Augustin Zimmermann
Zuzana Kultánová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293881/bmid_augustin-zimmermann-NsH-293881.jpg
4
147
39
Augustin Zimmermann, hlavní protagonista novely, jejíž děj se odehrává v šedesátých letech devatenáctého století, představuje až archetypální model nešťastného člověka. Zatímco svět kolem něj prodělává prudké změny průmyslové revoluce, produkuje a prosperuje, jeho rodina se potýká s existenční krizí, jež se v důsledku jeho alkoholismu a bezútěšného pokusu uspět v novém světě, stále zhoršuje. Augustinova nevyjasněná minulost, podivný neklid a lstivá povaha vrhnou temný stín na celou rodinu, která zabředává do stále větší beznaděje a propadá se hlouběji na společenské dno, odkud není cesta zpět. Děj tragicky vyvrcholí v tehdejším vyhoštěném pražském Josefově, místě bídy, jež byl po staletí uzavřeným židovským ghettem. Novela debutující prozaičky Zuzany Kultánové je inspirována skutečným příběhem Augustina Zimmermanna a jeho dětí, autorce se však podařilo na pozadí historických událostí a kulis staré Prahy zachytit nadčasový příběh o bláhové touze hlavní postavy vymanit se ze své přirozenosti a temných vášní, jež mají za následek řadu osudových chyb.... celý text
Přidat komentář
Velmi mne zasahla, nikdy na ni nezapomenu a o to vic, ze je napsana naprosto brilantnim jazykem. Ač to nedelam, v knize jsem si oznacovala pasaze. Mezi stovkami prectenych knih je u mne na TOP 3
Tato kniha na mě silně zapůsobila. Alkoholismus, zmar, frustrace, násilí... to vše zasahuje celou rodinu. Není to čtení pro každého, protože příběh to je drsný a ponurý. Zároveň ale velmi reálný. A i když se děj odehrává v šedesátých letech devatenáctého století, stejně tak by se mohla jeho obdoba odehrávat i dnes. A mnohdy určitě odehrává. Překvapuje mě, že knihu četlo tak málo lidí. Pro mě výborný čtenářský zážitek.
Nedoceněná kniha - sice získala cenu Magnesia Litera, ale nedoceněná mezi čtenáři. Na české poměry stylově vybroušené a suverénně odvyprávěné.
Zcela brilantním básnickým jazykem vykreslena realita průmyslového proletariátu konce 19. století. Jak bolestivé, když si uvědomíme, že neutěšená sociální realita provázaná s násilím, alkoholismem a frustrací může nabídnout stejný příběh i dnes, v 21. století. Kniha musela autorce dát zabrat i z hlediska studia dobových reálií a rešerší. Lepší vstup do světa české literatury snad ani nemohla mít.
Za některými knihami se po čase ohlédnu a zjistím, že už vlastně vůbec nevím, o čem jsem četla. Ale na tuhle jednu asi jen tak nezapomenu. Děj se vlastně moc nehýbe, spíš rozkrývá, a graduje na posledních stránkách. Od začátku bylo jasné, že to špatně dopadne, jen jsem čekala, jak se to semele. Chování a myšlení hlavních postav je asi pro normálního člověka nepochopitelné, zvlášť v závěru mě napadalo, že stačilo udělat málo a k tragédii nemuselo dojít, ale tak to s tragédiemi bývá. I dnes je možné propadnout se na úplné dno, jen možná vypadá trochu odlišně než tehdy. Jinak napsané krásným barvitým jazykem.
Jako takhle vůbec to není špatná knížka. Vůbec ne. Ale pokud jste zrovna nedávno přišli o křečka a zrovna držíte smutek, s četbou týhle novely na chvíli počkejte. A jestli třeba máte malý děti a snažíte se dodržovat, že se za žádnejch okolností nebijou (jo, všichni víme, že to někdy jde dost blbě), přineste si vedle svýho ušáku radši kýbl, protože budete docela často zvracet.
Chudý vrstvy v polovině 19. století zřejmě neměly úplně problém s násilím. A když jste se náhodou vdaly za někoho, kdo si rád přihnul z lahve, mohly jste automaticky počítat s tím, že vaše barva kůže bude víc modrá než růžová (jakou má vlastně běloch barvu kůže?).
