Babička pozdravuje a omlouvá se

od:

Babička pozdravuje a omlouvá se

Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/234566/babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-Jc5-234566.jpg 4.2787
Originální název:

Min mormor hälsar och säger förlåt (2013)

Žánr:
Pro děti a mládež
Vydáno:, Host
více informací...
Počet stran:424
Překlad:Jitka Herčíková
Vazba knihy:vázaná s přebalem
ISBN:978-80-7491-239-9
Nahrávám...

Komentáře (244)

Přidat komentář
mafrid
14. listopadu

Taky mě to nebavilo, do čtení jsem se musela vysloveně nutit

jiri77
07. listopadu

Tak,tohle mě vůbec nebavilo. Do čtení jsem se musel nutit a knihu jsem dočetl s velkým úsilím.Za mě nejslabší Backman a doufám ,že příští knihy budou lepší.

petrarka72
17. října

Prima vyprávění o tom, že když člověk potřebuje superhrdinu, tak ho prostě má. A že všechno má svůj důvod. A že bychom měli odpustit těm, co měli tu drzost a umřeli nám. Muž jménem Ove mě bavil víc, ale i Babička stohí za to.

sofi
13. října

I já jsem se v závěru neubránila slzám. Fredrik Backman je autor, na jehož knížky se těším a vím, že mě čeká obrovský zážitek.

Hamade
11. října

Jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem za poslední roky četla.

Booky84
10. října

Zajímavý skrytý nápad, bohužel některé pasáže mi přišly příliš zdlouhavé a natažené.

ivana1975
07. října

Ked sa mi tato kniha dostala do ruk, povedala som si , ze jej dam sancu a dobre som urobila. Je to nadherne dojimavy pribeh o laske babicky a vnucky, o ludskych chybach, bujnej predstavivosti, strachu a odpusteni. Citala sa lahko a aj sa clovek zasmial. Musim sa priznat, ze som si aj poplakala. Este teraz ked si nanu spomeniem som tak trosku dojata.

Sazí
07. října

Jedna z knížek, na které člověk nezapomene. Trochu jako Malý princ, v každé fázi života si z přiběhu vezmeme to své. A až si ji jednou přečtu jako babička, určitě v ní najdu něco nového. Už se těším.

Lotka
07. října

Mě ty Backmanovy knížky vždycky hrozně dojmou... Mají duši.

Braenn
03. října

Knížka pro mne byla překvapením. Četla jsem ji v e-podobě, bez možnosti zjistit, o čem vlastně je. Divoká babička, malá holčička a nějaký vysněný svět, to bylo tak jediné, co jsem si matně pamatovala. Podle prvních kapitol jsem čekala takovou nějakou příjemnou oddechovou komedii o vztahu vnučky a babky... No a ejhle, babiččin náhlý skon po pár stránkách bylo to první, co mne zarazilo. Autor, podobně jako v Ovem, namaloval úzce ohraničenou paletu lidských charakterů, které zdánlivě spojuje jen dům, v němž bydlí. Opět, podobně jako v Ovem, nejsou charaktery takové, jak se zdají, a autor nás nenásilně, ale nesmlouvavě vede k (naivnímu) prozření, že každý člověk má ke svému chování jednak důvod, jednak se za jeho maskou může skrývat docela hodný charakter. No, může. Ale nemusí, čímž nás už autor nezatěžuje. Přece jen je to hlavně příběh o holčičce.

Líbí se mi, a teď už budu spoilovat, že autor do příběhu zamotává palčivé problémy dívčina života, aniž by z nich dělal vědu. Šikanu. Neshody s rodiči, nenávist vůči očekávanému sourozenci. Přeměna a posun vztahu k babičce poté, co zjistí, jaká vlastně byla, a znovu, když zjistí, proč taková byla.

Nelíbí se mi, že podobně jako všechny problémy kohokoli v knize, jsou tyto i další drobnosti a nedrobnosti vyřešeny prostě tak mimochodem. Zlí lidé se ukážou hodní. Proti šikaně se spojí mocný dav jiných. Všichni z domu ukážou svou laskavou tvář. Také linku nacházení dopisů mohl autor trochu propracovat, aby systém Deus ex machina nebyl tak strašlivě okatý.
Podobně jako u Oveho, a vím, že se tím potřetí opakuji, mám dojem, že autor si poslední slaďounkou epilogovou kapitolu mohl pro dobro a kvalitu příběhu odpustit.

S pohádkovými světy jsem měla ze začátku velký problém, přišlo mi to jako autorovo dětinské blouznění, které mohlo být na okraji příběhu kvůli pointě, ale o kterém se nemusel dlouze rozepisovat. No nakonec, po setkání s Vlčím srdcem a vysvětlení jejich důvodu a názvů, jsem je vzala na milost.

Hm, hm, co ještě dodat? Není to kniha, u které budete tajit dech, která vás na každé stránce překvapí zvraty, nedejbože akcí. Je to kniha lehce pohádková, o lidských osudech a smutku, komplikovaně nekomplikovaná. Vyloudí úsměv i dojetí, čte se nesmírně lehce, ale nevím, zda bych si ji dala ještě jednou. Celá její krása je totiž hlavně v tom, že čekáte, jak že se osudy všech přesně propletou. Sice tušíte, ale stejně se těšíte.

