Ažura
Eva Prchalová
Výchozí situace hry je dramaticky povědomá - v bytě se scházejí dva mladé páry, aby se při víceméně formálním rozhovoru u skleničky zašmodrchaly vzájemné vztahy a vynořily se zasuté problémy mezi postavami. Zde se v bytě kdesi v Německu rozbíhá rozhovor mezi Inou a jejím mužem Janem (Češi, ona křehká třicátnice, on vzdělaný zásadový třicátník) a Uvem a jeho novou přítelkyní Claris (on Němec, egocentrický čtyřicátník, ona vznešená přitažlivá Francouzka, třicátnice). Jan pozval kolegu a kamaráda Uveho na návštěvu nevěda, že přijde i Claris, kterou Ina a Jan neznají. Již to by stačilo k rozehrání sledu scén trapných a nucených dialogů - Ina totiž umí jenom česky a nikomu nerozumí. Právě v nedorozumění je takřka kunderovský vtip celé hry...... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2017 |  Příručka mladého hledače |
| 2013 | Cesta svatým Vít-ahem |
| 2011 | Hromnice, aneb, Příběh tajemné stopařky |
| 2009 | Ažura |
| 2008 |  Irma Morte |
Kniha Ažura je v
| Přečtených | 2x |
| Knihotéce | 1x |
Kdesi v hloubi snad to mělo slušný nápad: hra s jazyky, zjevení minulosti... Ale hra je to nakonec prabídně prázdná. Autorka pouze představuje události, ale nenechává postavy se s ním nějak pořádně a zajímavě potýkat.
Velká část hry spočívá jen v planém kafrání čtyř looserů, které má zřejmě ukázat, jak jsou dnešní lidé hloupí a nicotní. Jenže také nezábavní a neispirativní a tudíž nevhodní za hrdiny "dramatu". Nejhorší (ale typické) je, že většina postav vnímá kdejaké odpolední okouzlení z nudy za bůhvíjakou lásku - valná část děje je pak motivovaná s prominutím hov*y.
Těžkopádnost je znát i ve scénických poznámkách, kdy předepisuje autorka pro každou blbinu silné emocionální znaky typu "křičí". Autorka moc nezvládá emoce vyvolat dějem a slovy a dodává je tedy zvnějšku. Stejně jako myšlenky skrze projekci "slov, která jsou zpochybňována" - to spíš než cokoli jiného vytvoří pocit trapnosti nad takto zoufalou berličkou. Myslitelskou i dramatickou.
Pár vtipných a napínavých momentů nic nezachrání, protože přijdou vniveč. Jako celý děj, který spíše přestává než že by skutečně končil. Smutný příklad absence talentu v českém dramatu.