Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
1996
557
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2015 , Host
Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt , 2013
více info...
Přidat komentář
Nedávno jsem od Backmana přečetla Úzkosti a jejich lidé a ty mě nadchly natolik, že jsem vlastně díky nim sáhla v knihkupectví po další autorově knize. Tady autor zabrousil trochu do fantasy, i když příběh fantasy vlastně vůbec není - no, asi typický Backman, kousek ode všeho, co se k sobě zdánlivě skoro nehodí, ale setkané dohromady tak, že to tvoří mistrovsou mozaiku.
Přeto mi přišlo, že se začátek přeci jen trochu víc táhnul, než se začalo opravdu něco dít. Konec byl zase naopak trochu moc dramatický až drastický. Zkrátka, krásná kniha, autor nezklamal, ale na pět hvězd to u mě není.
Backmanův styl psaní nemusí sednout každému. Poměrně jednoduché charakteristiky a definování postav pomocí několika málo neustále zmiňovaných vlastností mi většinou vadí, ale u něj z nějakého důvodu ne. Babička je ve spoustě věcech podobná jako jeho další knihy - nikdo není černobílý, každý má své démony a každého nějak ovlivňují. A my bychom neměli lidi tak snadno odsuzovat, aniž bychom tyhle démony znali. O tom podle mě tahle kniha je, je o lidech, ne o tom trochu bláznivém příběhu, ale o tom, jak je snadné odsoudit člověka, když ho známe jen z jedné strany. A v tom je krása té knížky. V tom, jak často se vám mění názory na jednotlivé postavy, protože poznáváte jejich příběh z nových a nových úhlů.
Moc hezká oddechovka, líbilo se mi. Pravda, že po Medvědíně jsem neměla moc očekávání a vyplatilo se :)
Každý dítě/nejen sedmiletý/si zaslouží superhrdiny. A komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu.
Život je složitý i snadný zároveň.
Tohle je zvláštní knížka. Veselá i dojemná, drsná i něžná zároveň.
A ano, všechny pohádky by měly mít dobrý konec .
Měla jsem velká očekávání, což byla asi chyba, přišlo zklamání. Zpočátku příliš rozvláčné, občas nesrozumitelné. Ke konci jsem se dopracovala jen z povinnosti a konec konečně začal dávat smysl.
Své čtenáře si knížka ale určitě najde...
(SPOILER) Velké zklamání! Muž jménem Ove hrál na city, ale bylo to příjemné čtení, vtipné i smutné. Zde mi nesedlo skoro nic a na str. 305 jsem četbu vzdala a jen tu a tam nahlédla, jak autor příběh zakončil. Knížka působí jako snaha zúročit úspěch "Oveho" a jako "óda na všeobecný bordel". A co konkrétně mi vadilo nejvíc? Protivná babička co vytváří chaos, podobně protivná "výjimečná" vnučka Elsa, klišéovité a prvoplánovité ostatní postavy hrající na city, pro mě naprosto nepřehledný pohádkový svět mohutně prorůstající celý děj a opakující se obraty typu "dóza s dřímánky". Nejvíc mě naštvalo pojetí postavy psa, starého chudáka krmeného pro psy toxickou čokoládou, drženého v prázdném bytě/sklepní kóji/renaultu a nevenčeného, přičemž toto vše nebylo ani náznakem považováno za týrání, ale naopak za projevy přízně! Panebože... psa jsem nikdy sice neměla, ale toto mě fakt vytáčelo. A ve finále ho zabije magor kudlou. To fakt nechceš. Ještě že jsem měla knížku jen půjčenou z knihovny.
Klasický Backman, zase nevím jak mám hodnotit. Je to myslím čtvrtá kniha co od něj čtu, a stejně jako u předchozích, jsem nejdřív měla pocit, že to ani nedočtu, vše se mi pletlo dohromady. Ke konci pak čtete jedním dechem, protože to začne pěkně do sebe zapadat a na konci vám tečou slzy. O hvězdičku méně, protože jsem se trápila déle než u předchozích knih. Na začátku jsem chtěla dát hvězdy dvě.
