Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1220/bmid_bajecna-leta-pod-psa-xsh-1220.jpg
4
3203
360
Satirický a humorně laděný román, který je rodinnou kronikou zachycující období od roku 1962 do gorbačovské perestrojky. Děj se odehrává v Praze a v městečku Sázava. V autobiografickém příběhu chlapce Kvida je líčen příběh rodiny, která se pokouší utéci před politickými tlaky nastupující normalizace z Prahy do městečka Sázava. Zde Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti psaním se stává nejen svědkem, ale také posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou příběhu.... celý text
Přidat komentář
Většinou knihy tohohle typu humoru nečtu, avšak tady mi to vůbec nevadilo, bylo ho tak akorát a příjemně to odlehčilo náladu.
„Paco,“ opakoval zkoumavě dědeček Jiří. „Paco nezní to zase tak špatně. Paco.“
„Pacovi. S Pacem,“ řekla Kvidova matka. „Rozhodně se to bude dobře skloňovat.“
„Skloňuje se to stejně jako Kvido,“ řekl dědeček. „To je dobré.“
„Jestli mu vybíráte jméno podle snadnýho skloňování, mohl by se jmenovat třeba Filé,“ řekl Kvido. „To je úplně nesklonné.“
Kniha dobře popisuje komunistickou dobu a problémy v životě normálních lidí s lehkostí a trochou nadhledu. Avšak místy rozhodně neubírá nijak na vážnosti a člověk si moc dobře uvědomuje vliv a sílu komunismu.
Dotkl se zřejmě čehosi citlivého, neboť Kvidova matka zareagovala velmi podrážděně: „Zato ty bojuješ za pravdu v truhlářský dílně!“
„Nebojuju,“ řekl Kvidův otec s povzdechem. „Nikdy jsem nic takového neříkal. Léčím si tam nervy. Nevěřila bys, jak to báječně uklidňuje! Než udělám jednu poličku, nevím o světe.“
„Poličku!“ zvolala Kvidova matka pohrdavě. „Sežeň si LSD. Na svět zapomeneš mnohem rychleji a aspoň to bude mít nějakou formu.“
Přesto, že má autor svůj osobitý styl psaní, četba není nijak náročná, text je humorný, čte se snadno a rychle.
„Když to stihneme ještě tenhle měsíc, může tatínek dostat děťátko k narozeninám,“ usmívala se Jaruška.
„Jenom mě nehoň,“ řekl Kvido. „V nejhorším mu popřejeme dodatečně.“
Skvělá a humorná kniha. Moc se mi líbí styl humoru a vtipu, který s ledovým klidem autor předkládá. Pěkné rozptýlení jsou krátké scénáře. Příběh geniální.
Nejlepší, co kdy Viewegh napsal. Upřímně se mi ale film líbí mnohem víc než knižní předloha.
Báječná léta pod psa s nadhledem zobrazují události od roku 1962, kdy se narodil Kvido, až do Sametové revoluce roku 1989 pohledem jedné obyčejné rodiny se všemi jejími starostmi i radostmi. Všechny postavy byly popsané vcelku pěkně, ale i tak si myslím, že největší změny se daly pozorovat na Kvidově otci, když se z neprůbojného muže stal světákem a poté přišel obrat, kdy začal trpět depresemi a paranoiu. Uklidnit nás může alespoň to, že se po Sametové revoluci pravděpodobně jeho stav trochu zlepšil. Bavilo mě střídání dramatických a humorných momentů, v jejichž důsledku kniha nevyzněla ani příliš vážně, ani přespříliš vtipně. Forma románu působila také velmi zajímavě, jelikož části psané formou divadelního scénáře nebo Kvidův deník, zobrazující stěhování na Sázavu, knihu zajímavě ozvláštnily.
Tragikomický příběh jedné rodiny v komplikované době. Styl psaní i autorův humor se mi hodně líbil. Docela jsem se nasmála a přečetla na jeden zátah (co dodat - řidičské "schopnosti" otce Kvída - to bylo něco :))
Nejdříve jsem viděla film a ten se mi líbil a tak jsem se pustila i do knížky a musím říct že film se mi líbil o něco více než kniha.
Pribeh svizne ubihal, humorne scenky protkane vaznymi se vyborne doplnovaly. Jsem spokojena, jedna z mala knizek, kterou si rada prectu i po par letech.
Hm... Tak já nevím. Čekal jsem asi něco víc. Ale asi za to může film, co jsem viděl dříve. Jako tak: první třetinu jsem se hodně namáhal, pak střed už jsem věděl, co od toho čekat a poslední třetina (možná polovina knihy) mě vlastně i bavila :) a bylo pak škoda, že kniha končí. Ale tentokrát nepoužiji tlačítko "doporučuji".
