Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14976/bmid_atlas-mraku-1kF-14976.jpg
4
1616
330
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2006 , BB art
Originální název:
Cloud Atlas , 2004
více info...
Přidat komentář
Naprostá pecka. Dokonalé. 6 povídek do sebe vnořených jak matrjoška, 6 různých časových období, 6 různých literárních stylů. Moc chytře vymyšlené spojky mezi příběhy pomocí uměleckých děl (textů a skladeb) a také pomocí mateřského znaménka. Mnoho společných motivů, jako je boj za svobodu, boj proti útlaku, proti otroctví v jeho nesčetných formách. Krásně rezonující otázka "Co posouvá a povznáší naší civilizaci?" Je to moc? Je to manipulace? Jsou to peníze, majetky, kapitál? Jsou to znalosti, věda, technologie? Je to umění? Je to kultura? Je to ten boj proti útlaku a nespravedlnostem? Je to lidská dobrota a naše dobré skutky? Je to náhoda? ANO! Je to to všechno! A mnoho z toho, nás také může zničit. Knihu vřele doporučuji.
Bože môj, toto bola nuda... Dal som tomu šancu do strany 50 a u mňa je pravidlo, že keď ma do 50. strany nezaujme kniha, tak ju zavriem a už sa k nej nevrátim. O to viac ma to mrzí, že som sa na knihu vyslovene tešil, lebo film, ktorý som videl pred dosť rokmi sa mi páčil. Ešte dobre, že som si to len požičal z knižnice. Takže, ďakujem, neprosím.
Kdo bloudil ve filmu, knihou se i otráví. Mitchell má pronikavý dar solidní slovní zásobu utopit v plochých blábolech. Každou užvaněnou, odnikud nikam vedoucí epizodu mu asi nakladatelé hodili na hlavu, tudíž je napůlil a tence posprejoval emblémem románu v domnění, že stoupnou na rafinovanosti a důvěryhodnosti. U mě ani omylem. Ano, mívám mimořádný talent nepochopit pointu, jen kdyby nějaká byla! Je hanba, když Atlasu mraků trochu prospívá jen doprovodná filmová hudba, kterou si teď očistně pouštím. 12/22
Sú knihy, ktoré ma vyslovene odpudzujú svojím názvom alebo svojou obálkou, v prípade tejto knihy to bolo dva v jednom plus kvalitná marketingová masáž = štítivý odpor. K mrakom mám svojský vzťah (nič proti nim nemám), ale napočúval som sa o nich, ako aj celkovo o počasí počas brífingov pred každým lietaním na veži za dvadsať rokov teda kvantum. Neštudoval som za meteorológa, no trúfam si povedať, že o meteorológii viem pomerne dosť a keď sa pozriem na oblohu, tak som presne deformovaný, lebo hneď viem o aké mraky sa jedná a v akej výške sú plus určujem rýchlosť a smer ich pohybu v knotoch. Mohol by som sa rozpisovať o mrakoch ešte dlho, no prejdem ku knihe. Napriek svojmu názvu a obalu je výborná. Nie je to žiadne presladené čítanie, ale poctivá práca, ktorá sa vymyká zo súčasných trendov, naopak, je dôstojným nástupcom naturálnych diel posledných 150-200 rokov. Bezcitnosť, drsnosť a surovosť je tu prítomná bez príkras a bez uhladenia do hávu tak poplatného súčastného mainstreamu, kde musí byť všetko korektné (najlepšie aj s nejakým buzerantom), ale mi všetci vieme, že ľudstvo nikdy dobré nebolo a asi ani nikdy nebude. Jednáme tak, aby sme prežili a mali zo všetkého prospech. Šesť samostatných príbehov tejto knihy má všetko spomínané, a ako píše autor, svedomie je zväčša tam, kde Boh nevidí.
