Babinec
Zdeněk Šmíd
Humoristickosatiristický román z prostředí střední ekonomické školy pro pracující. Román z prostředí střední ekonomické školy pro pracující. Ne náhodou zasadil spisovatel Zdeněk Šmíd děj svého úspěšného románu do školního prostředí. Sám se totiž dlouhá léta zabýval pedagogickou činností, a tak je pro něj toto prostředí velmi důvěrně známé. Zasvěceně provádí čtenáře jedním obyčejným školním rokem střední ekonomické školy pro pracující. Se svým typickým humorem líčí osudy učitelů i jejich dospělých žáků, s porozuměním se zamýšlí nad jejich problémy v soukromém i profesním životě a se znalostí věci kritizuje mnohé nešvary a nedostatky našeho školství. Román vyšel poprvé v roce 1988, ale jeho téma je nadčasové a i v dnešní době má čtenářům rozhodně co říci.... celý text
Přidat komentář
Děj je z prostředí dálkového studia na SEŠ. Akniha mne velmi pobavila a čtenáře zasvětí nejen do problémů "studentů" studia při zaměstnání ale i učitelů, kteří jsou pod tlakem inspektorů. Oddechová kniha, která určitě pobaví jakoukoliv generaci, doporučuji.
útěšné čtení zejména pro učitele
prokletím knihy je rok vzniku a vydání - školství patří k jedné z prvních oblastí, kde je změna režimu ihned patrná - přesto však vždy a v každé době zůstává mnoho procesů a vztahů konstantních (vlezdoprdelismus, protekce, bossing, byrokracie a lidská blbost)
"ústní zkoušení je pochybný rituál, nepřirozená forma komunikace mezi vyučujícím a žákem, během níž ten z nich, který to ví, dělá, že to neví, zatímco ten, který to opravdu neví, předstírá, že to ví"
Milý, úsměvný a nadčasový příběh, který vypráví o tom, jak to vypadá před oponou i za oponou učitelského povolání. Moje první kniha od tohoto autora a určitě ne poslední.
Podle mě jeden ze zapomenutých skvostů spisovatele, který prostě psát uměl. Měl jsem ho zafixovaného jako "vodáckého průvodce pro Ofélii", ale tady to má sevřenější tvar a skutečně to kratší román je. Někteří to srovnávají s Marečku podejte mi pero, ale literárně bych tohle postavil mnohem výš, protože když si odmyslím prvoplánově zábavné situace z filmu, nezůstane z něj nic dalšího. Tady to jde víc do hloubky, není to rozhodně legrace za "každou cenu" a víc se dokážeme vcítit do myšlení, motivace i chování jak studentek/studentů, tak i pedagogů. Jsem rád, že před mnoha lety (mám pocit, že to dokonce vyšlo ještě za komunistů) jsem si tuhle útlou knížečku koupil a občas po ní sáhnu...
Z dobročinného bazaru za 30,- Kč. O knize jsem měla úplně jinou představu, obálka (vydání 1990) mi připadala taková nějaká "bulvární", že jsem si řekla, že knihu musím co nejdřív přečíst a dát ji někam do knihobudky.
Víc mýlit jsem se nemohla! Kniha je plná laskavého humoru (ne teda tak, že byste se smáli, až spadnete ze židle, spíše se usmíváte, někdy více, někdy méně, někdy hořkosladce až k slzám), jemné ironie, ale i hluboké moudrosti. A ač popisuje doby minulé, je v mnohém nadčasová. Namátkou vzpomeňme na byrokracii, kdy nejdůležitější jsou papíry, až pak studenti. Kdy boj s úředním šimlem je vysilující a nebezpečný. A kdy fakt, že učitel se snaží studenty skutečně vzdělávat, ale také jim maximálně porozumět, může být mnohým trnem v oku.
Chvílemi jsem litovala, že jsem se ke knize nedostala během studia na SŠ... i když kdoví, k některým knihám musí člověk dozrát, aby dokázal vidět realitu z obou stran, tedy v tomto případě nejen z pozice studenta, ale i učitele. Moje pedagogické zkušenosti jsou sice omezené, navíc získávané v jiné době i v jiném prostředí, ale mnohé autorovy věty mi vykouzlily úsměv na rtech právě proto, jak se některé věci nemění.
A ještě přidám jednu perličku. "Dálkaře" jsem, na rozdíl od učitelů v této knize, nikdy neučila. S jedinou drobnou výjimkou a k té jsem přišla jako slepý k houslím. Právě jsem dokončila magisterské studium na VŠ a byla jsem přijata na doktorát. Věděla jsem, že povinností doktorandů je výuka mladších studentů, ovšem na tu mělo dojít až po prázdninách. Stalo se ale, že vyučující, která měla ještě před prázdninami, spolu s dalším kolegou vést botanické terénní cvičení pro studenty, se velice chtěla zúčastnit jiného terénního výjezdu. Nakonec slovo dalo slovo, já jsem odjela se studenty a dalším vyučujícím, nyní vlastně již kolegou, na Vysočinu, a kolegyně s jinou skupinou na Korsiku. Studenti byli z učitelské kombinace biologie-matematika nebo tak nějak. Byli již z vyššího ročníku, ale v botanice úplní nováčci. A protože věkový rozdíl mezi námi byl snad jen 2 roky, nabídla jsem jim, s odůvodněním, že jsme skoro stejně mladí, tykání; to se ihned ujalo. Netušila jsem ovšem a ve skupině více než 20 studentů jsem to přehlédla že přítomny jsou i dvě studentky dálkového studia, samy již vyučující na SŠ, které se věkem blížily spíše mým rodičům než mně :-). Když se ke mně přitočily s prosbou o určení nějaké kytičky, v první chvíli se o mě pokoušely mrákoty, načež jsem se začala omlouvat. Ty dámy to ale naštěstí vzaly velice sportovně. Myslím, že jim i zalichotilo, že se "ztratily" mezi mladšími studenty, a rozhodně za celou dobu nepokazily žádnou legraci. Ještě jsme se pak potkaly kdysi na fakultě, kam přišly na zkoušku, a myslím, že jsme si i vyměnily adresy; o ty jsem bohužel přišla po ztrátě adresáře. Je to už víc než 25 let, ale když jsem si přečetla Šmídův "Babinec", nemohla jsem na ně nevzpomenout. Tak jestli si chcete také hezky zavzpomínat, ať již na svá léta studentská, učitelské začátky, či na obojí, neváhejte a "Babinec" si přečtěte.
