Bajky
Jaroslav Hloušek , Vincenc Zahradník , Karel Alois Vinařický , Václav Říha (p)
Antologie bajek od českých autorů zahrnuje první obrozenské bajkáře, jako byli Antonín Puchmajer, Vincenc Zahradník a Karel Alois Vinařický; dále autory 2. poloviny 19. století, například chodského spisovatele F. J. Hrušku; a z moderních bajkářů Václava Říhu, zemřevšího na konci 30. let 20. století. Tvoří tak průřez žánrem bajky v české literatuře. Čtenáři si mohou přečíst nejznámější příběhy (např. O lišce a sýru) stejně jako bajky autorské, nové a originální (Pavouk a hlupák, Sluneční hodiny, Červotoč a beran atd.). Některé z příběhů jsou veršované, jiné v próze. Bajky doprovázejí půvabné ilustrace Hermíny Melicharové.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
bajky pro děti česká literatura národní obrození
Kniha Bajky je v
| Přečtených | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Při listování knížkou jsem zahlédla i bajky Vincence Zahradníka, o kterém se zmiňuji v bakalářské práci. A jelikož v onom antikvariátu prostě nic lepšího neměli, koupila jsem si ji. (Respektive antikvář mi ji daroval, když jsem si ji přinesla ke kase. :))
Bylo to velmi milé počtení k vodě. Po čase jsem ke čtení přizvala ještě tříletou holčičku, ale kniha je určena čtenářům od osmi let, takže ji nejvíc zajímaly obrázky (ty se ostatně líbí i mně). Obrozenské texty editor jazykově neupravoval a od doby vydání (1942) uplynulo víc než půlstoletí, proto by dnešním dětem mohly dělat potíže. Mně jako zájemci o literaturu 19. století knížka vyhovuje. Jediné minus vidím v tom, že některé texty nejsou signované, takže je těžké uhádnout autora.
Mile mě překvapily bajky K. A. Vinařického, které se spádně rýmují a jistě by se výborně recitovaly:
Volá sup: Čápe, hej!
něco mi dej na zub!
Čáp honem dí po něm:
Máš-li chuť, tu pobuď,
žížal, žab sobě lap! ...
Bajky V. Zahradníka (Červotoč a beran, Husa mezi sestrami, Osel v zahradě, Pavouk a hlupák, Čáp a žába, Trnka a švestka, Nepravý peníz a opice, Zajíc a ovce, Sluneční hodiny) jsou úsporné, jasné a nápadité, originální. Trnka by například měla být zahanbena svým příbuzenstvím se švestkami, místo aby se jím chlubila, protože ctnostem svého rodu nedokáže dostát. Husa si zase odvykne dobrým mravům, kterým ji naučily labutě, jakmile se ocitne mezi svým hejnem. Nejvíc se mi líbil Osel v zahradě:
"Osel nejednou slyšel, že hospodářova zahrada je na div krásná. Chtěl se o tom přesvědčit. Vrátka byla otevřena, tedy vešel do zahrady a okusoval tam květiny. Když vycházel, potkal jej jiný osel a ptal se: Je to pravda, bratře, že v té zahradě je plno krásy a útěchy? // Ušatý bratr odpověděl: Ba není! Divím se, že lidé tu zahradu tak chválí. Všechno kvítí jsem okusil, ale žádné mi nechutnalo. Bodlák, bratře, bodlák mnohem je chutnější! // Mnohý člověk oceňuje jen tělesné požitky a není schopen duševní radosti, že by v nebi nenalezl nebe."
Puchmajerovy bajky (Liška a sýr, Zlomený roh) jsou také půvabné a líbí se mi o něco víc než ty Čelakovského (Ječmen a pšenice, Kozlové na lávce).
ZLOMENÝ ROH:
Hnal pasáček kozy domů;
nehoda tu chtěla tomu,
že se jedna opozdila,
hocha k zlosti popudila.
Zdvihne kámen. – Proč je líná?
Roh je vedví – ona vinna.
Mine prchlost – přijde bázeň,
zná pasáček přísnou kázeň
svého pána, hospodáře,
že ho málo nepokáře.
"Odpusť, odpusť, kozo milá,
čím se prchlost provinila."
"Budu tichá," koza vece,
"ale roh, ten poví přece."
Zaujal mě také rýmovaný Chlapec a jiskerka, Vinařického Nespokojený stromeček borový a Hruškova Palma v cizině:
(...) "Vše máš, co potřebuješ k životu: úrodnou půdu, vláhu, světlo, teplo; ani větérek k tobě nemůže, a přece vadneš a chřadneš! Co ti chybí, má palmo?"
Zachvěly se skleslé listy a zašeptaly smutně: VLAST!"