Famózní knížka. Autor má svůj vlastní originální styl psaní, nic podobného jsem ještě nečetla. Příběh je skvěle propracovaný, vše do sebe zapadá. V ději nechybí překvapení, chvíle dojetí, a už vůbec mu nechybí vtipnost - zábavná byla každá kapitola. Fascinovalo mě také to, jak autor zvládl napsat knihu o postavě, která v reálném příběhu fyzicky ani po většinu děje nevystupuje. Jednotlivé charaktery postav také skvěle vyobrazeny. Těším se na další četbu knížek od F. Backmana.
Miluji styl Fredrika Backmana. Dokud bude psát, budu mít co číst.
Příběh opět velmi milý, hluboký, který má v sobě i napětí a v některých fázích jsem se nedokázala odtrhnout. Každopádně musím přiznat, že některé charakterové vlastnosti postav mi opravdu lezly na nervy a odpověď "sure" nebo "Touche" už nikdy nechci číst. Celek ale zvítězil nad drobnostmi a z knihy mám příjemný literární zážitek.
Nejdříve jsem se nedokázala začíst, pohádkový svět a všechny ty názvy a jeho bytosti mě nebavily a zdržovaly od příběhu. Ale... Je to jako skládání puzzle. Všechny dílky do sebe nakonec zapadnou a vytvoří dojemný příběh o síle přátelství, lásky, odvahy i odpuštění.
Velké plus i za krásný jazyk a postupné odkrývání osudů nových Elsiných přátel a spolubydlících.
U mě nejslabší Backman, i když i tak samozřejmě dobrý, ale pohádková část mě hrozně nebavila.
Autora jsem si oblíbila poměrně nedávno a zatím se mi všechny od něj přečtené knihý líbily. I tady se mi dostalo dojemného příběhu (ano, dobře, je to prvoplánový doják, ale to od autorových knih očekávám). Nechybí spousta svérázných postav a postaviček, pár z nich Vám bude napřed pěkně protivných a potom si je možná zamilujete. Nějaké to překvapení kdo je kdo a postupné odkrývání starých vazeb. Přiznávám se, že mě tady moc nebral vymyšlený pohádkový svět a tyto pasáže jsem jen rychle přelétla. Asi jsem taky, podobně jako jiná čtenářka, moc velké realistka;) A osmiletá holčička v roli vypravěčky mi taky úplně neseděla. Celkově dobré, ale jiné autorovy knihy se mi libily o něco víc.
Krásná a dojemná kniha. Babička musela být skutečně osobnost. Elsu jsem si oblíbila hned na začátku, trošku jsem jenom přeskakovala pasáže s královstvím. Za mě to byl jinak krásný příběh s nečekaným rozuzlením na konci.
Tuhle knihu jsem ani číst nechtěla, ale nějak na mě vykoukla z knihovny. Ove mě nebavil, Medvědín byl ok a tak jsem si Backmana zařadila do kategorie “dá se” a do dalších se nehrnula.
Jsem trochu cynik, ale tady jsem se teda dojímala řádně! Asi proto, že i já jsem měla prarodiče, kterým se nic a nikdo nevyrovná. A Backman mi kouknul až do duše.
Lehce mě štvala vymyšlená království, ale když se Elsa pohybovala v realitě, tak to bylo perfektní čtení. Život je prostě složitý a snadný zároveň.
(SPOILER)
Neskutečně rozsáhlý promyšlený příběh plný zápletek i rozuzlení. Vyskytuje se zde spousty podnětů, na které lze reagovat. Na začátek autor vysvětlí důležitý vztah mezi babičkou a její vnučkou Elsou, dále představí jednotlivé vedlejší postavy. Však teprve v průběhu následujících stránek se nám vyobrazují jejich pravé osobnosti. Odehrává se tu reálný svět současně s vyprávěním o království Miamas. Postupem času ovšem objevujeme pohádkové postavy v sousedech. Každý jednotlivý životní příběh jsem si naprosto užívala. Dechberoucí děj, který nemá chybu. Nejprve mě nebavily všechny ty pohádky a moc jsem ani nedávala u toho pozor. Když mi ale pár věcí začalo zapadat do sebe, okouzleně jsem hltala každou další stránku. Myšlenkové pochody hlavní hrdinky, která má plno vlastních názorů, jsou občas hodně k zamyšlení. Babiččina potrhlost dokázala vyloudit úsměv na tváři. Její náhlá smrt mě však poněkud zaskočila, myslela jsem, že kniha bude hlavně o Elsině vztahu k ní a jejich dovádění. Po tomto rychlém zvratu hned skoro v úvodu jsem nechápala, co se tedy bude odehrávat v takovém množství zbylých kapitol. Když už píši o kapitolách, tak závěrečné propojení jejich názvů bylo grandiózní. Líbilo se mi, že příběh začíná i končí stejnými větami, a také opakované použití názvu knihy v ději. Napínavé. Dramatické. Dojemné.
„Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny. Tak to zkrátka je. A komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu.“
Další Backman, který stál za to! Já si prostě myslím, že tenhle autor neumí napsat špatnou knihu. Cokoli jsem četla, tak jsem byla spokojená.
Babička pozdravuje a omlouvá se je příběh, který mě bavil jak stylem psaní, tak vztahem hlavní hrdinky s její babičkou.
Mé nejoblíbenější Úzkosti a jejich lidé asi už nic nepřekoná, ale autor se suverénně řadí mezí mé oblibence.
Ke druhé knize od Fredrika Backmana jsem přistupovala trochu skeptická. Jeho prvotina Muž jménem Ove, která měla velký ohlas, mě úplně nenadchla.
V knize "Babička pozdravuje a omlouvá se" se setkáváme s malou holčičkou, na kterou nemá nikdo čas, kromě babičky. Je jiná, nemá jiné kamarády a je velmi chytrá.
Co v knize postrádám je popis. Ať už popis Elsy, nebo prostředí, ve kterém žije, tak i popis bytu, domu, vesnice nebo města, kde se děj odehrává.
Naopak co v knize přebývá a co mi až skoro lezlo krkem je nucený popis fantaskního pohádkového prostředí, které Else vypráví babička. A to sci-fi miluju.
Být výjimečný je nejlepší způsob, jak být jiný...
Fredrik Backman je určitě výjimečný - tím zvláštním způsobem, který někomu sedne a někomu zase vůbec. Mně sedl už v předešlých knihách, tady jsem však měla trošku problém. Začátek skvělý, pak jsem se v tom maličko plácala a uvažovala, jestli to vůbec dočtu. Ale nakonec to do sebe všechno zapadlo - a já jsem se rozbila. Na tisíc kousků věčnosti...
V pohádkové říši se čas měří na věčnosti. Je to vlastně jakési náhradní řešení, protože tam nemají hodiny, a tak určují čas na základě pocitů. Pokud se jim doba zdá jako krátká věčnost, říkají, že to trvá věky. Pokud jim to připadá jako dvojnásobek věčnosti, říká se tomu celá věčnost. Co se zdá ještě delší, je už pohádková věčnost, a to je pak celá věčnost věčností...
Snové a přitom syrově realistické, kruté a přitom laskavé, plné smutku, ale i naděje. Každé osmileté dítě si zaslouží náruč, kam by se mohlo schovat. Kde by mohlo snít. Tu Říši před procitnutím, kam utíkáme tajně všichni - jen o tom nemluvíme.
Nemusíš být perfektní táta. Stačí, když budeš můj táta...
A takhle jednoduché to je. Život je totiž složitý i snadný zároveň...
Posílám Else objetí a pláču pro Worse. Mám pochopení pro Britt-Marii a uznání pro Alfa. Něžnost pro chlapce se syndromem a spoustu smíchu pro všechny, kteří se už smát zapomněli...
Člověk se může cítit sám z mnoha různých důvodů...
Příběh jedné, trošku jiné osmileté holčičky a mnoha dalších - ochlasty, příšery, přítele, babičky, babizny, taxikáře, chlapce se syndromem...
Je těžké být rozumný, když se jedná o smrt. Je těžké nechat své milované odejít. A přesně takové je umírání. Je to jako pád do neznáma...
A tak padáme a bolí to, pláčeme a očekáváme úlevu, která nepřichází, a pak se smějeme, zoufale, bolavě, s příchutí slaných slz, ale zároveň tak moc opravdově, jak to jen jde...
...protože: Ne všechny příšery se hrozivé narodí. Některé se promění ze žalu. A některé si svou příšeru nesou uvnitř...
