Astrid Lindgrenová - Válečné deníky 1939-1945
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314569/bmid_astrid-lindgrenova-valecne-deniky-1-Ckc-314569.jpg
4
74
26
Deníky Astrid Lindgrenové vyšly poprvé loni ve Švédsku a okamžitě se staly senzací. Text překypuje hlubokým smutkem i strachem, zároveň však slavnou spisovatelku dětských knih představuje jako přesvědčenou humanistku, která si odvážně, s humorem a láskou stojí za svými názory. Její deník je tak komentářem k dobovým událostem i osobním záznamem toho, jak dramatické světové události ovlivňují životy nás všech. Kniha je bohatě ilustrována fotogra?emi deníkových listů a řadou dosud nepublikovaných snímků z rodinného života.... celý text
Literatura faktu , Biografie a memoáry , Historie
Vydáno: 2017 , Slovart (ČR)
Originální název:
Krigsdagboccker , 2015
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavé to je, ale ty výstřižky by měly být přeložené, kdo umí švédsky. Také to popisování opulentních hostin, no asi se tím uklidňovala.
Za knihu 5 hvězd. Překlad by zasloužil tak 3. Polotovar ️ Snad ve Slovartu dostanou tolik připomínek, ze knihu vydají znovu i s překlady novinových výstřižků
Je to pěkná kniha,o tom žadná.Ale upřímně taky mi trochu zklamala. Jednak jsem doufala že bude trochu víc osobní a jednak mi taky štvali ty novinové výstřižky z kterých český čtenář má akorát tak velký kulový.
Docela jsem se na tuto knihu těšil, ale nakonec trošku zklamání. Navíc půl knihy otisknutých stránek deníku Astrid, ze kterých nic kloudného nedostanete. Překlad těchto stránek by se určitě hodil.
Najdete zde okamžiky bezmoci, strachu,ale i štěstí a touhu. Pohled na válku z jiného pohledu než jsme zvyklí (německý, židovský co český)
Astrid, doteraz bola pre mňa autorkou detských kníh, ktoré sú super, ale nepoznala som ju ako dospelú matku dvoch detí v Štokholme počas 2.sv.vojny. Nie sú to rozhodne vojnové zápisky, ale jej popis bežného života prešpikovaný správami z frontu dáva nahliadnuť na život občana v krajine, ktorej sa vojna viacmenej nedotkla. Zároveň, máte možnosť vidieť Astridine začínajúce spisovateľské kvality, z ktorých potom neskôr vznikla jej legenda! Odporúčam a mňa kniha úplne navnadila prečítať si o jej živote aj viac.
Někomu by se mohly zdát Válečné deníky jako nudný výčet událostí, ale opak je pravdou. Přestože - a možná právě proto - že nejsem milovníkem válečné literatury, mi zápisky pozorovatelky z povzdálí přišly zajímavé, velmi povedeně zpracované. Propojení nedetailního subjektivního pohledu na historické události a osobnosti nejen ze severských zemí se soukromým životem spisovatelky (popisovaným taktéž z velké dálky) dává knize šmrnc a ta nesklouzává k jednotvárnému výčtu válečných dní. Jak sama často a s nemalým proviněním zdůrazňuje, měli se za války velmi dobře (mně osobně by káva na příděl asi zabila), to však neubírá na síle jejího slova. A opravdu chce někdo v současnosti autorce vyčítat, že za války netrpěla jako voják v zákopech či Židé v koncentráku?
Ty nepřeložené novinové články naprosto nechápu, obzvláště když je k nim v textu tolik nevysvětlených odkazů.
Takže jak hodnotit, když knihu (obzvláště tu, která zaznamenává historické události) netvoří jen samotný autorčin text, ale také překlad, vazba a dodatečné přílohy? Budu se držet jazyka a svědectví, které Astrid díky své práci na oddělení cenzury dopisů předala, takže hodnotím kladně jen samotné dílo A. Lindgrenové.