Slabších pět. Pět za čtivost, pár vymáčknutých slziček a pohlazení na duši. Slabší za tu strašlivou okatost a občasné topení v cukrové vatě.

P.S. Skutečně je další kniha o "té" Britt-Marii? Její linka pro mne byla snad nejhrozivější z hrozivých, nejnepříjemnější charakter i poté, co se všechno vysvětlilo. Asi budu sbírat odvahu hodně, hodně dlouho, než po ní sáhnu.

Lunicko
28. září

Jsou to přesně dva roky co jsem četla knihu "Řekni vlkům, že jsem doma" .. a jsem stejně nadšená i když hrdinky jsou jiné.. Pohádka pro dospělé...vrátí člověka do vzpomínek, rozesměje i rozpláče...

eva.haf
24. září

Nakonec jsem knihu dočetla, ale měla namále. Nemám ráda nesympatické hlavní hrdiny. Elsa - tvrdí se o ní, že je jiná, ale spíš je jen drzá, hubatá a nevychovaná. Babička - potkat bych ji nechtěla. Zajímavé na knize je to míchání fantazie a skutečnosti, takže vyloupnout to, o co tam vlastně jde, je jako luštit křížovku.

danazeskolky
20. září

"Je mi čtyřiašedesát. Ale nenarodil jsem se jako čtyřiašedesátiletej! Já doprdele umim dělat sněhový andělíčky!"
A další ukázka:
Je těžké nechat své milované odejít. Obzvláště pro někoho, komu je necelých osm a teprve se učí, že to dřív nebo později nevyhnutelně čeká všechny, které máme rádi.
Souhlasím s mnohými pochvalnými komentáři níže. Je pravda, že mě zpočátku také trochu zdržovaly popisy všech království z Říše před procitnutím, ale pak jsem se do toho nějak vžila. Možná je to tím, že jsem Harryho Pottera jen viděla, chybí mi četba. Možná bych se měla více pouštět do světa fantazie... Taky mi trochu vrtalo hlavou, zda může být sedmileté (téměř osmileté) dítě natolik vyspělé. Možná může, když je JINÉ. V závěru knihy jsem promočila několik kapesníků. To už se mi hodně dlouho nestalo. Kniha nemusí být přímo perfektní, stačí když ji čtenáři budou mít rádi...

Dikyld
13. září

Fantazie je dokonalost sama o sobě a autor to dokázal dokonale zpracovat, opravdu že jo.

PetK
08. září

O Backmanových knihách se mi blbě píše, že se mně některá z nich líbí nejmíň, protože jsou výjimečné všechny. Tak jen spíš řekněme, že "Babičku" řadím až na třetí místo za Oveho a Britt-Marie. Dětská fantazie je úžasná a dospělý svět nahlížený dětskýma očima může být pořád smutný a krutý, ale... "člověk může být smutný, i když jí sladkosti, ale je to mnohem, mnohem těžší". A řekněme si upřímně, každý by někdy chtěl mít takovou babičku.
PS: Dostala jsem chuť znovu si poslechnout Britt-Marie...

Pasajda
08. září

Nádherná knížka. Mě dostala z těch dosavadních tří od autora nejvíc. Doporučuju!

KatkaNo1
06. září

Ta přemíra fantazie, kde se pohádkové vyprávění promítá v reálném ději, které Elsa postupně odhaluje v trochu nebezpečné honbě za pokladem. Moc se mi líbí, jak postupně odhaluje tajemství svých sousedů a tím se i ve svém mladém věku přesvědčuje o tom, že ne každý je takový, jak se o něm povídá. Že každý může být v jádru dobrý člověk nebo mít alespoň důvody ke svému chování. Chvilkama mi hodně vadila Elsina hubatost a na druhé staně ta nespravedlnost dětských vztahů. Celkově se mi kniha líbila.

Peslik
05. září

Kniha, která mi na jedné stránce vyrazila smíchem dech a vzápětí na druhé vehnala slzy do očí. Nebyla to dobrá volba na cestu vlakem :D, ale naštěstí to můj muž ustál a po hodině čtení už se raději na nic neptal. Po Ovem jsme myslela, že nemůže být další kniha stejně dobrá, lepší, ale může a rozhodně doporučuji a s chutí si přečtu "Tady byla Britt-Maríe". Backman píše moc hezky a ve mě získal dalšího čtenáře :D

girdi
04. září

Dlouho jsem knihu odkládala, Ove mi přirostl k srdci, tak jsem se bála, aby babička nezklamala. Nakonec to bylo opět nádherné čtení, které jsem si moc užila. Nádherně vykreslené postavy, pohádkový příběh, realita i surovost života a jeho dojemné stránky. Takže Backman nezklamal, naopak mě opět úžasně nadchnul.

