Až přijde kohout

Na tento komiks, který jsme vyhrály v jedné soutěži, jsem byla hodně zvědavá, protože mě anotace velmi zaujala. Navíc je to snad první filipínská kniha, kterou jsem kdy četla.

Příběh se točí kolem jedné pětičlenné filipínské rodiny, nalezeného kohouta a kohoutích zápasů.
Atmosféra je napůl velmi temná až brutální a napůl tak trochu bláznivá.
Kresba je černobílá a místy velmi tmavá, hororová. Nechává hodně prostoru pro čtenářovu představivost.

Čím blíže ke konci se dostáváte, tím děsivější a znepokojující podtón příběh dostává, až nakonec přichází nečekané vyústění. Kniha vás nenechá v klidu, budete nad ní ještě dlouho po dočtení přemýšlet. Za mě spokojenost. Určitě si od autorky ještě něco přečtu.

Pokud máte rádi temné a brutální hororové příběhy v komiksové formě (např. takové jako od Džundži Itóa), tak si jej nenechejte ujít. Jen pozor, pokud jste milovníci koček.

Kohout měl velmi neotřelé téma a zajímavé prostředí, což bylo jeho silnou stránkou, jak už ale ostatní čtenáři zmiňují, srozumitelnost byla někdy na hraně a čtenář si musel dost věcí domýšlet. V paměti mi ale tahle zvláštní kniha rozhodně chvíli zůstane.

Asi jsem to moc nepochopila, vyznat se v kresbě bylo náročné, a pro mě, jako milovnici koček, to bylo psychicky drásající

vůbec jsem to nepochopila. všude černá barva, která spoustu věcí skryje, filipínská jména, která mi splývala, divnost nad divnosti. ale jestli to má být bizarní schválně, tak ano, úkol splněn.