České vydání nehodnotím, to by kleslo na nulu. Ale vydavatelství Slovart by se za tupé okopírování článků mělo opravdu stydět, je to doslova k na....
27.3. 1941
"Hitlerovi jde očividně o to udělat z Polska jakési ghetto, kde ubohé Židy nechá umřít hladem a ve špíně."
A svět to prý nevěděl...
12.11 1942
"Jak to, že už dávno všichni nepochopili, že když někdo mluví jako Hitler, musí být psychicky narušený."
Vydat deníky, které si Astrid vedla od prvního dne války, je určitě dobrý nápad. Z jejích záznamů se zájemci o válečné události dozví řadu detailů, podrobností a zajímavostí nejen ze zákulisí diplomatických jednání, ale i ze života v tehdejší Skandinávii. Zápisky jsou doplněné o novinové články, které si Astrid ukládala a na které v textech neustále odkazuje. Bohužel je ale nikdo nepřeložil, a tak nezbývá, než vytáhnout švédsko-český slovník. Samotné Astrid za tuto knihu dávám pět hvězd, za překlad jen tři. To podstatné tam totiž zůstává ve švédštině.
Zajímavá knížka. Autorku mám ráda. V denících popisuje jak válečné události - píše třeba i o Lidicích, tak svůj osobní i tvůrčí život. Třeba i to, že začala psát Pipi Dlouhou punčochu.
Zajímavé a čtivé svědectví doby i života Astrid Lindgrenové. Deníky jsou plné hlubokého pacifismu i humanismu. Astrid soucítila se zeměmi ve válečném stavu a s obrovskou vděčností přijímala fakt, že Švédsko je války ušetřeno. Mnohé myšlenky z deníků najdeme později rozvinuté v dílech s protiválečnou tematikou. Jejich rozpustile bojovnou podobu nacházíme v Pipi, tu vážnější potom v Bratrech Lví srdce: "Nacionální socialismus a bolševismus proti sobě bojují jako dva veleještěři."
V knize najdeme i množství až vizionářských myšlenek, dosud aktuálních: "Uprchlictví je bída. Je pouze otázkou času, kdy se spravedlivý hněv uprchlíků obrátí proti jejich hostiteli."
Pro mě zajímavé nahlédnutí do situace ve Švédsku během druhé světové války. O těch, kteří se měli "dobře" se nikde příliš nepíše, takže až nyní jsem si uvědomila jak velký kontrast Evropa mohla zažít. Nicméně jde vidět, že Astrid žila v neustálém, šíleném stresu a strachu, a že si uvědomovala všechno to štestí, které měla. Ke konci války šlo už vidět, co s člověkem udělá kontinuální přísun zpráv o zvěrstvech ve světě - člověk jednoduše otupí, protože i ve vlastním životě najde problémy, a ty, má pocit, se ho dotýkají primárně. Stejně tak v dnešní době jsou večerní zprávy natolik plné hrůz, že je vnímáme stále méně, nebo se přímo snažíme je tolik nesledovat.. kvůli vlastním starostem, kvůli tomu, že svět bude krutý vždycky, a že přiživovat neštěstí sledováním dalších neštěstí člověka zkrátka strašně vyčerpá..
Těm, kdo se rozhořčují, že Astrid ve válce dostatečně netrpěla, nezbývá než vzkázat: není i současný svět plný utrpení, a to i blízko našich hranic, a nemáme se náhodou i my až trestuhodně dobře? Chce to trochu sebereflexe. Lindgrenové deníky jsou velmi upřímné a poučné, pokud čtenáře zajímá uvažování lidí v jiné zemi a době. Pro laciné moralisty to asi není to pravé.
Na toto dielo sa dá pozerať z rôznych uhlov. Vojenský denník poskladaný z novinových a rádiových správ a súkromnej korešpondencie cudzích ľudí je popretkávaný autorkinými názormi a obrazmi z jej života, ktorý bol vojnou zasiahnutý len minimálne. Vzhľadom k tomu, že denník bol súkromný, nemám obsahu čo vytknúť.
