Bába Motyka

Ahoj, po dlouhé době kniha, kterou jsem si koupila a ne půjčila....a vyhozené tři stovky. Myslím, že natočit to by bylo možná lepší, něco ve stylu Kruhu ( to ta Video Kazeta)... ale nejsem si jistá, tmavé sklepy, kšefty s jedovatými látkami... chybí snad jen indiánské pohřebiště...Hororem bych to nenazvala, spíš bych to přirovnala k Nahému Obědu od Burroughse, který jsem mimochodem ani nebyla schopná dočíst. Místy mi to přišlo až bezúčelně úchylné a nechutné a konec pak takový nijaký. Všichni se sejdeme ve sklepě. Kdo přežil a kdo ne? Je to všechno jenom v něčí hlavě? Způsobují jedovaté výpary všechny ty halucinace? Nejsympatičtější mi byla sama Bába Motyka, která jediná si jde za svým cílem. Celkově čtení knihy bylo jako chlastat a fetovat celý víkend v kuse s divnými lidmi na divném místě....tohle budu znovu číst až fakt za hodně.....dlouho

27.08.2016

Já na to v podstatě asi ani žádný názor nemám. Teda kromě toho, že se mi to nelíbilo, protože je to roztahané, nekonkrétní, prapodivné. Vadí mi různé časové roviny a částečná předvídatelnost. Vadí mi nekompletnost a vůbec.....Já nevim, prostě se mi to nelíbilo....ale jedno vím určitě. Až zas někdo bude někoho přirovnávat ke Kingovi, tak se tím nebudu už dál zabývat. Kvalitní kniha nepotřebuje podobně vtíravou marketingovou pomoc.....A jestli bude další díl, třeba Dědek Krumpáč nebo Teta Lopata, tak ať se mnou nikdo nepočítá.......

15.08.2016

Autora bych rozhodně nepřirovnávala ke Stephenu Kingovi, to ale hned neznamená, že je nutné ho zatracovat. Proč pořád někoho s někým srovnávat?
Marko Hautala píše stroze, chladně, v náznacích. Kniha se mi četla velice dobře i přes různá skákání v čase. Neřekla bych, že bylo těžké se zorientovat v postavách. Konec sice skutečně nepodává jasné vysvětlení předchozího příběhu, to ale nemusí být nutně špatné. Příběh si přeci mohu užít i tak.

Co se mě týká, já jsem si vymyslela vlastní řešení příběhu (nedoporučuji číst těm, kteří se ještě ke knize nedostali):
Myslím, že Maise se mohl do života znovu promítnout traumatický zážitek z dětství, spojený s historkami o Bábě Motyce, traumatickou „sklepní příhodou“ a neobjasněnými zmizeními jejích známých. Vše vygradovalo, když zjistila, že tato historka mezi dětmi pořád zůstává a zmizení jedné z dívek v ní opět vyvolalo halucinace a snahu připisovat tato zmizení tajemným postavám z pouličních báchorek. Anebo to všechno bylo úplně jinak. Třeba je Bába Motyka skutečná. Věci jsou zkrátka tak, jak jsou a člověk do nich nemá rýpat, jinak špatně skončí. Přijde Bába Motyka a vyplázne černý jazyk…

13.08.2016

Řadím se k těm, kterým se Bába Motyka líbila. Ale opravdu to není čtení pro každého. Autor má velice specifický, občas bych řekla až avantgardní styl psaní, ale dokáže tím navodit skvělou atmosféru a také probudit představivost. Mě tenhle styl bavil, dobře se mi četl a kniha mi ubíhala velmi rychle. Kniha je mrazivá a tajemná až do konce, u některých částí jsem se hodně bála. Konec byl takový, jaký byl, ale když se nad tím zamyslím, tak to knize na tajemnosti ještě přidává. Nemusíme vědět všechno. Postavy v knize chtěly vědět víc a jak to dopadlo. Takže, čtenáři, vem si z nich příklad. Za mě velmi neobyčejné čtení, které se vymyká tomu, s čím se běžně setkáváme.

Podrobnější recenze na blogu: http://cteme-s-meggie.blog.cz/1709/marko-hautala-baba-motyka

11.08.2016

Na začátku jsem to vůbec nechápala, někde uprostřed jsem "asi" začala tušit, co tím chtěl autor říci, ale konec jsem opět totálně nepochopila. Buď je to na mě moc těžké čtení, nebo je to úplný brak.

