Atomová baba: Rozhovor s Danou Drábovou

Místy jsem měla problém se do knihy začíst, protože obsahuje dost odborných pasáží. Ale ty doplňují osobní vyjádření a postřehy z běžného života paní Drábové, což byla opravdu úžasná žena. Měla dar vysvětlit obyčejným lidem občas hodně složitou problematiku jaderné energie. V knize píše, že ji za to kolegové i kritizovali, že při vysvětlování zjednodušuje, ale veřejnost to vidí jinak... Nejcennější pro mě byly její postřehy z obyčejného života, třeba jak miluje hory a procházky v přírodě. Na stránce 215 je její hezký postřeh: "Vždycky, když mám nějakou obecně osvětovou přednášku, říkám si: vždyť tohle už lidé musejí vědět, říkala jsi to stokrát, máš to na youtube, je to dohledatelné, tohle jim říkat nebudu, to by bylo trapné. Jenže pak vidíte, že ne! Neví, neví, nepamatují si, nečtou." To je výstižné.

Musím se sklonit před obsáhlými znalostmi, přehledem, zkušenostmi a intelektem paní Drábové a také tím, jak neokázale dávala najevo svůj postoj k současnému dění nejenom na Ukrajině. Její předčasný odchod je pro naší jadernou energetiku citelná ztráta, ale jak sama řekla, nikdo neví, jak zde ještě dlouho bude.

Čtení, které mě nutilo přemýšlet, dohledávat si další informace a opravdu zaměstnávalo mysl.
Možná si knihu pořídím i do domácí knihovny, aby mohl někdo další kolem mě nahlédnout do úžasné, moudré a zároveň pokorné mysli ženy, která už bohužel nechodí po světě. Bylo to inspirativní setkání.
Ano, rozhovor mohl být místy vedený více přes emoce a méně přes samotného tazatele. Jenže v jednu chvíli mi vlastně začalo být jedno, co všechno by se dalo udělat lépe. Hlavní je, že tento rozhovor vznikl, že byl zaznamenán a že zůstal otevřený i pro další čtenáře.

Z této knihy odcházím s velkým zklamáním, které bohužel padá čistě na hlavu autora. Namísto toho, aby naslouchal a nechal vyniknout zpovídanou osobnost, neustále protlačoval své vlastní názory a postoje. Otázky byly často nezajímavé a místy působily, že obtěžují i samotnou respondentku. Pokud to srovnám například s rozhovory Martina Moravce, který umí čtenáře strhnout a dotazovaného skvěle vést, je tento počin bohužel o několik tříd níže. Kniha bohužel nepřinesla očekávanou hloubku, ale zůstala jen u takového nenáročného přešlapování na povrchu. Škoda promarněného potenciálu.

Vědec a zároveň člověk, kterých je dnes v našem okolí málo. To, že sama navrhla pojmenovat knihu Atomová baba, svědčí o jejím smyslu pro humor i o tom, že prostě vždy dokázala být nad věcí. Věděla vždy, ke komu mluví, a jaký jazyk je tedy nutno použít, aby vnesla do diskuze jasno a aby všichni chápali podstatu sdělení. Pokud mám ke knize výhrady, pak určitě ne vůči ní. Bohužel publikaci spíše ublížila dvojice dotazujících se reportérů. Často jsem měl z jejich dotazů až vtíravý pocit, že nutně potřebují čtenářům předvést, jaký mají obrovský přehled a jak fundovaně dokážou klást otázky. Vůbec nepochopili, že síla sdělení může být v jednoduchosti. Naštěstí paní Drábová i v tomto případě dokázala rozhovor stočit zpět do jednodušší a pro čtenáře srozumitelnější formy. I přes tuto výtku jsem rád, že jsem si knihu koupil a věřím, že se k jejím pasážím budu čas od času rád vracet. Obsahuje totiž mnoho skvělých postřehů, které mají trvalou platnost a vyplatí se k nim vracet. Ať už to jsou poznatky z jaderné energie konfrontované se současným nestabilním světem, nebo jen postřehy ze světa, z cest, z domova, z vysoké i komunální domácí politiky, nebo pouze prostého lidského soužití.

Paní Drábová mi chybí a věřím, že chybí mnoha lidem. Měla v sobě to, co současným rádoby osobnostem tohoto státu naprosto chybí. POKORU. Alespoň mám na ni prostřednictvím této knihy trvalou vzpomínku. Dávám sice plný počet hvězdiček, ale jsou určeny pouze jí.

Paní Danu Drábovou jsem měla ráda, ač energetice nerozumím a nejsem ani zastánce, ani odpůrce jaderných elektráren. Ona, ač tak možná ani nechtěla působit, byla Ženou s velkým Ž. To, co dělala tomu rozuměla, ale uměla to vysvětlit tak, že jsem se chytala i já. A její přístup k politikům mi byl sympatický, moc se s nimi nemazala. Škoda, že rozhovor v knize jen tak plyne, nemá vyvrcholení.