Po skvělém začátku a troše rozpačitosti někde uprostřed jsem přečetla úplně obyčejný a zároveň neobyčejný životní příběh se špetkou fantazie, velkou porcí opravdovosti a každodenní všednosti okořeněné láskou, pochopením, pokorou, vděčností a prostou lidskou sounáležitostí...
Bude dobře. Bude líp.
Uvidíme se, Elso. A omlouvám se (že jsem to zprvu nepochopila, že jsem to chtěla vzdát, že mi to přišlo příliš zdlouhavé, že...). Protože jsi byla skvělá. Babička byla skvělá. Vy všichni.
4,5 hvězdičky
Klasický Backman. Vezme ne zrovna radostné téma, napasuje tam několik humorných scén a funguje to naprosto perfektně. Tak, že v jeden moment se smějete nahlas a na další stránce se snažíte zatlačit slzu. Já to miluju, díky tomu je Fredrick Backman jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů:)
Příběh je to plný dobrodružství, hořkosladkých momentů, fantazie, pohádek a přátelství. I když mohl mít klidně o pár desítek stránek méně, (některé scény bych klidně vypustila), i tak jsem si příběh Elsy a její babičky moc užila.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha Babička pozdravuje a omlouvá se je v
| Právě čtených | 49x |
| Přečtených | 2 718x |
| Čtenářské výzvě | 575x |
| Doporučených | 233x |
| Knihotéce | 705x |
| Chystám se číst | 782x |
| Chci si koupit | 130x |
| dalších seznamech | 21x |
Poté, co jsem velmi nedávno doposlouchala Oveho, jsem si do uší vzala dalšího Backmana, tentokrát Babičku. Byť hodnotím vcelku vysoko, musím říct, že v porovnání s dalšími Backmanovými knihami, které jsem četla/poslouchala, je tohle pro mne lehounce slabší. Ale pořád určitě hodné pozornosti.
Neuvěřitelně mne bavila postava babičky, která sice z určitého úhlu pohledu uměla vyvolávat v životě postav pěkný chaos, ale zároveň je to někdo, koho bych vlastně ve svém životě chtěla mít. Žena, která se ničeho nebojí, do všeho jde s vervou a naplno, nebojí se myslet nekonvenčně - ne jen v zavedených bezpečných mantinelech všedního světa. A hlavně - má obrovský smysl pro fantazii. Její život, byť plný překážek a nástrah, je plnohodnotný a barevný.
Co se mi na Backmanově tvorbě líbí, je to, jak postupně dokáže čtenářům zobrazovat jednu věci - a to, že každý člověk má nějaký příběh a že nelze knikoho soudit na první dobrou jen na základě prvního dojmu. Každý si v sobě něco nese, co ho formovalo a udělalo z něj to, čím ten člověk je dnes. A i když potkáte někoho, s kým si třeba úplně nesednete, nemusí to hned být špatný člověk. Nesuď knihu podle obalu.
Je to případ i této knihy. Na začátku potkáváte řadu postav, kdy některé vám jsou blízké hned, zatímco některé byste nejradši přetáhli pánvičkou po hlavě kvůli tomu, jak se chovají. Ale čím víc se blížíte konci, tím víc začínáte ty postavy postupně chápat a aspoň trochu víc být k nim soucitní. To se autorovi prostě daří hrozně dobře vykreslovat.
Proč hodnotím o hvězdu méně, než jsem hodnotila knihy "Muž jménem Ove" a "Úzkosti a jejich lidé"? Asi to pro mne nemělo tak velký přesah, jak jsem čekala. Nezasáhlo mne to tolik, jako ty dvě dříve zmíněné knihy. A taky mi tam trochu chybělo vysvětlení, v čem přesně je holčička Elsa tak moc jiná a zvláštní, než "jen" že je na svůj věk nadprůměrně inteligentní. Nevím, možná to bylo pro ostatní čtenáře pochopitelné z kontextu knihy, ale já to asi úplně nepochopila.
Jinak knihu jsem poslouchala jako audio, namluvila Valérie Zawadská, jejíž interpretace mne velmi bavila. Knihu samotnou pak určitě mohu doporučit.