Kniha bola primárne určená švédskemu čitateľovi, ktorý o autore a jej živote už niečo vie. V českom vydaní by som uvítala aspoň stručný Lindgrenovej životopis, rovnako ako preklad alebo informatívne zahrnutie novinových článkov a korešpondencie. Takto je kniha síce pekná, ale mám poci, že som si kúpila polotovar. Chcelo by to ešte posypať syrom a 20min zapiecť na 180°
Komentovat historii zpětně, když víme jak dopadne, je snadné. O mimořádnosti Astrid svědčí její myšlenky psané v reálném čase bez křišťálové koule. Ten nadhled a schopnost kontextu není zdaleka samozřejmost, jakkoliv je tam zároveň patrná závislost na tiskovinách a rozhlasu, tedy médiích pevně držených mocí. I přesto, že paní Lindgrenová část války pracovala pro cenzurní službu a viděla tudíž i za oponu. Popis každodennosti je zajímavý, malé dějiny mne osobně zajímají přinejmenším stejně jako ty velké, jakkoliv jako muž bych ocenil i jiné zprávy než o dětech a konzumovaném jídlu. Ad zmínky o hostinách - neodsuzujme tady fakt, že v tehdejším Švédsku měli realtivní dostatek potravin na rozdíl od okolních zemí, kdo z nás by si to za takových okolností nedopřál - i nyní je na světě mnoho míst, kde se mají podstatně hůře, což nám nebrání si dopřávat, když je hojnost po ruce. Spíše ve mne četba knihy vyvolala úvahy nad neutralitou Švédska za války a cenu na morálce lidí, kterou za to zaplatili. Úvahy nezadržitelně vedly k našemu mnichovskému traumatu, zda jsme se tehdy měli bránit, nebo souhlasit s Benešem, že je třeba zachránit národ. O to víc sympatií mají stateční Finové, o to dojemnější je číst o solidaritě celé Skandinávie mezi sebou, do níž tehdy počítali i Pobalstké státy. Je otázka, zda dodnes trvající skrytá tvrdá rivalita (např. ve sportu) mezi Švédy a Nory nemá kořeny právě ve druhé světové válce v odlišných postojích a osudech obou zemí. Největším aha z celé knihy pro mne osobně byl tehdy ve Skandinávii jasný názor na to, co je větším zlem - zda nacistické Německo, či stalinistický Sovětský svaz. Jaká prozíravost...
Na závěr: zcela souhlas s předchozími komentáři ohledně jalových reprintů dobových článků v původním znění. Je fajn počíst si na mnoha na křídě hlubokotiskem tištěných textech ve švédštině, co se tehdy psalo. Řečeno s naším klasikem: I skladník si může přečíst Vergilia v originálu...
Kniha se mi hodila do čtenářské výzvy 2018 - kniha s válečnou tematikou, a taky mně hodně zajímala, protože autorku mám rád a chtěl jsem se dozvědět něco z jejího soukromí. Bohužel, stejně jako v předchozích komentářích se dostavilo lehké zklamání , válka se jí vlastně ani moc nedotkla, je spíš v roli pozorovatelky. naopak se stihla přestěhovat do lepšího a jídla i peněz měli dostatek. Za to ale asi tak úplně autorka sama nemůže, jen že to v kontrastu s bídou a utrpením ve zbytku Evropy působí poéněkud zvláštně... vzhledem k tomu, že jsem knihu poslouchla jako audioknihu, mi ani nevadilo, že je papírová kniha plná nepřeložených stránek z originálních deníků, ale zapadá to docelkového hodnocení díla...
