Malý zelený slon

Příběh, který Velinský přepracoval do dalšího z případů Oty Finka, vyšel ve své původní podobě jako součást omnibusu vydaného nakladatelstvím Mystery Press. Nyní se s ním mohou seznámit i fanoušci elektronických knih a hned z kraje musím říci, že by měli sáhnout po papírové verzi, protože ta elektronická je plná překlepů. Ale příběh je skvělý. Velinský se zde vrací do Liberce, aby zde na půdě Parku kultury a oddechu, zkráceně PKO rozehrál detektivní příběh, jehož hrdinou není Augustin Veliký a jeho parťáci, ale jistý Jan Bindr, který zde nastoupil jako brigádník. Původem z Prahy, profesí výtvarník. Jan je takovým předobrazem Oty Finka. Hezoun, který to umí s ženskýma a zároveň má za ušima. Proto mu nedělá potíže se skamarádit nejen s osazenstvem PKO, ale i se sestrou oblíbené divadelní herečky Gabriely teplické, jejíž tělo bylo před časem za podivných okolností nalezeno v místním parku. Nejen kolegové zesnulé herečky, ale i její sestra se domnívají, že Gabriela nespáchala demonstrativní sebevraždu. První stopou k vypátrání vraha by mohla být figurka, kterou zesnulá držela v ruce. Příběh obsahuje všechny ingredience, které máme u Velinského knih rádi. Humor, pantheon svérázných figurek, vtipné dialogy a kvalitní detektivní zápletku, která se nehrne vpřed jako splašený kůň. Jako samostatný příběh kniha funguje výborně, ale pro fanoušky jeho tvorby má především (nejen díky doslovu jeho syna Frederika) svědectvím toho, jakými cestami se Velinského tvorba mohla ubírat.

Trochu jsem byl rozčarován, že tam nevystupovala známá čtveřice kolem Augustina Velikého. Byl tam jen Dvořák a to je málo! Tím pádem to nemělo být dáno jako šestý díl této vtipné čtveřice... Ale zase by se to tak neprodávalo.
Příběh, který nám čtenářům JV byl známý od Oty Finka, ale nic na kouzlu neztratil. Byl čtivý, sem tam vtipný a mrtvých bylo taky na JV dost. Náladu jsem si „zpravil“ při čtení fragmentu Tajemství mumie, který byl na konci knihy a kde se objevili všichni kolem A. Velikého. Aspoň pěkná tečka za tím posledním případem... Škoda.

Je dosť vzácne a neobvyklé mať dve verzie v podstate jednej knihy od jedného autora. Malého zeleného slona zo série Augustín Veliký, Dámu se zeleným slonem zo série Ota Fink. Malý slon je v podstate dokončená verzia ale nie učesaná a vychytaná editorsky a... zatrhnutá. O x rokov, keď už Velinský zase "mohol", je príbeh prepracovaný na mieru Otu Finkovi.
Aj som sa rozhodol, že si to dám tak paralelne, že hoci som Dámu čítal asi pred 5 rokmi, že to porovnávanie bude zaujímavé. Rozbehol som to ale po pár kapitolách som zistil, že mi to triešti vnímanie príbehu. A že sa mi to začína motať. Treba hneď spomenúť, že Velinský to neflákal, a nevymenil len postavu. Celý text je nanovo napísaný, nájdu sa zhodné krátke state, pasáže, ale je to prekopané a upravené na totálku. Ostala len osnova príbehu a dôležité aj vedľajšie postavy využil. Inak sú to dva rozličné texty a oplatí sa ich čítať, trebárs s odstupom času. Nemal som pocit, že čítam zbytočnosť. Dejová linka ostala, konkrétne dialógy, témy, postup, vedenie príbehu, miniscény sa pomenili. "Bindr" a Ota sú rozdielne povahy, a tomu prispôsobený je aj spôsob vedenia dialógov, použité výrazivo. Príjemne ma to prekvapilo.

A hoci som dal štyri hviezdy aj nedávno čítanému Mysu mrtvého muže, tak porovnaním Slon je kompaktnejší, vyzretejší, ucelenejší, vyladenejší text detektívky. Naproti tomu mi teraz Mys pripadá ako chaos desiatok postáv behajúcich po šachovnici kde text by si žiadal preškrtať, poprepisovať pár kapitol aby bol dej prehľadnejší. Zelený slon v tejto verzii funguje výborne a je pútavý, zaujímavý, logický.