Vtipný pribeh o škole pro dospělé lidí, kteří studují SES při zaměstnání, ať už večerní nebo dálkově. Setkáme se zde s rozličnými lidmi jako Kateřina Mrzoutova, podlezavec Ctirad Boubela, atraktivní Jitka nebo kuchařka Zuzana, Kukalova z Humpolce, částečně invalidní basnik- slevac Gajdošík, hasisacka Lalova, profesorka Inka........ Každý z nich má své starosti a motivaci ke studiu, rozličné životní cíle....
Babinec není četba k popukání, ale vyvolává ve mně příjemnou nostalgii, úsměv a vzpomínky na vlastní dálkové studium. V každém případě lze doporučit jak knihu, tak učení ve zralém věku.
Kdo by hledal humor typu Marečku, podejte mi pero, bude hodně zklamaný. Jak píše bekule, humoru je zde opravdu pomálu. Zato situací, kdy čtenář cítí s pedagogy, kteří pracují pod tlakem mnoha absurdních nařízení a neustálé kontroly shora, je zde hodně. Celkový dojem z knihy je rozpačitý, byť je napsána hezky, ale prostě těch míst, kdy máte chuť třísknout dveřmi od sborovny a utéct spolu s oběma (prakticky) hlavními hrdiny mimo školství, je opravdu dost.
Jako studentka večerní školy pro studující při zaměstnání musím dát plný počet. Navíc mě poetika Zdeňka Šmída velmi okouzlila.
Za mě trošku zklamání, v porovnání s nepřekonatelnými Proč bychom se netopili, Nepotili... a pod.je zde hodně hluchých míst, humoru pomálu. Přesto jsem si ráda připomněla velmi podobné zážitky z dálkové studia ekonomické školy.
Taková pohodová oddechovka, která potěší každého, kdo má rád humor ze školního prostředí...
Knihu jsem četla už před lety a dost jsem se u ní bavila. Pro učitele to je četba skoro dilematická.
Pan Šmíd opět dokázal, nejen, že umí psát, ale že to, o čem píše, perfektně zná. Opět úžasné čtení.
Román jsem našla v knihovně náhodou a byl to můj první Zdeněk Šmíd v životě. Čtení mě pohltilo a pobavilo a vedlo k tomu, že jsem od Šmída přečetla vše, na co jsem narazila.
Romáb je zábavný aj ironický ale nie posmievačný, ale hlavne je v tom ľudskosť - všetci máme svoje klady aj zápory, malé aj väčšie slabosti s ktorými sa snažíme žiť svoj život tak ako najlepšie vieme.
Román o študentoch večernej školy v osemdesiatych rokoch so skvelými predslovmi autora pred každou kapitolou.
"Učiteľ stúpa po schodoch a premieta, že by s tým najradšej praštil. Dosiaľ oslabený kacírskym duchom prázdnin mudruje, že s prihliadnutím k tomu, s čím sa budú v kanceláriách študujúci popri zamestnaní zaoberať, je výuka delenia podľa valenčných koncoviek na -ný, .natý, -itý, -ičitý, -ečný, -ový, -istý a -ičelý absolútnou absurditou, ale tvárou v tvár tridsiatim dôverčivým ženám, ktoré kysličníky nerozdelia a nerozdelia, napriek tomu, že to mali vo štvrtok, pochytí kantora sväté nadšenie, bez ktorého je dôstojná učiteľská práca nemožná, a z celého srdca vynadá študentkám, ako môžu tak cudzo pozerať na tak známu vec, núti ich, aby každá zvlášť a potom všetky dohromady vyslovovali koncovky -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ečný, -ový, -istý a -ičelý, nevraživo sleduje ich pôvabné ústa a nakoniec sa rozkričí, že delenie kysličníkov podľa valenčných koncoviek patrí k základným chemickým znalostiam, chémia že patrí medzi všeobecné vzdelávacie predmety a znalosť všeobecne vzdelávacích predmetov je meradlom úrovne školstva tej ktorej zeme, z čoho vyplýva, že kto neovláda koncovky, je nevďačník, asociál, odrodilec a ignorant.
Chemik si potom v zborovni vraví, že sa snáď kvôli blbým kysličníkom nemusel tak odtrhnúť, že stačilo rozdať zopár gulí a že mu teraz zrejme začnú vravieť Kysličník. Alebo Valenčná koncovka. Netuší, že mu už sedem rokov vravia Kyselina prúserová."
Štítky knihy
satira humor humoristické romány
Autorovy další knížky
Kniha Babinec je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 138x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 105x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Pro všechny (kromě učitelů) příjemné a oddychové čtení :-)
Pro mně zajímavý vhled do studia při zaměstnání a na slasti a strasti našich pedagogů, kdy kolikrát přesný zápis v třídní knize je důležitější než to, zda studenti rozumí probírané látce.