Už zase skáču přes kaluže

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tato kniha je autorovou biografií z let, kdy byl ještě školou povinný. Hrdinou je malý Alan, který dostane dětskou obrnu. Když se nemoc stále zhoršuje, je zavezen do nemocnice, kde stráví několik měsíců. Na nemocniční prostředí si poměrně rychle zvykne, stane se každodenní součástí jeho života. Pozná zde i jiné lidi, sestřičky, dlouhodobě nemocné pacienty. Svou nemoc však bere jako něco přirozeného, jako něco, co musí prožít. Nezlobí se za ni, ani nehází vinu na druhé. Vlastně si ani neuvědomuje, jak závažná nemoc ho postihla, protože bere jako naprostou samozřejmost, že bude zase chodit. Dospělí ho však označují jako mrzáčka, dívají se na něj soucitně a to malý Alan nechápe, chce jim dokázat, že je normální jako ostatní děti. Po pár měsících je propuštěn a maminka s tatínkem si ho odvezou domů. Bydlí v malé chaloupce na kraji vesnice uprostřed australské divočiny. Alan se vzhlíží ve svém otci, který rozumí koním a naopak zase pevně věří ve svého syna. Maminku má velice rád a rozumí si i se svými dvěma sestrami. Jsou to chudá rodina, musí se starat sami o sebe a každý má na den rozděleny své úkoly. Alan vyrůstá ve vesničce, kde se všichni znají. Miluje přírodu, protože zde může dokazovat své schopnosti se svými psy, například při lovení králíků, při těžkých výstupech na horu Turallu, při rybaření. Chodí do školy, kde ho děti berou jako rovnocenného kamaráda a neohlíží se na jeho berle a vozík. Alan si chce také dokázat, že je schopen dělat věci jako kamarádi. Popere se například se svým kamarádem Stevou, podniká pro něj náročné výlety a dokonce se jako jediný z vesnice naučí plavat. Jak už jsem říkala, má velice rád přírodu. Autor zde popisuje vnitřní Alanův souboj. Jeden Alan se bojí dělat ty náročné věci, lézt po horách a neustále nabádá toho druhého Alana, aby byl opatrnější a nechal ho někdy odpočinout. To je však pro druhého Alana popud k tomu, aby dokazoval stále více. Takže jestliže byl někdy Alan naštvaný kvůli své únavě, tak jedině na toho druhého Alana v něm, nikdy na jeho okolí či pána boha. Důležité jsou pro něho, asi jako pro každé dítě, vztahy s kamarády. Těch má kolem sebe spoustu a je mu mezi nimi dobře, protože se na něj nedívají divně, nelitují ho a dělají s ním tytéž věci, jako kdyby byl zdravý... Verše přeložila Hana Žantovská....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52188/uz-zase-skacu-pres-kaluze-kS9-52188.jpg 4.1220
Žánr
Literatura světová, Biografie a memoáry
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

I Can Jump Puddles, 1956

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Už zase skáču přes kaluže

Přidat komentář
Katri
18.06.2020

Kniha Už zase skáču přes kaluže se ke mně dostala prostřednictvím školy. Ačkoliv jsem knihomolka, nemám moc radost z toho, když něco přečíst "musím." Možná proto jsem se zprvu moc netvářila na to, že se mám do příběhu pustit.
K mému nemalému překvapení jsem však zjistila, že je dílo velmi čtivé a poutavé. Řádky se čtou s neuvěřitelnou lehkostí, autor mistrně přenáší na čtenáře svůj životní optimismus a dohromady to všechno vytváří velice příjemný dojem.
Po stylistické i obsahové stránce mi knížka sedla, chvílemi mi připadalo, že na příběh nahlížím Alanovýma očima. To vypovídá o tom, že autor skutečně vládne perem.
Největším zážitkem je pro mě neutichající odvaha chlapce, který se nenechal stáhnout dolů zákeřnou nemocí, a i přes skeptické pohledy ostatních dokázal téměř nemožné. Jeho víra, síla a houževnatost jej dokázala povznést nad nepřízeň osudu a pomohla mu popasovat se se svými problémy jako hrdina. Mnozí by si z něj měli vzít příklad, neboť jeho příběh jasně poukazuje na všem známá slova - "když se chce, tak to jde."
Po dočtení knihy mi zůstal na rtech upřímný úsměv a v hlavě myšlenka na osobnost, která mě oslovila svou odvahou. Jsem moc ráda, že jsem se k příběhu dostala a že jsem se mohla dozvědět něco víc o člověku, jako byl Alan Marshall.

Aranel15
06.06.2020

Kniha mě celkem nudila. Nicméně obdivují Alanovu odvahu a houževnatost se vším se vypořádat a dělat všechno jako ostatní. Autor měl nejspíš pravdu - děti si ani neuvědomují, že jsou jiné, tyto pocity v nich vzbuzují dospělí.


Luigi1
20.05.2020

Nádherně napsaná kniha,která popisuje život Alana,který Bojuje se svou dětskou obrnou a dokazuje nejen sobě ale i svému okolí i čtenářovy,že jde udělat velké věci.Alan je bojovník a může být příkladem VŠEM!!!Fil se také pvedl a velice citlivě provedený.Doporučuji

Katka2382
19.05.2020

Úžasná a nadčasová kniha která osloví jak dětského tak i dospělého čtenáře.Film je rovněž skvělý a povedený.

Kukinka1981
17.04.2020

Perfektní autobiografická knížka! Příběh chlapce Alana, který i přes vážnou nemoc prožil krásné dětství a svým odhodláním a často i s velkou dávkou odvahy dokázal věci, které od něho nikdo nečekal. Jak říkával můj děda: "Když se chce, všechno jde."

Merag
07.04.2020

Silná kniha o malém bojovníkovi, ani se nechce věřit jak už je to stará kniha, ale přesto pořád důležitá. Přemoci nepřízeň osudu, užívat si života a nenechat se semlít předsudky druhých. Určitě mrkněte i na film.

bookcase
12.09.2019

Milý návrat do dětství, kdy jsem knížku hltala a četla ji několikrát. Alanovo dětství bylo i přes nemoc úžasné, takové, jaké má správný kluk mít.

Mojepočteníčko
23.06.2019

Zajímavá čtenářská zkušenost. Zpočátku jsem s příběhem bojovala a nemohla do něj proniknout. Nakonec se to ale povedlo a já pochopila, jaké poselství má čtenáři pravděpodobně předat.
V některých případech totiž lidé vnímají sami sebe zcela odlišně, než jak je vnímá jejich okolí. Autor, kterého v dětství postihla dětská obrna rovněž věřil, že díky odhodlání a pevné vůli můžeme v životě dokázat všechno, co si usmyslíme.
Kniha Alana Marshalla je v mnohém velmi inspirativní. Doporučuji vyzkoušet a utvořit si vlastní názor.

1