Pro mě je to zajímavý pohled na události válečných let. My se (zcela legitimně) zabýváme hlavně událostmi, které se týkají našeho koutku světa a upřímně řečeno o tom, co se dělo ve Skandinávii jsem četla nejspíš poprvé. Zdá se, že Lindgrenové Válečné deníky mě zase posunou ve "zkoumání světa" o kousek dál a to na čtení miluju ze všeho nejvíc :) České vydání hodnotím třemi hvězdičkami, protože polovina knihy obsahuje fotografie deníků bez českého překladu a tak mám z díla poloviční užitek.
I kdybych nevěděla, kdo deníky napsal, bylo by mi jasné, že autorka byla inteligentní žena s širokým rozhledem, darem vystihnout to podstatné, smyslem pro čest a spravedlnost a se srdcem na pravém místě. Možná jsem čekala osobnější zpověď, ale převládá spíš reportážní charakter informací. I to ale o Astrid něco vypovídá. Třeba, že své city, starosti, vztahy nesvěří papíru, že jsou pro ni příliš důležité, že to, co se nás osobně dotýká, se těžko objektivně posuzuje. V otázkách světového dění prokázala obdivuhodnou orientaci a místy až vizionářské myšlenky. Při popisu válečného utrpení nikdy nezapomněla vyjádřit svůj soucit a lítost a na druhé straně vděk za relativní dostatek a klid doma.
Pokud bych knize něco vytkla, tak chybějící překlad článků, na které v deníku odkazuje. K čemu jsou českému čtenáři krásné fotografie deníku, čitelné, ale nesrozumitelné.
Strašně jsem se těšila až se do ní pustím, ale nakonec trochu zklamání, zároveň jsem se bála co se dočtu, jelikož z tohoto období mám poněkud deprese, hlavně co se týče holocaustu. Hodně stránek s fotografiemi, s výstřižky z novin, které ale nejsou přeložené :-/ Kniha je hezky zpracovaná, ale samotný text mě nezaujal.
Myslím si, že mě asi lidi za tento komentář asi odsoudí. Sice jsem četla tady komentáře(vesměs kladný), neodsuzuji za to nikoho, je to jejich názor-. S něčím souhlasím s něčím ne. Pravda je ta, že jako dětskou autorku jsem ji milovali, dokonce jsme četli od ní 2 knihy na škole, které byli v knihovnách( Děti z Bullerbynu, Pippi dlouhá punčocha) . Opravdu se nám moc líbila. Tahle kniha je spíš o tom i když se snažila poctivě a reálně zachytit život ve svém rodném Švédsku, tak jsem měla nutkání odhodit knihu( jíst takovou stravu za války, nevědět nic o hrůzách v Evropě(jenom se to dozvěděl člověk ze svého zaměstnání i když tam pár německých vojáků pochodovalo, pouze se skandinávských zemí dotkl osud norských židů i některé povídačky a legendy o norském králi v době okupace- asi je něco pravda, občas to projde i bulvárním tiskem. A když už jsem u toho bulváru, tak je tam zmínka, že holandská královská rodina mohla mít taky syna( bohužel prý zemřel). Pak se dotýkala i částečně politiky. No tak tam jsem si k pobavení vzpomněla na filmovou trilogii Otakara Vávry( Osvobození Prahy a další) jak se boháči báli Rusů spíš bolševizace. No tak tady je to docela naznačeno zřetelně taky. Jinak si každý stát chtěl asi v této 2. světové válce urvat svá území, kterých se musela vzdát v průběhu století. Jinak dole mají pravdu, že by novinové výstřižky mohli být přeloženy nebo alespoň stručně o čem to je.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) deníky životopisy, biografie paměti, memoáry rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Kniha Astrid Lindgrenová - Válečné deníky 1939-1945 je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 109x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 128x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 2x |
Moc se mi líbí ta upřímnost lidství. Ano, je valka, lidé trpí, je jí to upřímně líto, ale současně nechce přijít o nový byt. Žádné hrane pokrytectví, protoze zápisy byly jen pro ni. Takže je to vlastně čistý obraz Astrid, žádné poplatky pro obecenstvo.