Augustin Zimmermann je přesně to, co si představíte pod pojmem lůzr. Frajer, kterýmu se nedaří nic, na co sáhne. A to hlavně proto, že se snaží ostatní vochcat, což všichni samozřejmě vycejtěj. Začátek průmyslový revoluce ho zastihne docela nepřipravenýho, protože když už se ve slavným Rakousko-Uhersku rozvolněj stavidla a lidi maj možnost podnikat, Augustin se rozhodne, že bude prodávat kroupy.
Všichni se ho bojej, je to dost nechutnej alkoholik, co občas stráví noc ve škarpě ve svý moči a zvratcích, takže není žádnej div, že to nakonec nedopadne a on musí zavřít krám. Na vině jsou samozřejmě všichni kolem něj. Stejně jako ta čúza mlynářova žena (měkká, kyprá, zhmotněná hojnost), co s ní líhával, když byl mladej, a protože chtěl víc, ona to zarazila. Že pak skončila v mlýnském kole rozsekaná na kousky, si s ním nikdo nespojoval. Nebo jo?
Skvělý je, že se během čtení přesunete do půlky 19. století, což normální současník nedělá tak často. Ve Viničních Horách (dnešních pražskejch Vinohradech) ještě pořád roste vinná réva, z osady Karlín se stává semeniště továren a v Josefově nechce nikdo bydlet, protože tohle bejvalý židovský ghetto je široko daleko známý jako největší žumpa. Žumpa, do který se pravidelně vylejvá Vltava, kde jsou zdi domů provlhlý a kde si můžete večer před usnutím dát high five s krysama, který jsou všude.
Ten konec vám samozřejmě neprozradím. Ale jelikož je to kniha napsaná na motivy skutečný událostí, je jasný, že vás to nenechá klidnejma. Aspoň tipuju.
Tuhle knížku doporučuju, jen si fakt radši vyberte léto svýho mentálního života.
nekonečný smutek, zmar a beznaděj - to jsou pocity, jež čtenáře provází celou knihou;
nic tak depresivního jsem už dlouho nečetla - a doufám, že hned tak číst nebudu;
příběh dobrý, jen literární zpracování by si zasloužilo kvalitnějšího autora;
Je to jak z ruska - zmar, násilí, chlast, bolest a smrt, jen zasazený do židovský Prahy před První válkou. Pro dočtení jsem potřeboval velký přesah.
Zaslechla jsem kdysi dva strašně dobře přečtený díly na Vltavě a od tý doby jsem na tu knížku myslela. Když jsem se k ní konečně dostala, přesně splnila, ba dokonce předčila, má očekávání nastavená audiem. Ta atmosféra. To, jak to bylo napsaný. Depka teda příšerná a pominu-li závěr, mohlo se toho víc dít, ale celkově hrozně zajímavej, neobvyklej počin, kterej se (alespoň mně) výborně četl. Závidím autorce, že umí takhle psát a že jí vůbec napadlo takhle zpracovat tohle téma. Dobrý!
Velmi mne překvapila mladá autorka, která se pustila do tragické historické novely a depresivní námět zpracovala bohatým jazykem a postavy vykreslila syrově, ale plně a krásně.
Smutné a depresivní. Autorka dobře vystihla prostředí, postavy a jejich démony. Způsob jakým Zimmermann a jemu podobní přemýšlejí, je zde velmi věrohodně vykreslen. Co mi vadilo, byly nepřesnosti, kterými se novela odlišovala od skutečných událostí, které popisuje.
Naturalismus. Alkoholismus. Nudismus. Eghhh, ne, tak se neoznačuje nuda. Jestli tohle je strop naší současné literatury, tak vězte, že i Jirka Babica přináší víc stylu a šťávy (koneckonců je to mistr rétor). Ale tohle je vážně nuda. Cena Jiřího Ortena je asi jako Cena Gumové kachničky, něco, co si prostě založíte a dostanete to víc za námět, než za skutečné literární kvality textu. Současná česká produkce je taky tak nějak do počtu a být podprůměrnej mainstream, co nic nepřináší, mdlej, vydýchanej, je normou. Sorry, jako, ale tohle je vážně velký špatný. Jestli Zimmerman, tak jedině Jára.
