Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86415/bmid_bajecna-leta-pod-psa-hfN-86415.jpg
4
3203
360
Nové vydání mimořádně úspěšné knihy, vycházející u příležitosti její filmové adaptace. Román získal Cenu Jiřího Ortena, byl přeložen do několika světových jazyků a dočkal se též divadelní dramatizace (brněnské divadlo Husa na provázku).
Přidat komentář
Super čtení pohled do dětství a mladých let autora. Kniha je čtivá příběh baví je to více zajímavý než film.
Báječná léta pod psa jsou jedním z nejveselejších románů o době, která je v učebnicích dějepisu považována za období smutné a úpadkové. Sám jsem do té epochy přibyl v roce 1965, mám na ni podobně veselé vzpomínky, ovšem nikdy bych je nedokázal popsat tak skvěle jako Michal Viewegh. Skvělá je i filmová adaptace s Ondřejem Vetchým, Libuší Šafránkovou a Jakubem Wehrenbergem. Jak už to bývá, v detailech je film lepší knihy. Třeba když se Alice Bendová opaluje v kánoi!
Kdo by neznal film s Libuškou Šafránkovou a Ondřejem Vetchým? I já ho viděla několikrát a vzhledem, že to má syn k maturitě, tak jsem si to chtěla také přečíst, že si porovnáme postřehy. I když on je jiná generace a už té době asi moc nerozumí.
Opět musím uznat, že kniha byla mnohem lepší než film . Ale předobraz už zůstane Libušce a Ondrovi.
K té maturitě, určitě je lepší si to přečíst, protože film se ve spoustě věcí liší... třeba hned při porodu Kvida.
Určitě doporučuji, je to oddychovka na jarní prázdniny.
7/10
Román vypráví příběh rodiny Kvida, mladého chlapce, který dospívá v Československu v 70. a 80. letech 20. století.
Román je humorný a dojemný příběh o dospívání, lásce, přátelství, a hlavně o bývalém nespravedlivém režimu. Viewegh vykresluje atmosféru normalizačního Československa a s humorem a nadhledem popisuje typické rysy tehdejšího života, jako například fronty na zboží, nedostatek informací a šikanu ze strany Státní bezpečnosti.
Román je důležitým svědectvím o tehdejší době a pomáhá nám lépe porozumět historii Československa. Román byl také zfilmován, takže pokud váháte nad knihou, zkuste dát šanci aspoň filmu.
Tohle je jediná Vieweghova kniha, kterou jsem (zatím?) četla, a s jeho vnímáním světa se úplně míjím - asi je to generační text, nemám se v něm čeho chytit.
Stara dobra klasika. Jak kniha i scenar a film skvele. Tohle je jeden z nejlepších Michalových románů!
Řekl jsem si, že je na čase přečíst si taky něco od Viewegha. A jsem z toho celkem na rozpacích. Jo, kniha je to docela vtipná, několikrát jsem se i dost zasmál, ale jinak je divná (třeba Kvidovo dětství je ujeté, bohužel špatným směrem) a tak nějak plytká. Ani useknutý konec se mi nelíbil. Asi si další kousky nechám ujít.
Knize dávám 4,5 hvězdičky z 5 hvězd. S knihou jsem spokojená, libí se mi pohled na komunismus s jiné strany, jakožto i vtipné. Libí se mi i styl psaní. Jak je hodně dobře čtivá.
Pro mě takový průměrný román, jedním z mála světlých bodů byl malý Kvido, který byl až neuvěřitelně inteligentní a jeho hlášky mě dokázaly pobavit. Bohužel mimo tuto postavu mě kniha nijak zvlášť neoslovila. Možná se v budoucnu vrátím k něčemu od Viewegha a doufám, že mě jeho díla více nadchnou.