31.07.2016

Fantaskní příběh, dobře napsaný, pohybující se na prahu neskutečna a reality.
Líbilo se mi literární pojetí, které obsahovalo více časových rovin a tajemství, které zůstalo ukryto i v pointě. Alespoň v mém úsudku to tak chápu.
Autor je srovnáván s Kingem, ale jako obvykle je toto přirovnání velice tristní. Nikoliv, že by snad pan Hautala psal tak špatně, ale styl vyprávění je naprosto odlišný. Kingův vypravěčský styl je naprosto unikátní, ale stejně tak se jím může stát ten Hautalův. Naučme se vnímat prostor pro individualitu a ne neustále někoho k němu přirovnávat.
Finský autor přesvědčil. Osobitými dialogy, skvělým načtením hrůzy a dokonalým ztvárněním postav. Strhující je zejména závěr knihy. Ale upřímně řečeno, uvítal bych ještě pokračování.
Trajektorie příběhu směřuje někam, kam bych se ještě rád jednou vypravil. A bál se ještě víc než nyní....

27.07.2016

Knihu jsem si koupila, protože mě zaujala obálka a popis knihy. Mám ráda horoy, takže jsem byla zvědavá a natěšená, až si ji přečtu. Čekala jsem úplně něco jiného. Ze začátku sjem se vůbec nemohla začít a nechápala o co jde, bylo to celé takové doplantané. Později se to trochu rozjelo a začalo mě to trošku bavit, ale jako ten konec jsem vůbec nepobrala. Nevím co tím chtěl vlastně autor říci. Je to škoda, vypadalo to dobře. Teď lituji, že jsem si ji koupila.

26.07.2016

Knihu jsem přečetl až do konce, ale musím říct, že jsem se musel hodně moc přemlouvat. Vůbec nechápu o co v této knize šlo krom románku dvou lidi kteří jen kamerují a souloží. Slovo horor mám myšleno,že se člověk má bát a děsit a u tohoto příběhu my bylo neskutečně mdlo... NEDOPORUČUJI a určitě nikdy více nečtu a už nikdy více od tohoto spisovatele, který musí jet na LSD ......

24.07.2016

Tak jsem tu MOTYKU přečetla :D ufff.. (málokdy knihu nedočtu, chci ji dát šanci dokonce )..chtěla jsem ji prostě zahodit, a nečíst dál, začátek jsem prostě nechápala, nebavilo mě to.. jako, malinko se to po té 100 straně rozjelo, ale fakt nic moc.. ve finále teda prostě nevím, kdo, nebo co ta Motyka je..proč to dělala, co ji k tomu vedlo..ale hlavně: rozhodně to není horor, už vůbec ne srovnatelné se S. Kingem..a rozhodně bych knihu nenazvala BÁBA MOTYKA, protože převážně celá kniha byla o příběhu Samuela a Julie, jak spolu souloží, chodí ven, vše natáčí na kameru a dobývající se do Bardefovy vily :D :D takže tak :D
na knihu je velké HALÓÓÓ úplně zbytečně

18.07.2016

Připojuji se k názoru, že tuto knihu nemohl autor napsat v lucidním stavu. Ihned po dočtení mě napadlo, že musel ujíždět na LSD. Námět zajímavý, ale zpracovaní tragické. Až tolik by mi nevadilo chaotické skákání z přítomnosti do retrospektivy, výrazně horší bylo zmatečné prolínání skutečnosti nadpřirozenem a celkově neučesaná forma vyprávění. Konec se nedá nazvat uzavřený ani otevřený, ale spíše polouzavřený. Rozhodně bych nikomu ke čtení nedoporučila.

16.07.2016

Kniha mě bavila, ale jsem ráda, že jsem si ji jen půjčila. A obávám se, že hlavní zápletku jsem prostě nepochopila...

knížku jsem vzdala,těšila jsem se na horor na první letní večery,ale vůbec to nechápu.Dočetla jsem skoro do půlky a vzdávám....

