Až nadejde čas

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Strhující příběh inspirovaný vlastními dětskými zážitky i u nás oblíbeného autora Citu slečny Smilly pro sníh. Román Až nadejde čas vypráví příběh tří žáků na jedné soukromé škole v Kodani na začátku 70. let. Tyto děti, navíc poznamenané úzkostí a těžkými zážitky z výchovných ústavů, zjistí, že za tuhým autoritativním režimem, který na škole vládne, se skrývá dalekosáhlý plán, a rozhodnou se jej odhalit. Kniha, inspirovaná autorovými vlastními zkušenostmi ze školních let, je nelítostnou obžalobou odlidštěného a byrokratického výchovně-vzdělávacího systému, jaký tehdy v Dánsku fungoval. Román vyvolal vášnivé veřejné diskuse, poněvadž většina Dánů žije v přesvědčení, že jejich školství je lidské, laskavé a rozumné. Peter Hǿeg v tomto románu opět, i když zcela novým způsobem, rozvíjí svá životní témata a i tato jeho v pořadí čtvrtá kniha (vyšla v roce 1993) zapůsobí strhujícím příběhem, jazykovým mistrovstvím a uměleckou přesvědčivostí, které jsou jejich autorovi vlastní....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17203/big_az-nadejde-cas-XP1-17203.jpg 3.896
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

De måske egnede, 1993


více info...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Až nadejde čas

dr.horrible
01. září

“Pavučina je vyjadrením rovnováhy.”
Dobrá kniha, pokiaľ nečakáte ďalšiu Smillu. V dobe vzniku musela byť desaťnásobne údernejšia, ale taký je čas, že?!

marlowe
28. června

Palčivé, hluboce znepokojivé, uhrančivé.
Děkuju všem, kteří mi svými pochvalnými komentáři ukázali cestu k Peteru Høegovi a k téhle úžasné knížce. Její četba byla pro mne nezapomenutelným zážitkem.
Mám rád, když si slast z poznání a ze závěrečné katarze musím tvrdě odpracovat – a v tomhle případě jsem si přišel na své, neboť autor se rozhodl, že nikomu nic zadarmo nedaruje. Dílků puzzle je pořádná hromádka a složit výsledný obraz dá fušku – zvláště, když spousta kamínků mozaiky chybí. I proto jsem si jist, že každý čtenář musí na konci dojít k trochu jinému výsledku (řešení)…
V knížce jsem našel i kus sebe sama a svého dětství, byť jen ve formě nevyslovených otázek a zamlčených odpovědí…
Vřele doporučuji.


rozvera
23.11.2020

Drsně realistické až depresivní, ale po přečtení jsem se zamýšlela, zda to vlastně není populárně filozofické a psychologické téma, které autor vyjádřil svým románem. Téma výchovně vzdělávacího systému a jeho metody jsou všude ve světě stálé a nekonečné.

Eduarda
14.08.2020

Nehodnotím, nebylo by to fér. Vůbec se to nepotkalo s mým očekáváním, pochopením ani momentálním rozpoložením. Tak jen malé varování - pokud nemáte filosoficko-hloubavé období (nebo přímo náturu), hodně času na úvahy, anebo čekáte děj, nechte jí na později...

IvaKo
19.02.2020

Moje třetí setkání s tímto zajímavým autorem, který se pomalu stává mým oblíbencem. Trochu mi připomíná Johna Irvinga. Jeho styl je působivý a témata originální, což mě baví, navíc se mi tato kniha hodila do letošní výzvy.
Shrnuto - rozhodně skvělý čtenářský zážitek.

alef
29.01.2020

„Člověk oněměl úžasem před kapkou rosy a čas se zastavil.
Čekal, až mu strčí hlavu do záchodu, a čas utíkal příliš rychle a ne dost rychle zároveň.“