Poslouchala jsem jako audio knihu, kterou mohu jedině doporučit. Skvěle napsáno. Je to hořkosladké. Hodně surové pravdy a milých vtípků. Poslouchala jsem to s tatínkem, který je stejný ročník jako Kvido a chvílemi se opravdu upřímně smál a chvílemi mu bylo do pláče. Hodně silný prožitek.
Miluju film, miluju knihu, Kvido a jeho rodina pprocházejí různými peripetiemi, každá z postav je osobitá a svérázná, je to i přes dost hluboký a svým způsobem i temný podtext- výpověď o své době, docela zábava.
Je to taková postmoderna s otevřenou náručí - už od prvních stránek (porod při Čekání na Godota) se tam vrší literární odkazy, které jsou ale do puntíku dovysvětlené. Přepíná se mezi formou, protože proč ne - navzdory tomu, že dramatické ztvárnění určitých kapitol vyjde stejně naprázdno, když většina děje románu je taky scénická. A nakonec, aby se ukázalo, že je to ta literatura, tady máme metarovinu - nesmírně otravné průpovídky autora a redaktora, který poukazuje na nepublikovatelnost daného díla. Viewegh jako by tím chtěl čtenáři pěkně předsunout - ha, teď máte před sebou knihu, která je strašně skandální a prostořeká a vyzvedne na povrch nepříjemné pravdy normalizace.
Ale po třiceti letech to už zase taková bomba není. Všichni ti intelektuálové na vrátnicích, zpuchřelé umakarty či nástěnkářství, to už jsou staré známé věnce. Určitě se zde podařilo ztvárnit alespoň určitý dobový rozpor - tiše domovské formy odporu a lamentování, které se však musely snést s veřejným podlézáním a snahou vydobýt si drobnými krůčky alespoň něco. Obstát není jen tak, když musíte vstupovat se skloněným hřbetem vstupovat do béčkového družstva okresního přeboru, aby bylo možné obstojně zabezpečit rodinu. Sice ano, přijeli Rusové a je to bída, ale tématem nedělního oběda je spíše to, zdali se do bramborového salátu hodí dávat salám. Je to pohled neúprosně ironický, ale zároveň vřelý, aby českého člověka trochu polaskal po vlasech, že to tak měli všichni a co naděláme.
Autor otevřeně čerpá z vlastního rodinného života. Mám dojem, že se to do podoby knihy promítá nepříliš valně - na jednu stranu je zde spoustu konkrétních reálií, které jsou s danou dobou spojitelné, na stranu druhou Viewegh hýří ve vsuvkách hromadou privátního balastu. Jistě, v takových momentech se sází na tzv. humor, ten mě však nechává poměrně chladným, neboť umolousaná snaha o něj srší z každého odstavce. Humor je zde scénou, nikoliv nazíráním. Ostatně i ta sebe(ironie) se může po chvíli stát vděčným prostředkem, manýrou, která vytváří další jednoduše skousnutelnou realitu.
Knížka byla v rámci povinné četby k maturitě (čteno před rokem). Tato kniha i film jsou velice vychvalovány. Četla se dobře. Jen příběh mě moc nezaujal. Nejspíše v rámci vychvalování jsme čekala něco více.
Zestárli jsme, lásko. Tahle slova klasika mě při četbě často napadala. Týká se to jak nás dvou, tak i autorova dříve tak radostně přijímaného stylu. Nostalgie při vzpomínce na ta léta pod psa, které jsme si tu a tam dokázali proměnit na léta báječná, se ale dostavuje stále naprosto spolehlivě.
Pěkně to vyjádřil na ČSFD při hodnocení filmu Gemini: Hezky se na to vzpomíná, ale vracet by se to nemuselo...
80 % (zatím už 3048 hodnocení s průměrem 80 %).