Knihu jsem nedávno opětovně přečetl po asi 20. letech. Bylo to nyní samozřejmě jiné čtení než tehdy, kdy mi bylo lehce přes 20 let, a kdy jsem hltal vše, co mi přišlo pod ruku. Viewegh byl tenkrát literárním objevem, román Báječná léta pod psa právem sbíral jedno ocenění za druhým. Již si nevzpomínám, co jsem při čtení prožíval tehdy, ale při svém nedávném čtení románu mnou zcela jistě procházely vlny dojetí, protože jsem byl nucen vzpomínat na své mládí, na své příbuzné, babičky, dědy atd., kteří již nežijí…Literárně a jazykově patří román k tomu nejlepšímu v české literatuře a těší mě, že M. Viewegh stále píše, byť už to tak úplně není ono. Každou jeho knihu si přesto rád vždy s chutí přečtu.
Knihu jsem koupila svým dětem protože to byla povinná četba k maturitě a s chutí jsem si přečetla to, co jsem už viděla zfilmované. Některé knihy Michaela Viewegha nejsem schopná dočíst, ale tato se mi moc líbila.
Film jsem před přečtením knižní předlohy viděl hned několikrát a byl jsem z něj nadšený. Po přečtení knihy musím konstatovat, že se mi moc líbí oboje - v tomto případě se filmové zpracování z mého pohledu téměř vyrovnalo knize.
A možná právě i v důsledku ovlivnění filmem jsem před sebou při čtení viděl Libuši Šafránkovou a Ondřeje Vetchého, takže prostor pro představivost byl trochu užší. Kniha oproti filmu samozřejmě obsahuje větší množství více či méně komických situací a za tuhle "nadstavbu" jsem byl rád.
Kniha ukazuje absurdity života nekomunistických intelektuálů v komunistické společnosti, která je namísto využití jejich potenciálu odsuzovala k životě ve skleníku (trafostanici), k práci ve vrátnici (v divadelní šatně, v kotelně kina) a k ponižování se před funkcionáři, které by v nepatologické společnosti sotva vůbec potkali, jen kvůli tomu, aby mohli mít jakž takž normální život. Nevěřím, že v době Báječných let pod psa byl ještě vládnoucí aparát přesvědčen o dějinné predestinaci komunismu a o tom, že svým konáním jen urychluje běh dějin. Tenhle socialistický marasmus je podán z pohledu přemoudřelého dítěte odlehčeně, s grácií a vtipně; lze pouze kroutit hlavou nad tím, jak ve jménu lepších zítřků pod vedením dělnické třídy dokázal policejní režim dohnat jednotlivce téměř k šílenství.
Mně se to hrozně líbilo. Mám ráda tohle podání vážného tématu humornou formou. Ačkoli mě ze začátku dost štval Kvido i jeho máma, postupně jsem ke všem postavám přilnula.
Cemu jsem se pred maturitou neustale rezala, mi neni jasne... V ramci ctenarske vyzvy precteno znovu po x letech, ale celkem zklamani... ????
Skvělá kniha, která mě opravdu překvapila. Moc jsem se bavila a zároveň jsem cítila úzkost. Doporučuji.
Michal Viewegh na vrcholu své tvorby. Právem za Báječná léta pod psa získal Ortenovu cenu.
Je náhoda, že se Michal Viewegh narodil 31. března, kdy má svátek Kvido?
Autobiografických prvků je v knize víc.
Název je naplněný 100% - nejen zachycením normalizační každodennosti, ale i motivem strachu ze psů.
Autor dokáže pobavit nejen vypointovanou historkou, ale i jazykově (Něha, Pako).
V příběhu je celá řada vtipných scének : Čekání na Godota, pátrání po andulkách, Kvidovo čtení pod peřinou...
Knihu jsen začala číst kvůli maturitě, po pár stránkách jsem ji ale odložila, nedalo se to číst. Už jen ten začátek je nesmyslný, arogantní, neuvěřitelně hloupý,... za mě jednoznačně jedna z nejhorších čtenářských zkušeností.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Česko, Česká republika komunismus autobiografické prvky socialismus Sázava Cena Jiřího Ortena české romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Báječná léta pod psa je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 5 800x |
| Čtenářské výzvě | 595x |
| Doporučených | 204x |
| Knihotéce | 810x |
| Chystám se číst | 353x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 25x |
Pokracovani se mi libilo o neco vic, autor tak moc netlacil na pilu. Nadruhou stranu, v prvnim dile jeste nebyl tak slizkej.