(SPOILER)
Tohle byla pro moji roztěkanou mysl výzva. Šest příběhů, každý psaný jiným stylem, dokonce v jiném žánru, navíc rozdělené na části rozházené v knize na různá místa. A spousta informací a apelů, které jsou příběhům společné, ač se každý odehrává jindy, jinde, jinak. Všechny jsou o moci, o slabších a silnějších. Ale o tom je každý život a vůbec všechno, že. Nikdy jsem nic podobnýho nečetla a je to skvěle napsaný. Těším se, až se kouknu na film, přestože si nedovedu představit, že tohle někdo vtěsnal do dvou hodin.
U tichomořského deníku Adama Ewinga jsem trochu trpěla, přestože ostrovy v jižním Pacifiku dávno toužím navštívit. První část o kolonizaci, zavádění křesťanství a Maorech mě prostě moc nebrala, možná to bylo tou dobou a celkovou archaičností vyprávění. Nicméně když se druhou polovinou uzavírala celá kniha, užila jsem si to podstatně víc - tu napínavou akci, kdy Adam prozřel, že doktor, který ho měl zachraňovat před smrtí způsobenou cizím parazitem, to asi nemá v hlavě v pořádku.
Dopisy ze Zedelghemu, tedy druhý příběh - Vyprávění bohémského hudebníka Roberta Frobishera jsem hltala a myslela na to, že bych chtěla umět taky takhle psát, lehce, ironicky, bezstarostně. Hodit na papír něco tak upřímného, bez servítek. Jestli něco povzbudilo můj zadupanej dětskej sen napsat knihu, byl to Robert a jeho sebevědomá nadřazenost nad svým chlebodárcem, jeho manželkou, kterou svede, a dcerou, kterou by svést chtěl. Je to takovej ten hrdina mojí puberty typu Ryana Philippa ve Velmi nebezpečných známostech, a taky podobně dopadne.
První záhada Luisy Reyové, to je thriller ze 70. let. Americká novinářka Luisa se setkává s britským fyzikem Rufusem Sixsmithem, kterej jí věnuje dopisy, co mu ve 30. letech psal Robert Frobisher. Luisa se rozhodne vytvořit reportáž o energetické společnosti a jejím reaktoru, kterej fyzik kritizuje. Pustila se tím ale na tenkej led, hodně lidí ze společnosti umřelo a ona měla na kahánku. Je to thrillerová akce od začátku do konce, až Luisa získá Sixsmithovu zprávu s pomocí zabijáka napojeného na tu energetickou společnost, no a víc psát nebudu.
Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe - měla jsem fakt svíravej pocit z toho, co ho k absurditě bytí v domově důchodců dohnalo. Bankrot, věřitelé, dluhy... Hrozný. Nicméně když ho brácha šoupne do důchoďáku s ošetřovatelkami připomínajícími totalitní diktátorky, je to vlastně sranda. I když nebohého Timothyho celou dobu mele institucionální soukolí, kterému se bez svého vědomí upsal navěky. A ten akční "prison break" stojí za to.
Orison Sonmi~451 - Sci-fi je pro moji, jak už jsem zmiňovala roztěkanou, mysl většinou příliš. Jde o dystopickou budoucnost a dívku Sonmi~451, která má jediný úkol - sloužit jako "servant" v rychlém občerstvení. Je něco jako robot, ale je to holka, jen to v ní potlačili. Odehrává se to kdesi v dnešní Koreji a Japonsku, Sonmi se jako ostatní servanti živí Mýdlem a maká 19 hodin denně. Jenže se jí v hlavince něco probudí a začíná se chovat normálně lidsky. A tak zdrhá na univerzitu, snaží se tam vzdělávat a přichází na to, kdo tenhle svět vlastně řídí, vyrábí servanty a tak. A hlavně jak se vyrábí to jejich Mýdlo, který servanti musí jíst. To je pěkně nechutný. Vysloužilcům milá Korporatokracie naslibuje Ráj na Havaji, a přitom... Přáním Sonmi~451 je dokoukat autobiografický film Timothyho Cavendishe, to je ten, co utekl z domova důchodců.
