Až odejdu za horu

14.04.2024

Zvláštně krásná kniha z pro mě nedosažitelného místa.

08.01.2023

Pohádky a příběhy Evenků a Něnců, kteří postupně mizí z tohoto světa. Příběhy, které zaznamenala paní Brzáková brzy nebude nikdo, kdo by je vyprávěl.

Povrchni, zmatene, jen otrocky popisne, jde jen po povrchu, bez hloubky, sire, nadhledu. Prilis mnoho postav. Autorka umi formulovat vety, ale spisovatelske umeni neovlada. Nezamysli se na tim, co vidi, nedava veci do souvislosti, to je totiz intelektove mnohem narocnejsi, nez jen popsat, ze vlevo je stul a vpravo postel. Brzakova neni spisovatelka. Ale respekt pred jeji odvahou vypravit se na Sibir.

05.02.2022

(SPOILER) drsná a temná. Jako polární noc. Vyprávění Něnců a Evenků se střídá s básněmi. A pak třemi novějšími povídkami na konci něneckého vyprávění (a ty 3 bych celkem oželela - možná to měl být právě důkaz likvidace původního ducha kolektivizací a rusifikací obyvatelstva..
celkově autorka odvedla úžasný kus práce. Původní sibiřské národy jsou drsné...jinak by to snad ani v podmínkách tajgy nešlo..a tomu odpovídají i pohádky a vyprávění. Až jsem se místy bála...tajga plná důchů, zlých mědvědů - šatunů a lidojedů - čingitů...Dožít se dospělosti, ba co - stáří ! to byl teprve výkon.
Některé pohádky byly velmi podobné našim - "popolvár", zvířata pomáhají mladému muži získat nevěstu (kachna uletěla, chytil jí orel, liška utekla, chytil ji pes, vajíčko spadlo do vody, štika jej vylovila..), tři dcery se snaží zastavit vichřici tím, že si vezmou za muže jejího původce (ale jen jedna poslechla tatínka...a měla dobré srdce)
Pak je hodně věnováno právě duchovnu, zlým duchům, tajemným místům, moci šamanů, klidu mrtvých...
a velmi se mi líbily právě ty básně, dle doslovu tvorba Bagdarína Anoula...
A co se mi nelíbilo, byla a je likvidace těchto půvůdních národů..jak jinak než alkoholem..svažte volné duše do měst a dědin a dejte jim lahev..co vám to připomíná ?
Doporučuji a ráda si od autorky ještě něco dalšího seženu.

Píseň o zápasu Evenka s medvědem

Tajga je zapadaná sněhem,
všechno už dávno spí.
Jen Chomoty-medvěd obchází,
jen Chomoty-medvěd obchází.
Ke svýmu čumu šel Evenk,
v čumu ho čekali.
Jen Chomoty-medvěd tu obchází,
jen Chomoty-medvěd spát otálí.
Teď se ukáže Chomoty,
kdo z nás je silnější.
Ty, Chomoty, máš drápy svý,
ty, Chomoty, máš zuby svý.
Evenk má oštěp ostřejší,
ty, Chomoty, máš drápy svý.
Chmoty zuby vycení,
Chomoty drápy vytasí.
Tajgo, tajgo, má věrná,
vzkaž mojí milý,
Chomoty drásá paže mý,
Chomoty drásá srdce mý.
V zápasu krutým krev pění,
Chomoty drápy vytasí,
Chomoty zuby vycení,
svou vlastní krví zbrocený.
Tajgo, tajgo, má věrná,
vzkaž mojí milý,
Chomoty -medvěd mrtvej je,
já usnu za chvíli.
Tago, ty lhářko prolhaná,
smrt si ho nežádá,
naproti jde mu žena ta,
co má ho tak ráda.
Zas přišlo jaro do tajgy,
roztává bílej sníh,
zas přišlo jaro do tajgy,
slyšelo dětskej smích..

07.09.2020

O šamanech,lidojedech a zapovězených lidech.
Buben není hudební nástroj,ale prostředek k vyvolávání duchů.
Povídky.
(2009)