Seznamte se, tohle je tlustý, brýlatý a neohrabaný, vysoce nadprůměrně inteligentní Kvído, umí recitovat krásné básničky, je to sice jen reprodukční umění, ale když Jaruška ráda recituje, Kvído se určitě přidá, osobně ale dává přednost spíš vlastní svérázné tvorbě. Skrze ní a jeho deník poznáte celou jeho rodinu, a taky krásnou a malebnou Sázavu, a v neposlední řadě dost svérázných postav a postaviček hodně přesně odrážejících normalizační stav české společnosti.
Ach jo, pan Viewegh! ... pravidelný tvůrce pokleslého žánru i autor příběhů se zajímavými tématy (těch je podstatně míň, a je to škoda), od stropu k podlaze, vlastně málokterý autor začíná svou tvorbu tím nejlepším, co umí napsat :-).
Každopádně, Michalu Vieweghovi se to v příběhu Kvídovy rodiny povedlo, Báječná léta jsou totiž dost zdařilou karikaturou - obrazem své doby a všichni protagonisti jsou vykreslení poměrně sebejistou rukou profesionálního karikaturisty ... od "té čuby" Něhy, ... až po Šperka a Šperkovou :-).
"Na všem záleží", poučil Kvído jednoho večera z vany svou matku.
"Ale na ničem zase tak moc."
"Kdo ti to říkal?" dotazovala se matka s úsměvem.
"Dědeček Jiří", řekl Kvido, a jak sklonil hlavu k červenobílému plovoucímu parníčku, na krku se mu udělaly tři varhánkovité bradičky.
Dědeček Jiří toho během vycházek moc nenamluvil, ale stávalo se nejednou, že to, co řekl, si malý Kvido poměrně přesně zapamatoval."
Musím uznat, že se kniha čte opravdu velmi dobře. Bohužel mě, stejně jako film, příběh jako takový nenadchl tolik, jako ostatní. Většina postav mě hlavně rozčilovala a onen humoristický ráz jsem hledala marně.
Co naopak hodnotím pozitivně, je pohled na minulý režim a dobu z odlišného pohledu než je obvyklé osoby neznalé politických a dějinných souvislostí.
V případě této knihy bych se nejspíš zvládla rozepsat. V porovnání s jinými knihami autora je tato asi nejlepší. Líbí se mi komično příběhu ve spojení s historickými událostmi. Stejně ale dávám přednost filmu.
I když jsem se na Viewegha hodně těšila, tak jsem bylo trochu zklamaná. Bylo to sice pohodové čtení, které mělo být i vtipné, bohužel mě to moc nepobavilo. Taky mi docela vadil způsob, jak je kniha vyprávěna.
Nemůžu si pomoct, ale filmová verze mi připadala tak nějak uvěřitelnější. Třeba Šperk po revoluci :-D U knihy jsem často měla zmatek v konverzacích a motivace mě leckdy poněkud zarážely, logika pokulhávala a přeskakovala tam a zpátky (důvod stěhování z verandy, okolnosti psaní fixou a podobně, tomu všemu dává film logiku, kterou kniha zanedbává). Redaktorské vsuvky mě spíš rušily než zajímaly. I tak bych dala spíš devět hvězdiček z deseti než čtyři z pěti, protože jsem se opravdu dobře bavila a celkem často i nahlas smála.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Česko, Česká republika komunismus autobiografické prvky socialismus Sázava Cena Jiřího Ortena české romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Báječná léta pod psa je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 5 800x |
| Čtenářské výzvě | 595x |
| Doporučených | 204x |
| Knihotéce | 810x |
| Chystám se číst | 353x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 25x |
Příběh o obyčejné české rodině, která musí dělat kompromisy s vládnoucím komunistickým režimem tak, aby se příliš neušpinila a zároveň tak, aby se vyhnula těm největším represím. To vše na pozadí dospívání hlavní postavy Kvida. Kniha podle mě osloví zejména ročníky, které minulý režim zažily a s příběhem se tak mohou lépe ztotožnit. Ale i mně jako člověku narozenému dlouho po revoluci se kniha líbila a dávám jí 4*. A to už jde, ne? :)