Slooshův brod, to je apokalyptická budoucnost a Zachry je jeden z mála přeživších lidí po Pádu. Žije primitivně a vypráví, jak se v mládí osudově setkal s Meronym, dívkou, kterou jednoho dne u něj v Údolí vysadila loď Jasnozřivých, kteří patřili ke zbytkům civilizovaných lidí. Líbil se mi jejich společný výstup na Mauna Kea, méně už to, jak ho při tom naváděl ďábel. Do příběhu zasahuje i Sonmi - na jakémsi přístroji tu přehrávají její výslech.
Tak tohle byla jízda. Prvních asi 100 stránek jsem skoro trpěl, ale pak jsem přicházel tomuto textu víc a víc na chuť... Příběhy v příbězích, jazyk vytříbený, spousta zajímavých pohledů na člověka jako takového, střídání různých časů, stále ve mně kniha rezonuje. Kniha je spíše pro náročnějšího čtenáře. Netuším, jaký je film, skoro si říkám, jak by se tohle vůbec dalo zfilmovat...
Nevím, zda najdu dostatek superlativů, abych krátce zhodnotil své dojmy po přečtení knihy. Našel jsem v ní prakticky všechno: silné příběhy, které se postupně skládaly do mozaiky, různé formy a styly, jakými byly osudy hlavních postav ztvárněny, humor střídající se vážnějšími pasážemi, minulost propletená s budoucností, napětí, dramatické situace a nakonec i trochu sci-fi.
Současně kniha nabídla hodně námětů k zamyšlení, zejména pak úvah o fenoménu moci, které se prolínaly jednotlivými příběhy.
Doporučuji!
Film jsem ještě neviděla, ale od knihy jsem čekala asi trošku něco víc. Větší provázanost, větší ovlivňování osudů navzájem, větší propojení hlavních hrdinů, tohle napojování mi přišlo trochu slabé. Zápisník skvělý, i když lehce předvídatelný. V dopisech mě tak strašně štval hlavní hrdina, nenašla jsem na něm sympatický ani vlas, bylo mi úplně jedno, co se s ním stane. Záhada byla fajn, ale ich forma šla autorovi mnohem lépe než er forma, chvílemi to bylo trochu neobratné. Utrpení byla zábavná, příjemná absurdnost vůbec nevadila. Somni byl skvělý příběh, ale závěrečný zvrat byl ale jako vykradený z Orwella. Postapo na mě bylo hodně brutální, ale asi to příběh potřeboval. Celkové vyznění bylo však takové nijaké, čekala jsem, že na mě kniha víc zapůsobí.
Poslechnuto jako audio kniha a přestože jsem se trochu ztrácel hlavně ve jménech, tak jsem vydržel poslouchat až do konce - moc pěkně se to poslouchalo. Některé pasáže jsem si dal dokonce dvakrát. V orientaci dějových liniími asi pomohla i "znalost" filmu. Po druhém zhlédnutí jsem byl už v obraze víc a teď bych se podíval i potřetí.
"Všechny revoluce jsou čirým přeludem, dokud se neuskuteční. Pak se z nich stanou dějinné nevyhnutelnosti."
Čirá radost. Ta mě ovládla už po přečtení prvních kapitol Atlasu mraků. David Mitchell je mistr slova, slovních obratů, příměrů, vyjádření... dokonalost sama. Člověku srdce usedá nad vlastní nedokonalostí. Samotná chobotnička příběhů by možná snesla název Atlas dějinných nespravedlností a lidských slabostí, které se dějí bez ohledu na stupeň společenského a vědeckotechnického rozvoje. Právě naopak. Mají tendenci se replikovat, takže není nejdůležitější doba, ale způsob chování, uvažování a žití, který se nemění. A člověk pochopí souvislost mezi osudy bulvární novinářky a na smrt odsouzeným klonem (klonkou). Mocní mají tendence ponižovat a ovládat slabé. Peníze světu vládnou. Silné ego ovládá slabou povahu... Paměť je zrádná a dějiny mají různé výklady, nelze se proto poučit. Snad aspoň lze zvrátit poměr sil, dobra a zla.