90%
Ano, připomíná to Zolu a je to opravdu dobré. Konec byl překvapení. Knížka útlá, ale bože, nedá se to číst na jeden zátah, člověk si musí odfrknout od toho všeho zmaru.
Tento počin aspiruje na nejvyšší hodnocení - svým jazykem, prostředím, příběhem. Ode mě ho ale nezíská, z plytkého důvodu charakteru hlavního hrdiny Augustina. V novele rezonuje celá řada témat - chudoba, ztráta základních lidských hodnot, (ne)láska či přijmutí nevlastního dítěte. Chvíli doufáte, že se situace alespoň trochu zlepší k lepšímu, ale v povědomí stejně víte, že to bude jen horší. Přitom Zimmermann (z mého pohledu) není žádný chudák, alespoň na začátku měl šanci se z celé situace vyhrabat a nestáhnout sebou své blízké. Jenže jeho morální zkaženost, přístup k životu a vidění světa mu v tom zabránilo. Vždycky trpím, když se jednání jednoho člověka, zrcadlí v dalších (jinak nevinných) lidech, obzvlášť když jde o děti. Přečteno jedním dechem a za pár let si hodlám popisem života zkaženého člověka projít znovu.
Něco tak depresivního a sžírajícího jsem nečetl snad nikdy (když neberu v potaz Inventuru Kamila Boušky, to je ale zas úplně jiný kafe).
Místo vyždímání profláknutých historických událostí se Kultánová rozhodla děj situovat do nenápadné doby, nenápadného místa. Už jen za tohle velkej plus, z 60. let 19. století není děl přespříliš.
Naturalisticky líčena atmosféra je v naprostém konstrastu s barvitým jazykem. Tolik nápaditých příměří a metafor, stylistické žně (v přiměřené míře).
Konečně všichni sedí u stolu, tiše obšívá malé drobné knoflíky připomínající uschlé ploštice. Uschlé ploštice nikdy nebudou stačit na jejich obživu.
Dobromysl, to je pro něj pouze název byliny.
Chmurná hnusná atmosféra. Chudoba, bezmoc, ztráta nejzákladnějších hodnot, chybějící láska mezi členy rodiny. Tolikrát v knize Zimmermannovi přejete, ať už se z toho vykope, i přes jeho morální prohnilost. I přes pokřivenost celé rodiny doufáte, že se něco stane a bude líp. Místo toho jde všecko stále víc do kopru, s každým rozhodnutím až do nejtužších kořínků této byliny.
Asi v polovině jsem se začal obávat repetetivnosti, že z toho nelze vykutat více. A ono ejhle. Další rozvinutí i marginálních postav, vzpomínky na mlynářku.
Výtečná psychologie postav. Střídání promluv (jak to říct ohrabaně - myšlenky ve třetí osobě) tomu svědčilo. Třeba u takového kameníka byl velmi akurátně nastíněn pohled samotného čtenáře - je mu Zimmermanna líto, ale zároveň ví, že je to člověk ohavný a že dopadne prachbídně.
Perfektní sugestivní novela, co dodat víc, chci takovýchto historických děl víc!
nic nemáte, nic neumíte a život za nic nestojí, jak se dá takhle žít ... špatně ...
Vynikající realistický až naturalistický pohled do života pražské chudiny druhé poloviny předminulého století, navíc podle pravdivé události, zpracovaný zejména jako psychologická sonda do nitra lidí bez naděje, bez slušných vztahů, bez odpovědnosti za svůj život i životy blízkých, nadčasové. Vynikající drsná syrová krvavá balada v próze. Takových Zimmermannů žije mezi námi...
Štítky knihy
19. století česká literatura chudoba, bída alkoholismus tragédie rozhlasové zpracování stará Praha Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Augustin Zimmermann
Kniha Augustin Zimmermann je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 173x |
| Čtenářské výzvě | 38x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 81x |
| Chystám se číst | 177x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 3x |
Tahle kniha mě strhla. Podobně jako u jiných knih o závislosti (třeba i "My děti ze stanice Zoo") člověk celou dobu jen nedůvěřivě sleduje, kam až se dá klesnout, a vždycky když si myslí, že hlavní postava nalezla dno, jde to ještě o patro níž. Oceňuju zvládnutý styl a syrovost celého popisovaného prostředí.