal hned několik příležitostí napravit své bezbožné chování a nevyužil jich. Z pohledu Dionýs musek být trest zaslouženým.

Apropos, objevuje se tu starý známý Teiresias! A uznávám, mám ho rád, dobrého bracha. Jak to říkal, jediné co člověk potřebuje je chleba a víno. Jop, proti tomu není lze nic namítat.