Celou dobu čtení jsem slyšela Danin hlas a říkala jsem si, jak strašně moc mi tahle ženská chybí. Rozhovor podle všeho nevznikl zase tak dlouho před její smrtí, a tak cítím ještě víc obrovskou lítost, že už není mezi námi.
Očekávala jsem, že rozhovor představí Danu Drábou trochu jiným způsobem, myslela jsem, že bude daleko více o ní samé. Dostala jsem ovšem docela něco jiného, a sice rozhovor, který vede enviromentalista, který se ptá na jadernou energetiku a bezpečnost. Nemůžu zastírat, že mě to docela mrzí. Říkala jsem si, že se této problematiky třeba bude týkat jen pár kapitol, ale táhlo se to celou knížkou a nahlídnout Danu Drábovou trochu blíž a důvěrněji se podařilo jen velmi málo. Ale nevím, možná Dana chtěla, aby ta kniha vznikla taková jaká je. Každopádně název knížky měl být asi trochu jiný.
Druhá věc, která mi docela vadila byla, že Radek Štěpánek do svých otázek zatahuje sám sebe a své názory, a to na můj vkus docela často. "Já jsem to měl tak a tak, já, já, já..."... Když chci někoho zpovídat, tak jde přece o něho a ne o názory či vlastní zkušenosti tazatele, který by měl být podle mě neviditelný a neměl strhávat pozornost na sebe.
Takže ve finále trochu rozporuplné pocity z knížky. Dana skvělá, ale problém byl spíš na straně toho, kdo rozhovor vedl...

"Jad(e)rné odpovědi" DD dokáží přiblížit každému principy a fungování jaderné energetiky, ona má velký podíl na tom, že většina Čechů nevnímá jádro jako problém, ale jako přínos, protože dokázala vysvětlit jak pozitivní, tak i negativní stránku.
"Já se zas domnívám, že je jen minimum případů, kdy se nedá pravdivě říct, jak to je." To je klíčová věta, která podle mě tuto dámu charakterizovala.
Já bych tu knihu tedy nazvala "Atomová dáma".

Vždycky jem věděla, že Dana Drábová je chytrá ženská, která dokáže i velice složité téma přiblížit laikům ochotným přemýšlet. Za to jí patří neskutečné díky.

Na tuhle knihu jsem se tesila, pani Drabove si vazim, ale moc mi nesedly otazky a zpusob rozhovoru. Kazdopadne jsem se dozvedela zase neco noveho, takze muzu doporucit.

Knížka je o zajímavém člověku a zajímavých tématech - nejen energetice, nebo jaderné bezpečnosti.

Kdo Danu Drábovou sledoval, tak ho knižka asi ničím výrazně nepřekvapí, jen možná posílí její krásně střízlivý, racionální, a přitom hluboce lidský způsob uvažování.

Trochu mi v knížce chyběl drajv, dynamika.
Autor se neptal špatně, ale když jsem ji na chvíli odložil, tak se z toho staly klidně 2-3 týdny a nijak mi nechyběla.

Zajímavé a hezké, ale úplně skvělá kniha rozhovoru to není.
Potenciál to mělo větší.
Aleš Palán, nebo Martin Moravec jsou o level výš.

Dana Drábová byla úžasná žena, jakých moc není. Její inteligence, rozhled a skromnost dělala z každého rozhovoru nebo přednášky neopakovatelný zážitek. Kniha rozhovorů se nijak nevymyká.
Při čtení jsem neustále slyšel její nezaměnitelnou dikci :-)
Jen vedení rozhovoru autorem mi moc nesedělo, příliš do něho vstupoval se svými názory, ale i přes to určitě kniha tojí za přečtení.

Kniha rozhovorů s Danou Drábovou se dobře čte, jedná se o rozhovor, který často vyhovuje pro nenáročnost soustředit se na dlouhý souvislý text. Neskutečné je, že z této knihy na vás dýchne klidná žena s grácií a srovnanými myšlenkami, která s nadhledem dokáže ocenit i vlastnosti na lidech, se kterými názorově nesouzní. Přestože jaderná fyzika je naprosto mimo můj zájem, kniha byla opravdu zajímavá a leckdy mě donutila přemýšlet.

Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst tento rozhovor, protože si paní Drábové velice vážím za to, jaká byla. Bohužel mi nesedl celkový koncept otázek. Nejvíce mi vadilo, že se některé otázky opakovaly a tazatel rád mluvil o sobě (?).

Paní Drábová chybí a bude chybět. Žena s takovým rozhledem a to nejen profesním, ale i životním. Schopná, chytrá, vtipná a její vystupování jsem milovala. Škoda, že již neobohatí své studenty a nás obyčejné lidi svými vědomostmi a poznatky. Při každé odpovědi jsem jí viděla a slyšela jako naživo. Rozhodně knížku doporučuji!

Měl jsem to štěstí a zažil jednu přednášku této výjimečné ženy. Překvapilo mě, že byla tak vtipná, všechno hezky vysvětlovala. Byla to inspirativní žena a tento rozhovor mega doporučuju, člověk se poučí a i se zasměje.

Rozhovor s úžasnou osobností, která už bohužel není mezi námi. Přečteno za půl dne a do posledního písmenka skvělé. Díky za to, že jste byla s námi paní Dano!

Tato paní nebyla na světě zbytečně. Rozhovor s ní byl balzámem na mou duši. Bez balastu, bez pýchy, bez marnosti. Informovaně, srozumitelně, s humorem. To, že už nás opustila, je jen k naší veliké škodě. Nebude ani trochu jednoduché ji v její práci nahradit. Ať je Vám země lehká a nebe milostivé, paní Dano.

Vzdělaná, pracovitá, slušná, zajímavá, moudrá a do sebe nezahleděná žena. V rozhovoru, který vás zaujme, pobaví a nenápadně i poučí. Určitě doporučuji.