Snad nejvíce na mě zapůsobil příběh Timothyho Cavendishe, kterého takřka semlela institucionální mašinérie. Do všech šesti příběhů však Mitchell vložil silný morální apel. A nezapomíná ani na jemný humor, sarkasmus a ironii, z nichž ta jednoduchá pravda nenápadně, ale nezadržitelně prosakuje na povrh. Zažité teze obrací a zkoumá z různých stran. Mitchell mě svými moudrými příběhy okouzlil, odzbrojil a zařadil se tak na seznam mých oblíbených spisovatelů.
"Ten, kdo prohlásil, že za peníze si štěstí nekoupíš, jich asi měl příliš mnoho."
"Ten, kdo prohlásil, že za peníze si štěstí nekoupíš, jich nepochybně nikdy neměl dost."
V ději jsem se díky jednotlivým časovým rovinám někdy ztrácel. Musím přiznat, že jsem nebyl příliš úspěšný v hledání spojnice mezi jednotlivými vrstvami. Tuším sice, ale abych si byl jistý, tak bych musel přečíst ještě jednou (patrně to odbydu tím, že si pustím film). Nicméně základní poselství knížky z ní vystupuje zcela zřetelně: na každém našem činu záleží!
No....
Na Atlas mraků jsem se hodně těšila, a to nejen díky fantastickému filmovému zpracování, které jsem víceméně omylem viděla ještě před přečtením knížky, ale i díky zajímavému námětu.
Neměla jsem sebemenší problém s množstvím linek, každá by dala na samostatnou knihu a přitom k sobě dokonale pasovaly. Ale měla jsem velký problém s Poločasy rozpadu - první záhadou Luisy Rayové. Bylo tam figur jak na orloji a nemohla jsem se v nich zaboha vyznat. Což ovšem neznamená, že linka sedmdesátých let byla napsaná špatně, jen mě prostě nebavila (byť byla asi nejakčnější).
Moc se mi líbilo řadění příběhů: nejprve postup v čase vpřed a potom zase zpátky. Myslím, že by bylo možná lepší jednotlivé postavy lépe propojit, nicméně ani takhle nebyl problém najít základní myšlenku cestující duše.
Vůbec nemůžu přijít na to, jaký pocit z toho mám.
Podobné dojmy jsem měla po prvním shlédnutí filmu, takže knihu budu muset přečíst asi ještě jednou, abych jí úplně přišla na chuť.
Nebylo to špatné, ale čekala jsem asi něco... Víc
Trhá mi to srdce nedat plný počet, ale nějak mám dojem, že bych podváděla, kdybych hodnotila výš jenom kvůli lásce k zfilmované verzi příběhu.
Geniální kniha a velmi dlouhý příběh, který jako by se z 19.stol. vydal do budoucnosti a pak zpět ve mě vyvolává plno otázek typu, jak moc se bude budoucnost lišit od naši minulosti. Příběhy jsou nabyté dějem a bylo to jako číst 5 knih najednou, ale stálo to za to. Film byl jen povrchní komerční odvar. Kniha je fantastická.
(SPOILER) Proč jsem Atlas mraků tak dlouho odkládala? Úžasné dílo. Historie průmyslové revoluce od jejího počátku až k jejímu konci. Každý příběh sám o sobě je zajímavý a donutí člověka přemýšlet. Zejména ty dva z budoucnosti jsou dost mrazivé. Na reinkarnaci nevěřím, tuto linii jsem ignorovala. Poslouchala jsem jako audioknihu.
Tak konečně dočteno.No určitě to není jednoduchá kniha,jak na čtení tak na přemýšlení.