06.07.2016

Jako věrný fanoušek Stephana Kinga jsem byla na Bábu Motyku hodně zvědavá, přeci jen se nová konkurence Kinga hned tak neobjevuje. Obálka knížky ve mě evokovala vzpomínku na čarodějnici z Blair a tak zcela přirozená volba se do čtení pustit. Ale... pouze zdařilá marketingová propagace. Velice nerada hodnotím negativně, když si uvědomím že kritizovat může člověk,který danou věc zvládne podstatně líp. V komentářích k této knize se objevuje chaos a s tím souhlasím, stejně jako, že autor musel být pod vlivem psychotropních látek. Jestli tohle ocení alespoň intelektuální segment čtenářů, budu jim držet palce, ale já se v tomto díle nenašla. Megachaos....Autor zřejmě excentrik vyučující kurzy tvůrčího psaní by měl v prvé řadě ctít zpracování tématu, aby čtenář pochopil co chtěl říct. Věřím, že téma lidové legendy mohlo být uchopeno trošku jinak a nebyla by to ztráta času. V jednom okamžiku při zmínce o Architeuthis dux jsem se začala těšit, že jsem snad něco pochopila, ale byl to jen autorův slepý výstřel do tmy. Jedna hvězdička za statečnost, že měl odvahu tohle vydat a zároveň přesvědčit někoho, aby si to přečetl.

Pokud Hautala při psaní této knihy nejedl malé houbičky, tak musel určitě kouřit sušené sobí lejna.
Bába Motyka je prostě jeden literární chaos. Čtenáři, kteří vykřikují, že Hautala je nový King nemají pravdu, ani omylem. A kdo má rád dobrý horor, tak se tomuto blábolu obloukem vyhne. Tahle kniha je prostě všechno, jen ne dobrá!
Budu citovat z recenze k této knize: "Bába Motyka je jen pro intelektuály, kteří si chrochtají blahem, zatímco ostatní čtenáři odcházejí k popelnici".

Je to příběh o tom, jak pověry plodí zlo. Jsou to berličky, kterými si někteří omlouvají a vysvětlují své činy a jiní si je zase vymýšlejí, místo aby se podívali pravdě do očí nebo se jí dokonce pokusili změnit.

25.06.2016

Ze začátku jsem si říkala, sakra, co všichni ti lidé myslí těmi negativními ohlasy. Vážně mě to chytlo, nechápala jsem lidi, co nechápali příběh. Přišlo mi to celkem jasné... Bába motyka byla všude, při čtení mě mrazilo, přesně tak, jak bych od uhrančivého thrilleru očekávala, pak se kniha přehoupla, já byla za druhou polovinou knihy a nějak jsem přestala chápat, co tím autor tak úplně myslí a možná, kdo ví, jsem ani nepochopila závěr. Děj takový celkem protrahovaný a pořád dokola o tom samém. Myšlenky často dost filozofické. Hodně moc na přemýšlení.... Proto si to víc jak 3 hvězdy nezaslouží.

Jako ok, nebylo to špatné, mrazilo mě, ale znovu bych to určitě nečetla...

Recenze na blogu: https://vsude-plno-knih.blogspot.cz

19.06.2016

Nejprve jsem byla skeptická, ale pak jsem dostala přesně to, po čem jsem toužila. Kniha asi nebude pro každého, ale u toho koho si získá vzbudí značný obdiv!
Recenze již brzy - Knižní deníček

Ten clovek, kdyz tuhle knihu psal, byl snad totalne zfetovanej. Ta uvodni kapitola byla dobra. Zbytek cely knihy absolutni nehorazna hovadina!!! Nejhorsi kniha co jsem cetla. Vyhozenej cas i penize...naprosto o nicem....

17.05.2016

Autor psát umí, to rozhodně, ale zřejmě se do svého psaní tolik zahleděl, že zapomněl řádně nadepsat názvy kapitol. Bez označení kapitol totiž vznikl chaotický mix, ve kterém se ztrácíte. Uvedené názvy jako: Jméno bouře, Zmrzačený Měsíc, Mravenci ožírají Měsíc atd. jsou nicneříkající, zavádějící a naprosto k ničemu. Raději bych přivítal názvy podle hlavních postav jako např.: Maisa, Sagal, Samuel nebo událostí: květen 1985, červen 2005 a tak podobně. A výsledný dojem? První polovina knihy je vážně chaos. Nevěděl jsem co čtu, ztrácel jsem se a měl jsem sto chutí knihu odložit. Teprve až z druhé poloviny knihy se vyloupl slibovaný horor, ve kterém jsem už chytal nitky děje. Druhou část knihy jsem nakonec zhltl na posezení. Bába Motyka nakonec jako folklórní báchorka docela uspokojila, ale stejně mám pocit, že se autor původním textem chtěl vytahovat před žáky tvůrčího psaní.