Zvláštní příběh … seversky strohý a přitom hluboce filozoficky existenciální … něco dokážeme vysvětlit přírodními zákony a něco ne …
… nejde tu o žádnou magii, ale spíš o momentálně racionálně nevysvětlitelné jevy, v jejichž středu je - čas - což je samozřejmě reálná veličina, jenže v tomto příběhu si musíte zvyknout na to, že nejvíc ze všeho záleží na úhlu pohledu a tedy na tom, kdo se dívá, pak už vás totiž nepřekvapí něco jako kruhový čas, zastavení času či jeho opotřebování, spotřebování, případně nastavení a jiné další podobné jevy, pochopení času je prostě složitou záležitostí a alfou i omegou k tomu je, že … záleží na interpretaci …

„… nemůže existovat žádný objektivní vnější svět … máme jenom jeho filtrovaný a zpracovaný otisk …“

… donutí vás hodně přemýšlet, a přesto si možná vůbec nebudete jistí „o co tu jde“?
Taky si úplně jistá nejsem, a tak jsem se přidržela toho, co si myslím, že je stěžejní … interpretace … zaměřila jsem se tedy na toho, kdo se dívá … na úhel pohledu … na subjektivní způsob vnímání světa vs. konvencí stanovená pravidla …

„Čas je sféra jazyka, barev, pachů, tělesných vjemů a zvuků, sféra, ve které člověk žije spolu se světem, nástroj k uspořádání a pochopení světa, jedna z příčin, že člověk dokáže přežít.“

S tím souhlasím, je to tak, člověk je asi jediným tvorem na téhle planetě (úplně jistí si být nemůžete), který je konstituovaný pravidly a zároveň jako jediný má tu možnost podívat se na ně „zvenčí“ … tedy, uvědomit si je, a nebo, jednat jim navzdory … překročit tak svá vlastní pravidla!

Hoegovy knihy (tato je 3, kterou jsem četla) jsou hodně originální, a to po obsahové i jazykové stránce, nezvykle používaný jazyk, netradiční a kontroverzní náměty, u téhle knihy se třeba v Dánsku strhla vášnivá debata ohledně dánského vzdělávacícho systému 70. let, než vyšlo najevo, že jde pouze o autorovu fikci, pokud by totiž šlo o popis skutečnosti, pak by to bylo fakt hodně děsivé … jenže Hoegovi nešlo o skutečnost, možná (alespoň si to tak vykládám) vzdělávací systém je prostě dobrým příkladem takového systému konstituovaného pravidly, sešněrovaného pravidly od sklepa až na půdu, řídícího se pravidly a stojícího na hodnocení a škatulkování ať se děje, co se děje … každý musí být zařazen … Hoeg možná jen tak chtěl ukázat, ať se prostě podíváme „zvenčí“ :-) …

„pokud je to skutečnost, pak je důležité, aby si lidé tu a tam … kladli otázky jiného druhu, než ty, jež si jinak kladou …“

KlariN
07.04.2018

Nepochybný skvost. Skandinávská varianta Eca.

kap66
16.01.2020

Fyzikálně filozofický román, který se mi četl tak zvláštně, jako bych se dívala na hůl ponořenou do vody (což je taky z filozofie i fyziky, že). Vím, jak to ve skutečnosti je, není zlomená, jasně, ale na vlastní oči to vidím jinak, takže začínám váhat. Ohromně mě bavilo číst to a zkoušet porozumět těm dvěma podivným postavám, jejichž odhalování vyššího plánu je jedinou možností, jak přežít, a to doslova. Všechno to vypadá naprosto nesmyslně a naprosto logicky zároveň. Jako ta hůl. Zlomená byla ale především realita soukromého "vzdělávacího" ústavu, jehož absolventi ho měli opouštět odolní "díky" pevnému režimu, tělesným trestům, zákazu vzájemného styku,… Vycházeli ale více než nazí: "Oni byli chráněni. Zatímco my, my žádnou pokožku nemáme."
Opravdu velice zajímavá knížka.

1