Rozhodně doporučuji udělat si na ní čas a nečíst rychle.
Film jsem viděl už před lety, věděl jsem do čeho jdu. No a od knížky jsem čekal hodně, protože tenhle koncept by se na papíře mohl prodat docela dobře, ne? Co?
Fakt jsem se těšil na styl. Na přebalu jsem se dočet, že se tu "mažou hranice mezi styly a žánry" - no a v reálu bych nad tím teda musel hodně přihmouřit voko. Hele vsaď se - když ti otevřu knížku na náhodný stránce, nebejt toho, že je to třeba uvozený datem nebo oslovením, tak bys beztak nepoznal, jestli čteš deník, dopis nebo memoár.. (s výjimkou Sonmi samozřejmě).
Některý kapitoly se docela dobře čtou, zvlášť Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe. Hele po dlouhý době jsem narazil na čtivo, který je místy (fakt!) vtipný. Další kapitoly jsou děsně roztahaný a neděje se tam prakticky nic.
Řeknu ti, co mi nejvíc vrtá hlavou. Když už se autor grafomanicky pustil do spojování nesourodejch příběhů, představil hafo postav, snažil se řešit sociální problémy v šesti různejch časovejch obdobích (trochu přebral chlapec), tak bych čekal, že ty příběhy na sebe budou nějak navazovat, ovlivňovat se.. Všimni si, že sem tam nějaký odkaz tam je, postava vždycky najde nějakej předmět, co tam nechal někdo z předchozí povídky, ale, a to si všimni obzvlášť dobře, ten předmět tam ve finále ovlivní naprostý prd! Wtf? Představ si, jaká bomba by to byla, kdyby se třeba v tom 19. století spustilo domino událostí, který by měly dalekosáhlý následky v budoucnosti, to by bylo opus magnum! Ale ono, ehm, to tam prostě neni. A žádnej konec to taky nemá.
Atlas mraků se dá vystihnout předevšim jako promrhaná šance.
Jo a k českýmu překladu - utekly tam opravdu fatální gramatický chyby!
Každá kniha má svého čtenáře a u této to platí na 100%, tuto knihu pochozí pouze a jedině čtenář knihou určený.
Pokud čtenář dává knize méně než 5*, pak knihu nepochopil.
Více než dokonale promyšlená kniha, příběhy.
Kniha se řadí mezi mé TOP knihy a ráda se k ní vracím,
Tuhle knihu asi velká část čtenářů nepochopí, ale kdo je schopen oprostit se na chvíli od materialistického myšlení, bude se to pravděpodobně velmi líbit.
Kamarádka jí četla v roce 2012 a byla nadšená, od té doby si jí chci přečíst. Tak teď jsem se k tomu dostala, když jsem si jí půjčila u tchýně. A u Dopisů jsem zjistila že už jsem jí četla :D Tak jsem si jí teda přečetla znovu a radši si to už poznamenám. Nevadí mi knihy číst opakovaně, ale tohle se mi ještě nestalo, že bych zapomněla, že už jsem ji četla. Vysoce odpočinková nenáročná literatura. Příběhy jsou pěkně napsané, ale nijak zásadně se neprolínají, chybělo mi jisté tajemno, které by nebylo na první pohled zřejmé a v každé kapitole opakované. Mé budoucí já: Příště si proto přečti už jen dopisy :D
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Kniha Atlas mraků je v
| Právě čtených | 69x |
| Přečtených | 2 202x |
| Čtenářské výzvě | 264x |
| Doporučených | 208x |
| Knihotéce | 711x |
| Chystám se číst | 1 448x |
| Chci si koupit | 260x |
| dalších seznamech | 21x |
Skveleee!!! Melo to hlavu patu, krasne to do sebe zapadalo. Nejvic se mo libilo, jak se menil styl psani podle období, v kterem se dej odehraval.
A pocity po precteni? Asi takovy mix nezvratne pomijivosti , a ze kazdy zivotni pribeh ma smysl.