Danca196
02. září

Kniha se mi zpočátku četla trochu obtížně, nemohla jsem se pořádně zorientovat v postavách. Ale nakonec jsem ráda, že jsem ji neodložila. I když Oveho nepřekonala.

Aneliss
28. srpna

Ze začátku se mi četla opravdu těžce, pletly se mi postavy a pohádkové části působily dost rušivě, jako celek však knížka působí velmi mile a hlavně čtivě. Zejména posledních sto stran jsem zhltla za chvíli, velice emotivní a dojemné.

Enolain
28. srpna

Teda... Ove mi prisel tak trosku nad prumerem...ale tahle knizka.... je naprosto uzasna... originalni psani me strasne bavilo...vtipne i trosku smutne...malo kdy mi slza ukapne a tady hned 2x .. zboznovala jsem vsechny hrdiny v knizce (az na Sama ;) coz se mi taky casto nestava...Take vazne nevite co se bude dit na druhe strance..naprosto nepredvidatelne...
Doporucuju precist.. jak bych mohla dat vic * dam jich aspon 10 :)

michaela2338
27. srpna

Mám knihy Backmana i jeho styl vyprávění moc ráda. Tohle je pohádkový příběh pro dospělé a pokud na tuto hru přistoupíte, je to skvělé čtení. A pokud nejste drsoni a cynici, tak i v závěru docela emotivní.

Jessica007
23. srpna

Třetí kniha od Backmana, kterou jsem četla. Nejdříve jsem četla "Tady byla Britt-Marie", ta se mi líbila nejvíc, naprosto skvělá, pak jsem četla "Muž jménem Ove", ta se mi taky moc líbila a dnes jsem dočetla tuto knížku, kde mě potěšilo - krom jiného i setkání s Britt-Marií. Četla jsem ty knížky v takovémto pořadí a v tom pořadí se mi přesně líbily, ale líbily se mi moc všechny. Backman píše moc hezky a prostě si mě získal. Opět hořkosladké, smutné, veselé, dojemné, zajímavě vystavěný příběh, moudré a zajímavé myšlenky, knížka se mi prostě moc líbila - i jsem se smála a k slzám mě také přivedla (hlavně ke konci). Navíc krásná obálka, líbí se mi všechny obálky knížek od autora.

Maguša
21. srpna

Bezpochyby jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. O spisovatelském umu Backmana nemůže být pochyb. Kniha mi seděla ve všem... humorem, mírou absurdity, příběhem, perfektně popsaným charakterem postav, propojeností jednotlivých životních příběhů postav, pravdivými tvrzeními o vztahu babička - vnouče, zálibou hlavní hrdinky v Harrym Potterovi. Kniha má napínavé, klidné, vtipné i dojemné pasáže. Styl autorova psaní mi sedí úplně. Autorovy postřehy a poukazování na některá fakta současnosti, jsou příjemným osvěžením, které u mě nejčastěji vyvolalo výbuch smíchu. Zatím je to první kniha, kterou jsem od něj četla, nicméně doma mám i Ova a po přečtení téhle Babičky mě láká také autorova Britt-Marie. Knihu doporučuju každému, kdo se chce při čtení zasmát a taky trochu zasnít. I když jsem zrovna nečetla, musela jsem nad dějem stále přemýšlet a bylo těžké se odtrhnout :) Určitě se ke knize vrátím!

hrosik3
20. srpna

Tak tohle se nepovedlo. Jako kdyby se autor nemohl rozhodnout, jaký příběh napsat. Hlavně ty pohádkové pasáže mi tam strašně vadily a nudilo mě to.Sice jsem dočetla, ale Britt Marie byla mnohem lepší a lidštější.

Barisek007
20. srpna

Backmane, ty kluku jeden prvoplánovej. Ty si to umíš zařídit, co. Stačí ti k tomu jeden senior, nějaká těhule, prapodivný protivný mrně, sousedi případi a más vystaráno na rok.

Ne, mě se to líbí. Je to jistota. Jistota, že nikdo z nás není uvnitř úplnej parchant ("sorry") jen tak z plezíru. Všichni máme důvody ke svýmu chování, všichni máme nějaký příběh. Ale tolik silných příběhů pohromadě v jednom baráku? To už vážně chce pohádku, aby to člověk strávil.

Ps.: Chápu, že někomu knížka nesedí, přechytralý holčičky, pošahaný bábrdle a pohádkový styl vyprávění děsily i mě možná dobrýho půl roku. Ale nebojte se, děti, není všechno tak, jak se zdá. Ani ty pohádky. Vlastně hlavně ty. ;)

adlenka
16. srpna

Ze začátku to šlo velmi ztuha, chvílemi mi až vadila přemíra té pohádkové části, pak jsem to ovšem začala číst nahlas dětem, které naopak tu pohádkovou část hltaly, no a pak už to šlo raz dva.

medlovice
15. srpna

Mě prostě neberou knihy psané stylem malého dítěte. I když je kniha plná humoru a děje nebavila mě a jen jsem ji pročítala. Další knihy od autora asi číst nebudu....

GiaMarie
11. srpna

Super...